Dějiny konopí na cestách

Článek v audio verzi Getting your Trinity Audio player ready...

Po dlouhá staletí provázelo konopí člověka na cestách do neznámých krajin. Od stepí střední Asie po přístavy Středozemního moře, od nomádských kmenů přes obchodní karavany až po poutníky víry – všude bylo nenápadným, avšak důležitým průvodcem lidské civilizace. Sloužilo jako praktický materiál, potravina i duchovní nástroj. Jeho vlákna byla nezbytná při výrobě plachet, lan i oděvů, zatímco semena a květy sloužily k léčbě a měly velký rituální význam.

Na cesty se lidé vydávají už odnepaměti. Někteří z touhy po svobodě, jiní kvůli snaze o přežití, další ve jménu víry, obchodu či expanze impérií. Trasy kočovníků, obchodníků, poutníků i dobyvatelů se křížily napříč kontinenty a vytvářely spletitou síť mezilidských kontaktů, v rámci níž docházelo k výměně znalostí, řemeslných technik i surovin. 

Na pozadí těchto dějinných událostí stála nenápadná, ale zcela klíčová rostlina: konopí. Díky němu držely pohromadě plachty lodí, stany stepních nomádů i oděvy poutníků. Bylo všudypřítomné. V táborech a na palubách koloniálních lodí, v zavazadlech cestovatelů i podél stezek zaprášených karavan.

Prapůvod v Číně 

Nejstarší archeologické důkazy o využívání konopí pocházejí z Číny. Už kolem roku 10 000 př. n. l. se zde objevují otisky konopných provazů na keramice a později také fragmenty tkanin nalezené v pohřebních komorách z období dynastie Čou. Písemné prameny navíc potvrzují, že konopí bylo zdrojem vláken pro výrobu oděvů a hrálo významnou roli v každodenním životě a ve vojenství starověké Číny. 

Výrobky z konopných vláken odolávaly větru i dešti, což bylo pro nomádský způsob života klíčové.

Podle lingvistických a archeobotanických výzkumů bylo konopí už ve 4. tisíciletí př. n. l. součástí rituálních obřadů praindoevropských kmenů v oblasti pontsko-kaspické stepí (dnešní Ukrajina a jižní část Ruska). Nálezy z pohřebišť na Ukrajině či na Kavkaze dokládají jeho užívání hlavně při pohřebních ceremoniích. 

Konopí v kultuře Skythů

Zhruba před dvěma a půl tisíci lety žili ve stepích Eurasie Skythové – obávaní jezdci, bojovníci, pastevci a lovci, kteří svým kočovným stylem života ovládli prostor od Střední Asie po dnešní část Ukrajiny. V každodenním životě Skythů mělo konopí své pevné místo, a to jak v praktické rovině, tak při duchovních rituálech. Z konopných vláken zhotovovali odolné tkaniny, lana, lasa a postroje na koně a výplety stanů, které odolávaly větru i dešti, což bylo pro nomádský způsob života klíčové.

Výjimečnou roli konopí zachytil řecký historik Hérodotos, který popsal pohřební a očistné rituály Skythů. V stanech rozžhavili kameny, na ně házeli „kanabis“ a následně vdechovali hustá oblaka vonného dýmu. „Tato semena doutnají a uvolňují tak obrovská oblaka výparů, že je žádná parní lázeň v Řecku nepřekoná. Skythové pak propadnou nadšení a křičí radostí,“ zaznamenal Hérodotos kolem roku 430 před naším letopočtem. 

O pravdivosti Hérodotových slov se dlouho pochybovalo, dokud nebyly na sklonku čtyřicátých let 20. století při vykopávkách v Pazyryku, severozápadně od pohoří Ťan-šan (čínsky „Nebeské hory“) v dnešním Kazachstánu, objeveny nástroje k vytváření „kouřových lázní“ a kožené váčky se semeny konopí.

