V posledním vydání jsme psali o zajímavém objevu, jímž je kapitola věnovaná konopí ve slavném italském herbáři ze 16. století. Ve světle současných snah zařadit CBD mezi takzvané nové potraviny se jedná o důkaz, že konopí je naopak potravina tradiční a o jeho pozitivních účincích se dobře vědělo. Jak tedy užívali konopí naši předkové před takřka pěti sty lety?
Autor jednoho z oblíbených evropských herbářů, Pietro Andrea Mattioli (1501 – asi 1577), byl rodákem z italské Sieny. Po vystudování medicíny na Padovské univerzitě přesídlil do Tridentu, kde vášnivě zkoumal místní květenu a zabýval se destilací léčiv.
Jeho reputace vzrůstala a roku 1550 byl pozván do Innsbrucku, aby zde působil jako osobní lékař císaře Ferdinanda I. Poté se stal osobním lékařem jeho stejnojmenného syna Ferdinanda Tyrolského – místodržitele v Čechách. Odtud byl již jen krůček do Prahy, ve které strávil přinejmenším deset let.
V herbáři se zmiňují odvary a výluhy, výtažky, masti, pokrmy i použití čerstvého listu či kořene.
Mattioliho dílo vychází z dřívějších antických autorů – zejména lékařů Dioscorida a Galéna. Autor jej doplnil soudobými poznatky, které čerpal i od svých kolegů. Herbář samotný představuje dílo velmi oblíbené a čtivé – o tom svědčí mnoho dobových vydání a překladů (do latiny 1554, francouzštiny 1561, češtiny 1562 a němčiny 1563).
Dvě česká vydání
Tadeáš Hájek z Hájku byl přední vědeckou osobností 16. století. Svou všestranností, vzdělaností v mnoha oborech a díky světovému rozhledu zosobňuje to, čemu jsme si navykli říkat „renesanční člověk“. V jeho díle se spojují „okultní nauky“ s racionálními experimenty, propojuje astronomii s astrologií a medicínu s alchymií.
Titulní strana Hájkova překladu: Herbář jinak Bylinář velmi užitečný a figurami pěknými i zřetelnými podle pravého a jako živého zrostu bylin ozdobený i také mnohými a zkušenými lékařstvími rozhojněny. Hájek na překlad herbáře dostal jakýsi „grant“. V roce 1558 český sněm uvolnil 250 kop grošů a o tři roky poté dalších 300 kop. Publikace byla, hlavně kvůli zcela novým vyobrazením rostlin, velice nákladná, proto finančně přispěla česká šlechta, město Praha a snad i panovník. Zdroj: Wikimedia Commons
Hájek měl na překlad a úpravu herbáře zhruba tři roky, což je poměrně krátká doba. Přesto dokázal text přizpůsobit českému kontextu, názvy rostlin sbíral mezi prostým lidem, ale některé i sám vymýšlel.
Na českém vydání z roku 1562 se podílel nejvýznamnější dobový vydavatel Jiří Melantrich z Aventina. Jeho neméně slavnější zeť Daniel Adam z Veleslavína pak připravil vydání druhé (1596). Na překladu, ovšem z němčiny, tentokrát spolupracoval Adam Huber z Riesenpachu (1545–1613). Tento osobní lékař císaře Rudolfa II. byl zároveň profesorem a později i rektorem na Karlově univerzitě a také autorem, překladatelem a vydavatelem lékařských knih.
Vývoj poznatků
Pro srovnání jsme zvolili Melantrichovo první české vydání z roku 1562 nazvané Herbář jinak Bylinář velmi užitečný a následnou Veleslavínovu reedici z roku 1596 pod titulem Herbář aneb Bylinář vysoce učeného a vznešeného p. doktora Petra Ondřeje Mathiola.
Na pomoc jsme si přibrali i vydání německé z roku 1590, které zjevně vznikalo ve stejném kulturním a geografickém prostoru. Německý text přeložil lékař, přírodovědec a humanista Joachim Camerarius ml. z Norimberka (1534–1598).
V raně novověké Evropě bylo užívání konopí běžné a rozšířené.
Mezi českými texty ze šedesátých a devadesátých let 16. století nalezneme drobné rozdíly, které svědčí o určitém vývoji poznatků a přínosu jednotlivých osobností. Zatímco Hájkův text je stručnější, Huberův text pak přináší další podrobnosti a je z něho cítit precizní lékařský pohled, případně větší osobní zkušenost z terapeutické praxe.
