Adam Lanči alias Cocoman je oblíbenou stálicí na české hudební scéně. Jeho tvorbou a produkční činností se prolíná mnoho žánrů a nezanedbatelnou roli v nich hraje i konopí. Pro náš rozhovor jsme si záměrně vybrali areál Policejního muzea v Praze, abychom poukázali na to, kam prohibice této rostliny patří: na smetiště dějin.
Jak dlouho je v tvém životě přítomné konopí?
Víceméně to bude přes polovinu mého života, což znamená od nějakých patnácti šestnácti let.
Stal ses hned pravidelným uživatelem?
Šlo to zvolna. Nejdříve jsem se tomu spíš bránil a byl jsem opatrný, pak přišla doba experimentů a tak v osmnácti už bylo konopí víceméně každodenní součástí mého života.
Jak jsi to v té době měl s alkoholem a tabákem?
Tehdy jsem kouřil i tabák a kouřím ho bohužel dodnes. Nicméně s alkoholem to bylo docela dobré, protože když jsem se začal víc věnovat konopí, přestal jsem pít. Spousta mých spolužáků přitom pila hodně.
Paragraf šíření toxikomanie hovoří jazykem doby, která dávno pominula.
Já to měl nastavené tak, že když kouřím konopí, tak nepiju alkohol. Ani mi ta kombinace nedělala dobře. Takže si myslím, že konopí mi pomáhalo držet se nějakou dobu od alkoholu dál.
Co máš na této bylince nejraději?
To je strašně těžké říct. Jako by ses zeptal, co mám nejraději na muzice. Nebo na svojí partnerce. Je to velká oblast, která prostupuje celým mým životem. Napadá mě tisíc věcí – od nějakých silných, třeba až psychedelických zážitků, které mě duchovně ovlivnily, až po obyčejný klid, relaxaci a odpočinek. Od inspirace, odblokování zacykleností, které si člověk v sobě nese, až po vůni a pěstování. A taky spousty legrace! Je toho opravdu hodně.
Během kariéry jsi procházel různými obdobími, a tak se z mladého kluka s dredy stal poměrně seriózně vyhlížející umělec. Vyvíjel se podobně i tvůj vztah ke konopí?
Podle mě je to stejné jako se spoustou dalších témat a okruhů. Nejdřív tě něco začne fascinovat na základě určitých vnějších znaků. Postupně, jak tu věc poznáváš víc do hloubky, zjistíš, že to není tak jednoduché, a začneš se tomu věnovat seriózněji. Platilo to u mě stejně, ať se bavíme o jamajské hudbě, nebo o konopí. Na začátku vidíš povrch a klišé. Věci, které vlastně můžou být i dost zavádějící. Když se na to podíváš zblízka, zjistíš, kolik toho vlastně nevíš, a třeba začneš postupně chápat i to podstatné a autentické.
S jakými reakcemi se jako pravidelný uživatel a propagátor konopí setkáváš, když na „trávu“ přijde řeč? Asi je velký rozdíl bavit se s lidmi na koncertech a s tetičkami u nedělního oběda…
Musím říct, že tyhle stereotypy se za ta léta dost změnily. Předtím jsem to vnímal tak, že mladí lidé s konopím všeobecně problém nemají, zatímco starší mají obavy. Hodně fungoval narativ, že to je vstupní droga a podobné mýty. Dnes mám pocit, že starší to berou s mnohem větším nadhledem. Jako věc, která je vlastně normální.
Velkou roli hraje i to, že lidé, kteří jsou dlouhá léta rekreační uživatelé, společensky normálně fungují. Nepřešli na tvrdé drogy, neskončili někde v příkopě. Takže jsme si jako společnost ověřili, že to jde. Ani senioři se konopí už tolik nebojí, nekoukají na něj svrchu. Lidé jsou všeobecně lépe informováni. Není to určitě stoprocentní, ale tuhle tendenci vnímám.
A mládež?
