Barbora Walter: Nejlepší prevencí je porozumění

Konopnou scénu tvoří nejen známé osobnosti s mediálním dosahem, ale také nenápadné osobnosti s dlouhou historií záslužných počinů v oblasti výzkumu i péče. Jednou z nich je Bára Walter, kdysi redaktorka a psychedelická výzkumnice, dnes organizátorka odborných konopných kurzů a lektorka jógy, která učí třeba i konopné pacienty, jak se zklidnit a prohloubit vnímání sebe sama.

Kdy a proč jsi začala „pracovat s konopím“ v magazínu Legalizace?

Bylo to v roce 2013, v době, kdy jsem se při studiu antropologie zabývala změněnými stavy vědomí v rámci přechodových rituálů. Už tehdy mě zajímalo, jak mohou tyto stavy přispívat k vnitřním změnám nebo k uzdravování a jak odlišně je vnímají různé kultury. K tomu jsem hodně cestovala a živila se marketingem na sociálních sítích. Na to konto mě oslovil spoluvydavatel magazínu Legalizace, jestli bych pomohla rozvíjet online média časopisu.

Změna v prožívání může člověku pomoci onemocnění a jeho důsledky lépe zvládat – často už tím, že mu zprostředkuje na danou situaci nový pohled.

Problematika mi byla sympatická, tak jsem souhlasila, ale nečekala jsem, že konopná kultura bude tak hluboká a mnohovrstevnatá. A že přesahuje rovinu běžných stereotypů, které ke konopí patří. Postupně jsem se víc a víc setkávala s příběhy lidí, kteří se rozhodli užívat konopí jako součást svojí léčby, často ve chvíli, kdy konvenční možnosti selhávaly. A vnímala jsem, že se řada z nich kvůli konopí potýká s nějakou složitou situací. Ať už s právní nejistotou, nebo chybějící odbornou podporou.

Co přesně myslíš právní nejistotou?

Strach z trestního postihu a potenciální stigmatizace ze strany okolí – někdy i strach z udání –, ale i třeba odsouzení ze strany zdravotníků. Přitom jsem vnímala, že konopí těm lidem přináší velkou úlevu, nejenom na fyzické, ale i na psychické úrovni. Zároveň se pohybují v šedé zóně nebo zcela mimo zákon, dodnes spousta z nich netuší, na co mají vlastně nárok, co je bezpečné a kde najít pomoc. Co mě překvapilo a znepokojilo zároveň, byla i jejich zranitelnost vůči tlaku komerčního trhu. Některé velké firmy v konopném byznysu využívají pacienty a jejich příběhy jako určitý nástroj marketingu, bez skutečné péče o jejich situaci, bez etického rámce. Celá tato komplexní a velmi křehká realita pacientů pro mě byla hlavní motivací, proč jsem se připojila i k občanskému sdružení Legalizace.cz, které bylo s magazínem úzce propojeno.

Zapadlo to nějak i do tvé akademické cesty?

Ano, postupně jsem začala objevovat téma výzkumného potenciálu změněného stavu vědomí v rámci léčení a uzdravování s konopím. Upravila jsem kvůli tomu i směr svého magisterského výzkumu a začala se věnovat problematice samoléčby konopím v České republice.

Popiš to prosím našim čtenářům.

Ve své diplomové práci jsem se zaměřila především na to, jak nemocní lidé s konopím zacházejí ve svém běžném životě – mimo jakýkoli oficiální systém, bez podpory lékaře a v nejisté legální situaci, v obavě před možným postihem. Výzkum mi ukázal na důležité otázky, které považuji za aktuální dodnes. Výstupy v podstatě naznačovaly to, co víme z výzkumů v jiných oblastech. Že lidé se k samoléčbě uchylují hlavně ve chvíli, kdy jim oficiální zdravotnický systém není schopen nebo možná někdy ani ochoten nabídnout pomoc, která by jim přišla smysluplná.