Text jsme převzali doslovně, pouze jsme jej z původního takzvaného bratrského pravopisu uzpůsobili do modernější podoby jazyka ve smyslu náhrady některých písmen (ss = š, w = v, ij = í a podobně). Tím sice text ztratil na barvitosti, ale získal na srozumitelnosti pro současného čtenáře.
Projděme si tedy kapitolu o konopí z Mattioliho herbáře podrobně a v plném znění.
Kapitola 99: Konopě
Konopě známá jest všem a k lidským potřebám rozličným znamenitě užitečná. Přátelství drží se lnem, o němž v druhých knihách dosti obšírně jsme psali, krom že len jest subtýlnější a jako rodu vyššího: konopě pak hrubší a rodu sedlského, protož také k těm hrubším věcem konopí potřebují, jako na tlaušť, na pytlovinu, na provazy k rozličným potřebám, i také aby zloděje na ně věšeli a k jiným mnohým užitkuom, jakž jednomu každému dobře známo jest.
Již úvodní věty nás přesvědčí o tom, že konopí byla rostlina známá, rozšířená a oblíbená. Autor s respektem uvádí, že konopí ve srovnání s lnem slouží na výrobu hrubších materiálů (tlaušť znamená konopné plátno) a považuje ho za důležitou hospodářskou rostlinu.
Samec a samice
Roste konopí samotným prutem a dělí se na dvé: jedna slove samec, druhá samice.
Samec ratolestí se a roste zhuoru v spuosob stromu, takže z něho i uhlí napalují, kteréhož k prachu ručničnému potřebují, zvláště k jednoručným ručnicím. Má zajisté takový přední chválu. A tato konopě u nás slove hlavatá.
Samice netak se ratolestí jako samec, kvetne, než semena nenese. U nás v Čechách slove poskonná a z té toliko kaudel k předivu dělají. Prutů i ratolestí jest drobnějších a obojí prázdných.
Listí samec i samice mají jako jesen, než menší, drobnější, maličko vuokol zstříhané, však samec má listí větší, černější a pět i šest jich u jedné špičky visí. Kořen má samotný, ale kosmatý. Obojí silně voní, až i hlavu vráží.
Základní botanické informace o konopí, poskytnuté v Mattioliho herbáři, se mohou zdát na první pohled chybné. Za samce tehdy byla považována samičí rostlina nesoucí květenství a semena (Hájek uvádí lokální název „hlavatá“), zatímco za samici byla považována rostlina subtilnější, bez semen a vhodná spíš na průmyslové zpracování – výrobu koudele (tzv. „poskonná“).
Vuoně konopná pomáhá ženám zádušivým od materníka, sic mozk suší. Ale koňům hříběcí nemoc uzdravuje. Ilustrace: Lazybastard.cz
Je však nutné si uvědomit, že v té době už bylo pohlaví a rozmnožování rostlin dostatečně prozkoumáno. Označení samec či samice v sobě zahrnovalo spíše filozofický než striktně botanický přístup – to znamená, že za samce byla považována rostlina větší, s plodivou silou, zatímco samice byla subtilnější a křehčí.
Otázkou je také, jestli je tímto rozlišením míněno pouze pohlaví rostlin. Zda může být vykládáno i ve smyslu jednotlivých odrůd nebo poddruhů. Mattioli v původním textu italském totiž dělí konopí dokonce na tři pohlaví – samčí (Mas), samičí (Foemina) a „lesní“ (Sylvestris).
Semeno a varování
Semeno jeho slove semenec a vymlacuje se z samce a jest okrauhlé, veliké jako koryandr, hladké, šupinka na něm svrchu jest popelavé barvy, uvnitř masitost bílá, sladká a tučná, a u nás užívají ho mnoho k jídlu. Nebo i polévku z něho dělají, kteráž slove semenečná, jakž kuchařkám našim dobře známé jest.
Ale kdyby mnozí z Dyoškoryda znali, že přirození a výkal v člověku dusí a umrtvuje, a z Galéna, že žaludku a hlavě znamenitě škodí, zlé vlhkosti plodí, k něčemu jinému by raději nežli k jídlu by ho užívali.
Protož velice také v tom blaudí ženy, kteréž dětem, božec a paducí nemoc majícím, vaří semenec a píti dávají. Žena, kteráž má dítě při prsu, neměla by také semence požívati: nebo mléko vysušuje, zvláště ženě suché.
Rostlina jako celek je pojmenována konopě, je však používán i výraz semenec – což je archaický termín pro konopné semínko. Pro nás bude důležité odlišit, jaké jednotlivé části rostliny byly ve skutečnosti použity – listy, semínko, okvětí či oplodí. Často je to vinou zmatečné terminologie obtížné, z uvedených účinků však lze vše odvodit.
