Původně jsem zamýšlel věnovat úvodní slovo druhého vydání magazínu Konopí tomu, jak moc nás těší obrovský zájem ze strany čtenářů, pacientů i lékařů. Je zjevné, že popularita léčby konopím je na vzestupu a že se zlepšuje i povědomí o různých možnostech využití této univerzální plodiny.
Ostatně devátý ročník pražského veletrhu Cannafest, na který v listopadu zavítalo více než 30 000 návštěvníků, toho byl jasným důkazem.
V důsledku okolností jsem se však rozhodl, že zmíním jiné, mnohem závažnější téma – nesmyslnou perzekuci obyčejných a bezúhonných lidí mezi námi. Lidí, kteří svým konáním nikomu neublížili, ale dle současných zákonů se provinili tím, že pěstují, zpracovávají a užívají bylinu, s níž lidstvo žije odnepaměti.
Do redakce nám chodí dopisy, z jejichž přečtení se nám dělá úzko. Dovolím si z jednoho takového citovat: „Pocházím z rodiny faráře evangelické církve, jsme věřící a žádné drogy jsme nikdy neužívali, nikdo u nás nekouří ani neužívá nadměrně alkohol. Konopí, za které mi hrozí pět až deset let vězení, jsem pěstoval pro léčbu své těžce tělesně postižené manželky. Zásah policie u nás byl naprostý šok a syn, kterému bude dvacet let, se z toho úplně zhroutil.“ Ptáte se, o jaké provinění jde? Čtyři rostliny a 200 gramů mastičky.
A podobných těžko uvěřitelných případů se v České republice odehrávají desítky nebo možná stovky ročně. Korunu této šikaně nasadil nedávno Okresní soud v Ostravě, který odsoudil jesenického zemědělce Leopolda Svatého za to, že u jím pěstované certifikované odrůdy technického konopí byl údajně překročený limit THC o směšná 0,3 procenta.
V době psaní tohoto textu se z médií doslýchám, že vláda nepodpoří návrh na legalizaci pěstování konopí pro osobní potřebu, a tak pošlapávání lidských práv občanů České republiky bude podle všeho pokračovat.
Ale my se nedáme. Vědecké poznání v oblasti konopné léčby postupuje nezastavitelně vpřed a dříve nebo později i u nás zvítězí spravedlnost a zdravý rozum.
