Dr. Kary: Konopí má smysl vyzkoušet 

Někdo se konopím léčí, někdo ho užívá na relax a někdo o něm zpívá. Ondřej Háša alias Dr. Kary dělá úplně všechno – charismatický hudebník s hlubokým hlasem v mládí konzumoval od rána, aby s postupem let zjistil, že místo celodenního kouření je lepší jeden vapík k večeru. A před pár měsíci se mu konopí stalo lékem, ke kterému teď upírá své naděje na prodloužení pobytu na tomto světě.

Co tě přivedlo k hudbě a kdy sis uvědomil, že by ses jí chtěl věnovat na plný úvazek?

Moje láska k hudbě vychází z rodiny. S maminkou jsme odmalička zpívali a líbily se mi i lidovky z rádia. Někdy na gymplu jsem začal přemýšlet, že by bylo fajn se hudbou živit: bavilo mě šmidlat na kytaru, hrát folkovky a s kamarády jsme založili kapelu, kde jsem hrál na basu. V hlavě jsem to rozhodnutí udělal už na střední, ale realitou se stalo až o něco později.

Co jsi dělal po střední a předtím, než ses vydal na profesionální hudební dráhu?

Začal jsem studovat filozofii a psychologii na Institutu základů vzdělanosti, dnes je to Fakulta humanitních studií. Protože jsem vyšel z česko-španělského gymnázia, tak jsem si k tomu pak ještě přidal hispanistiku a další rok portugalštinu.

Konopí je dar přírody a má smysl ho vyzkoušet.

Celkem jsem na vysoké strávil čtyři roky, jenže současně jsem měl čím dál víc zpívání a hraní. Navíc jsem došel k závěru, že papír z vejšky nebudu k životu potřebovat. Ono to v devadesátkách vypadalo, že důležitý je hlavně to, co člověk umí a co dělá. Nakonec jsem školu opustil a šel naplno do hudby.

V textech některých oblíbených songů jako „Kotel“ nebo „Tak už to bal“ působíš jako notně náruživý konzument konopí. Byl to odraz reality, nebo šlo i o uměleckou pózu? 

Doktor Kary je pódiová persona – rozjetej, našláplej, balí holky, je to prostě king. Což je přesný opak mě v normálním životě. Postupně jsem si přes Karyho otevřel cestu i k sobě, že nejsem tak zaprdlej. Ale s konopím to rozhodně nebyla žádná póza. S kouřením trávy jsem začal někdy v sedmnácti.

Tehdy byly k dostání hlavně venkovní „čudky“, výjimečně se objevil silný skunk, ale toho stačil malý kousek. Pamatuju si, že když jsem začínal, trvalo asi tři týdny, než to na mě vůbec začalo fungovat. Kdoví čím to bylo, možná jsem neuměl pořádně tahat do plic. Pak se to jednou konečně podařilo a já hned poznal, že mi ten stav a změna vnímání budou vyhovovat. Je pravda, že od té doby jsem hulil celkem masivně. 

Až doteď?

Delší pauzu jsem měl jen dvakrát – jednou při zápalu plic a podruhé kvůli cestě do Vietnamu s přítelkyní. Nechtěl jsem ji zatěžovat sháněním tam ani mít pocit, že mi něco chybí, a tak jsem si už před cestou dal detox. Jinak se přiznám, že jsem celých 28 let opravdu regulérní uživatel.

Neberu jen konopí, ale i další alternativní přípravky jako třeba čínské houby.

Dřív jsem dokonce kouřil od rána, protože jsem měl za to, že ta kytka nemá žádná negativa a že čím víc toho do sebe dostaneš, tím to bude lepší. Dnes už si to nemyslím, ale tenkrát jsem tomu opravdu věřil, bylo to asi takové mladické nadšení. Navíc nebyl internet a věrohodné a pravdivé informace se sháněly hodně těžko. Dlouho byla jediným zdrojem v češtině taková útlá knížečka od J. X. Doležala. 

Kdy a proč jsi začal ubírat plyn – nebo spíš páru?

Před čtyřmi lety mi operovali žíly, čehož jsem využil k tomu, abych se zbavil kouření. Z jointů jsem přešel na vaporizér a úplně vysadil tabák – přitom jsem nikdy nevěřil, že to dokážu. Dřív jsem totiž hodně kouřil i cigarety, později spíš jointy s tabákem místo cigaret, ale tabáku jsem do nich dával dost. Po přechodu na vapík to bylo asi čtrnáct dní dost utrpení (necítil jsem žádnou chuť a účinky mě taky nenadchly), ale pak se to „probralo“ a začal jsem cítit spoustu chutí, které jsem dřív nevnímal – a jsem za to dodnes moc rád. Navíc souběžně s tím, jak jsem se zbavil závislosti na tabáku a snižoval frekvenci konzumace konopí, mě začaly ty stavy děsit.

