Dr. Kary: Konopí má smysl vyzkoušet 

Článek v audio verzi Getting your Trinity Audio player ready...

Někdo se konopím léčí, někdo ho užívá na relax a někdo o něm zpívá. Ondřej Háša alias Dr. Kary dělá úplně všechno – charismatický hudebník s hlubokým hlasem v mládí konzumoval od rána, aby s postupem let zjistil, že místo celodenního kouření je lepší jeden vapík k večeru. A před pár měsíci se mu konopí stalo lékem, ke kterému teď upírá své naděje na prodloužení pobytu na tomto světě.

Co tě přivedlo k hudbě a kdy sis uvědomil, že by ses jí chtěl věnovat na plný úvazek?

Moje láska k hudbě vychází z rodiny. S maminkou jsme odmalička zpívali a líbily se mi i lidovky z rádia. Někdy na gymplu jsem začal přemýšlet, že by bylo fajn se hudbou živit: bavilo mě šmidlat na kytaru, hrát folkovky a s kamarády jsme založili kapelu, kde jsem hrál na basu. V hlavě jsem to rozhodnutí udělal už na střední, ale realitou se stalo až o něco později.

Co jsi dělal po střední a předtím, než ses vydal na profesionální hudební dráhu?

Začal jsem studovat filozofii a psychologii na Institutu základů vzdělanosti, dnes je to Fakulta humanitních studií. Protože jsem vyšel z česko-španělského gymnázia, tak jsem si k tomu pak ještě přidal hispanistiku a další rok portugalštinu.

Konopí je dar přírody a má smysl ho vyzkoušet.

Celkem jsem na vysoké strávil čtyři roky, jenže současně jsem měl čím dál víc zpívání a hraní. Navíc jsem došel k závěru, že papír z vejšky nebudu k životu potřebovat. Ono to v devadesátkách vypadalo, že důležitý je hlavně to, co člověk umí a co dělá. Nakonec jsem školu opustil a šel naplno do hudby.

V textech některých oblíbených songů jako „Kotel“ nebo „Tak už to bal“ působíš jako notně náruživý konzument konopí. Byl to odraz reality, nebo šlo i o uměleckou pózu? 

Doktor Kary je pódiová persona – rozjetej, našláplej, balí holky, je to prostě king. Což je přesný opak mě v normálním životě. Postupně jsem si přes Karyho otevřel cestu i k sobě, že nejsem tak zaprdlej. Ale s konopím to rozhodně nebyla žádná póza. S kouřením trávy jsem začal někdy v sedmnácti.

Tehdy byly k dostání hlavně venkovní „čudky“, výjimečně se objevil silný skunk, ale toho stačil malý kousek. Pamatuju si, že když jsem začínal, trvalo asi tři týdny, než to na mě vůbec začalo fungovat. Kdoví čím to bylo, možná jsem neuměl pořádně tahat do plic. Pak se to jednou konečně podařilo a já hned poznal, že mi ten stav a změna vnímání budou vyhovovat. Je pravda, že od té doby jsem hulil celkem masivně. 

Až doteď?

Delší pauzu jsem měl jen dvakrát – jednou při zápalu plic a podruhé kvůli cestě do Vietnamu s přítelkyní. Nechtěl jsem ji zatěžovat sháněním tam ani mít pocit, že mi něco chybí, a tak jsem si už před cestou dal detox. Jinak se přiznám, že jsem celých 28 let opravdu regulérní uživatel.

Neberu jen konopí, ale i další alternativní přípravky jako třeba čínské houby.

Dřív jsem dokonce kouřil od rána, protože jsem měl za to, že ta kytka nemá žádná negativa a že čím víc toho do sebe dostaneš, tím to bude lepší. Dnes už si to nemyslím, ale tenkrát jsem tomu opravdu věřil, bylo to asi takové mladické nadšení. Navíc nebyl internet a věrohodné a pravdivé informace se sháněly hodně těžko. Dlouho byla jediným zdrojem v češtině taková útlá knížečka od J. X. Doležala. 

Kdy a proč jsi začal ubírat plyn – nebo spíš páru?