Kočovní rozsévači 

Hérodotos kromě toho napsal: „Ve Skythii se pěstuje rostlina zvaná kanabis, která se podobá lnu, ale na rozdíl od něj je mnohem silnější a vyšší. Ve Skythii roste planě, ale Thrákové začali kanabis pěstovat záměrně a tkají z něj látku, která připomíná lněnou.“ Skythové se ke konopí dostávali různými způsoby, které odpovídaly jejich kočovnému životu. Rostlina sama rostla planě ve stepním pásu od Číny po Černé moře, takže ji měli přímo „za stanem“.

Zároveň s sebou nosili zásoby semen a podle potřeby je vysévali. Důkazem je to, že archeologové našli v jejich hrobech nádoby na konopná semena. Nesmíme ale zapomenout ani na obchod. Skythové byli napojeni na Persii, Řecko i různé okolní kmeny, takže rostlina k nim mohla proudit i jako komodita. Kočovníci tedy nebyli odkázáni na náhodu. Kombinovali přímý sběr z přírody, vlastní pěstování i výměnu s jinými kulturami. 

Hedvábná stezka 

Hedvábná stezka se začala formovat ve 2. století př. n. l. za vlády čínské dynastie Chan. Nebyla však jen trasou pro luxusní hedvábí a drahé koření, ale sloužila také jako kanál pro šíření praktických a každodenních surovin, mezi nimiž mělo své pevné místo i konopí. To po ní putovalo v různých podobách: jako semeno pro pěstování, jako lisovaný olej využívaný v kuchyni i při svícení. Především ale jako textilie, z níž se šily oděvy či vyráběly provazy. 

Ve středověkých klášterech sloužil olej z konopných semen jako potrava, léčivo i zdroj oleje pro osvětlení.

Díky síti obchodních tras se konopí dostávalo z oblastí Střední Asie a Indie do Evropy, kde se stávalo součástí hospodářství i kultury. Pochopitelně nemáme k dispozici žádnou starověkou „databázi“ s účtenkami a celními formuláři, které by nám jasně řekly, s čím vším se na Hedvábné stezce obchodovalo. Místo toho nám odpověď dávají artefakty nalezené ve vykopávkách podél této legendární trasy. A ty poskytují dostatek důkazů, že konopí bylo součástí kulturní i obchodní výměny dávných civilizací.

Stejně jako se podél Hedvábné stezky šířily suroviny, znalosti a kulturní zvyklosti mezi Východem a Západem, nacházelo konopí své místo i v antickém světě. Do Středomoří se dostávalo nejen obchodními cestami z Asie, ale také prostřednictvím řeckých a později římských obchodníků a kolonistů. Staří Řekové i Římané používali konopné vlákno na výrobu pevných provazů, sítí a lan, která byla nezbytná pro rybářství i pro lodní plavbu. Z římských textů navíc víme, že konopný olej se uplatňoval v kuchyni a v lékařství. V antice tedy konopí nebylo ničím exotickým, ale běžnou součástí každodenního života. Antická kultura vytvořila most mezi východními civilizacemi a Evropou, na nějž navázala římská expanze a později první křesťanské mise. Tak jako obchodní karavany přinášely semena a látky přes pouště a hory, přenášely pak římské legie a mnišské komunity rostlinu spolu se svými idejemi a technologiemi do různých oblastí Evropy. 

Konopí a misionáři v Irsku 

Když Římané rozšiřovali svou moc, keltské kmeny obývaly rozsáhlá území od Galie přes Hispánii až po Hibernii, dnešní Irsko. Přestože se Římané do Irska přímo nikdy nedostali, jejich vliv sem pronikal nepřímo prostřednictvím obchodu, kulturních vazeb a později křesťanských misí, které přicházely z Británie. Spolu s novým náboženstvím přinášeli misionáři i praktické znalosti, mezi nimi i zkušenosti s pěstováním a zpracováním konopí. Historici McPartland a O’Sullivan poznamenávají, že právě římsko-britští misionáři přinesli konopí galským Keltům v Hibernii a že začátek jeho pěstování zde časově i místně koreloval se zakládáním římsko-britských klášterů. 

