Božidar Radišič: Od čípků do vesmíru 

Známe se už přes deset let, kdy mi byl představen jako hlavní bojovník za konopné pacienty ve Slovinsku. Z nenápadného aktivisty, který kdysi jezdil jako profesionální myslivec do Čech přeměřovat našemu ministrovi zemědělství parohy v oboře, se během pár let stala mezinárodně respektovaná osobnost spolupracující s univerzitami a výzkumnými ústavy. Kromě toho je velkým zastáncem léčby konopnými čípky a o svých zkušenostech přednáší na konferencích po celém světě.

Čemu se v poslední době věnuješ?

Práce s pacienty je mým každodenním chlebem. Na Zdravotnické fakultě v Lublani provozujeme laboratoř, kde děláme analýzy všeho, co nám pacienti přinesou – od čípků po sušené květy. Ať už to seženou na černém trhu nebo si sami vypěstují. Ve spolupráci s fakultou také pořádáme semináře pro sestry a lékaře. Právě připravujeme další na začátek února.

Dávkování čípků upravujeme podle diagnózy a typu pacienta.

Tentokrát budeme zvát hlavně právníky a experty, kteří znají legislativní stránku oficiální léčby konopím v Německu. Možná pozveme i Jindřicha Vobořila. I když je Slovinsko v téhle oblasti celkem pokročilé, stále bojujeme s velkými stigmaty.

Kolik takových analýz pro pacienty měsíčně uděláš?

To záleží na ročním období. Od začátku letošního roku až do konce září jsme provedli více než 500 testů, takže skoro dva denně.

Jsi taky samopěstitel?

Rozhodně.

Máš k tomu nějaké povolení?

Nemám, pěstuju jen pro svou potřebu. Zrovna jsem uprostřed sklizňového období (rozhovor se uskutečnil ve Vídni na začátku října, pozn. red.). Začal jsem v srpnu, kdy dozrávaly první samonakvétací odrůdy.

Pěstuješ venku, ve skleníku nebo v indooru?

Pěstuju venku na své zahradě, ale jde o kombinovaný systém. Celou zahradu, která je třicet metrů dlouhá a patnáct metrů široká, mám zakrytou fólií a k tomu jsem si sestrojil vlastní zavlažovací systém. Je to takový skleník, kde hlavním nepřítelem je na podzim vlhkost a hrozba, že část úrody zplesniví.

Jaké odrůdy pěstuješ? A co z nich vyrábíš?

Kromě toho, že úrodu spotřebuju částečně sám, dělám z ní hlavně extrakty. Odrůdy sleduju od roku 2015, kdy jsme je začali profilovat. Porovnávám poměry kanabinoidů v různých varietách, ale i ve stejných, jen pěstovaných při odlišných podmínkách.

I na jedné zahradě se hladiny kanabinoidů liší – stačí použít rozdílné pěstební médium. U všech odrůd si také zaznamenávám výnosnost sušiny a obsah a vzájemné poměry co nejvíce kanabinoidů.

Jaké rozpouštědlo používáš při extrakci?

Jedině 96% alkohol.

Ten je docela drahý.

Ano, ale většinu při extrakci získávám zpět.

Proč ne třeba levnější a dostupnější 99% izopropylalkohol?

Nemám ho rád, protože ho v extraktu cítím. Zkoumal jsem všechna možná rozpouštědla, včetně acetonu, lihu a lékařského benzínu, který není špatný, pokud člověk ví, jak s ním zacházet. Každé z těchhle rozpouštědel je jedovaté, pokud v extraktu zůstanou zbytky, zatímco alkohol se dá bez problémů všechen odpařit. Ke konci se ještě během varu přidává několik kapek vody, aby se rozpouštědlo snadněji odpařovalo. Lidi na to často zapomínají, což je chyba. 

Co je nového v konopné legislativě ve Slovinsku?

Věřím, že v příštím roce se nám podaří zlegalizovat konopí pro osobní potřebu a rozhýbat lékařské použití. Na novelizaci zákonů spolupracujeme s odborníky z renomované právní fakulty.

Napomohlo budoucí legalizaci to, že v červnovém referendu podpořilo přes 60 procent Slovinců rozšíření dostupnosti konopí k léčbě?

