Vlákno. Pro mnohé z nás nic, co by vzbuzovalo zvědavost. Pro některé však nekonečný vesmír, alegorie našeho vlastního bytí, jeden z nejvýznamnějších způsobů, kterým se lidstvo napříč kontinenty vztahuje ke světu, jeho materiální podstatě. Konopné vlákno má v tomto procesu fascinující místo. Nyní poodhalíme onen závoj nevědomosti, jenž tisíciletou tradici zahalil, a prozkoumáme minulost i současnost využití konopných vláken.
Otázka, odkud se konopí vzalo, kdy, kde a jak si ho lidé osvojili jako první, zůstává i po staletích zkoumání ne zcela zodpovězena.
Botanická mapování nás vedou do podhůří Himálaje a míra sepětí místních kultur s konopím, jeho přítomnost v nejstarších legendách i psaných textech (jmenujme čínskou Knihu písní, indické védy nebo herbář bájného císaře Šen-nunga) stejně jako ve stále živých rituálech nebo v místních názvech tuto teorii dobře podporuje.
Co se dozvíte?
Revoluční textilní struktury
Pokud ale naši perspektivu upravíme a původ konopí nahlédneme optikou „konopných pokladů“, tedy materiálních důkazů, objeví se nám mnohem pestřejší a méně jednoznačný obrázek. Doposud nejstarší doklady použití vláken prehistorickými lidmi pocházejí z jihomoravského Pavlova.
Doposud nejstarší doklady použití vláken prehistorickými lidmi pocházejí z jihomoravského Pavlova.
Místní obyvatelé spadající do kultury mladého paleolitu zvané gravettien, respektive východního souputníka kultur proslavených jeskynními malbami z Francie a Španělska, dokázali nejen vyrábět keramiku, ale také zpracovávat rostlinná vlákna, o čemž svědčí nálezy úlomků keramiky s dekoračními otisky motouzů.
Karbonové datování určilo stáří úlomků na 25–27 000 let. Není sice jisté, z jakého rostlinného zdroje byla tato vlákna získávána, nic to ale nemění na tom, že tento nález změnil naše chápání způsobu života v paleolitu.
„Ukazuje to, jak důležité jsou textilní struktury,“ prohlásil John Peter Wild, archeolog z Manchesterské univerzity v Anglii pro deník New York Times. „Nacházíme se dlouho před kovy. Jediné technologie, se kterými se to dá srovnávat v dokonalosti provedení, jsou kamenné nástroje. Toto je organická technologie, která se jim vyrovná.“
Od vláken k provazům
Lidé tedy už před takřka 30 000 lety dokázali splétat rostlinná vlákna. Jak nadšeně zhodnotil David Hyland, archeolog z Gannonovy university v Erie v Pensylvánii: „Pokud vyráběli tohle, pak vyráběli i provazy.“
Jeho kolega James M. Adovasio k tomu dodal: „A pokud dokážou vyrobit provazy, dokážou vyrobit cokoli na způsob sítě, pasti nebo nástrahy.“ Jak dokládají dřívější nálezy koster menších zvířat z pravěkých sídel pod Pavlovskými vrchy, strategie přežití tak byla spíše než na lovu mamutů založená na lovu drobnějších savců.
Ritualizované výrobní postupy
Kdo by čekal, že se s vlákennými artefakty v dalším období roztrhl pytel, byl by zklamán. Zřejmě vlivem nastupující doby ledové k významnějšímu technologickému boomu nedošlo (anebo o něm nemáme důkazy s ohledem na omezenou trvanlivost organických materiálů).
Přírodní vlákna zaznamenávají comeback nejen v textilním odvětví, ale také v pokročilých technických aplikacích.
První hodnověrné doklady o použití konopného vlákna, opět v podobě otisku provázků na úlomcích keramiky, ale tentokrát z lokality Jang-ming-šan na Tchaj-wanu, se datují až do období 10 000 před Kristem. V Evropě se podařilo identifikovat konopný pyl z období 6 700 př. n. l. ve finském nalezišti Tavasia. Konopný provaz z období neolitu byl nalezen ve švýcarském Thainingenu.
