Začátek března už dlouhá léta patří jednomu z největších světových konopných veletrhů. Spannabis, který se koná v Barceloně, každoročně přiláká desítky tisíc návštěvníků – a letos tomu nebylo jinak. Není to ale jediná věc, která vábí příznivce konopí do Barcelony. Více než 200 konopných klubů, kde si členové mohou legálně pořídit konopí, je neméně zajímavým cílem turistů i místních.
Není náhodou, že první oficiální konopný společenský klub (cannabis social club) byl otevřený právě v Barceloně, a to už roku 2001. Nesl název Club de Catadores de Cannabis de Barcelona, což se dá volně přeložit jako Klub barcelonských ochutnávačů konopí. Cílem tohoto klubu bylo prolomit zákaz užívání konopí na veřejných místech, zároveň rozptýlit právní nejistotu ohledně pěstování a najít způsob, jak legálně financovat pěstování konopí pro své členy.
S kartičkou jdete na bar, kde si můžete vybrat konopí a jeho deriváty v hodnotě svého příspěvku.
Kořeny vzniku španělských konopných klubů ale sahají až do osmdesátých let. Tehdy vznikl zákon, který povoloval držení malého množství omamných látek pro osobní potřebu a sdílení takových látek bez zisku mezi lidmi, kteří už je užívají. Tento zákon byl zamýšlen pro lidi závislé na tvrdých drogách a jeho cílem bylo dekriminalizovat uživatele a umožnit jim navzájem si vypomáhat. Nakonec dobře posloužil i příznivcům konopí.
Asociace konopných studií Ramóna Santose (ARSEC) už zhruba v roce 1993 adresovala dopis tamějšímu Protidrogovému úřadu s dotazem, jestli pěstování konopí skupinou dospělých lidí pro vlastní potřebu může být kvalifikováno jako trestný čin. Protidrogový úřad odepsal, že takové jednání za trestný čin být považováno nemůže.
Návštěva u Dr. Dou
I díky iniciativě skupiny ARSEC a zmíněnému dopisu jsem se mohl jeden příjemný březnový večer stát novým členem konopného klubu Dr. Dou a prohodit i pár slov s jeho provozovatelem. Obyčejně to funguje tak, že za členství zaplatíte nějakých 20 eur, a navíc musíte mít někoho, kdo vás do klubu doporučí. Samozřejmě také musíte být plnoletí. Vyplníte dotazník, podepíšete pravidla klubu a můžete vstoupit. Já zápisné platit nemusel, a to díky speciální pozvánce od vyhlášené seedbanky Seedstockers, ostatní podmínky jsem ale musel splnit bezezbytku.
Každý klub má takovou předsíň, která je jakousi recepcí. Dveře z ulice jsou na bzučák, takže se sem nedostane nikdo, koho ostraha vyhodnotí jako nežádoucího. Na recepci se registrujete, dostanete kartičku a na tu si můžete nabít nějaké peníze. To je oficiálně váš příspěvek na fungování klubu. S kartičkou pak jdete na bar, kde si můžete vybrat konopí a jeho deriváty v hodnotě svého příspěvku.
V tomto konkrétním klubu stál květ konopí 12 až 22 eur, tedy zhruba 270 až 520 korun. Extrakty se pohybovaly mezi 50 a 80 eury, což dělá zhruba 1 200 až 1 900 korun. V nabídce byli i gumídci a další pochutiny s obsahem THC nebo hašiš, jehož cena byla podobná jako u květů.
Přestože jsou konopné kluby neziskovými organizacemi, nejsou to žádné dobročinné spolky. Z příjmu se musí platit nájem a údržba klubu, zaměstnanci, energie a samozřejmě někdo, kdo konopí vypěstuje.