Před čtyřmi lety mi operovali žíly, čehož jsem využil k tomu, abych se zbavil kouření. Z jointů jsem přešel na vaporizér a úplně vysadil tabák – přitom jsem nikdy nevěřil, že to dokážu. Dřív jsem totiž hodně kouřil i cigarety, později spíš jointy s tabákem místo cigaret, ale tabáku jsem do nich dával dost. Po přechodu na vapík to bylo asi čtrnáct dní dost utrpení (necítil jsem žádnou chuť a účinky mě taky nenadchly), ale pak se to „probralo“ a začal jsem cítit spoustu chutí, které jsem dřív nevnímal – a jsem za to dodnes moc rád. Navíc souběžně s tím, jak jsem se zbavil závislosti na tabáku a snižoval frekvenci konzumace konopí, mě začaly ty stavy děsit.

Jak to myslíš? 

Něco se ve mně zlomilo a já najednou nemohl inhalovat od rána. Měl jsem pořád strach, že na něco zapomenu, že mě přejede autobus, že poztrácím svoje věci. Nakonec jsem došel k závěru, že mi dělá dobře dát si konopí až po splnění všech denních povinností, ideálně někde v bezpečném prostředí, po koncertě s kamarády a podobně.

Často až pozdě večer a někdy třeba vůbec. Jak se člověk dostane ze spárů tabáku v jointech, který ho nutí neustále přidávat, tak ta potřeba se výrazně zmenší. Jednou se mi dokonce stalo, že jsem v jedenáct večer s hrůzou zjistil, že jsem ten den ještě neměl vapíka!

Proboha! Cos s tím udělal?

Hned jsem naplnil kotel.

Pomáhá ti konopí nějak i při hudební tvorbě nebo při koncertech? 

Od přírody se hrozně stydím a vystupování pro mě bylo vždycky brutálně stresující. Na to jsem měl osvědčený recept v podobě špeka a panáka těsně před koncertem. Při tvorbě mi konopí naopak spíš překáží – lehce mě otupuje a nejsem tak kreativní. Reálně ale polovina mých songů vznikla freestylem a druhou půlku jsem psal pár hodin před nahráváním – a je dost možný, že jsem v tu dobu pravděpodobně byl taky pod vlivem. Každopádně ale konopí vnímám jako prostředek k uvolnění a pomoc proti stydlivosti, ne na soustředění a psaní.

V songu „Tak už to bal“ zpíváš s Cocomanem: „Udělej mi filtr a já umotám špek. A jen kvalitní modely a vlastní výpěstek. Dr. Kary kouří gandžu a ten nekouří crack.” Jak dobrý jsi grower? A preferuješ vlastní výpěstky před kupovanými? 

Raději jsem to vždy delegoval. Respektive to bylo tak, že kdysi dávno jsem měl doma box s asi třiceti malýma kytkama. Odjel jsem s Fast Food Orchestra na několikadenní turné a při odchodu zabouchl dveře jako vždycky. Po návratu přijdu domů a koukám – box prázdný.

Když jsem s trávou začínal, trvalo asi tři týdny, než to na mě vůbec začalo fungovat.

Elektrika, přívod vzduchu, hnojiva, substráty – všechno pryč. Nejdřív jsem si myslel, že byt někdo vykradl, ale nic jiného nechybělo. Nakonec se ukázalo, že to odnesl někdo jiný. Starostliví sousedi si totiž všimli špatně zavřených dveře a báli se, že mohlo jít o vloupání, tak raději zavolali policii. Naštěstí to díky dobré advokátce skončilo tak, že mi sice zabavili všechny kytky a kompletní vybavení, ale nic víc z toho nebylo. Akorát mě paní advokátka varovala, že budu pod drobnohledem a můžou si na mě kdykoli přijít posvítit. A tak jsem raději na tuhle pěstební epizodu už nikdy nenavázal. Úplně mi stačilo, že se mi pak několik let smála celá Praha

Jak se díváš na jiné drogy – nejen alkohol, ale i ty nelegální?

Jsem obecně přívrženec drog. Ony totiž drogy samy o sobě nikomu nic nedělají, jen leží na stole. Problém jsou až lidi, kteří si je vezmou. Dokonce bych v nějaké fázi povinného vzdělávání zavedl lekce braní vybraných drog – aby si mladí lidé otevřeli vědomí. Ostatně podobně to funguje s takzvanými přechodovými rituály v původních domorodých kulturách třeba v pralesích Jižní Ameriky. Studoval jsem dětskou pedagogiku a myslím, že „otevírání vědomí“ v pravý čas má smysl, ale musí být pod odborným dohledem a splňovat principy harm reduction, snižování rizik. Všechny drogy nejsou stejné: některé jsou velmi potentní, mají zrádné účinky, a tudíž mohou být nebezpečné. Bezpečné prostředí a zodpovědný dohled jsou proto klíčové aspekty. Problém je samozřejmě riziko spuštění latentních psychóz, což se nedá předem poznat, a proto vím, že v naší společnosti je tahle praktická drogová výchova spíš moje zbožné přání než proveditelný plán.

