Konopná tinktura – tedy tekutý extrakt obvykle obsahující vysoký podíl alkoholu – byla v minulosti jednou z nejběžnějších forem léčebného využití konopí. Oblíbená byla například ve Velké Británii, kde ji užívala sama královna Viktorie, aby si ulevila od menstruačních křečí. Běžně dostupná byla také ve Spojených státech amerických, kde se prodávala (často bez lékařského předpisu) jako lék proti bolesti a nespavosti. V americkém lékopisu byla tinktura z indického konopí uvedena až do roku 1942.
V české lékárenské praxi najdou tinktury možné využití v důsledku novely zákona o omamných látkách, která vstoupí v platnost 1. ledna 2022. Následující řádky se pokoušejí o odborný vhled do problematiky jejich přípravy.
Co se dozvíte?
Suroviny
Výroba „zeleného draka“, jak se někdy u nás zlidověle konopné tinktuře říká, je poměrně jednoduchá. Jako základ jsou vhodné květy, listy nebo jejich směs. Na internetu lze narazit dokonce i na recepty využívající stonky, ale v takové tinktuře je celkový obsah kanabinoidů zanedbatelný.
V případě tinktury z kořenů je jasné, že výsledný výrobek nebude psychotropní, měl by ale mít antibakteriální a protizánětlivé účinky. Někteří výrobci údajně přidávají kořeny pro lepší chuť.
Dekarboxylace a opláchnutí
Pokud je pro výrobce žádoucí zbavit se kyselých forem kanabinoidů, musí nejprve provést dekarboxylaci sušiny (vystavit ji teplotě přibližně 120 °C po dobu asi 40 minut). Upečený materiál pak rozemele na co nejjemnější prášek, aby do něj mohlo dobře proniknout rozpouštědlo. Poté by ho měl propláchnout vodou, aby odstranil nežádoucí hořké látky rozpustné ve vodě.
Rozpouštědlem je obvykle co nejsilnější potravinářský alkohol anebo glycerin.
Ačkoli tento krok není nezbytně nutný a mnoho výrobců jej vynechává, propláchnutí zlepšuje nejen chuť, ale i účinnost tinktury. Je však třeba dbát na to, aby se nepoužívala voda teplejší než 60 °C, jinak by došlo k vyluhování některých kanabinoidů. Rovněž je nutno použít jemný papírový filtr (například kávový) k zachycení trichomů, které byly odděleny proudem vody.
Macerace
Takto připravený materiál lze následně macerovat. Rozpouštědlem je obvykle co nejsilnější alkohol, samozřejmě potravinářský, nikoli denaturovaný. Pokud má být výsledek lepší než hrozný, je dobré jeho kvalitu nepodceňovat.
Místo etanolu lze použít například glycerin, který je však velmi viskózní, do materiálu proniká pomaleji a jeho schopnost vyluhovat kanabinoidy není tak dobrá jako u etanolu. Výhodné může být použití kombinace etanol/glycerin, například v poměru 5 : 1. Ředění glycerinem totiž sníží extrakční účinnost méně než ředění vodou obsaženou v nízkoprocentním alkoholu. Navíc má glycerin příjemnou sladkou chuť.
Tradičně se „drak“ maceruje při pokojové teplotě po dobu několika týdnů na tmavém místě. Proces lze urychlit mírným zahřátím ve vodní lázni (asi na 50 °C), je však třeba dbát zvýšené opatrnosti a nepoužívat jako zdroj tepla otevřený plamen, aby nedošlo ke vznícení etanolových par. Postup spojený s ohřevem se také označuje jako „metoda mistra Wu“.
Filtrace a zmrazení
Výsledek je třeba přefiltrovat přes jemný papírový filtr. Většina výrobců tímto krokem končí, ale někteří přistupují i k takzvané winterizaci, tj. zmrazení přítomných vosků. Po ochlazení na přibližně minus 20 °C zůstanou kanabinoidy rozpuštěny v alkoholu (pokud byl použit alespoň 80%), ale vosky se vysráží na dně, takže je lze oddělit filtrací.
Po kapkách!
Pokud bylo při výrobě použito konopí obsahující THC, je takto připravená tinktura vysoce psychotropní a obvykle se užívá po kapkách. Ti odvážnější ji pijí ve větším množství, ale zejména nezkušené uživatele je třeba před tímto postupem důrazně varovat.
Rozpouštědlem je obvykle co nejsilnější alkohol, samozřejmě potravinářský, nikoli denaturovaný.
