Dějiny konopí na cestách

Po dlouhá staletí provázelo konopí člověka na cestách do neznámých krajin. Od stepí střední Asie po přístavy Středozemního moře, od nomádských kmenů přes obchodní karavany až po poutníky víry – všude bylo nenápadným, avšak důležitým průvodcem lidské civilizace. Sloužilo jako praktický materiál, potravina i duchovní nástroj. Jeho vlákna byla nezbytná při výrobě plachet, lan i oděvů, zatímco semena a květy sloužily k léčbě a měly velký rituální význam.

Na cesty se lidé vydávají už odnepaměti. Někteří z touhy po svobodě, jiní kvůli snaze o přežití, další ve jménu víry, obchodu či expanze impérií. Trasy kočovníků, obchodníků, poutníků i dobyvatelů se křížily napříč kontinenty a vytvářely spletitou síť mezilidských kontaktů, v rámci níž docházelo k výměně znalostí, řemeslných technik i surovin. 

Výrobky z konopných vláken odolávaly větru i dešti, což bylo pro nomádský způsob života klíčové.

Na pozadí těchto dějinných událostí stála nenápadná, ale zcela klíčová rostlina: konopí. Díky němu držely pohromadě plachty lodí, stany stepních nomádů i oděvy poutníků. Bylo všudypřítomné. V táborech a na palubách koloniálních lodí, v zavazadlech cestovatelů i podél stezek zaprášených karavan.

Prapůvod v Číně 

Nejstarší archeologické důkazy o využívání konopí pocházejí z Číny. Už kolem roku 10 000 př. n. l. se zde objevují otisky konopných provazů na keramice a později také fragmenty tkanin nalezené v pohřebních komorách z období dynastie Čou. Písemné prameny navíc potvrzují, že konopí bylo zdrojem vláken pro výrobu oděvů a hrálo významnou roli v každodenním životě a ve vojenství starověké Číny. 

Podle lingvistických a archeobotanických výzkumů bylo konopí už ve 4. tisíciletí př. n. l. součástí rituálních obřadů praindoevropských kmenů v oblasti pontsko-kaspické stepí (dnešní Ukrajina a jižní část Ruska). Nálezy z pohřebišť na Ukrajině či na Kavkaze dokládají jeho užívání hlavně při pohřebních ceremoniích. 

Konopí v kultuře Skythů

Zhruba před dvěma a půl tisíci lety žili ve stepích Eurasie Skythové – obávaní jezdci, bojovníci, pastevci a lovci, kteří svým kočovným stylem života ovládli prostor od Střední Asie po dnešní část Ukrajiny. V každodenním životě Skythů mělo konopí své pevné místo, a to jak v praktické rovině, tak při duchovních rituálech. Z konopných vláken zhotovovali odolné tkaniny, lana, lasa a postroje na koně a výplety stanů, které odolávaly větru i dešti, což bylo pro nomádský způsob života klíčové.

Výjimečnou roli konopí zachytil řecký historik Hérodotos, který popsal pohřební a očistné rituály Skythů. V stanech rozžhavili kameny, na ně házeli „kanabis“ a následně vdechovali hustá oblaka vonného dýmu. „Tato semena doutnají a uvolňují tak obrovská oblaka výparů, že je žádná parní lázeň v Řecku nepřekoná. Skythové pak propadnou nadšení a křičí radostí,“ zaznamenal Hérodotos kolem roku 430 před naším letopočtem. 

O pravdivosti Hérodotových slov se dlouho pochybovalo, dokud nebyly na sklonku čtyřicátých let 20. století při vykopávkách v Pazyryku, severozápadně od pohoří Ťan-šan (čínsky „Nebeské hory“) v dnešním Kazachstánu, objeveny nástroje k vytváření „kouřových lázní“ a kožené váčky se semeny konopí.

Kočovní rozsévači 

Hérodotos kromě toho napsal: „Ve Skythii se pěstuje rostlina zvaná kanabis, která se podobá lnu, ale na rozdíl od něj je mnohem silnější a vyšší. Ve Skythii roste planě, ale Thrákové začali kanabis pěstovat záměrně a tkají z něj látku, která připomíná lněnou.“ Skythové se ke konopí dostávali různými způsoby, které odpovídaly jejich kočovnému životu. Rostlina sama rostla planě ve stepním pásu od Číny po Černé moře, takže ji měli přímo „za stanem“.

Ve středověkých klášterech sloužil olej z konopných semen jako potrava, léčivo i zdroj oleje pro osvětlení.

Zároveň s sebou nosili zásoby semen a podle potřeby je vysévali. Důkazem je to, že archeologové našli v jejich hrobech nádoby na konopná semena. Nesmíme ale zapomenout ani na obchod. Skythové byli napojeni na Persii, Řecko i různé okolní kmeny, takže rostlina k nim mohla proudit i jako komodita. Kočovníci tedy nebyli odkázáni na náhodu. Kombinovali přímý sběr z přírody, vlastní pěstování i výměnu s jinými kulturami. 

Hedvábná stezka 

Hedvábná stezka se začala formovat ve 2. století př. n. l. za vlády čínské dynastie Chan. Nebyla však jen trasou pro luxusní hedvábí a drahé koření, ale sloužila také jako kanál pro šíření praktických a každodenních surovin, mezi nimiž mělo své pevné místo i konopí. To po ní putovalo v různých podobách: jako semeno pro pěstování, jako lisovaný olej využívaný v kuchyni i při svícení. Především ale jako textilie, z níž se šily oděvy či vyráběly provazy. 

Díky síti obchodních tras se konopí dostávalo z oblastí Střední Asie a Indie do Evropy, kde se stávalo součástí hospodářství i kultury. Pochopitelně nemáme k dispozici žádnou starověkou „databázi“ s účtenkami a celními formuláři, které by nám jasně řekly, s čím vším se na Hedvábné stezce obchodovalo. Místo toho nám odpověď dávají artefakty nalezené ve vykopávkách podél této legendární trasy. A ty poskytují dostatek důkazů, že konopí bylo součástí kulturní i obchodní výměny dávných civilizací.

(…)

Celý zajímavý článek / rozhovor najdete v novém vydání magazínu Konopí č. 38, které je od 30. dubna v prodeji po celé ČR i se semínkem Barcelona Puff od Seedstockers a balením CBD gumídků od CBDCKO, případně si ho můžete výhodně předplatit (a dostat tak ještě další 2 semena od Kannabia).

Dominika Kleinová

Interní doktorandka na Univerzitě v Pardubicích, kde zkoumá a učí dějiny prostituce. Konopí ji zajímá z historické perspektivy, snaží se hledat v archivech zapomenuté informace, které mění současné poznání.