Endokanabinoidní soustava a rakovina

Článek v audio verzi Getting your Trinity Audio player ready...

Ačkoli se rakovina často řadí mezi takzvané civilizační choroby, není žádným „vynálezem“ moderní doby – první důkazy o její existenci byly objeveny ve zkamenělinách dinosaurů. Navzdory tomu dnešní lékařská věda dosud nezná spolehlivou léčbu v podstatě žádného typu rakoviny. Ovšem konopní léčitelé s odkazem na řadu svých pacientů tvrdí, že kvalitní extrakt z konopí může pomoci rakovinu léčit a někdy i vyléčit. Jak je to doopravdy? Existují vědecké důkazy na podporu takových tvrzení?

Termín „rakovina“ označuje celou skupinu onemocnění – existuje více než 100 známých typů zhoubných nádorů a i v rámci jednoho typu existují velké individuální rozdíly mezi konkrétními pacienty. 

V současné době je rakovina druhou nejčastější neinfekční chorobou, která je u lidí příčinou smrti. Na prvním místě stojí ischemická choroba srdeční, tj. nedostatečné prokrvení srdečního svalu, nejčastěji v důsledku ucpání tepen cholesterolem. Existuje stále více důkazů, že obě tyto nemoci jsou do velké míry způsobeny nesprávným fungováním endokanabinoidní soustavy.

Co je to nekróza a apoptóza?

Abychom mohli ve velmi hrubých obrysech nastínit, jak endokanabinoidní soustava souvisí se vznikem (a zánikem) nádorů, musíme si nejprve blíže představit pojmy nekróza a apoptóza. Každá buňka v těle má omezenou životnost a existují v zásadě dva způsoby, jak může skončit. V prvním případě, při nekróze, dojde k poškození buněčné membrány a obsah buňky se vylije do okolí.

Když endokanabinoidní systém funguje správně, vždy reguluje apoptózu směrem k optimálnímu stavu.

Jelikož je to pro okolní tkáň toxické, odumírají i další buňky a dochází k zánětu. Nekrózu mohou způsobit například fyzikální faktory (teplo, tlak, záření atd.), infekce nebo chemické poškození. Ve druhém případě, při apoptóze, označované též jako programovaná buněčná smrt, se buňka rozkládá na menší části, které jsou pohlceny specializovanými bílými krvinkami (fagocyty).

K tomu obvykle dochází, když je buňka stará, ale také v důsledku mírných forem výše uvedených poškození. Právě porucha apoptózy vede k tomu, že poškozená buňka žije nadále a reprodukuje se. A tak vzniká buňka nádorová.

Vyvolání apoptózy

Klíčovou roli v regulaci apoptózy hraje endokanabinoidní soustava, zejména její receptory CB₁ a CB₂. Může apoptózu jak podporovat, tak jí zabraňovat, ale co je důležité – když endokanabinoidní systém funguje správně, vždy reguluje apoptózu směrem k optimálnímu stavu. 

Například ji snižuje u neurodegenerativních onemocnění, kdy se tento proces spustí i u zdravých neuronů, což vede k rozvoji některých příznaků u chorob jako roztroušená skleróza. U rakovinných buněk apoptózu endokanabinoidní systém naopak zvyšuje, nejčastěji prostřednictvím aktivace enzymů, které začnou v buňkách tvořit vysoce reaktivní částice kyslíku, známé též jako „volné radikály“. Ty následně spustí kaskádu procesů, jež vedou až k apoptóze. 

Rovněž se ukázalo, že endokanabinoid anandamid zvyšuje apoptózu v nádorových buňkách prostřednictvím jiných receptorů úzce souvisejících s endokanabinoidní soustavou – například GPR55, TRPV1 nebo PPARγ (viz články o nich v tomto a minulém čísle). 

Účinný a bezpečný protinádorový lék, respektive terapeutický postup, by měl vždy způsobovat apoptózu, nikoli nekrózu. Jak bylo uvedeno výše, při nekróze dochází k uvolňování toxického obsahu do okolní tkáně. To způsobuje silný zánět, který v případě náhlého odumření velké části nádoru může být příčinou vážného poškození organismu, jež může skončit dokonce i smrtí. 

