Chris Romaine: Konopný vesmír ve fotografii

Článek v audio verzi Getting your Trinity Audio player ready...

Co se může stát, když je váš táta policajt a máma spisovatelka píšící o zdravém životním stylu, v době protidrogových kampaní odchodíte náboženskou střední školu, posloucháte grunge a punk, hrajete na kytaru a skejtujete, ve škole se vám moc nedaří, zkusíte tři různé vysoké školy, aniž byste získali titul, máte odpor k autoritám, ale táhne vás to k umění? Inu, můžete si získat věhlas jako konopný fotograf. A váš snímek trichomů se pak objeví na obálce magazínu Konopí (viz č. 36).

Jak z člověka stane profesionální konopný fotograf?

Musíte být nadšenci do toho, co děláte, stejně jako v jakémkoli jiném oboru. Nikdy se nepřestávejte učit, budujte si síť kontaktů, nenechte se odradit chybami a umlčte ten vnitřní hlas, který vám říká, že to nevyjde.

Fascinuje mě prozkoumávat scény, které jsou pouhým okem prakticky neviditelné.

V každém případě konopný fotograf musí být na prvním místě profesionál a až na druhém nadšenec do konopí. Pokud nemáte dovednosti, znalosti a zkušenosti, moc daleko to nedotáhnete. Samozřejmě nesmí chybět vášeň pro konopí, která se bude do vašich snímků promítat. Pak už chybí jen samotné konopí, konkrétně živé rostliny. Buď si musíte pěstovat vlastní, nebo mít kamarády growery.

Byla to dlouhá cesta? 

Přijde mi, že i po více než deseti letech focení konopí jsem stále na začátku. Musel jsem od základů změnit svůj život, abych se tématu mohl věnovat profesionálně, což mi otevřelo hromadu dveří. Fotím už od střední školy, kdy jsem zkoušel různé techniky a rozvíjel základní dovednosti. Makrofotografii konopí jsem praktikoval přes dva roky, než jsem za ni dostal poprvé peníze.

První placená zakázka se týkala nafocení produktového menu v tradiční konopné prodejně v Kalifornii. Měl jsem velkou kliku, co se týče načasování, protože si mě najali těsně před legalizací rekreačního konopí. Pro tuto výdejnu jsem nakonec fotil tři roky a díky tomu jsem mohl na vlastní oči sledovat, jak se na novém legálním trhu rodí konopné značky. Zároveň jsem s řadou z nich navázal kontakty, což mi následně otevřelo spoustu dalších dveří. 

Je těžké se uživit jako konopný fotograf?

Fotografování je samo o sobě náročný obor, natož v mém případě, kdy fotím konopí, které se často nachází v šedé zóně. Považuju za velké štěstí, že jsem se posledních deset let dokázal živit výhradně focením konopí. Přitom ekonomická situace v kalifornském konopném sektoru není dobrá a vše je vzájemně propojené: pokud dusíte konopné firmy vysokými daněmi, omezíte jim přístup k bankovním službám a nutíte je pracovat jen s hotovostí, stává se obyčejné focení náročnou výzvou. 

Jaký máš osobní vztah ke konopí? 

Do konopí jsem se zamiloval až při druhém pokusu, poprvé jsem totiž vůbec nic necítil. Začínal jsem s ním až ve dvaceti a můj vztah se za posledních dvacet let hodně vyvinul. Vždycky to byl mix léčebného a rekreačního užívání.

Mě osobně inspiruje svět kolem a to, jak s ním interaguje světlo.

Užívám si ho jak ve společnosti, tak v soukromí. Dnes je pro mě nejdůležitější samotný záměr. A stejně jako u skoro všeho ostatního chci vědět, odkud konopí pochází. Záleží mi na tom, abych znal pěstitele a věděl, jak o rostliny pečuje.

Máš úžasné detailní záběry trichomů, vypadají jako vesmírné objekty. Co tě při práci inspiruje? 

Zvědavost. Když se poprvé pustíte do makrofotografie, chcete se prostě dostávat blíž a blíž a jedinou překážkou je vaše vybavení a dovednosti. Fascinuje mě prozkoumávat scény, které jsou pouhým okem prakticky neviditelné. A když už si myslím, že jsem viděl všechno, narazím na něco úplně nového. Ať už jde o zajímavou barevnou kombinaci, mutaci nebo neobvyklou „krajinku“ makro- či mikrosvěta. Konopná makrofotografie je kombinace vědy a umění, ačkoli pro mě osobně převažuje určitě umění. Snažím se vytvářet scény, které upoutají pozornost, a nedělám primárně fotky do vědeckých časopisů, i když ty s tím často jdou ruku v ruce.