Naopak u mladších lidí se mi zdá, že konopí přestalo být sexy. Že jim tak trochu smrdí. Mezi mladými lidmi dnes jedou spíš léky jako xanax, pak kokain, MDMA a další drogy, které se dají užívat diskrétně. Z mojí perspektivy to trochu vypadá, že dnešní mladá generace tolik neřeší nějakou pohodičku nebo třeba změněné stavy vnímání a daleko víc se zaměřuje na výkon a party, případně vyhledává otupělost a odpojení od světa. K tomu se konopí na rozdíl od jiných drog úplně nehodí. Navíc tím, že je pro společnost přijatelnější než dříve, ztrácí punc vzdoru a zakázaného ovoce.
Má konopí vliv na tvou tvorbu? Nejen psychoaktivními účinky, ale i tím, jak se k němu staví společnost?
Konopí určitě moji tvorbu zásadně ovlivnilo. Co se týče samotného procesu tvoření, odjakživa mi pomáhalo ve dvou směrech. První je soustředění a odpojení všeho okolo, protože nejlépe se mi tvoří během dlouhých sezení, kdy jsem ve studiu a můžu se naplno ponořit do procesu. Konopí mi v tomhle vypínání okolního i vnitřního ruchu hodně pomáhá. Za druhé mi umožňuje odblokovat tvůrčí smyčku.
Senioři už se konopí tolik nebojí, naopak pro mladší lidi přestalo být sexy.
To znamená, že když jsem zacyklený a nevím, jak se v textu nebo hudbě dostat dál, pomůže mi podívat se na věc s nadhledem a novýma očima, respektive ušima. Co se týče společenského pohledu na konopí, tematicky je to pořád zábavná a kontroverzní věc. Samozřejmě jakékoli písničce, která je o konopí, se automaticky dostává větší pozornosti. Pořád je tam takové to pomrkávání, že by se to jako nemělo. Ganja písničky, byť se nám to nemusí líbit a nemusí to být ty nejkvalitnější songy, mají u lidí úspěch právě proto, že se týkají konopí.
Mám rád tvůj song „Terorista“ z roku 2014: „Jsem nebezpečnej terorista, mám doma kytku a v zahradě dvě, proto už se na mě kriminálka chystá, antony táhnou do boje. Zatím ve městě otevřeli další knajpu, kde si dám pivo z tanku levnější než vodu z kohoutku.“ Jak hodnotíš vztah Čechů k alkoholu?
Na srovnání alkoholu s konopím v Česku je krásně vidět ta nerovnost, kdy se nečekaně benevolentně stavíme k látkám, které jsou zcela objektivně společensky i zdravotně nebezpečné, protože jsou „tradiční“. A to až do té míry, že úplně bagatelizujeme jejich negativní dopady. Na druhou stranu křečovitě perzekuujeme látky, které mají podstatně větší pozitivní potenciál. Žijeme v zemi, kde je tradice pití piva, tradice pití vína, tradice pití pálenek, tradice alkoholismu. Ať už je to „Vínečko bílé“ nebo „Denně vožralej“, alkohol je všude, a i dětem se ukazuje jako běžná věc. Tabáková reklama se částečně omezila, ale stejně máme na každé benzince krásně barevnou sekci vystavenou u hned u kasy…
Zatímco s jednou kytkou doma a dvěma na zahradě jsi považovaný pomalu za teroristu.
Samozřejmě označení terorista je určitou uměleckou nadsázkou, ale přijde mi to natolik objektivně iracionální, že moje hlava není s to pochopit, proč to neděláme líp. Proč utrácíme tolik peněz a tolik času, abychom omezovali konopí, když na druhou stranu v podstatě propagujeme užívání škodlivé drogy jako alkohol a k tomu dopřáváme tolik prostoru tabáku. Nenech se mýlit, sám nejsem nekuřák ani abstinent, ale v téhle míře se mi to nezdá v pořádku. Dneska už se doba trochu posunula, ale pořád se to děje.
V posledních letech se mi zdá, že se ve svých písních ke konopí vyjadřuješ spíš prostřednictvím nepřímých odkazů. Je to pragmatická reakce čili máš obavy z porušení zákona?