Znalost zpracování vláken, ať už se jednalo o vlákna živočišná, jako je vlna, vlákna jednoletých rostlin (konopí, len nebo kopřiva), případně lýková stromová vlákna (jilm, vrba a další) nevymizela.
Naopak, již v raném starověku patřila mezi základní dovednosti lidí v celém nám známém světě, od Japonska až po Velkou Británii, od Skandinávie až po jižní Itálii a sever Afriky (Egypt). Vlákna sloužila k výrobě provazů, lan, sítí, udic, tětiv luků, pytlů a samozřejmě pláten používaných ku zhotovení oděvů nebo v domácnostech.
Konopný kult
Zdokonalovaly se techniky předení a tkaní, rozvíjely se technologie. Docházelo k další ritualizaci činností spojených s pěstováním rostlin i zpracováním vláken, napojené na germánské, slovanské a další pohanské tradice. V případě lnu a konopí se v Evropě vytvářel okolo jejich zpracování doslova kult.
Ve vozech Mercedes-Benz se dnes nachází okolo 60 kilogramů rostlinných vláken sloužících k tlumení hluku či tepelné izolaci.
Nejpozději od středověku se práci s vlákny věnovaly především ženy, a to jak na venkově, tak u dvora, kde toto umění patřilo k základnímu vzdělání šlechtičen. Stačí připomenout názvy pohádek z našeho kulturního okruhu: Šípková Růženka, Tři přadleny, O zlatém kolovrátku…
Dávky a daně odváděné v naturáliích pravděpodobně přispěly k tomu, že lidé výrobní postupy zdokonalovali, takže vznikaly první zárodky manufaktur v podobě pazderen, což byla místa na okrajích vesnic, kde se stonky lnu a konopí dosoušely a následně lámaly a česaly.
Do práce se zapojovala většina obyvatel vesnic a zakončena byla bujarou slavností, v našich končinách zvanou konopická. Jak dokládá báseň z úvodu článku, konopná plátna byla odvěkou a nedílnou součástí pohřebních obřadů, v konopném rouchu se do hrobu ukládali lidé napříč kontinenty i společenskými vrstvami.
Tak šel čas na evropském venkově bez velkých změn až do průmyslové revoluce. Konopné vlákno bylo na ekonomickém vrcholu – používalo se na plachetnicích, v armádě, na statcích, v průmyslové výrobě i umění. Prim, co se týče kvality, hrálo italské konopí s centrem v Benátkách, kde už v období renesance vznikaly státem kontrolované manufaktury se standardizovanou výrobou. Jemnost místního plátna údajně konkurovala i hedvábí!
Comeback přírody
A co dnes? Kam se ztratila nit našich přirozeně plynoucích životů? Přírodní vlákna v současnosti zaznamenávají comeback. A to nejen v textilním odvětví, ale také v pokročilých technických aplikacích. Důraz na rozložitelnost materiálů a jejich celkovou ekologickou stopu podporuje inovace ve všech myslitelných oblastech.
Uplatnění mohou tyto high-tech rostlinné materiály najít ve stavebnictví, nábytkářství, lékařství a automobilovém průmyslu.
Během posledních sta let jsme se naučili syntetizovat vlákna z ropných uhlovodíků. Nyní se vracíme k objevům z počátku 20. století a pokoušíme se je napasovat na náš zbytnělý průmysl. Výroba papíroviny, bioplynu, hydrolýza, pyrolýza, enzymatické rozvolňování nebo parní exploze, to vše jsou technologie, které nám umožňují pracovat s rozmanitými rostlinnými zdroji, a to energeticky efektivně a bez odpadu.
Nekonečná recyklace
Nové příležitosti si uvědomují i zavedené firmy. V rámci snah o ozelenění svých obchodních strategií do nich stále více investují. V jednom z německých průmyslových center, spolkové zemi Baden-Württembersko, je v klastru AFBW sdruženo přes 100 členů. Jde o firmy, výzkumné a vzdělávací instituce a další subjekty, které se věnují technickým aplikacím vláken. Konkrétně v oblastech, jako je automobilový průmysl, medicína nebo stavebnictví.