Dalším zásadním zjištěním z mého pohledu bylo, že důležitou roli hraje i ten psychoaktivní potenciál. Že změna v prožívání, která po konopí s vyšším obsahem THC nastává, může člověku pomoci onemocnění a jeho důsledky lépe zvládat – často už tím, že mu zprostředkuje na danou situaci nový pohled. V podstatě jde o to samé, co dnes potvrzují i psychedelické studie a psychedeliky asistovaná terapie: terapeutický efekt není jenom otázka chemie, ale jde i o změnu vědomí, o rituál, o podporu, o změnu vztahu k sobě.

To jsou zrovna věci, které ale 99 procent předepisujících lékařů s pacienty vůbec neřeší.

Je tam obrovská absence. Přesně to jsem si říkala, když u nás bylo zlegalizováno léčebné konopí: Jak se ti pacienti naučí s konopím zacházet? Z této nezodpovězené otázky začala postupně vznikat myšlenka vzdělávání, kterou se nám loni podařilo přetavit do praxe v podobě akreditovaného kurzu konopné asistence.

Hlásí se do něj i lékaři?

Osobně jsem byla vždycky přesvědčená, že tou osobou, který poskytuje podporu a pomoc, nemusí být nutně pouze lékař, který ve své běžné praxi navíc nemá na osobní provázení pacienta prostor. Myslím si, že člověk z pomáhající profese, třeba sociální pracovník, ale klidně i někdo blízký z rodiny, dokáže poskytnout dostatečnou oporu, pokud bude mít základní vědomosti. A těmi nemyslím jen mechanismus účinku konopí v léčbě, což je doménou lékařů – ale například také to, jak být provázenému bezpečnou oporou, aniž bychom do jeho prožitků zbytečně zasahovali, jak mu pomoci dobře projít náročné momenty i to, jak pracovat v takové situaci se svými vlastními emocemi. 

Máš to podložené výzkumem? 

Někdy kolem roku 2016 jsem se začala více zabývat výzkumy v oblasti psychedelické terapie a jejího využití v péči o duševní zdraví. Zaujalo mě, že ačkoli sdílejí v mnoha rysech podobný prvek – změněný stav vědomí –, u léčby konopím se o této zkušenosti často nemluví nebo je na ni nahlíženo jako na vedlejší účinek.

Konopí je v praxi využíváno mnohem častěji k terapeutickým účelům – ať už jde o chronickou bolest, úzkost, nespavost, nebo potřebu emoční úlevy.

V rámci psychedelické terapie je to ale klíčový moment, se kterým se záměrně a citlivě pracuje. Existuje k tomu propracovaná metodologie a terapeutické rámce, a ty v kombinaci s odborným vedením přinášejí velmi zajímavé výsledky, zejména v oblasti depresí, úzkostí nebo posttraumatických potíží. 

Pokud vím, jsi také spoluautorkou ještě jednoho velmi zajímavého konopného výzkumu.

To byla práce nazvaná Národní psychedelický výzkum, který jsme realizovali s týmem v Národním ústavu duševního zdraví. Šlo o tříletý projekt v letech 2019 až 2021, v němž jsme zkoumali, jak lidé v České republice užívají látky, které mají psychedelický potenciál. Věnovali jsme se tedy nejen klasickým psychedelikům, ale i třeba konopí. Zajímala nás motivace k užívání, kontext, subjektivní dopady a hlavně to, co uživatelé těchto látek v praxi potřebují – v duchu přístupu harm reduction, tedy snižování rizik. Respondenti často po užití konopí popisovali prožitky, které připomínaly psychedelické zkušenosti. A stejně jako u klasických psychedelik se i zde významně uplatňuje princip „set and setting“ – tedy vnitřní nastavení člověka a vnější podmínky, ve kterých látku užívá. Výzkum také potvrdil, že konopí je v praxi využíváno mnohem častěji k účelům, které bychom mohli označit za terapeutické – ať už jde o chronickou bolest, úzkost, nespavost, nebo potřebu emoční úlevy.

Co třeba deprese nebo posttraumatický stres? 

Výzkum nebyl namodelovaný přímo na konkrétní duševní diagnózy, ale necelých třicet procent respondentů uvedlo, že jim konopí pomáhá při řešení psychických obtíží. Důležité pro mě z pohledu vlivu na psychický stav bylo, že velká část uživatelů nemá podle svého názoru přístup k adekvátní odborné podpoře. Že by si přáli služby kolem konopí rozšířit.