Nemám problém říkat věci naplno, ale nemyslím si, že je to vždycky nezbytně nutné. Napsal jsem písničky, kde to téma doslova „přehazuju lopatou“, ale přišlo by mi hloupé to opakovat pořád dokola. Spíš hledám nové cesty, jak o tom případně mluvit znova, protože psát hromady písniček o tom samém nemá smysl.
Mám rád dvojznačnost a různé náznaky. Že je konopí přítomné v mém životě, neznamená, že to v každé písničce musím hlásit. Často stačí málo. Koneckonců třeba hodně populární „Zahradnická píseň“ je song, který vůbec není o konopí. Psali jsme ji zcela upřímně o tom, že rádi pěstujeme cokoli. Lidi za tím vidí konopí proto, že znají kontext a znají nás.
Co si jako umělec, který pracuje se slovem, myslíš o současné kauze magazínu Legalizace? Vydavatel a šéfredaktor Robert Veverka je obviněný z šíření toxikomanie za to, že informoval o konopí.
Je to nehorázné a absurdní. Když se počátkem milénia novelizoval paragraf šíření toxikomanie, bylo kolem něj na kulturní scéně dost živo. Dokonce vyšla i kompilace „Umění proti cenzuře“ a umělci měli tehdy oprávněné obavy, že se paragraf bude vykládat velice extenzivně a že za písničky, kde se zmiňuje třeba konopí nebo i jiné látky, bude hrozit kriminál. Tehdy došlo k nějakému ujištění, že se takto vykládat nebude, nicméně paragraf nikdy zrušený nebyl, a teď vidíme důsledky. Podle mě hovoří jazykem doby, která už dávno pominula. Konopí má obrovský nevyužitý potenciál a je naprosto zásadní o něm pravdivě a co nejšířeji informovat. Stát by se měl soustředit na zavedení legálního rámce a na snižování rizik u zranitelných osob. Místo toho plýtvá penězi a časem na šikanování těch, kteří se tomu tématu dlouhodobě a poctivě věnují. Ale chci věřit, že jde jen o poslední záchvěv starých časů. Robertovi Veverkovi držím všechny palce. Kéž by to skončilo tak, že se tento paragraf zruší nebo zásadně upraví. Aby bylo nadále možné svobodně informovat.
Pokud se v nejbližších letech dočkáme legálního konopného trhu, jaká podle tebe bude ideální forma regulace?
Pro mě je úplně zásadní povolení samopěstování. Bez uzákonění toho, aby si člověk mohl vypěstovat a zpracovat pár kytek pro svou potřebu, se o legalizaci vůbec nemůžeme bavit. Pokud nebudeme moct sami pěstovat, začne tady vznikat nějaký monopol, který to bude mít na starost, a nakonec naprostá většina konopné scény stejně zůstane v ilegalitě.
Konopné preparáty, jimiž se léčí lidé v mém okolí, jsou od poskytovatelů, kteří se tomu věnují dlouhodobě, ale riskují při tom kriminál.
Obrovská hodnota konopné kultury je právě v tom, že je komplexní. Patří do ní rekreační užívání, je tam výroba potravin, kosmetiky nebo léčiv a úplně stejně tam spadá domácí pěstování nebo šlechtění. Jedno bez druhého vlastně nedává smysl. Pro mě to jsou věci, které jsou neoddělitelné, a myslím si, že tak by se k nim mělo přistupovat i při tvorbě zákonů.
Když bude povolené samopěstování a následně vznikne i regulovaný trh, pro jaký jsi přístup? Benevolentnější, nebo přísnější než u alkoholu a tabáku?
Viděl bych to víceméně podobně. Abychom ochránili nezletilé, aby se k té či oné látce nedostávali zbytečně brzy a aby jim nemohla být vnucována. Z tohoto hlediska si myslím, že regulace je nutná, například v oblasti reklamy. Třeba propagaci alkoholu uprostřed sportovních přenosů považuji za nehoráznost. V „Teroristovi“ jsem tehdy zpíval i o cigaretách a zaplať pánbůh, že aspoň tabákový průmysl to byl nucen omezit, byť bychom v regulaci tabáku měli jít podstatně dál. Podobně by to pak mělo být nastaveno i pro rekreační konopí.