V rámci desítek společných projektů testují možnosti celulózových vláken a biopolymerů v rozmanitých aplikacích a prozkoumávají hranice udržitelnosti.
Ve stuttgartském Německém institutu pro textilní a vlákenný výzkum (DITF) vyrobili první celulózová vlákna už v roce 1931. Dnes tu dokážou z celulózy a ligninu, což je další rostlinný materiál, vyrábět vlákna karbonová. A to za ceny nižší, než kolik stojí výroba z primární suroviny! Fibers 365, další člen klastru AFBW, dokáže zase ve svých zařízeních na parní explozi získávat technická celulózová vlákna pro výrobu netkaných textilií. Jako vedlejší produkt procesu získává bezsirnou ligninovou frakci.
Zkoumají a komerčně uplatňují rostlinné epoxidy – lepidla, která mohou nahradit syntetické pryskyřice v kompozitních materiálech. V klastru Integrativní plánování a výstavba pro architekturu (IntCDC) s využitím robotů ověřují tvorbu velkorozměrných architektonických vlákenných struktur zpevněných rostlinnými pryskyřicemi pro výrobu pavilonů na zemské výstavě ve Stuttgartu v roce 2024. Díky novým objevům již umíme získávat pryskyřice z těchto kompozitů zpět a zvýšit tím možnosti jejich recyklace.
V případě lnu a konopí se v Evropě vytvářel okolo jejich zpracování doslova kult.
Uplatnění mohou tyto high-tech rostlinné materiály najít ve stavebnictví a nábytkářství. Dále pak při konstrukci lyží, jízdních kol, lodí či malých letadel. Samozřejmě i v lékařství nebo v již zmiňovaných výrobcích pro automobilový průmysl. Světový výrobce lyžařských a trekových holí Leki získal v květnu tohoto roku za své konopné hůlky cenu ISPO Award.
60 kilo vláken v Mercedesu
Ve vozech Mercedes-Benz se dnes nachází okolo šedesáti kilogramů rostlinných vláken. Především v místech, kde je zákazník nevidí – ve výplních dveří a dalších „vycpávkách“ meziprostor. V nich plní funkci tlumení hluku či tepelné izolace. Se zvýšením a standardizací kvality (vždyť pokud to dokázali novověcí Benátčané, měli bychom to zvládnout i my) je možné uvažovat o nahrazování syntetických vláken v čalounění, středních panelech nebo designových palubních deskách.
Současně vznikají iniciativy, které cílí na obnovu regionálních produkčních řetězců kvalitního textilu. Pierre Amadieu z HempAct pracuje v jihozápadní Francii na tírenské lince pro výrobu vláken v textilní kvalitě přes deset let. Aktuálně připravuje k dodání první komerčně vyrobený stroj, vyřízení dalších objednávek a přechod na sériovou výrobu plánuje na rok 2025.
Maciej Kowalski z polské firmy Kombinat Konopny své úsilí přetavil v prototyp 100% konopné příze vyrobené z polských surovin v Polsku. Rodinná německá firma Topp Textil, dodavatel textilií pro medicínský a automobilový průmysl, oživuje tradiční výrobní postupy v souladu s nejnovějšími environmentálními standardy v maďarském start-upu Kender-cucc Kft. V Čechách se obnově výrobního řetězce textilu věnuje Tomáš Rohal ze společnosti Bohempia.
I díky probíhající deglobalizaci se klokotání textilních strojů možná v dohledné době vrátí i do našich končin. Organické textilní struktury opět potvrdí svou nezastupitelnost v tkáni života.
Zajímá vás více? Magazín Konopí je k dostání v novinových stáncích a trafikách po celé republice. Lze si ho i výhodně předplatit.
Starší čísla stejně jako to aktuální si můžete v tištěné i elektronické podobě objednat na webu send.cz.