Vedlejší účinky ohrožují neinformované
Jakkoli upozorňují autoři s odvoláním na starší antické zdroje na možné škodlivé účinky a varují před nimi, není to ve smyslu toho, že by vnímali nebezpečí masivního zneužití konopí, případně problémů společenských s tím spojených. Spíše to konstatují až formou určitého povzdechu nad zdánlivou neinformovaností mnohých uživatelů.
Tehdejší odrůdy se vyznačovaly nízkým obsahem psychotropní látky a vyvolávaly jen lehce euforický, uvolněný stav.
Pravděpodobně byly k dispozici pouze odrůdy s nízkým obsahem psychotropního THC, které nevyvolávaly silně změněný stav vědomí, ale spíše lehce euforický, uvolněný stav – prostě stouply vám do hlavy.
Moderní výživové informace ovšem vyvracejí předkládané Dioscoridovy obavy nad škodlivostí konopí jako potraviny – vyvážený obsah zdravých tuků, kvalitních rostlinných proteinů, vlákniny a nízký obsah sacharidů naopak konopné semínko předurčuje do role zdravé a moderní potraviny. Z našeho pohledu nevíme, co autor nazýval zlou vlhkostí, ale můžeme potvrdit, že žaludku neškodí, výkal nedusí a zdravému trávení naopak prospívá.
Dodejme, že sousloví „božec a nemoc paducí“ znamená psotník (tj. tetanové i jiné křeče) a padoucnici (tj. epilepsii), a i v tomto varování se autor mýlí. Antikonvulzivním vlastnostem konopí se věnujeme níže.
Léčebná moudra
Mízka z listí konopného vpouští se do uší proti jich bolení od zacpání pocházející a proti červuom v nich.
Item konopě vařiti a dobytek nim napájeti, chvístačku jich uzdravuje: nebo má moc sražovati a tvrditi.
Kořen v vodě vařiti a na skrčené články přiložiti, zas je změkčuje, též i dna i jiné klaubní nemoci.
Na spáleniny čerstvé konopě dobré jsau, ale musí často jeden po druhým list přikládati, a ne dopouštěti, aby vysychal: protož užiteční jest tlauci listí v moždíři, přidati k tomu másla a tím pomazovati.
Vuoně konopná pomáhá ženám zádušivým od materníka, sic mozk suší. Ale koňům hříběcí nemoc uzdravuje.
Semenec ačkoli v člověku výkal dusí a umrtvuje, však v slepicích tomu na odpor činí, jest zajisté zkušená věc, které slepice v zimě semenec jedí, ty také častěji kdákají a po kdákání vajce snášejí.
Semenec stlučený s bílkem vaječným, otoky ztenčuje, dnu nožní v příhbích lehčí.
Toto pak znáti sluší, když konopě zelené zvaříš v vodě a dobře vytlačíš a na hnoji, kde jsou hlístě, pokropíš, hned ven vylezou, jakž některým rybářům jest vědomé, kterýž tím spuosobem červy ty ven z hnoje, nechtíce jich kopati, vyluzují. Protož není div, jestliže mízka konopná červy v uších moří, a naději se, že i červy, kteréž hovada trápívají v obchodu jich, nalitím do života ven vyvedeni býti mohou.
Běžné úpravy konopí
Závěrečná část kapitoly herbáře je věnovaná formám použití a léčivým schopnostem konopí. Je zjevné, že různé části rostliny procházely úpravou při rozličném použití. Registrujeme odvary a výluhy, výtažky, masti, pokrmy i použití čerstvého listu či kořene.
Mízka z listí konopného vpouští se do uší proti jich bolení od zacpání pocházející a proti červuom v nich. Ilustrace: Lazybastard.cz
Zaujme nás termín „mízka“, které je připisován protizánětlivý a antiparazitický účinek v uších. Hájek uvádí, že je původem z listí, Huber tvrdí, že ze zeleného semence. Co si pod tím představit? Jednalo se patrně o výtažek z okvětí (tedy zeleného semence), respektive konopnou pryskyřici. Je to vysoce pravděpodobné, Jungmannův slovník potvrzuje použití termínu „mízka“ i v tomto smyslu – tedy šťáva z okvětí rostlin, případně pryskyřice.
V Huberově verzi se nachází i návod na jednoduchou extrakci: „Vezmi dva aneb tři vršky konopí a zvař je v polovici vína a polovici vody.“ Tato receptura se však u něj používá spíše pro inhalaci.