Jak takové mikrofocení probíhá a jaké používáš vybavení?

Před samotným focením je nutné vyřešit kupu logistiky. Nejdřív mě čeká dlouhá cesta autem na farmu nebo do pěstírny, po které následuje prohlídka zahrady s majiteli. Projdeme si odrůdy, které budeme fotit. Zaměřuju se na konkrétní detaily podle toho, co je cílem focení.

Zkontroluju celkový vzhled a zdravotní stav rostlin a dávám pozor na škůdce, plísně nebo cokoli, co by mohlo narušit plány. Po pečlivém výběru květu jej přesunu na předem připravené místo na farmě nebo si ho odvezu zpět do studia, v závislosti na vzdálenosti. Mikrofotografie je extrémně citlivá disciplína. Jakékoli vibrace ze silnice, železnice, z chůze, proudění vzduchu nebo jen otevírání a zavírání dveří mohou focení zničit.

Jak to řešíš?

Během let jsem si vytvořil seznam požadavků: místnost musí být v přízemí, nesmí tam být otevřené dveře ani okna, nesmí se tam pohybovat žádné osoby. Nesmí být v blízkosti silnic, vlaků, hlučných generátorů nebo těžké techniky, musí tam být přívod elektřiny a musí to tam mít specifické rozměry, abych mohl v klidu a bez přerušení pracovat. Poté si připravím studiový prostor: stojany, stoly, stativ, světla, modifikátory a zapojím všechny ostřicí kolejnice a kabely. Zásadní je udržovat vzorky ve vodě, aby rostlina mohla pít. Jakákoli ztráta vody totiž způsobuje miniaturní pohyby rostliny, což znemožní skládání ostření. Pohyb o pouhých několik mikronů může v hledáčku vypadat jako zemětřesení. Obvykle si mě najímají na různé druhy fotografování, nejen na to mikroskopické, takže se k většímu zvětšení propracovávám postupně. Po práci s makrem mám většinou jasnou představu o tom, kam přesně nasměrovat objektiv mikroskopu. 

Co tě nejvíc zajímá a jak dlouho to vlastně trvá?

Hledám zajímavé horizonty, scény připomínající lidské postavy a další zvláštnosti. Každé zvětšení vyžaduje jiný posun zaostření. Při dvacetinásobném zvětšení jsou nutné posuny v řádu zlomků mikronu. Jen nalezení té správné scény může trvat dvacet minut. Často musím rostlinu trochu rozebrat, abych kompozici vůbec zachytil, protože pracovní vzdálenost objektivu je relativně malá. Používám bezzrcadlovky a mezi jednotlivými snímky nastavuji prodlevu, aby se všechny vibrace stihly ustálit.

Jaký smysl má něco legalizovat, když pak nastavenými pravidly znemožníte lidem podnikat? 

Série tisíce snímků s prodlevou dvě sekundy plus dvě až tři sekundy na samotnou expozici znamená, že pořízení podkladů pro jeden záběr zabere asi 80 minut. Hromadný převod formátu RAW na JPG pak trvá zhruba hodinu, samotné skládání expozic další hodinu a retušování jednu až čtyři hodiny v závislosti na spoustě faktorů. Celkově je těžké to přesně spočítat, ale za jednou velkou mikrofotografií je zhruba osm až deset hodin práce. Trvalo mi pět až šest let, než jsem ten proces opravdu vyladil, a přesto stále různě experimentuju.

Dokážeš vizuálně rozlišit indoorové a outdoorové trichomy pomocí makroobjektivu? 

Ano. Je zcela zřejmé, že pěstební podmínky a genetika silně ovlivňují vývoj, zdraví a hustotu trichomů. Rozdíl mezi kytkou vypěstovanou někde na Jamajce a indoorovými kytkami z Los Angeles je na první pohled velmi dobře patrný, i když se u obou vyskytují stejné varianty trichomů. Rostliny pěstované na slunci jsou vystaveny přírodním živlům a vrchní palice mohou mít trochu poškozené hlavičky trichomů, ale zároveň přijímají mnohem širší spektrum světla, než jaké dokáže nabídnout sebelepší indoor. Jsem přesvědčený, že přírodní živly konopí jedině prospívají a těch pár deformovaných trichomů za to rozhodně stojí.

