Od vydání posledního čísla uplynuly sotva dva měsíce a mě za tu krátkou dobu potkaly dva zásadní životní momenty. Nejprve jsme v rodině přivítali druhého potomka a od té doby si užíváme radostí i starostí, které nový život přináší. Pak přišel konec ledna, kdy jsem během necelého týdne přišel o milovaného psa. Z veselého devítiletého vořecha, který nikdy neměl žádný vážnější zdravotní problém, se během tří dnů stal pacient svíjející se v nekončící křeči epileptických záchvatů.
Paddy pro mě byl od začátku členem rodiny. Když ho ke mně osud zavál jako dvouměsíční štěně, pomohl mi zůstat psychicky nad vodou v době, kdy jsem se po dlouholetém pobytu v Irsku vrátil sám do polorozpadlého domu po babičce v jedné ospalé vísce uprostřed východočeských lesů. I díky němu jsem se dal dohromady se svou úžasnou ženou, se kterou nás spojilo mimo jiné to, že její labradorka vytvořila s Paddym od prvního okamžiku nerozlučnou dvojici.
Celoživotní štěně
Že je to speciální pes, jsem věděl od první chvíle – každý ho měl rád a on měl rád každého dobrého člověka, i v devíti letech vypadal jako štěně (dva týdny před náhlým úmrtím mi u veterináře několik lidí říkalo, že mám krásné a hravé štěňátko – to jsem za jeho život slyšel asi tisíckrát) a ve dvou letech se stal s přehledem vítězem „prestižní“ Voříškiády v Lanškrouně.
Konopí by mělo patřit nejen do nabídky běžně dostupných veterinárních léčiv, ale i doplňků stravy.
Jelikož konec byl tak rychlý, ani přesně nevím, co se stalo – v neděli dostal velký epileptický záchvat a pak s odstupem několika hodin další a další a další, kdy každý byl horší než ten předtím. Strávili jsme noc ve veterinární ambulanci, kde mi bylo řečeno, že pokud nezačnou zabírat nasazené antiepileptické léky, půjde nejspíše o nevratné poškození centrální nervové soustavy způsobené nádorem nebo jiným neřešitelným problémem v mozku. Bohužel jakmile léky přestávaly působit, přicházely další a další záchvaty a stupňující se utrpení.
Okamžitě jsem obvolal všechny své kontakty ze světa konopných veterinářů, nechal si naposílat speciální CBD kapky pro psy s epilepsií, sehnal 90% CBD extrakt a byl rozhodnutý to nevzdat bez boje. Jenže nakonec jsem speciální CBD kapky v makadamovém oleji stihl aplikovat pouze dvakrát, protože po záchvatech se začal dusit a utrpení nás všech už přestalo být snesitelné. 90% CBD extrakt mi dorazil den poté, co jsem Paddyho pohřbil…
Pomoc druhým
Paradoxní jsou na celém příběhu dvě věci. Jednak jsem za posledních deset let osobně konzultoval desítky majitelů psích i dalších mazlíčků, kterým následně povětšinou konopná terapie výrazně zlepšila a prodloužila život. Ale svému psovi jsem konopím pomoct nestihl.
Paddy zamlada.
Jednak náš druhý pes, Paddyho parťačka Moka, byla odmalička nemocná (poslední z vrhu), prošla si několika operacemi a od svých šesti let proto dostává každý den poměrně vysoké dávky extraktů z technického konopí.
Dnes je jí dvanáct a jsem si jistý, že nebýt konopí, už tady minimálně tři roky není. Oproti tomu Paddy nikdy žádné zdravotní problémy neměl, a tak dostával jen občas olíznout zbytečky po své kámošce. Kdybych jen tušil, co se blíží, tak bych mu preventivně zajistil neustálý přísun celospektrálních konopných extraktů. Třeba by to pomohlo, třeba ne, ale měl bych aspoň šanci to zkusit…
Speciální CBD extrakt v makadamovém oleji jsem stihl aplikovat pouze dvakrát.
Bohužel člověk do budoucnosti nevidí a cestovat zpět v čase také nejde. Nicméně mě celá tato bolestivá zkušenost alespoň utvrdila v tom, že konopí by mělo patřit nejen do nabídky běžně dostupných veterinárních léčiv, ale i doplňků stravy. A zvěrolékaři by měli umět využívat jeho obrovský potenciál ke zkvalitňování života našich věrných druhů.
Pozitivní tečka
Kdo měl někdy doma psí smečku, tak asi tuší, že jsme museli urychleně řešit další problém – steskem umírající parťačku Moku. A tak jsme se ještě se slzami v očích začali poohlížet po náhradě, která by nám pomohla ten smutek přežít. Nakonec se sešlo několik osudových náhod a my už pár dní máme doma šestiměsíčního křížence labradora a špringršpaněla Charlieho, který vypadá a chová se úplně stejně jako Paddy (až z toho občas mrazí), akorát není blonďák, ale černý fešák.
Věřím, že i Paddy, který nás sleduje z psího nebe, má pro tento krok pochopení, protože by určitě nechtěl, abychom se kvůli němu doma trápili.
Velké poděkování patří MVDr. Peteru Vojtkovi, MVDr. Lence a Jiřímu Poláčkovým a Radku Hlaváčkovi za rychlou a nezištnou pomoc a konzultace.
