Chtělo by to zkusit něco nového, neokoukaného a hlavně voňavého. Projasnit si podzim a jeho čím dál kratší dny… A čím? No přeci dalšími nečekanými bylinkami do vaporizéru!
Přichází období, kdy bychom mohli začít čerpat ze sklizně za předchozí měsíce. Pokud jsme pilně seli, sázeli a sušili, pak se můžeme těšit z ryze domácí sklizně. A pokud zkrátka nejsme „sklízecí“ typy, pořád existuje nepřeberné množství zajímavých bylin, které stojí za vyzkoušení a které hravě získáme tak, že si je zakoupíme v prodejnách se zdravou výživou.
Chmel
Až se skoro zdráhám představovat chmel – zrovna našemu slavnému pivnímu národu! K čemu slouží chmel primárně, všichni víme, napadlo vás ale použít ho jako bylinku k vaporizaci?
Chmel má výrazně sedativní účinky, uvolňuje napětí a snižuje podrážděnost.
Chmel patří do rodiny konopovitých rostlin – s konopím jsou tedy blízcí příbuzní. Vskutku sympatická rodina! Existuje mnoho odrůd chmele, které se liší svým obsahem látek a ze kterých se vyrábí nejrůznější druhy piv. Chmel je dlouhověká bylina, jež na svém stanovišti vydrží za dobrých podmínek více než dvacet let.
Krom pěstování ve jménu pivních úmyslů můžete některé odrůdy chmele spatřit jako popínavou okrasnou rostlinu, které dělá přírodní zástěnu pergolám či domům a chatám. Roste totiž do výšky až pěti metrů a na pěstování je velmi nenáročná, potřebuje v podstatě jen prostor a oporu. A v neposlední řadě je chmel běžně k nalezení i ve volné přírodě, kde roste jako plevel. Stačí hledat popínavou rostlinu s rozeklanými zelenými listy.
Pro vaporizační seance se používají nasušené chmelové šištice, které stojí pár korun. V usušeném stavu vypadají jako téměř průhledné okvětní lístky, lehoučké jako pírko. Taky proto stačí jen jemně promnout mezi prsty a je možné ihned plnit vaporizér. Pokud se dostanete přímo k celým šišticím (některé se tak také prodávají), bude potřeba je nadrtit.
Zdroj: unsplash.com
Protože konzistence této sušiny je skutečně křehká, doporučuji začít s nižšími teplotami a vyšší přidávat pouze opatrně, aby se sušina nepřepálila a nezhořkla. Chmel bych držela při teplotě 150 °C, maximálně bych šla na 175 °C. Výpar dělá jemný a chuť je – asi ne příliš překvapivě – skutečně pivní.
Na chmel můžete občas narazit ve složení čajů na spaní, a to ne náhodou. Má totiž výrazně sedativní účinky a napomáhá k relaxaci a ke kvalitnímu spánku. Pokud jste občas trochu nervózní, i v tom vám chmel podá pomocnou roku, jelikož uvolňuje napětí, snižuje podrážděnost a celkově vás zklidní. Dále pomáhá tlumit křeče, zmírňovat bolest a povzbuzovat apetit. A možná ne pro každého dobrá zpráva – potlačuje chuť k sexuálním aktivitám.
Ibišek
Ibišku je velké množství druhů a je skutečně variabilní – roste v podobě stromů, keřů i bylin; některé druhy jsou stálezelené a jiné opadavé. Rozšířený je po celém světě, a to i u nás. Většina ibišků slouží pro okrasu díky svým krásným barevným květům, avšak některé se používají jako potravina či léčivka. Zejména ibišek súdánský – pokud zrovna popíjíte ovocný čaj, skoro jistě ho v něm najdete. Ze sušeného ibišku se připravuje především typicky červený nápoj, popíjený jak studený, tak teplý. Je výrazně osvěžující, ale také trochu trpký, tudíž ne každému sedne.
Suší se velké červené květy a lze je pořídit jako jemné kousíčky anebo i poměrně velké kusy byliny. Tomu je nutné uzpůsobit přípravu pro vaporizaci. Drcení ibišku bych nepodceňovala: pokud ponecháte větší kusy v celku, dostanete jen obrys jeho jinak skvělé chuti.
Zdroj: unsplash.com
U ibišku je dobré začít nižší teplotou kolem 170 °C a postupně „přihřívat“ podle toho, jak vám bude chutnat. Chuť ibišku je výrazně ovocná, osvěžující a nakyslá. Stoprocentně ozvláštní takové ty mdlé byliny, které užíváte primárně kvůli zdraví, ale chuťově jsou nevýrazné. Zkuste i s konopím a třeba vám tato varianta zachutná!
Ibišek je především významným zdrojem vitaminu C. Má antioxidační, dezinfekční a protizánětlivé účinky. Podporuje imunitní systém a posiluje tak naši přirozenou obranyschopnost. Přispívá také ke snižování vysokého krevního tlaku a stimuluje trávení. Nelze opomenout ani jeho příznivé účinky na duševní zdraví – napomáhá nastolit duševní pohodu, zrelaxovat mysl a zmírnit podrážděnost. A také stimuluje – jak se to jmenuje – jo, paměť!
Eukalyptus
Eukalyptus neboli blahovičník pochází z Austrálie a právě jeho „lupeny“ se téměř výhradně živí roztomilý medvídek koala. I zde platí, že existuje vícero druhů. Některé jsou spíše keřovitého charakteru, jiné jsou zase pořádné stromy o výšce třeba až kolem 90 metrů.
Blahovičník má protizánětlivé i antibakteriální účinky a současně zlepšuje činnost žaludku i střev.
V našich končinách ho nejčastěji využíváme ve formě esenciálních olejů, tedy silic eukalyptu, zatímco využití listů není úplně zažité. Přitom ho můžeme pěstovat i přímo v domácnostech, z čehož plynou výhody jako provoněná místnost či zvýšení vlhkosti v interiéru, máme-li doma suchý vzduch, který je nepříjemný a dráždivý pro sliznice.
Sušené listy eukalyptu mají poněkud tužší konzistenci, při troše vůle se ale dají nadrtit i mezi prsty. Elegantnější to ovšem bude s pomocí drtičky. Pro vaporizaci jsou vhodnější spíše nižší teploty, mezi 130 až 180 °C. Dělá pouze jemnou páru a chuť má typicky mátově kořenitou. Chuť sama o sobě není tak silná jako například u vaporizované máty, ale krom svěžesti jsou v ní cítit i kořenité tóny. Bezpochyby je dobrým partnerem pro vaporizaci konopí.
Zdroj: unsplash.com
Mimo chuťová pozitiva je eukalyptus velice nápomocný i při nejrůznějších zdravotních potížích. Expert je především na nemoci dýchacích cest, při zápalech plic, zánětech průdušek či astmatu. Pomůže ve chvílích, kdy nás trápí nachlazení nebo kašel, a pokud se dostaví horečka, přispěje ke snížení teploty. Má protizánětlivé i antibakteriální účinky a současně zlepšuje činnost žaludku i střev.
U eukalyptu si dávejte pozor na to, že jeho olej by se neměl užívat vnitřně: ač jsou zdravotní benefity velké, slouží jen ke zevnímu užití. Naproti tomu listy jsou pro vnitřní užití zcela bezpečné.