Co pro tebe znamená parťák Cocoman, kterého jsme tady zpovídali před čtyřmi lety? Kolik špeků jste spolu umotali?

Poslední čtyři roky nemotám, protože mám vapík. Coco myslím taky v posledních letech ubral, ale společně jsme jich za ty roky vykouřili nekonečně. A to spolu nehrajeme celý můj hudební život, dejme tomu jen půlku. Každopádně ho miluju, protože je to moc hodný, vzdělaný a talentovaný pán. Mám pro něj jen samá dobrá slova. Staral se o mě už před nemocí a teď ještě víc.

Tou nemocí myslíš rakovinu slinivky, o které jsi nedávno poprvé veřejně promluvil, stejně jako o nepříznivé prognóze. Jak rychle po diagnóze jsi začal užívat konopí a proč ses pro něj rozhodl?

Celý život věřím, že konopí funguje na různé zdravotní neduhy. I když západní medicína říká, že mě potkala nevyléčitelná nemoc, věřím, že tomu tak být nemusí – a zároveň zkouším to, co jsem vždy znal. Od lékařů jsem dostal pouze takzvanou paliativní chemoterapii, která má pacientovi jen zpříjemnit odchod, případně ho o něco oddálit.

Naštěstí se znám s jedním hodným pánem, můžeme mu říkat třeba pan Ředkvička, od kterého mám speciálně vyrobenou olejovou tinkturu s asi 40 procenty THC a 20 procenty CBD, potom silnější fénixovy slzy v kapslích a taky čípky. Na začátku léčby jsem si nezkušeně „vypálil“ hlasivky fénixovkami, které jsem si dal rovnou do pusy, a pak jsem nemohl ani na zkoušku. Od té doby vím, proč se dávají do kapslí. 

Jak to kombinuješ? 

Přes den kapu dle možností tinkturu, se kterou začínám hned ráno, v průběhu dne přidávám dle možnosti čípky a na spaní mám silnější fénixovy slzy. Snažím se postupně zvyšovat dávky – kamarádi by si moc přáli, abych dokázal zkonzumovat gram fénixovek denně. Jenže ne každému to sedí, někdo do sebe nedokáže dostat víc třeba kvůli motání hlavy. Z toho pohledu jsou vhodným doplňkem čípky, kam se dá dát vyšší množství a člověka to neomámí. 

Máš přehled o tom, jaké teď užíváš dávky?

Fénixovek v kapslích dávám zhruba čtvrt gramu denně, plus čípek a tinktura – během dne třeba 30–40 kapek. Problém trochu je, že teď nemám konopné léčivo jen od pana Ředkvičky, ale i od dalších přátel a pomocníků, přičemž každý přípravek může mít trochu jiné obsahy hlavních kanabinoidů. Navíc neberu jen konopí, ale i další alternativní přípravky jako třeba čínské houby.

Vnímáš účinek na bolesti, nevolnosti a zvládání chemoterapií?

Popravdě to asi nedokážu objektivně posoudit, protože nevím, jak by mi bylo bez konopí. Užívám ho totiž celou dobu. Zajímavé možná je, že mi měly mnohem dřív vypadat vlasy, což se vlastně doteď nestalo – zřídly asi o 70 procent, ale pořád tam nějaké jsou, přitom jsem měl být do měsíce úplný plešoun. Nevolnosti každopádně nemám, ale přijde mi, že většina pacientů je dnes díky novým lékům nemá.

Dnes mi dělá dobře dát si konopí až po splnění všech denních povinností, ideálně někde v bezpečném prostředí.

S chutí k jídlu to je tak, že někdy chemoterapie „vypálí“ chuťové buňky, takže člověku ne že by nechutnalo, ale prostě žádnou chuť necítí. To se pak nedivím, že se jim jíst nechce. U mě se začíná zejména v konečcích prstů na nohou objevovat neuropatie, která zasahuje i části jazyka, což může také snižovat schopnost vnímat chutě. Ale cítím dost na to, aby mě jídlo bavilo.

Znamená to, že i čerstvě po chemoterapii funguješ normálně?