Již malý „panák“ (20 ml) může obsahovat více než 200 mg THC, což je pro většinu lidí extrémně vysoká dávka s velmi nepříjemnými účinky. Navíc je nutno počítat s tím, že rychlost nástupu účinku je velice individuální a plný efekt se může projevit až několik hodin po konzumaci.
Ti rozumnější „panáka“ alespoň ředí vodou, což obvykle vede k takzvanému ouzo efektu, mléčnému zákalu, který znají i fanoušci absintu. To je způsobeno především přítomností terpenů.
Výroba z extraktu
Výrobci, kteří mají přístup k vysoce kvalitnímu konopnému extraktu získanému například superkritickou extrakcí CO2, si mohou celý časově náročný proces usnadnit: extrakt jednoduše rozpustí v alkoholu.
Kromě úspory času je značnou výhodou tohoto postupu také to, že výrazně usnadňuje odhad výsledné potence. Nevýhodou oproti použití rostlinného materiálu může být nižší množství terpenů, zejména těkavějších monoterpenů, a tím i méně výrazná vůně a chuť.
Experiment s extrakcí
Účinnost extrakce různě silným etanolem byla ověřena experimentálně: 300 mg sušeného, rozemletého a dekarboxylovaného květu s obsahem 12 % THC bylo vyluhováno při pokojové teplotě s 10 ml etanolu o síle 20, 40, 60, 80 nebo 100 %. Po týdnu byl obsah THC ve výluhu změřen pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC). Měření bylo znovu opakováno po třech týdnech. Výsledky jsou shrnuty v tabulce 1.
Ve vzorku 20% alkoholu nebyl při prvním ani druhém měření zjištěn žádný obsah THC. 40% vzorek měl nulový obsah THC po jednom týdnu, stopové množství se objevilo po třech týdnech. Použití 60% alkoholu znamenalo obrovský skok v účinnosti extrakce. Zajímavé je, že delší louhování zvýšilo obsah THC jen nepatrně.
Vyšší koncentrace etanolu vytvářely silnější tinkturu, ale rozdíl nebyl tak dramatický. V porovnání s výluhem v 60 % etanolu došlo v obou případech s vyšší koncentrací v následujících dvou týdnech k poměrně výraznému zvýšení síly výluhu. To však bylo pravděpodobně způsobeno především odpařením části rozpouštědla, které tinkturu koncentrovalo.
Vzorky se od sebe lišily vzhledem. Výluhy na bázi 20% a 40% etanolu měly světle žlutou barvu, na bázi 60% a 80% žlutohnědou a jediná skutečně zelená tinktura byla ta se 100% etanolem. Je to dáno tím, že při dekarboxylaci květů se většina chlorofylu rozložila a změnila na žluté barvivo. Zřejmě pouze 100% etanol dokázal extrahovat i poslední zbytky nezměněného chlorofylu. Faktem je, že většina výrobců používá směs květů a listů nebo pouze listy, a tak vzniká opravdu vydatně zelený „drak“.
Druhý a třetí pokus
Jelikož v rozmezí mezi 40 a 60 procenty etanolu došlo k prudkému nárůstu účinnosti, byl proveden druhý pokus, při kterém byly stejným způsobem vyrobeny čtyři vzorky (44, 48, 52 a 56 %). Z výsledků (viz tabulka 2) lze vyvodit, že i podomácku vyráběný 52% alkohol je pro výrobu kvalitního „draka“ dostatečný a že s 56% lihem lze dosáhnout vynikajícího výsledku.
Ve třetím pokusu byl testován vliv zvýšení množství sušiny. Tentokrát bylo 250 mg květu macerováno v různých množstvích 80% etanolu po dobu jednoho týdne. Podle očekávání výsledky ukázaly nárůst obsahu THC (viz tabulka 3). Nejvýrazněji se to projevilo mezi 10 a 20 ml (ekvivalent 25 a 12,5 g/l).
S dalším zvyšováním množství macerovaného materiálu se množství THC ve výluhu zvyšovalo pomaleji. V praxi by použití velmi vysokého poměru květů a etanolu mohlo být komplikováno také tím, že část etanolu by byla absorbována do sušiny. Z 2,5 ml vzorku se tak dalo získat něco málo přes 1 mililitr výluhu, aniž by bylo nutno materiál „ždímat“.
V České republice je samozřejmě jakákoli výroba produktů obsahujících THC bez patřičného povolení nelegální a tento text není v žádném případě určen jako návod!
1 Komentář
Velice poučný článek ,jelikož jsem od přírody člověk co na sobě nešetří ,tak rozhodně poznatky využiji k výrobě pro obveselení sebe i úzkého kolektivu🤣😂