Když zkratku CBD-HQ zadáte do Googlu, na prvních stránkách se objeví prodejci CBD, kteří skromně tvrdí, že právě jejich produkty se vyznačují tou nejvyšší kvalitou. Podstatně zajímavější jsou však vzdálenější odkazy, které se už týkají sice dlouho známého, ale jen málo prozkoumaného kanabinoidu: kanabidiol-hydroxychinonu.
Kanabidiol-hydroxychinon vzniká oxidací kanabidiolu (CBD). V konopí se přirozeně vyskytuje pouze ve stopovém množství, lze jej detekovat například v několik let starých květech odrůd bohatých na CBD. Nicméně jeho existence byla vědecky popsána již na počátku čtyřicátých let 20. století, tedy zhruba ve stejné době, kdy bylo objeveno CBD. A přesto CBD-HQ dlouho unikal pozornosti vědců. Jak je to možné?
Beamův test
V počátcích analytické chemie, kdy ještě nebyly k dispozici sofistikované přístroje, se k prokázání přítomnosti určité látky nejčastěji používaly barevné nebo srážecí reakce. Již v roce 1911 zjistil chemik W. Beam, že když se do metanolového výluhu hašiše přidá hydroxid draselný, výsledkem je výrazně fialové zbarvení.
Využití CBD-HQ jako bezpečné a účinné léčby některých druhů rakoviny je předmětem intenzivního vědeckého zájmu.
Tato reakce, známá jako Beamův test, se používala desítky let, až do přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, k identifikaci konopné pryskyřice, například policií ve Spojených státech. Nezřídka se výsledek (míra „fialovosti“) dával do přímé úměry s psychoaktivním potenciálem zkoumaného materiálu.
Objevitel CBD a další chemik Roger Adams však zjistil, že při reakci vzniká látka, která je pro pozitivní výsledek Beamova testu klíčová. Tuto fialovou sloučeninu identifikoval jako chinonovou formu CBD. Jednoduše řečeno, od CBD se liší tím, že má ve své struktuře dva protilehlé atomy kyslíku.
Izraelský výzkum
Možná i proto, že CBD-HQ byl považován za pouhý produkt analytické reakce, nebyla jeho biologická aktivita po více než čtyři desetiletí vůbec studována. Situace se změnila až poté, co byl v osmdesátých letech minulého století na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě zahájen výzkum zaměřený na přípravu polosyntetických molekul odvozených od tehdy známých kanabinoidů (THC, CBD, CBG, CBN, CBC a jejich kyselých forem).
Látky připravené v rámci tohoto výzkumu nesou označení HU (Hebrew University), které je doplněno pořadovým číslem. CBD-HQ zde byl syntetizován jako HU-331. Při vyhledávání informací o této látce doporučuji používat tento izraelský název, aby se předešlo nedorozuměním popsaným v úvodu. Tým vedený profesorem Mechoulamem zde poprvé zkoumal účinek CB-HQ (HU-331) na buněčné kultury a zaznamenal jeho značný protinádorový potenciál.
Jak fungují chemoterapeutika
Toto zjištění ve skutečnosti není příliš překvapivé. Látky, které ve své struktuře obsahují podobnou část (tzv. chinon), se ve farmacii používají již desítky let, mimo jiné díky své schopnosti interagovat s DNA a enzymy s ní spojenými.
Přestože některé z nich jsou přírodního původu, tyto léky se obvykle označují jako chemoterapeutika. Mají dvě nejčastější použití: zaprvé je to léčba rakoviny, zadruhé léčba infekcí (na té se podílejí bakteriostatické látky zvané chinolony).
Zdroj: Archiv výrobce
Hlavní mechanismus obou těchto účinků je podobný: mohou blokovat enzym, který je zodpovědný za „rozplétání“ DNA. Ačkoli většina z nás bude molekulu DNA znát pouze jako jednoduchou dvojitou šroubovici (sekundární struktura), v buněčném jádře tvoří velmi složité „klubko“ (terciární struktura). Pokud má být použit určitý úsek DNA, přichází na řadu velká molekula bílkoviny (enzym), která úsek „rozplete“. Pokud je aktivita těchto enzymů, známých jako topoizomerázy, zablokována, buňka – ať už nádorová, nebo bakteriální – se přestane rozmnožovat.
Limity chemoterapie
Jedním z nejčastěji používaných chemoterapeutik při léčbě rakoviny je doxorubicin. Chemicky je velmi podobný daunorubicinu, červenému barvivu produkovanému půdními bakteriemi v okolí francouzského hradu Castel del Monte. Velmi brzy po zavedení daunorubicinu do praxe však byla popsána jeho značná kardiotoxicita (tj. negativní vliv na srdeční sval a tím i zhoršení srdečních funkcí).
CBD-HQ je jedním z hlavních metabolických produktů, které se tvoří v těle po perorálním užití CBD.
Vědci následně pomocí chemického mutagenu zmutovali bakterie, které daunorubicin produkovaly. Získali tak jiné červené barvivo, doxorubicin, s lepšími terapeutickými vlastnostmi. I v tomto případě je však kardiotoxicita významnou překážkou klinického použití. Zdá se, že je to způsobeno především schopností těchto léků zabudovávat se do sekundární struktury DNA (dvouřetězcové DNA), a tím ji poškozovat.
Netoxicita CBD-HQ
Kanabidiol-hydroxychinon může tlumit aktivitu topoizomerázy II srovnatelně dobře jako doxorubicin, aniž by vykazoval jeho toxické účinky. Také jeho účinnost při léčbě některých typů nádorů je pravděpodobně obdobná. Aktivita CBD-HQ je velmi silně specifická pro nádorové buňky, takže jeho použití u lidí je velmi bezpečné.
Je však třeba poznamenat, že existuje hypotéza tvrdící, že CBD-HQ by mohl mít nežádoucí účinky na játra. Ty byly totiž zaznamenány při léčbě vysokými dávkami CBD u dětské epilepsie. A CBD-HQ je zároveň jedním z hlavních metabolických produktů, které se tvoří v těle po perorálním užití CBD. Hepatotoxicita (tj. toxicita na játra) však u kanabidiol-hydroxychinonu dosud nebyla potvrzena a je pravděpodobné, že není příliš významná.
Profesor Raphael Mechoulam. Foto: Tzahy / Wikimedia Commons / CC-BY-SA-3.0
Na druhou stranu stojí za to prozkoumat význam CBD-HQ vzhledem k jeho výrazným protinádorovým účinkům, které byly zaznamenány ve studiích in vivo (na zvířatech) při perorálním podávání vysokých dávek CBD.
Prodloužení života
Využití CBD-HQ jako mimořádně bezpečné a účinné léčby některých druhů rakoviny je v současné době předmětem intenzivního vědeckého zájmu. Pokud se potvrdí nejoptimističtější předpoklady z prvních studií, je možné, že v nepříliš vzdálené budoucnosti tento konkrétní kanabinoid prodlouží život mnoha pacientům, aniž by výrazně snížil jeho kvalitu.
Výše naznačená antibakteriální účinnost CBD-HQ je zatím málo prozkoumaná, i když vzhledem k jeho struktuře je pravděpodobná. Výzkum je však stále ještě na začátku.
Autor je farmaceut.