Klášterní centra, která se v raném středověku stala duchovními i hospodářskými ohnisky, konopí široce využívala. Z jeho vláken se vyráběly tkaniny, provazy nebo vazby rukopisů. Semena sloužila jako potrava, léčivo i zdroj oleje pro světlo a liturgické účely. Konopí tak v klášterní každodennosti spojovalo praktickou, hospodářskou i duchovní rovinu.

Námořnictví a nový svět   

Už staří Řekové a Římané objevili, že konopné vlákno je vysoce pevné a odolné, proto z něj vyráběli lana i plachty na lodě. V mořském a oceánském prostředí konopí překonávalo len. Jeho vlákna vydržela déle, nehnila tak rychle a dokázala obstát i v drsné mlze. Praktické vlastnosti konopí se staly klíčovými zejména ve středověku a novověku, kdy se evropské lodě začaly vydávat na delší a odvážnější cesty. Zavedení trojúhelníkové plachty ve Středomoří spolu s využitím konopného materiálu znamenalo revoluci v námořní dopravě. Lodě se staly obratnějšími a mohly vyplout ze Středozemního moře do otevřeného Atlantiku a odtud už byl jen krok k epochálním objevům nových světů.

Konopí nebylo jen technickým materiálem, ale i strategickou surovinou, kterou pečlivě sledovaly evropské mocnosti. Anglie pod vládou Jindřicha VIII. dokonce nařídila pěstování konopí na každém statku, aby zajistila dostatek vláken pro své rostoucí námořnictvo. Královna Alžběta I. tento zákon ještě zpřísnila a trestala pokutami ty, kdo jej nedodržovali. Britští farmáři nebyli ochotni tuto rostlinu pěstovat, protože se věřilo, že ochuzuje půdu o živiny. Navíc konopí vyžadovalo časově náročnou přípravu, která byla nepříjemná i kvůli zápachu vznikajícímu při procesu máčení.

Konopná lana, provazy a takeláž tvořily páteř každé lodě a konopné vlákno sehrávalo roli i v lodní konstrukci.  Při „kalfatování“ se konopí míchalo s dehtem a sloužilo jako tmel, který chránil trupy před prosakováním vody. Bez něj by lodě nebyly schopny dlouhodobě plout a přežít bouřlivé oceány. Díky konopí tak bylo možné uskutečnit výpravy Kryštofa Kolumba, Fernãa de Magalhãese i nizozemských a anglických objevitelů, kteří obeplouvali zeměkouli. 

Výroba konopných lan byl náročný proces, který zaměstnával celé komunity.

Konopí bylo materiálem, na němž doslova pluly dějiny, od starověkých obchodních cest až po novověkou éru velkých objevů. Bez něj by Evropa jen stěží rozvinula svou koloniální moc. Jen si představme, že průměrná válečná loď 16. a 17. století spotřebovala desítky tun konopného vlákna. V 19. století anglická váleční loď s několika stěžni a bohatou takeláží vyžadovala přibližně 50 až 60 tun konopí, z toho většina padla na lana a provazy různé tloušťky, zbytek na plachty a na těsnění trupu. Bez obrovských zásob konopí by tedy žádná flotila nedokázala dlouhodobě operovat.

Také výroba konopných lan byl náročný proces, který zaměstnával celé komunity. V přístavních městech vznikaly tzv. lanárny dlouhé dílny, kde se konopná vlákna spřádala do silných provazů. Tyto dílny měřily i několik set metrů, protože lano muselo být splétáno v jednom kuse. Známá lanárna v anglickém Chathamu z 17. století byla dlouhá přes 300 metrů a zaměstnávala stovky dělníků. Podobná zařízení stála i ve francouzských a nizozemských přístavech.

Specifické bylo také užití konopí při „kalfatování“ tedy utěsňování lodních trupů. Námořníci brali rozčesané konopné vlákno, které napěchovali do spár mezi prkny, a následně jej zalili horkým dehtem. Výsledkem byla pružná a odolná vrstva, která chránila loď před prosakováním vody.