Zpomalení patologického růstu 

Vyvolání apoptózy však není jediným způsobem, jak může endokanabinoidní soustava zabránit růstu nádoru. Vzhledem k tomu, že rakovinné buňky mají výrazně vyšší látkovou přeměnu než normální buňky, potřebují také větší přísun kyslíku a živin. V důsledku toho jsou obvykle nádory mnohem hustěji protkané cévami než běžné orgány. Tato patologická „síť“ však nejprve musí v nádorech vyrůst. Jednou z hlavních molekul, která signalizuje tkáni, aby vytvořila nové krevní cévy, je VEGF (vaskulární endotelový růstový faktor).

Pokud se konopí nebo látky z něj používají jako doplněk standardní chemoterapie, je namístě nepodceňovat riziko interakcí.

Tento protein je klíčový pro růst krevního systému nejen v nádorech, ale také v embryích nebo ve svalech po cvičení. Aktivace receptorů CB₁ a CB₂ v nádorové tkáni způsobuje snížení produkce tohoto signálu. Stejný účinek byl pozorován u dvou hlavních endokanabinoidů: anandamidu a 2-AG. Jinými slovy, aktivita endokanabinoidní soustavy vede ke zpomalení patologického růstu nových krevních cév, a tím i samotného nádoru.

Zpomalení dělení

Další zásadní odlišností rakovinných buněk od buněk zdravých je jejich schopnost neomezeného dělení. To souvisí s narušením regulace buněčného cyklu neboli kontroly toho, kdy by se buňka měla začít dělit a kdy přestat. Primárně je to řízeno kinázami, molekulami, které po aktivaci umožňují buňce vstoupit do další fáze dělení. Způsob, jakým tyto regulátory fungují, je mimořádně složitý. Ale existuje stále více důkazů, že jsou do značné míry řízeny endokanabinoidní soustavou.

Není proto překvapivé, že podle vícero studií vede aktivace receptorů CB₁ a CB₂ ke zpomalení nebo dokonce zastavení dělení nádorových buněk, nikoli však buněk zdravých. Podobně jako v případě apoptózy i zde směřuje činnost endokanabinoidního systému k dosažení optimálního stavu. V případě endokanabinoidu 2-AG byla schopnost zastavit dělení pozorována konkrétně v laboratorních kulturách buněk rakoviny prostaty. 

Potlačení tvorby metastáz 

Rozdíl mezi nezhoubnými a zhoubnými (tj. rakovinnými) nádory spočívá především v jejich schopnosti šířit se po těle a vytvářet nová ložiska, takzvané metastázy. Dodnes nevíme přesně, jak tento proces funguje, ale známe některé klíčové enzymy, které pomáhají nádorovým buňkám překonávat přirozené bariéry. 

Mezi nejdůležitější z nich patří metaloproteinázy (MMP). Bylo zjištěno, že WIN55,212-2, což je syntetický kanabinoid, který může aktivovat receptory CB₁ a v menší míře i CB₂, snižuje hladiny těchto enzymů. Konkrétně MMP2 a MMP9, a tím potlačuje schopnost nádorových buněk pronikat do nové tkáně.

THC a CBD ve studiích

Na základě výše uvedeného je zřejmé, že endokanabinoidní soustava může významně ovlivnit prognózu nádorového onemocnění. To poskytuje logický základ pro mnoho anekdotických pozorování týkajících se účinnosti konopí, resp. jeho extraktů proti různým formám rakoviny. A potvrzují to i studie, i když většinou prováděné pouze na buněčných kulturách (in vitro) nebo zvířatech (in vivo). 

Nejčastěji studovanými konopnými látkami v tomto směru jsou dva hlavní kanabinoidy: THC a CBD. Zatímco THC působí přímo na receptory CB₁ a CB₂, primární účinek CBD lze popsat jako zvýšení hladiny anandamidu, přičemž také působí přímo na další endokanabinoidní receptory, například TRPV1. 

Kanabinoidy dokážou u nádorů vyvolat apoptózu, zastavit buněčné dělení, potlačit růst cév a zabránit tvorbě metastáz.

