Představte si, že existuje zdroj mnohonásobně vydatnější než dřevo, přitom podobně prospěšný jako lesy. Zdroj univerzální, s nespočtem využití. Zdroj prostředí neškodný, v mnoha případech ozdravný. Navíc univerzálně dostupný napříč naší planetou. Představte si, že lidé rozmanitých kultur ten zdroj znají a využívají odnepaměti, nezřídka jako jednu z hlavních hospodářských surovin. Ano, jde o konopí, biozdroj par excellence!
Pojďme se v prvním díle seriálu věnovanému konopí jako současné transformační surovině podívat blíže na hlavní charakteristiky konopného hospodářství v kontextu aktuálního politicko-ekonomického rámce.
Veská oliva, dynamit i medium
Věděli jste, že konopné pazdeří ve formě dřevěného uhlí bylo základem pro výrobu prvního dynamitu ve starověké Číně? A že staré konopné textilie byly rovněž ve staré Číně přetvořeny do podoby prvního opravdického papíru? A že konopná semena s sebou na daleké plavby brali námořníci? Mohlo to být kvůli jejich vysoké výživové hodnotě, pro kterou, stejně jako pro jejich lahodnou chuť, se jim na moravském venkově přezdívalo „veská oliva“.
Konopí dávalo naději, že při poškození lodi a ztroskotání ve vzdálené zemi bude možné loď opravit či postavit novou.
Pravděpodobnějším důvodem, proč patřil váček (či vak) s konopnými semeny do výbavy zaoceánských plachetnic, byla však skutečnost, že konopná vlákna představovala prověřený zdroj nezbytného vybavení – lanoví, plachet, výplní trupu, oblečení… Konopí bylo jízdenkou domů! Dávalo naději, že při poškození lodi a ztroskotání ve vzdálené zemi bude možné loď opravit či postavit novou.
Zpracování konopí představovalo ještě donedávna, přibližně do poloviny minulého století, základní znalost a dovednost venkovského lidu především v Evropě a Asii, ale i v mnoha oblastech Afriky a Ameriky. Schopností napěstovat a zpracovat konopí do „výbavy“ se na československém venkově poměřovala „kvalita“ té které nevěsty.
Průmyslový rozmach a pád
Před druhou světovou válkou dodávalo konopářství, podobně jako lnářství, suroviny k dalšímu zpracování, a to především papírenskou buničinu, technické tkaniny, provazy a lana, popruhy, sítě, barvy, laky a fermeže a čím dál více i chemicky upravené celulózové plastické hmoty. Zapomínat nesmíme ani na konopné semeno jako krmivo pro chovné ptactvo, a především v Pobaltí součást jídelníčku.
S příchodem války a omezením mezinárodního obchodu nabylo konopářství na strategickém významu – jeho pěstování pro vojenské účely podporovaly vlády spojenců i nacistického Německa. Jenže jakmile utichly boje, bylo jasné, že jedním z vítězů války je petrochemický průmysl.
Konopí, také s přispěním politických opatření šířících se ze Spojených států, jež završil podpis Jednotné úmluvy o omamných a psychotropních látkách OSN v roce 1961, bylo vytlačeno na okraj světového hospodářství.
V devadesátých letech se situace mění. Jelikož si postupně uvědomujeme negativní externality, tedy nepřiznané zátěže, které s sebou nese využívání fosilních surovin, konopí se vrací do hledáčku vědců, zemědělců, podnikatelů i spotřebitelů. Ani po pětadvaceti letech od jeho opětovném návratu mezi legální zemědělské plodiny se mu však nedaří většinově prorazit.
Těžká vs. ještě těžší váha
Po celém světě se v posledních desetiletích setkáváme s řadou úspěšných projektů ze stavebního, potravinářského, lékařského, textilního, bioplastového i jiného odvětví, avšak přesto se očekávaný návrat konopí do první linie udržitelných řešení naší multikrize stále nekoná. Abychom mohli pojmenovat důvody a reálně zhodnotit potenciál plošného zapojení konopí do „zelené transformace“, musíme si přiblížit hlavní soupeře i s jejich silnými a slabými stránkami.
Konopí se z rostliny budoucnosti stává rostlinou dneška.