Není divu, že panovníci podporovali pěstování konopí jako strategické suroviny. V Anglii byla jeho produkce povinná, ve Francii se pěstovalo v Bretani a Normandii, v habsburských zemích v Podunají a v Polsku. Dokonce i při kolonizaci Ameriky museli osadníci v některých koloniích (např. ve Virginii či v Massachusetts) zákonem pěstovat konopí, aby zajistili dostatek materiálu pro lodě plující přes Atlantik.  

Konopí na migračních trasách otroků a pracujících

Šíření konopí nebylo jen výsledkem obchodních cest či kolonizačních rozkazů panovníků, ale také nedobrovolné migrace. Afričtí otroci, převážení do Karibiku a na americký kontinent, si s sebou přinášeli nejen své pracovní dovednosti, ale i kulturní znalosti a zvyklosti. Mezi nimi bylo i užívání konopí, které v některých oblastech subsaharské Afriky sloužilo k navození změněných stavů vědomí, při rituálech i jako prostředek k uvolnění během těžké práce. V novém prostředí se tyto praktiky propojovaly s místními tradicemi a postupně vytvářely novou vrstvu konopné kultury, která se šířila mezi otroky a později i mezi širší populací.

Plachty na vozy v Americe 

Konopí sehrálo zásadní roli v americké historii. Ikonické vozy Conestoga, první těžkotonážní nákladní vozy používané od 18. století, byly kryté konopným plátnem, které chránilo náklad i cestující před deštěm, sluncem či blátem.

Napoleon a hašiš v Egyptě

Vlnu šíření konopí v Evropě odstartovala Napoleonova egyptská výprava na přelomu 18. a 19. století. Francouzští vojáci, kteří se v Káhiře setkali s užíváním hašiše, si tento zvyk přivezli po návratu domů. Ačkoli Napoleon oficiálně zakázal konzumaci hašiše mezi svými vojáky, jeho popularitu to nezastavilo.

Naopak to podnítilo zvědavost a přineslo do Evropy nový způsob užívání konopí. Z egyptské zkušenosti se zrodila nejen fascinace orientální kulturou, ale i zárodek moderního evropského zájmu o psychoaktivní účinky konopí, který později rozvíjeli romantici a lékaři 19. století.

Od plachet k automobilům 

Konopí se v dějinách objevuje nejen na polích a v přístavech, ale i na cestách v podobě inovací, které měly proměnit dopravu. Nejznámější je experiment Henryho Forda z počátku čtyřicátých let 20. století, kdy představil prototyp automobilu s karoserií z rostlinného plastu, jehož součástí byla i konopná vlákna. Vize spočívala v propojení zemědělství s průmyslem a auta měla růst ze země a využívat místní obnovitelné zdroje místo drahých a v čase války nedostatkových kovů. Fordův hemp car vážil méně než běžné vozy, byl pružnější a údajně odolnější vůči nárazům než ocel. Ačkoliv projekt zastavila válka a automobil se do sériové výroby nikdy nedostal zůstává symbolem toho, jak konopí proniklo i do moderní mobility a stalo se součástí širšího příběhu cestování od konopných plachet a lan na lodích až po experimenty s automobily budoucnosti.

Konopí se objevuje nejen na polích a v přístavech, ale i na cestách v podobě inovací, které měly proměnit dopravu.

Zajímavost: Konopí si našlo cestu i do raného letectví, kde sloužilo jako potahový materiál na křídlech a trupech prvních letadel. Po napnutí a impregnaci vytvářelo lehký a odolný povrch, který dobře snášel vítr i déšť. Konopná vlákna se využívala také při výrobě lan a padákových šňůr. Podobně v cyklistice se s konopím experimentovalo jak v podobě lanek a provazů, tak i v novější době při vývoji rámů z přírodních kompozitů jako alternativy k uhlíkovým vláknům. Své místo mělo konopí i na železnici, kde rané lanové dráhy a horské tratě využívaly silná konopná lana k tažení vagonů, například na londýnské trati Blackwall Railway nebo na skotském úseku mezi Edinburghem a Glasgow, dokud je postupně nenahradila ocelová lana.