Další velké téma je konopí jako lék. Máš s léčbou osobní zkušenosti?
Tím, že jsem především rekreační uživatel, využívám hlavně psychoaktivní nebo zklidňující účinky. Ale konopí mi samozřejmě mnohokrát pomohlo i ve formě mastí, olejů, tinktur a výtažků. Ať se jednalo o nějaké křeče, trávicí problémy, nespavost nebo bolesti.
Osobně jsem se naštěstí nepotýkal se zásadnějšími zdravotními komplikacemi, ale v mém okolí je řada lidí, pro které byla léčba konopím nebojím se říct osudová a reálně jim prodloužila život nebo jim výrazně zlepšila jeho kvalitu. Bavíme se o dlouhodobých zánětech, onkologických problémech nebo třeba chronických onemocněních, chronických bolestech. Takových příkladů znám ze svého okolí spoustu.
Jedná o oficiální pacienty v systému léčebného konopí?
Lidé, o kterých mluvím, jsou neoficiální pacienti, kteří jsou v současné době, abych tak řekl, v ilegalitě. To znamená, že se to musí dělat načerno. Preparáty, kterými se léčili, byly od poskytovatelů, kteří se tomu věnují dlouhodobě, ale riskují při tom kriminál.
Takže neznáš nikoho, kdo by od domácí léčby přešel ke konopí od lékaře?
Zatím ne. A hlavně co se týče lidí, kteří se konopím opravdu léčili a měli opravdu závažné problémy, tak ti potřebovali podstatně silnější preparáty a v úplně jiných formách.
Nebyla to sušina, ale například čípky s extraktem, byly to kapsle, tinktury a tak dále. A pokud se nemýlím, takto účinné přípravky z konopí v Česku stále není možné legálně sehnat.
Od letošního ledna to legální je, ale dosud nebyla schválena prováděcí vyhláška. Takže snad někdy v říjnu.
Pak bude ještě chvíli trvat, než to začnou distribuovat v dostatečné kvalitě a potenci a tak dále. Bohužel.
Má konopí nějaký vliv na kvalitu tvého hlasu?
Už jsme na to narazili, jsem bohužel i kuřák tabáku a i konopí kouřím. Nepozoruju žádné bezprostřední zlepšení ani zhoršení, nicméně kouření čehokoli rozhodně dlouhodobě nesvědčí tělu ani hlasivkám, takže to určitě nemůžu doporučit.
A co z uměleckého hlediska, pomáhá na výkon?
To je velice individuální. To si musí každý srovnat sám.
Tak jinak: když máš koncert, tak si předtím zakouříš?
Většinou jo. Trošku mě to zklidní a zlepší koncentraci, podobně jako u tvorby mi to pomůže se odpoutat od zbytečností a lépe se ponořit do muziky, ale nesmí to být moc. Na to si dávám pozor, protože na stage nechci přijít hrozně zhulenej, pak už je člověk moc uvnitř sebe, a to není dobře. Ale s rozumem si dám před koncertem rád.
Co si myslíš o současném CBD boomu?
Nejen CBD, ale i další kanabinoidy a terpeny jsou úžasné látky, které mají velký potenciál. Je skvělé, že s nimi můžeme do jisté míry „legálně“ pracovat, ale co se týče jejich užívání, tak se pořád pohybujeme v neregulované šedé zóně. Je velice obtížné ověřit původ, kvalitu nebo i přesné složení toho, co člověk dostane. A v záplavě desítek a stovek nových studií je i pro člověka, který se o konopí intenzivně zajímá, poměrně složité zorientovat se v tom, co je opravdu ověřitelná pravda a co je jen zbožné přání.
Pro mě je zásadní povolení samopěstování.
Byznys, který se kolem konopí bez THC celkově rozjel, je hrozně divoký a nepřehledný. Kvalita si nakonec cestu najde, ale teď jsme v takové fázi pokusů a omylů. Na CBD se snaží přiživit hodně nepoctivců. Všeobecně si myslím, že dokud nebudeme moct legálně studovat a užívat komplexní konopné preparáty, které obsahují celé spektrum včetně THC, tak jsme pořád víceméně ve zkušební fázi. Plný potenciál a synergie všech látek se může projevit až po úplné legalizaci.