Petrochemie dnes živí několik milionů lidí po celém světě – podobně jako tomu bylo před sto lety s konopím, byť u konopí jich byly určitě desítky milionů. Toto srovnání nás dostává k prvnímu zásadnímu rozdílu obou surovinových zdrojů – ropa i zemní plyn, hlavní představitelé petrochemie, jsou zdroje extrémně koncentrované. Pokud konopí považujeme za těžkou váhu, jejíž výnosy několikanásobně předčí dřevo nebo bavlnu, s fosilními zdroji se může, co se koncentrace týče, jen těžko měřit.
Energetická a materiálová hodnota fosilních zdrojů totiž spočívá v tom, že jde o zhutnělé sedimenty, svého druhu koncentráty či chcete-li extrakty. To jim dává komparativní výhodu nejen s ohledem na potřebnou logistiku a skladovací kapacity, ale také s ohledem na pracovní sílu.
K získání srovnatelného množství uhlovodíků, převedeme-li obě suroviny na jejich základní prvky, je u konopí potřeba více práce, více strojů na větší ploše. Navíc fosilní zdroje jsou k dispozici takříkajíc instantně, zatímco konopí jakožto jednoletou bylinu musíme zasadit a počkat, až vyroste.
Co všechno vyrobíme
Ani v jiném často hodnoceném parametru si fosilní zdroje s konopím v ničem nezadají. Pokud se o konopí s oblibou říká, že se z něj už ve třicátých letech 20. století dalo vyrobit 25 000 produktů, zkuste spočítat, kolik se jich dnes vyrábí z ropy a zemního plynu. Určitě bychom se dopočítali minimálně stejného čísla.
Platí sice základní poučka chemurgie (tj. obor aplikované chemie, který se zabývá průmyslovým zpracováním zemědělských a lesnických produktů a vývojem nových odrůd rostlin pro průmyslové využití), že cokoli může být vyrobeno z ropných uhlovodíků, může být vyrobeno i z rostlinných sacharidů. Opět ale platí, že v případě fosilních surovin je tato výroba ve většině případů méně pracná.
I tak nebylo prosazování ropy ve světové ekonomice samozřejmé. Ještě ve zmiňovaných třicátých letech minulého století se univerzálně využívané rostlinné sacharidy jevily být rovnocenným soupeřem. Konopí právem stálo na předních místech chemurgického snažení o zachování pracovních míst a důstojného života na venkově. Americká prohibice a koncentrace průmyslu během druhé světové války ale nalajnovaly naši trajektorii do fosilní éry a doby plastové. (Upřímně, ani ve „férovém“ zápase bez podpásovek by konopí proti fosilním zdrojům nemuselo obstát. Dobové záznamy z československé první republiky přinášejí svědectví o tom, jak se čeští zemědělci od konopí právě pro jeho zmiňovanou pracnost a technologickou náročnost odvraceli.).
Z našeho srovnání by se mohlo zdát, že fosilní zdroje konopí jasně válcují a není tedy vlastně co řešit. Ropa i zemní plyn jsou ihned dostupné, koncentrovanější, méně pracné a nekonečně univerzální surovinové zdroje. Jsou sice vyčerpatelné, ale doba jejich vyčerpání je ještě dostatečně vzdálená. Přesto je tu jeden faktor, který překlápí misky vah na stranu konopí a všech dalších biosurovin. Stačí, když se zeptáme: „Za jakou cenu?“
Nezapočítaná cena za luxus
Za fosilní pohodlí totiž platíme nedozírnou cenu. A byť se dlouho nepromítala do tržních cen (nejen) fosilních produktů, platili jsme ji od počátku. Uhlí, ropě ani zemnímu plynu nebyla od vzestupu na konci 18. století a rozmachu v druhé polovině 20. století přisouzena reálná hodnota odrážející jejich vzácnost a vyčerpatelnost na jedné straně a nebezpečnost pro ekosystémy a škodlivost pro zdraví živých organismů i celoplanetární rovnováhu na straně druhé.
Fosilní zdroje tak získaly oficiální status strategické suroviny, na základě čehož jim byla přisouzena bezprecedentní podpora států i nadnárodních společností, podpora ve formě státních garancí při budování infrastruktury, bezúročných půjček, přímých investic, otevřených i skrytých dotací, ale i podpora při ochraně této infrastruktury.