V současné době existují desítky studií, které potvrzují některé z výše uvedených účinků (vyvolání apoptózy, zastavení buněčného dělení, potlačení růstu cév nebo zabránění tvorby metastáz) u těchto dvou kanabinoidů. V tabulce můžete vidět přehled dotyčných studií včetně konkrétního typu nádoru a druhu experimentu (in vitro, in vivo, na lidských pacientech). 

Kromě laboratorně potvrzených účinků těchto kanabinoidů podávaných samostatně se několik studií zabývalo také účinkem kombinace THC a CBD nebo synergickým podáváním s běžně používanými chemoterapeutickými látkami (např. temozolomidem). O něco méně časté jsou výzkumy protinádorového účinku komplexních konopných extraktů nebo rostlinné sušiny.

Oficiální skepse

Navzdory těmto slibným výsledkům zůstává oficiální medicína velmi skeptická ohledně protinádorových účinků konopí a jeho složek. Obecně je v léčbě rakoviny uznáván pouze jeho paliativní účinek – tedy že sice nemá vliv na samotné onemocnění, ale zlepšuje kvalitu života pacienta, například zmírněním bolesti, úzkosti, nevolnosti nebo zvracení.

Faktem je, že mezi účinností ve studiích in vitro nebo in vivo a skutečným klinickým použitím je zásadní rozdíl, a zatímco dobré výsledky v prvně jmenovaných mohou naznačovat, že to může fungovat i klinicky, existuje mnoho faktorů, které brání reálnému využití v praxi.

Biodostupnost a interakce

Nejvýznamnějším z nich může být omezená biologická dostupnost, to znamená nízké procento podané dávky, které se skutečně dostane na místo problému, v tomto případě do nádoru. O problematice biodostupnosti kanabinoidů a metodách, kterými se ji moderní farmacie snaží řešit, jsme již psali v magazínu Konopí č. 30.

Pokud se konopí nebo látky z něj používají jako doplněk standardní chemoterapie, je namístě nepodceňovat riziko interakcí. Ty mohou nastat i v kombinaci s běžnějšími léky, nicméně v případě chemoterapeutik, která sama o sobě mají velmi závažné vedlejší účinky, je zapotřebí obzvláštní opatrnost. 

Zdrojem těchto interakcí bývá obvykle CBD, případně CBN nebo CBDV, a jen zřídka THC nebo CBG. Důvodem je schopnost těchto kanabinoidů zpomalovat zpracování jiných léčiv v játrech. O principu této interakce a její závažnosti u různých léků jsme pojednávali v článku „Lékové interakce u CBD“ (Konopí č. 34). 

Důvěřovat a komunikovat

Na závěr bych rád dal onkologickým pacientům jednu radu: důvěřujte oficiální léčbě. Ačkoli je možné, že látky obsažené v konopí nám jednoho dne poskytnou nový typ léčby, v současné době neexistují žádné klinické důkazy o tom, že by terapie využívající pouze konopí, extrakty z něj nebo jeho složky mohla svou účinností konkurovat běžně používaným chemoterapeutikům nebo kombinované léčbě. 

Pokud užíváte konopí jako doplňkový (ve smyslu paliativní) lék, vždy o tom informujte svého ošetřujícího lékaře a proberte s ním všechna rizika, zejména s ohledem na možné interakce.

A co čípky?

Pravděpodobně neexistuje kontroverznější forma podávání konopného extraktu než rektální a vaginální čípky. Podle několika studií se kanabinoidy ze sliznice tlustého střeva nevstřebávají, a proto se nemohou dostat do krevního řečiště. Nicméně existuje spousta anekdotických důkazů o jejich účinnosti a pozitivních zkušenostech pacientů s různými diagnózami.

Jedním z možných, ale dosud nepotvrzených vysvětlení by mohla být významná koncentrace receptorů CB₁ a CB₂ v rektální části střeva. Jejich prostřednictvím by konopné čípky mohly ovlivňovat nejen lokální zánět sliznice, ale také celkovou funkci imunitního systému. A tím i nádorové procesy. Rektum je však protkáno nejen krevními, ale také lymfatickými cévami, a je vysoce pravděpodobné, že kanabinoidy se do nich absorbují. Na tuk bohatá lymfa představuje pro rozpustnost kanabinoidů vhodnější prostředí než krev.