Účinky konopí dle herbáře
Moderním pohledem bychom uvedené účinky mohli shrnout do několika skupin:
- Protizánětlivé, antibakteriální a antibiotické. S odvoláním na práci profesora Jana Kabelíka, kterou publikoval ve sborníku Konopí jako lék, můžeme uvedené vlastnosti již od padesátých let 20. století považovat za prokázané.
- Antikonvulzivní a proti záchvatům. Zde se autoři jednoznačně mýlí a nespravedlivě kritizují lidovou praxi. Moderní medicína jednoznačně prokázala pozitivní vliv kanabinoidů CBD a THC na různé formy epilepsie a roztroušené sklerózy. Aktuálně je konopí celosvětově používáno a uznáváno jako prostředek pro mírnění intenzity a četnosti záchvatů a křečí u mnoha pacientů.
- Nutriční. Zde opět sehrál roli negativní vliv antických předloh. Jakkoli je uváděn příklad pozitivního vlivu výživy konopným semínkem u slepic, lidem doporučováno není – s ohledem na údajnou špatnou stravitelnost. Opět jsou aktuálními poznatky usvědčeni z velkého omylu: konopné semínko je považováno za superpotravinu coby významný zdroj esenciálních mastných kyselin omega-3, bílkovin a vlákniny. Může snadno zvýšit množství nedostatkových omega-3 v naší stravě a tím významně přispět v boji proti současným civilizačním chorobám.
- Antiparazitické. V tomto ohledu zatím nejsou dostupná vědecká data, která by taková tvrzení ověřila.
- Hojení ran. Vidíme návod na léčbu popálenin, včetně jednoduché přípravy domácí masti. V tomto bodu se moderní poznatky shodují, neboť v kůži se nachází velké množství kanabinoidních receptorů.
- Veterinární. Podle autorů herbáře slouží konopí například proti průjmu u dobytka. Příznivé vlastnosti kanabinoidů na trávicí soustavu jsou dnes potvrzeny studiemi i zkušenostmi pacientů.
- Psychotropní působení. To je vnímáno pouze jako vedlejší příznak bez negativních konotací.
Konopí tradiční nebo „nové“?
Výklad částí textu může přinést zásadní změnu evropského významu. Aktuálně je totiž velmi diskutováno použití nepsychotropních kanabinoidů a extraktů z technického konopí jako doplňků stravy (více viz rozhovor na str. 64–65, pozn. red.).
Striktní výklad platné legislativy toto neumožňuje a nepsychotropní kanabinoidy ve formě izolátů, případně ve formě neomamných extraktů z okvětí technického konopí jsou řazeny Evropskou komisí mezi takzvané nové potraviny, jelikož u nich údajně není doložena historie bezpečného užití před rokem 1997.
Konopný květ, z něhož byly extrahovány účinné kanabinoidní látky vařením, byl široce užíván v kuchařské praxi a jako přípravek tradičního lidového léčitelství.
Zde však jednoznačně vidíme, že tyto obsahové látky rostliny konopí byly v minulosti masivně konzumovány – v lidové praxi byly známe jejich účinky, které nedávno bezpečně prokázala moderní věda. Není totiž možné spojovat semenec (ve smyslu konopného semínka) s antikonvulzivním účinkem, protože neobsahuje žádné účinné látky, zatímco kvetoucí vrcholík konopí jimi bezpečně disponuje.
Nejen semeno!
I německý překlad Mattioliho textu nás přivádí na tuto myšlenku. Zatímco Hájek uvádí, že se „vaří semenec“ tak, jak to zřejmě znal a případně sám konzumoval, jeho německý kolega precizněji rozlišuje mezi polévkou konopnou (Hanffsuppe) a případným užitím konopných semínek či oleje (Hanffsamen či Hanffkörner, Hanffsamen öl).
Pietro AndreaMattioli. Zdroj: Wikimedia Commons
Zde tedy můžeme na základě hlubší analýzy textu z roku 1562, respektive 1590 a 1596 uvést kýžený příklad širokého užití konopného květu (z něhož byly extrahovány účinné kanabinoidní látky vařením) v kuchařské praxi a jako přípravek tradičního lidového léčitelství.
Považujeme to za zásadní příspěvek do současné diskuse o statutu konopného okvětí jako potraviny, nové potraviny či omamné látky. Paušální zařazení mezi narkotika bez ohledu na obsah účinných psychotropních látek je obrovsky necitlivé a chybné vůči velkému množství lidí, kteří nyní užívají CBD přípravky a extrakty z technického konopí.
Výše uvedené informace a historické prameny naopak ukazují, že v raně novověké Evropě bylo využívání této hospodářské plodiny a léčivé rostliny naprosto běžné a hojně rozšířené.
Text: František Švejda