K získání srovnatelného množství uhlovodíků je u konopí oproti ropě potřeba více práce, více strojů na větší ploše.
Vždyť těžba a transport fosilních surovin jsou dodnes spjaty s drancováním biologicky hodnotných území a potlačováním lidských práv, s likvidací biotopů i místních společenství. Faktem ale je, že bez veškeré této podpory by fosilní zdroje nikdy nemohly zaujmout postavení, jež jim aktuálně, ať už se nám to líbí nebo ne, náleží. Se všemi důsledky, které pociťujeme.
Výše popsané i další nepopsané vícenáklady by v reálné ekonomice měly být zohledněny, to je nezbytný předpoklad pro přirozené prosazení šetrných alternativ v ekonomické soutěži. Systém emisních povolenek přitom tuto úlohu plní jen nedostatečně. Najít způsob, jak zajistit, že původci za externality platí místo toho, aby jejich řešením byly zatěžovány veřejné rozpočty, a současně nezadusit na fosilních zdrojích postavené hospodářství a nezpůsobit tak sociální katastrofu, je pro zvládnutí přechodu k udržitelné ekonomice stěžejní!
Konopí na tahu
A co na to konopí? Od chvíle, kdy bylo v západním světe „znovuobjeveno“, se o něm hovoří jako o rostlině budoucnosti. Při bližším zkoumání jeho vlastností a současných technologických možností je zřejmé, že potenciál konopí pro udržitelnou, zelenou, cirkulární ekonomiku, tedy ekonomiku, ke které se svět pod hrozbou klimatických změn sice pomalu a neochotně, ale nakonec přece jen přihlásil, je nezměrný a jeho úloha klíčová.
Jak moc se oficiální zelená politika promítne do reálného rozmachu konopářství, je stále otázkou. Potřeba investic do výrobně-zpracovatelských řetězců je vysoká, stejně jako je vysoká cena, kterou každý producent platí za to, aby svůj alternativní zelený produkt protlačil na konzervativní a pokřivené trhy.
Co lze s jistotou říct? Byť se v posledním čtvrtstoletí – s výjimkou CBD bubliny – žádný konopný boom nekonal, podařilo se trpělivou prací nadšenců, průkopníků a odborníků po celém světě prověřit většinu technologií, které jsou pro očekávaný velký skok potřeba. Existují stovky funkčních projektů i zastřešující asociace, které napomáhají sdílení know-how a hájí zájmy konopářů.
Stavebniny, bioplasty, energie
Mezi dlouhodobě etablované tržní segmenty patří potraviny, kosmetika i výroba papíru. Tam, kde je to legálně možné, si své místo nacházejí CBD produkty. Jako nejperspektivnější odvětví se jeví stavebniny, textilie a speciální průmyslové aplikace, jako jsou bioplasty, ultrakapacitní baterie nebo aerogely sloužící pro výrobu superizolačních materiálů. Velkou výzvou současnosti, s ohledem na kolabující dodávky fosilních zdrojů, je využití potenciálu celulózových odpadů z výroby k produkci dostupné obnovitelné energie.
Je zřejmé, že konopí se z rostliny budoucnosti stává rostlinou dneška. Změna rétoriky i politického a dotačního rámce, podpora bioekonomiky a udržitelných řešení obecně může napomoci při zajišťování investičních potřeb nezbytných pro tvorbu produkčně-dodavatelských řetězců. Může pomoci přilákat i tolik potřebné lidi, bez kterých se žádná změna paradigmatu nemůže udát.
Naše ochota upravit své spotřebitelské chování a současně aktivně pracovat pro změnu přátelštější k lidem i životnímu prostředí je nakonec tím nejdůležitějším faktorem úspěchu konopného projektu.
O autorovi
Michal Ruman má s konopím více než dvacetileté profesní zkušenosti a v současnosti působí jako projektový manažer v Českém konopném klastru CzecHemp, což je oborová organizace propojující soukromé konopné společnosti s výzkumnými ústavy, vzdělávacími institucemi a zástupci státních orgánů s cílem rozvíjet konopný sektor v České republice i za hranicemi.
Zajímá vás více? Magazín Konopí je k dostání v novinových stáncích a trafikách po celé republice. Lze si ho i výhodně předplatit.
Starší čísla stejně jako to aktuální si můžete v tištěné i elektronické podobě objednat na webu send.cz.