Jelikož doby, kdy jsem byl vášnivým uživatelem konopí, jsou dávno pryč, velmi jsem uvítal možnost koupit si v klubu i pivko. To není úplně pravidlem a musím říct, že mně to přišlo super. Hodně se mluví o tom, že v konopných klubech by se neměl prodávat alkohol. Ale pokud si vyrazí do města čtyři dospělí, z nichž dva inhalují konopí a dva dávají přednost pivu, proč bychom si sakra nemohli v klidu posedět v jednom podniku? Kluci si chvilku pohulí, vezmou si dva tři gramy s sebou a můžeme zase jít o dům dál. Netropíme povyk, neděláme nepořádek. Za mě je tohle svoboda – vybrat si, co chci, a dát si to s kým chci a kde chci, pokud s tím někoho jiného neotravuju a nenarušuju mu svým jednáním zase jeho svobodu.
Kompletní pohoda
Dr. Dou je klubík podle mého gusta. Pohodlné gauče, komorní atmosféra, živý DJ dotvářející atmosféru a temperamentní provozní, která vyskočí na stoličku a hlásí, že se bude brzy zavírat, tak ať si každý udělá svou poslední objednávku. Já jsem se ještě před zavíračkou stihl zeptat na pár věcí přímo majitele klubu.
Samozřejmě mě zajímalo, jak je to s pěstováním pro kluby. Dozvěděl jsem se, že v podstatě řeší podobný problém jako v Holandsku. Cesta, kterou se konopí do klubů dostává, není úplně právně ošetřená. Jasně, členové klubu, kteří konopí užívají, si ho můžou pro sebe vypěstovat a můžou ho i sdílet, nicméně jeho transport není zcela legální. Z klubu si můžete odnést jen asi tři gramy, a navíc máte limit nákupu ve výši zhruba 100 gramů za měsíc. Zkrátka a dobře zásobování klubů je zatím ve Španělsku mimo zákonný rámec.
Přestože jsou konopné kluby neziskovými organizacemi, nejsou to žádné dobročinné spolky.
Kromě limitu pro prodej musejí konopné kluby řešit i počet lidí, kteří se ve stejném okamžiku nacházejí uvnitř. Tento počet se odvíjí od toho, kolik krychlových metrů klub má. Takové omezení má zaručit, že vzduch v klubu bude dýchatelný a že vzduchotechnika zvládne udržet určitou kvalitu prostředí.
Schválně jsem se zeptal, kolik má Dr. Dou členů. Teď se podržte. Je jich okolo padesáti tisíc! Spadla mi trochu brada, ale dostal jsem upřesňující informaci, že aktivních členů je pouze okolo šesti tisíc. I tak mi to přijde úctyhodné číslo. Kdyby si každý odnesl svých 100 gramů konopí měsíčně, museli by se kluboví pěstitelé hodně ohánět. Měsíční spotřeba by totiž dělala 600 kilogramů.
Až přelidněný Spannabis
I když mí přátelé by rádi obcházeli konopné kluby až do ranních hodin, museli jsem myslet i na druhý den a na povinnosti na Spannabisu. Jeho poslední roky byly poznamenány omezeními souvisejícími s covidem. Od minulého roku navíc konopné odvětví procházelo krizí a letošní Spannabis měl trošku napovědět, zda se obor už odrazí ode dna, nebo jestli se krize bude prohlubovat.
Kromě limitu pro prodej musejí konopné kluby řešit i počet lidí, kteří se ve stejném okamžiku nacházejí uvnitř.
Soudě podle počtu návštěvníků i vystavovatelů to ale vypadá nadějně. V tradičně nejsilnější sobotu byl veletrh zcela vyprodaný. Na své si přišli uživatelé, domácí pěstitelé, obchodníci i velcí producenti. Jak přibývá zemí, kde je možné pěstovat konopí legálně – ať už pro léčebné, nebo rekreační účely –, lze na veletrzích vidět celou řadu produktů, které jsou zaměřeny právě na velké komerční pěstitele.
Nezbývá než doufat, že se z hlediska návštěvnosti a zajímavosti vystavovaného zboží bude obdobně dařit i oběma českým veletrhům, Konopexu a Cannafestu.