V rámci možností, i když hlavně ten první den je blbý. Mimochodem jeden ze čtyř léků, které dostávám, způsobuje právě zmiňovanou neuropatii, takže mi nedávno snížili dávku o 25 procent. Jelikož u mě podle lékařů není šance na vyléčení, tak se to prý s dávkami nemusí moc „hrotit“. Cílem je zabránit tomu, aby se neuropatie přenesla i do celých nohou – to by znemožnilo chůzi a zhoršilo ten avizovaný důstojný konec. 

Informoval jsi o konopné terapii svého onkologa?

Ano, ale nijak nadšený z toho není. Řekl na to jen, že na nemoc „to nefunguje“, ale „třeba to pomůže na nechutenství“. Rozhodně mi to nezakazoval.

Pozoruješ i nějaký vliv konopí na psychiku v této nelehké situaci?

Těžko říct, když jsem ho užíval i celou dobu předtím. V mém případě by na psychiku bylo určitě špatné, kdybych ho musel náhle vysadit (smích).

Co bys vzkázal podobně vážně nemocným, kteří váhají, zda zkusit konopí aspoň jako podpůrnou terapii?

Konopí je dar přírody a má smysl ho vyzkoušet. I když západní věda a medicína nemá jednoznačný pohled na věc, dlouhodobě to lidem na různé věci pomáhá – a nikdy nevíš, kdy by mohlo pomoct i tobě. Minimálně může přinést úlevu a trochu radosti. Začátečníkům bych poradil, ať se nenechají odradit případným počátečním omámením nebo motáním hlavy. Samozřejmostí je léčit se v bezpečném prostředí a postupovat s rozumem.

Od pohledu vypadáš dobře a umělecky jsi velmi aktivní. Jaké máš vlastně rozjeté projekty a spolupráce?

Soustředím se teď na tři věci. Za prvé chci zpívat živě – to umím nejlépe ze všeho, a proto chci lidem zpívat co nejdéle. Za druhé chci nahrávat písničky – to neumím vůbec, ale na to mám naštěstí Cocomana. Nahráváme s úžasnými hosty jako Indy nebo Gruppo Salsiccia a samozřejmě děláme s Cocomanem a Messenjahem nové věci v rámci našeho společného uskupení Nevereš.

Lidi jsou úžasní a dávají mi sílu – stejně jako mi ji dává konopí.

S Fast Food Orchestra taky něco vzniká. Hodně mých věcí přišlo na svět jako freestyle na „cizí“ muzice, což pak ale kvůli právům nejde vydat, takže děláme i akustickou show, kde tyhle songy hrajeme na našem podkladu. A za třetí: za život jsem potkal spoustu důležitých, hodných a úžasných lidi, se kterými jsem se v průběhu let přestal vídat – a teď se poslední tři měsíce snažím s nimi znovu potkat a rozloučit se…

Musím říct, že „rozlučkový“ koncert v absolutně narvaném Crossu na konci léta pro mě byl neuvěřitelně dojemným a nezapomenutelným zážitkem. Celou dobu jsem si říkal, jak to zvládáš, že se tam nerozbrečíš? 

Špatně to zvládám. Brečím mimo pódium. Lidi jsou úžasní a dávají mi sílu – stejně jako mi ji dává konopí. Věřím, že si to tady ještě užijeme. Ostatně před pár dny jsem dostal první výsledky testů po třech měsících a ukázalo se, že ložiska se vůbec nezvětšila, což je ta nejlepší možná zpráva!

Ondřej Háša (*1976)

Dr. Kary, vlastním jménem Ondřej Háša, je jednou z nejvýraznějších osobností české reggae a dancehall scény. Od konce devadesátých let propojuje reggae, raggamuffin, hip hop i elektroniku a spolupracoval s hudebníky a kapelami jako Fast Food Orchestra, Gardenzitty, Sto zvířat, Indy či Cocoman a Messenjah. Jeho energický projev a autentický hlas mu vynesly respekt napříč žánry. Osobně má rád folk, soul, gospel i spirituály. Ve volném čase je vášnivým hráčem videoher, dříve se věnoval bojovým uměním, ale po několika úrazech musel přestat. V červnu letošního roku oznámil veřejnosti, že bojuje s rakovinou slinivky břišní v pokročilém stadiu, přesto se rozhodl vyrazit na další turné a dokončit sólovou desku, na které představí své největší pecky v akustické podobě.