Před pár dny jsem v jednom mezinárodním magazínu narazil na článek, který rozebíral systém konopné léčby v České republice. Autor na závěr správně podotkl, že hlavní překážkou rychlejšího růstu počtu pacientů je stále velmi malé množství lékařů, kteří si vyřídili oprávnění konopí předepisovat. Bohužel zkušenosti ukazují, že překážkou bývají i sami lékaři s licencí.
V poslední době nás oslovilo několik pacientů v neutěšeném zdravotním stavu, kteří mají vzhledem ke svým diagnózám a stavům neoddiskutovatelný nárok na konopí z lékárny. Tito pacienti si na webu Státní agentury pro konopí pro léčebné použití (SAKL) sami vyhledali lékaře, kteří mají povolení léčebné konopí předepisovat, a obrátili se na ně v naději, že budou moci vyzkoušet netoxický lék rostlinného původu jako alternativu k běžným farmaceutikům s často velmi nepříjemnými vedlejšími účinky.
„Říkal jste, že v tuto chvíli užíváte na bolest téměř každý den CBD? Tak to na něm budete závislý.“
Místo toho však odcházeli domů s prázdnou – a co hůř, daní lékaři jim předávali nepravdivé informace o tom, za jakých podmínek je konopí možné předepisovat a kdo na něj má nebo nemá nárok. Tito pacienti, místo aby jim bylo umožněno snížit množství užívaných opioidů a dalších léčiv, odcházejí z ordinace zmatení a často i ponížení.
Mezi nejčastější nepravdy patří například: „konopí se může předepisovat až poté, co všechny běžné formy léčby nezabírají“ nebo „máte sice neurologické problémy, ale nemáte přímo roztroušenou sklerózu nebo Parkinsona, takže vám ho nemůžu předepsat“. Ani jedno z těchto tvrzení přitom není pravdivé, jak lze snadno doložit přímo na stránkách SAKL.
Typický příklad
Nejvíc nás šokoval případ devatenáctiletého mladíka z Ostravy, který dlouhodobě trpí nesnesitelnými bolestmi zad, rukou a nohou a také migrénami. Od praktického lékaře dostal žádanku k neurologovi s tím, že doporučuje u pacienta vyzkoušet léčbu konopím, jelikož běžné léky nezabírají a způsobují nepříjemné vedlejší účinky.
Mladík neváhal a zavolal jedné neuroložce, kterou našel ve zmiňovaném seznamu SAKL. Odpověď ho ale nepotěšila: „Paní doktorka mě poslala do háje už po telefonu. Prý zním hodně mladě a mám raději zkoušet nějaké silné tlumicí léky. Říkala, že konopí předepisuje jen starým lidem. A když mi ty tlumicí léky nezaberou, tak existuje celý repertoár dalších farmak. Konopí by podle ní mělo být až ta úplně poslední, ‚drastická‘ možnost, protože se jedná o návykovou látku. To, že jsem po běžných lécích neustále unavený a nemůžu normálně fungovat, zatímco konopí mi v běžném fungování nebrání, ji nezajímalo.“
Místo aby jim bylo umožněno snížit množství užívaných opioidů a dalších léčiv, odcházejí tito pacienti z ordinace zmatení a často i ponížení.
Pacient se tedy rozhodl obrátit na jinou neuroložku. Ta si ho vyslechla a konstatovala, že ho nejprve pošle na rentgen páteře a za dva měsíce na vyšetření hlavy, než se rozhodne, jestli mu předepíše léčebné konopí, nebo ne. To znělo jako přijatelný kompromis a mladík měl dobrý pocit, dokud lékařka neuzavřela konverzaci slovy: „Říkal jste, že v tuto chvíli užíváte na bolest téměř každý den CBD? Tak to na něm budete závislý.“
Naštěstí se tento neutěšený stav pomalu mění a přibývá lékařů, kteří vědí, že konopí je mnohonásobně bezpečnější než spousta běžně předepisovaných léčiv a že má i řádově menší závislostní potenciál než například nadužívané opioidy.