Dlouhodobě spolupracuješ s naším magazínem. Jak to, že sis ve svém nabitém programu našel čas?
To vzniklo v době covidu, kdy mě oslovil můj bývalý spolužák a váš redaktor Filip Ostrowski s myšlenkou na natáčení podcastu, to znamená audioverzí článků z magazínu Konopí. Ona to vlastně byla úplně ideální kombinace, protože konopí je pro mě srdcová záležitost a jako veřejná osoba jsem s ním spojovaný. Technicky to pro mě není problém, protože jsem hudební producent a mám studio, kde se dá natáčet. Navíc jsem se v dětství a během dospívání věnoval profesionálnímu dabingu.
Plný potenciál a synergie všech látek v konopí se může projevit až po úplné legalizaci.
Vzhledem k tomu, že za covidu bylo minimum koncertů, měl jsem i dost prostoru a podle mě to byl skvělý nápad. Pro spousty lidí jsou audioverze článků snadněji vstřebatelné. Také se v tu chvíli pohybujeme na YouTube a jiných platformách. Lidé, kteří se proklikají do textové verze článku, jsou trochu jiná skupina než lidé, kteří se doklikají k něčemu na YouTube. Věřím, že se díky tomu potřebné informace můžou dostat i někam dál.
Pro umělce byla covidová doba zvlášť náročná. Pomohlo ti ji nějak přežít konopí?
Asi jsem trochu netypický, protože pro mě to bylo šťastné životní období. V průběhu první karantény, kdy jsme všichni dostali prázdniny na tři měsíce a celý svět se zastavil, jsem měl čas si vyřešit svoje osobní věci a srovnat si život. Byl jsem šťastný a konopí k tomu patřilo.
Na stage nechci přijít hrozně zhulenej, pak už je člověk moc uvnitř sebe, a to není dobře.
Pořád jsem byl zavřený ve studiu, které jsem měl tehdy dočasně u Selectora Boldrika a kde jsme vytvořili spoustu muziky. U mě covid přístup ke konopí nijak zásadně nezměnil. Pořád to byla stejně pozitivní, případně negativní věc, když to člověk přehání.
A co až se dočkáme legalizace – hodláš se zapojit do vznikajícího sektoru? V Americe je spousta umělců, kteří se do toho vrhají po hlavě. Budou tady květy „Cocoman“?
Nic takového v hlavě nemám, ale určitě se tomu nebráním. Konopí se věnuju dlouhodobě, a pokud to bude něco, co bude dávat smysl nejen jako byznys, ale bude to třeba inovativní nebo z nějakého důvodu zajímavé, tak proč ne. Rozhodně ale nemám doma rozplánovaný projekt, že s prvním dnem legalizace nastoupí značka „Cocoman Buds“ a ovládne celý trh. Jsem pořád primárně muzikant a až pak zahradník.
Adam Lanči (*1987)
Zpěvák a producent. Na hudební scéně je aktivní takřka dvacet let a za tu dobu se stihl inkarnovat do spousty různých rolí. Byl dredatým reggae zpěvákem jamajského střihu, zamyšleným folkařem s kytarou na svých akustických shows, divoce tančícím DJem a tvůrcem v EDM projektu Sirene Factory, šíleným chemikem a mozkem formace Nevereš nebo třeba šedou eminencí Coco Jammin – produkce, která stojí za plným pytlem zásadních tuzemských reggae nahrávek, za něž obdržel i dvě ceny Anděl. Nejznámější je pod pseudonymem Cocoman. Narodil se v Turnově, studoval Gymnázium Jana Keplera a obor Zvuková tvorba na FAMU. V dětství se intenzivně věnoval dabingu.
Zajímá vás více? Magazín Konopí je k dostání v novinových stáncích a trafikách po celé republice. Lze si ho i výhodně předplatit.
Starší čísla stejně jako to aktuální si můžete pohodlně objednat na webu send.cz nebo v elektronické podobě na digiport.cz.