Ano, ale o téhle otázce by se vůbec nemělo konat referendum, protože lékařské využití konopí je odborná záležitost, ne něco, o čem by se mělo rozhodovat v lidovém hlasování. Nemáme referendum o antibiotikách nebo chemoterapii. Když je to lék, tak je to lék. Konopí bychom především měli vyjmout ze seznamu omamných látek, jak to udělali v Německu. To by vyřešilo mnoho problémů.

Jaké třeba?

Problémy pacientů s řízením motorových vozidel, když mají THC nebo jeho metabolity v krvi, případně podobné potíže v práci. Pokud konopí nebude na seznamu omamných látek, nemůžete být jako pacienti trestáni za řízení pod jeho vlivem.

Perzekuce za konopí je porušováním lidských práv.

V Německu zrušili všechny limity THC pro pacienty a pro ostatní je aspoň zvýšili na 3,5 nanogramu na mililitr krve. Ve Slovinsku můžeš přijít o řidičský průkaz i za konzumaci semínek, protože testy dokáží odhalit i jednu jedinou molekulu THC. Je to obrovský problém.

Léčba konopím je u vás oficiálně legální už řadu let. Proč není rozšířenější?

Protože pravidla jsou silně omezující. Když mohou lékaři předepisovat fentanyl, proč ne konopí? Každý lékař by měl mít možnost ho předepsat. Od roku 2017 je to ve Slovinsku legální na papíře, ale systém v praxi vůbec nefunguje, protože nemají k dispozici žádné protokoly, žádné květy, žádné extrakty, povoleno je jen čisté THC a CBD. Všechno navíc brzdí byrokracie a neochota otevřít se novým myšlenkám.

Proč?

Lékaři jsou od přírody konzervativní. Spousta z nich je přesvědčená, že spolkli všechnu moudrost světa, ale v konopí se bohužel nevyznají. Jak říká kanadský biochemik Paul Hornby, doktoři do sebe během studia na fakultě nasoukají určité poznatky, a ty s nimi zůstávají až do důchodu.

Není přitom nic snazšího než si alespoň vygooglit základní informace o fungování endokanabinoidní soustavy. Dále v tom hrají roli odlišné přístupy různých států v celé Evropě. V Rumunsku jdeš za trávu do vězení, v Německu si můžeš vypěstovat pár kytek, ve Slovinsku je to částečně tiše tolerováno, na Slovensku skončíš za jednoho jointa na dlouhé roky v žaláři. Perzekuce za konopí je ale porušováním lidských práv.

Slovinský návrh na povolení samopěstování bude podobný tomu, co se uzákonilo v Německu?

Navrhujeme povolit domácí pěstování v počtu tří rostlin, což by mělo stačit. Vím, že v Česku odborníci navrhovali místo počtu rostlin spíše omezit to na metry čtvereční pěstební plochy, což má smysl při indoorovém pěstování. Těžko to ale převádět na venek, kde může jedna velká rostlina zabírat více než třímetrový prostor.

(…)

Božidar Radišič (*1962)

Působí již dvě desetiletí jako neúnavný aktivista a propagátor léčby konopím ve Slovinsku a v posledních letech i po celém světě. Je prezidentem slovinského Sdružení pro lidská práva (FIST), členem Mezinárodní asociace pro kanabinoidní léčbu (IACM) a zakladatelem Ústavu pro výzkum přírody (Research Nature Institute) v Lublani. Doposud uspořádal sedm mezinárodních konferencí zaměřených na konopnou osvětu a léčbu. Pravidelně přednáší a účastní se seminářů a dalších vzdělávacích akcí doma stejně jako v zahraničí, opakovaně i v Praze. Ve spolupráci s dalšími odborníky monitoruje kvalitu konopných produktů a za tímto účelem zřídil vlastní laboratoř na analýzu obsahových látek a kontaminantů pomocí kapalinové a plynové chromatografie. 

Celý zajímavý článek najdete v novém vydání magazínu Konopí č. 32, který je od 12. prosince v prodeji po celé ČR, případně si ho můžete výhodně předplatit.

Lukáš Hurt

Původním vzděláním historik a anglista, který už přes deset let překládá odborné studie a vědecké texty, píše články a přednáší na konferencích a veletrzích. Po sedmi letech v redakci magazínu Legalizace založil v roce 2018 magazín Konopí, kde působí jako šéfredaktor.