Nejčastěji zmiňovali vznik konopných klubů, kde by byl přístup k testování kvality nebo poradenství ohledně vhodných odrůd, případně by tam byla dostupná podpora během obtížné zkušenosti. Což byl potom jeden z impulzů, proč jsme se jako Beyond Psychedelics – protože část týmu v Národním ústavu duševního zdraví byla současně aktivní ve spolku Beyond Psychedelics –, rozhodli více zaměřit na téma služeb. A na základě toho potom vznikla myšlenka vzdělávacích programů, jako je třeba zmiňovaný kurz konopné asistence.

S kým ten kurz organizuješ a jak to probíhá?

Letošní kurz proběhne 23. a 24. května v Praze, lektory budou tentokrát kromě mě i Robert Veverka, bývalý šéfredaktor magazínu Legalizace a expert na konopné zákony, a ty jakožto šéfredaktor magazínu Konopí a zkušený konopný pacient. První den se věnujeme převážně teorii, legislativě, mechanismům účinků, způsobům konzumace, zatímco druhý den je věnovaný více praxi, kdy se učíme používat například dechové techniky, které mohou pomoci zvládnout náročnou konopnou zkušenost.

Neřešme izolovaně jen „drogy“, ale celkovou kvalitu života mladých lidí – jak zvládat tlak, stres, konflikty, jak si říct o pomoc.

Určen je všem zájemcům o hlubší znalost této bylinky, primárně je ale určen pracovníkům v pomáhajících profesích – tedy terapeutům, sociálním pracovníkům – a dále pak pacientům, kteří léčbu zvažují nebo s ní začínají. Rádi samozřejmě uvítáme i zdravotní pracovníky. První kurz loni na jaře se moc povedl a účastníci byli nadšení, tak věřím, že letos to bude podobné. 

Jak by podle tebe měla vypadat prevence užívání konopí u mladistvých?

Téma prevence by se mělo s dětmi probírat mnohem dřív, než dojde na nějaké konkrétní látky. V dnešní době je zásadní mluvit o celkovém duševním zdraví. Snažme se vytvořit bezpečné prostředí, kde můžou děti mluvit o tom, co prožívají, bez obav z odsouzení, trestu, nepochopení. A to už úplně od raného věku. Protože pokud je to prostředí takové, tak se – a to víme z odborných studií – výrazně snižuje příklon k užívání návykových látek, a tedy hlavně k problematickému a dlouhodobému užívání. Je důležité si uvědomit, že harm reduction není o zákazu nebo o vyloučení, ale o dialogu. Jde o projevený zájem o to, co prožívá člověk, který se k užívání nějaké látky uchýlí. 

(…)

Barbora Walter (*1987) je kulturní antropoložka, lektorka jógy a jógové terapie. V minulosti působila jako výzkumnice v oblasti psychedelického výzkumu v Národním ústavu duševního zdraví, redaktorka magazínu Legalizace a místopředsedkyně spolku Legalizace.cz. Spoluorganizovala řadu odborných akcí zaměřených na vzdělávání v oblasti konopí a psychedelické vědy, mimo jiné mezinárodní konference Beyond Psychedelics. Dnes je členkou správní rady této platformy. Věnuje se vzdělávání v oblasti harm reduction a dlouhodobě se podílí na tvorbě programů, které z různých perspektiv otevírají téma sebepéče a podpory duševního zdraví. Pořádá festival Sebefest, který propojuje rozmanité přístupy k péči o tělo, mysl i mezilidské vztahy. 

Celý zajímavý článek / rozhovor najdete v novém vydání magazínu Konopí č. 34, které je od 28. dubna v prodeji po celé ČR i se semínkem Terp & Tonic Auto, případně si ho můžete výhodně předplatit.

Lukáš Hurt

Původním vzděláním historik a anglista, který už přes deset let překládá odborné studie a vědecké texty, píše články a přednáší na konferencích a veletrzích. Po sedmi letech v redakci magazínu Legalizace založil v roce 2018 magazín Konopí, kde působí jako šéfredaktor.