Jak to myslíš? 

Něco se ve mně zlomilo a já najednou nemohl inhalovat od rána. Měl jsem pořád strach, že na něco zapomenu, že mě přejede autobus, že poztrácím svoje věci. Nakonec jsem došel k závěru, že mi dělá dobře dát si konopí až po splnění všech denních povinností, ideálně někde v bezpečném prostředí, po koncertě s kamarády a podobně.

Často až pozdě večer a někdy třeba vůbec. Jak se člověk dostane ze spárů tabáku v jointech, který ho nutí neustále přidávat, tak ta potřeba se výrazně zmenší. Jednou se mi dokonce stalo, že jsem v jedenáct večer s hrůzou zjistil, že jsem ten den ještě neměl vapíka!

Proboha! Cos s tím udělal?

Hned jsem naplnil kotel.

Pomáhá ti konopí nějak i při hudební tvorbě nebo při koncertech? 

Od přírody se hrozně stydím a vystupování pro mě bylo vždycky brutálně stresující. Na to jsem měl osvědčený recept v podobě špeka a panáka těsně před koncertem. Při tvorbě mi konopí naopak spíš překáží – lehce mě otupuje a nejsem tak kreativní. Reálně ale polovina mých songů vznikla freestylem a druhou půlku jsem psal pár hodin před nahráváním – a je dost možný, že jsem v tu dobu pravděpodobně byl taky pod vlivem. Každopádně ale konopí vnímám jako prostředek k uvolnění a pomoc proti stydlivosti, ne na soustředění a psaní.

V songu „Tak už to bal“ zpíváš s Cocomanem: „Udělej mi filtr a já umotám špek. A jen kvalitní modely a vlastní výpěstek. Dr. Kary kouří gandžu a ten nekouří crack.” Jak dobrý jsi grower? A preferuješ vlastní výpěstky před kupovanými? 

Raději jsem to vždy delegoval. Respektive to bylo tak, že kdysi dávno jsem měl doma box s asi třiceti malýma kytkama. Odjel jsem s Fast Food Orchestra na několikadenní turné a při odchodu zabouchl dveře jako vždycky. Po návratu přijdu domů a koukám – box prázdný.

Když jsem s trávou začínal, trvalo asi tři týdny, než to na mě vůbec začalo fungovat.

Elektrika, přívod vzduchu, hnojiva, substráty – všechno pryč. Nejdřív jsem si myslel, že byt někdo vykradl, ale nic jiného nechybělo. Nakonec se ukázalo, že to odnesl někdo jiný. Starostliví sousedi si totiž všimli špatně zavřených dveře a báli se, že mohlo jít o vloupání, tak raději zavolali policii. Naštěstí to díky dobré advokátce skončilo tak, že mi sice zabavili všechny kytky a kompletní vybavení, ale nic víc z toho nebylo. Akorát mě paní advokátka varovala, že budu pod drobnohledem a můžou si na mě kdykoli přijít posvítit. A tak jsem raději na tuhle pěstební epizodu už nikdy nenavázal. Úplně mi stačilo, že se mi pak několik let smála celá Praha (…)

BIO: Ondřej Háša (*1976) alias Dr. Kary je jednou z nejvýraznějších osobností české reggae a dancehall scény. Od konce devadesátých let propojuje reggae, raggamuffin, hip hop i elektroniku a spolupracoval s hudebníky a kapelami jako Fast Food Orchestra, Gardenzitty, Sto zvířat, Indy či Cocoman a Messenjah. Jeho energický projev a autentický hlas mu vynesly respekt napříč žánry. Osobně má rád folk, soul, gospel i spirituály. Ve volném čase je vášnivým hráčem videoher, dříve se věnoval bojovým uměním, ale po několika úrazech musel přestat. V červnu letošního roku oznámil veřejnosti, že bojuje s rakovinou slinivky břišní v pokročilém stadiu, přesto se rozhodl vyrazit na další turné a dokončit sólovou desku, na které představí své největší pecky v akustické podobě.

Celý zajímavý článek / rozhovor najdete v novém vydání magazínu Konopí č. 35, které je od 9. října v prodeji po celé ČR i se 2 semínky White Widow a 1 semínkem Tarte Tatin, případně si ho můžete výhodně předplatit.

Lukáš Hurt

Původním vzděláním historik a anglista, který už přes deset let překládá odborné studie a vědecké texty, píše články a přednáší na konferencích a veletrzích. Po sedmi letech v redakci magazínu Legalizace založil v roce 2018 magazín Konopí, kde působí jako šéfredaktor.