Konopný průmysl dnes trpí na vizuální klišé. Jak se snažíš udržet svůj vizuální jazyk svěží? 

Na celkový vizuální styl trhu se moc neohlížím – zvlášť teď s nástupem umělé inteligence. Vidím tam spoustu povrchních věcí, obrovské porušování autorských práv a napodobování jiných úspěšných autorů či značek namísto snahy vytvořit něco skutečně nového. Mě osobně inspiruje svět kolem a to, jak s ním interaguje světlo. Ale inspirací může být doslova cokoli.

Co tě dlouhodobá dokumentace udržitelného pěstování naučila o tom, jak zacházet s konopím jako s ekologickou zemědělskou plodinou? 

V průběhu let jsem fotil pro firmy, jejichž konzultanty byli odborníci s doktoráty z amerických i zahraničních univerzit. Vstávaly mi hrůzou vlasy na hlavě, když mluvili o tom, jak průmysl neustále posouvá své limity. Myslím, že to má kořeny v nadměrné celospolečenské spotřebě naprosto všeho.

Není to jen otázka konopného byznysu – prolíná se to politikou a celou společností. Ironií osudu je, že konopí má nespočet prospěšných vlastností, ale regulace vyžadují absurdní balení uvnitř balení, jen aby byl produkt „bezpečný pro děti“. Vzali jsme rostlinu, která dokáže růst prakticky kdekoli, a zabalili ji do plastu, skla a papíru. Na konopném agrobyznysu ve velkém zkrátka není vůbec nic udržitelného.

Trh je v současné době úplně posedlý procenty obsahu THC coby hlavním měřítkem kvality. Co si o tom myslíš? 

Konopí je nesmírně komplexní rostlina, ale procento THC se dnes uvádí jako jediný ukazatel kvality. Často se to porovnává s alkoholickými nápoji. U nich ale vysoký obsah etanolu taky automaticky neznamená kvalitu – znamená to jen horší opici.

Jak změnilo studium trichomů pod mikroskopem tvé chápání a vnímání extraktů vyráběných bez rozpouštědel?

Zcela zásadně. Ne všechny trichomy jsou stejné. V minulosti mě oslovovali klienti, abych jim fotil trichomy prostě jen pro samotné trichomy. Za posledních pět let si mě ale najímají přímo výrobci hašiše, abych fotil trichomy u odrůd, které byly záměrně vyšlechtěny přímo pro extrakci kanabinoidů a terpenů z trichomů. Dnes už sám poznám rozdíly mezi konopím vhodným k extrakci a odrůdami, ze kterých se výroba koncentrátů nevyplatí.

Co Kalifornie a legalizace? Máš pro nás v Evropě nějakou radu, co bychom měli dělat jinak? 

Z pohledu spotřebitele, který si může koupit prakticky cokoliv a kdykoliv se mu zachce, je to v Kalifornii skvělé! Z pohledu člověka, který v tomto odvětví podniká, je to naprostá katastrofa. Moje rada pro Evropany zní: nepřehánějte to s regulacemi, protože černý trh jen tak nikam nezmizí.

Na konopném agrobyznysu ve velkém není vůbec nic udržitelného.

Nezakazujte plošně reklamu a zacházejte s tímto sektorem stejně jako s jakýmkoli jiným byznysem. Jaký smysl má něco legalizovat, když pak nastavenými pravidly znemožníte lidem podnikat? Přehnaná regulace jen nahrává korupci.

Kdybys měl vybrat jednu fotografii, na kterou jsi obzvlášť pyšný, jaká by to byla? 

Vybral bych snímek, který se předloni umístil na třetím místě v prestižní soutěži mikrofotografie Nikon Small World 2024. Dokazuje totiž, že konopí může být vnímáno apoliticky jako krásný vizuální objekt s obrovskou hodnotou.

Chris Romaine (*1987)

Žije v Kalifornii, ale práce ho zavedla do řady dalších amerických států i zemí včetně Španělska, Německa, Portugalska, Nizozemska, Maroka nebo Thajska. Dříve spolupracoval s konopnými časopisy jako Dope Magazine nebo Cannabis Now či internetovými platformami Leafly a Weedmaps. Dnes je výhradním fotografem vybraných velkopěstitelů či seedbanky Humboldt Seed Company. Porfolio jeho tvorby se nachází na stránce Kandid Kush.