Jak to, že každý může beztrestně popíjet alkohol v neomezeném množství a nebýt za to nijak trestán, kromě těch ošklivých kocovin, zatímco kouření trávy je takový problém?
Nedávno jsem stála v narvané trafice. Po vyřčení slov: „Jeden magazín Legalizace a ty dlouhý černý papírky, prosím,“ se na mne osazenstvo stojící frontu na cigára, k nimž při nákupu většího množství dostanete zdarma flašku vodky, otočilo a opovržlivými pohledy mě vyprovodilo z krámu.
Zbytečné cejchování
Já, čistě oděná, v jedné ruce berli a v druhé ruku svého dítěte, jsem byla rázem ocejchována jako místní póvl. A to nebydlím na vsi, kde by se nějaká předpojatost možná mohla omluvit. Bydlím v centru hlavního města a ptám se – proč jsou lidi, co kouří trávu, postrachem „slušných“ občanů?
Já mám alibi. Mám fibromyalgii a konopím se léčím – což ti bystřejší z uličky hanby v trafice možná i pochopili. Možná si mysleli, že na to mám recept, když se to teď může. Může, ale já ho fakt nemám, protože když potřebuju pomoct od bolestí a křečí, nemám čas a odvahu spoléhat se, že někde poblíž bude lékárna, kde to léčebné konopí budou mít.
Co si lidé myslí, že my, co kouříme trávu, tak asi děláme? Že se jenom někde válíme v rauši?
A taky se mi málokdy stává, že mám přebytečných několik tisíc na to, abych si ho mohla dovolit. A to přeskakuji peripetie spojené s obíháním lékařů, kteří mi budou nejprve nutit konvenční léčbu, po jejímž absolvování v minulých letech se teď bojím spolknout i paralen.
Krom toho, že jsem pacient, jsem taky normálně fungující občan, jakých jsou tu miliony. Nebo co si lidé z uličky hanby, internetových diskuzí či diváků televizních novin myslí, že my, lidi, co kouříme trávu, tak asi děláme? Že se jenom někde válíme v rauši?
Ano, asi každý známe někoho, komu se hulení trochu „vymklo“ a z té mladické rozhulenosti se nikdy nedostal, případně to ještě zkombinoval s alkoholovou nebo jinou závislostí. Ano, i to se stává.
Ano, je tu fakt hodně lidí, kteří kouří trávu a pěstují ji pro svou potřebu. Foto: Ondřej Vašina
Ale jako komunita pacientů a běžných lidí, kteří konopí využívají k občasnému navození pohody či jako prostředek k lepším prožitkům, spojme se a braňme se! Snažme se změnit povědomí o těch, kteří po legalizaci volají a kteří ji potřebují.
Nedělejte z nás děti
Proč je v pohodě, že se někdo každý víkend opíjí do bezvědomí a denně vykouří krabičku cigaret, ale to, že si někdo koupí v trafice papírky a konopné čtivo, se bere jako ohrožování celé společnosti, za které je třeba takové individuum potrestat minimálně opovržlivými pohledy?
Vážení a milí spoluobčané – ano, je tu fakt hodně lidí, kteří kouří trávu a pěstují ji pro svou potřebu. Hodně. Co je na tom špatně?
Víte, my, lidé pěstující a užívající trávu, jsme svéprávní a dospělí. Mnohdy už mírně přestárlí. Dost často jen chceme mít svůj klid. Zkouříme se a pustíme si film, u kterého se smějeme anebo si vychutnáváme vizuální efekty. Zahulíme si a pouštíme si hudbu, protože pak ji vnímáme celým tělem i duší. Po konopí se a celou noc se milujeme, protože cítíme slast i blízkost, ze které čerpáme energii na další dny.
Krom toho, že jsem konopný pacient, jsem taky normálně fungující občan, jakých jsou tu miliony.
Zahulíme si a cpeme se brambůrkami s jahodovým jogurtem, protože to je prostě strašně dobrý. Zkouříme se, ležíme spolu na dece a díváme se na hvězdy, protože svět je pak skutečně krásný. Zkouříme se a cvičíme jógu, protože pak cítíme každý sval a ulevíme si od bolestí z práce. Dost často se zkouříme a prostě jen jdeme spát, protože díky konopí spát můžeme.
Druhý den vstaneme, nemáme kocovinu a staráme se o děti. Chodíme do práce. Jezdíme na dovolené, na výlety, platíme hypotéky, máme rodiče, o které pečujeme. Jak tím ubližujeme společnosti? Jak to, že každý může beztrestně popíjet alkohol v neomezeném množství a nebýt za to nijak trestán, kromě těch ošklivých kocovin, zatímco kouření trávy je takový problém?
Rozumný kompromis
My přece nechceme přístup k neomezenému množství konopí zadarmo pro každého od deseti let věku. Chceme jen, aby dospělí a svobodní lidé mohli bavit, uvolnit, vyspat se nebo zahnat bolest či křeč bez toho, aby se museli obávat postihu nebo se cpát prášky.
Nedělejte nám, prosím, ty uličky hanby a buďte s námi v pohodě!
