V době, kdy jsem prožívala první větší ataku své nemoci a zarputile hledala východisko z beznaděje, bylo konopí lékařskou vědou i společností považováno za látku někde mezi pervitinem a šarlatánstvím. Jeho užívání bylo společenským tabu opředeným mýty a nesmysly. To bylo před deseti lety.
Léky, jako například opiod Palexie (farmaceutická parodie na heroin) nebo Lyrica (na neuropatickou bolest a úzkost), po které si přestanete uvědomovat vlastní existenci, pro mne nebyl problém získat a mrzačit se jimi.
Díky konopí jsem po letech jen na lécích dokázala alespoň částečně ovládat nekonečné střídání různě šílených fází mé nemoci. Tou je fibromyalgie.
Psát beze strachu
Od počátku léčby až do dnešních chvil s konopím prošel i můj život – lékaři odhadovaný na pobyt mezi postelí, rehabilitacemi a útlumem z léků – zásadní evolucí, co se týče kvality žití.
Pokud máte konopí rádi, neptejte se, co může udělat pro vás. Ptejte se, co můžete udělat vy pro konopí. Mou možností, jak přispět k boji za právo využívání všech benefitů konopí, je psát. Psát o tom, jak jeho účinky mohou změnit kvalitu života každého, kdo chce žít lépe. A abych to mohla dělat beze strachu z postihu, rozhodla jsem se naposledy svěřit do lékařské péče.
Získání samotné sušiny mi dal pocit velké svobody.
Ta pro mě totiž jinak nemá pomoci. Ale já si chtěla zkusit, jaké to je obstarat si konopí legálně, od lékaře na recept.
Prosba vyslyšena
Má prosba o konopí byla ošetřujícím lékařem v pražském Motole vyslyšena bez potíží, se samozřejmostí. Výroba receptu však kvůli složitosti nového systému stála v mém případě padesát minut dva lékaře, vrchní sestru a magistru z lékárny.
Získání samotné sušiny mi dal pocit velké svobody. Ta je u mne v poslední době, díky politické situaci v zemi a kvůli procesům třeba Mirka Koláčného a Dušana Dvořáka, pomalu utlačovanou emocí.
Uvědomila jsem si, že masírování tím, že je konopí škodlivé, ve mně zakořenilo více, než jsem si připouštěla. Pocit držení konopné sušiny v kabelce a jistota, že jsem nepostihnutelná, byl až euforický.
Raději nic nečekat
Neočekávala jsem původně ani žádné zvláštní benefity z užití legálního léčebného konopí. Těšila jsem se na svou obvyklou dávku úlevy, ale neočekávala jsem, že bude rozdíl mezi tím, co znám z vlastních zdrojů, a tím, co jsem právě získala.
Konopí s 19% THC a minimem CBD, které jsem si v lékárně vyzvedla, testuji v době psaní tohoto textu čtvrtým den. Při přípravě k užití mne překvapila struktura sušiny a potlačení její přirozené vůně nepříjemným pachem, jaký lze cítit, když vejdete do nemocnice.
Účinek mikrodávky, kterou si po roky aplikuji, je ale až překvapivě dobrý. Účinek je velmi fyzický, téměř bez vlivu na mysl, takže mohu beze strachu fungovat, což bylo dříve nemyslitelné. Analgetický účinek tohoto konopí je pro mne velmi intenzivní, působí velmi rychle a během půl hodiny po užití mne opustí i silnější neuropatické bolesti.
Pokud máte konopí rádi, neptejte se, co může udělat pro vás, ptejte se, co můžete udělat vy pro konopí.
Celkový pocit relaxace těla je velmi příjemný, brání vzniku dalšího napětí. Duševní úleva, která později přichází, je velmi vítaný přínos. Ačkoli jsem dlouhou dobu vůbec neuvažovala o tom, že bych konopí z lékáren využívala, můj dojem z něj je nadšení a víra, že mi může být ještě lépe. Syndrom hodné holky, který ve mne systém vzdělávání a výchovy zřejmě zanechal, mi navíc říká, že teď užívám skutečný lék, že si jen nehraju, a i to zřejmě doplňuje celkový skvělý dojem.
Odpadává mi navíc velký stres s obstaráváním konopí, které jsem doposud získávala prostřednictvím přátel a konopné komunity a velmi marnými pokusy o jeho pěstování.
Milník
Můj osobní příběh díky tomu jednomu papíru s mým jménem a rodným číslem zaznamenal velký milník. Cítím vděčnost ke všem, kteří roky bojovali za dostupnost léčebného konopí. Ke všem, kteří mi kdy v souvislosti s konopnou léčbou pomáhali.
Získala jsem díky konopí mnoho přátel, pocit pospolitosti a ztracenou víru v lidskost.
Cítím jistotu, že kdykoli budu potřebovat, znám cestu k úlevě. Ta je mi nyní ještě dostupnější.
Můj osobní souhrnný název pro všechny tyto pocity, které jsem prostřednictvím konopí získala, je anandamid.
Pocit štěstí, bezpečí, uvolnění a naděje.
Blažený pocit z žití, na který jsem už málem zapomněla.
A teď, konečně, mohu zcela legálně a s radostí napsat, že si přeji, aby byl anandamid dostupný všem, kteří ho chtějí cítit.
Zajímá vás více? Magazín Konopí je k dostání v novinových stáncích a trafikách po celé republice. Lze si ho i výhodně předplatit.
Starší čísla stejně jako to aktuální si můžete v tištěné i elektronické podobě objednat na webu send.cz.
