Za politika nehovoří slova a sliby, nýbrž činy. Bude mít Ivan Bartoš příležitost brzy prokázat, že dokáže převést své vize týkající se reformy konopných zákonů do reality? Čeká nás konec prohibice? O tom všem a mnohém dalším jsme si povídali ve velmi otevřeném rozhovoru, který vyšel v Konopí č. 16.
Jak podle vás dnešní česká společnost vnímá konopí?
Jsem přesvědčen, že vztah politiků i části veřejnosti ke konopí je dost pokrytecký. Naše společnost je velmi tolerantní k látkám jako alkohol a tabák, které jsou legální, zdaněné a relativně dostupné. Ale ke konopí, které má prokazatelně menší škodlivost než výše zmíněné drogy a v řadě případů lze hovořit i o jeho léčebných účincích, se staví negativně. Přitom podle studie Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti využije konopí nějakým způsobem alespoň jednou za rok na 800 000 obyvatel České republiky, a to nejčastěji ve formě masti.
Znám spoustu osvícených policistů, kteří jsou ze současné legislativy nešťastní.
Řada z nich si konopí sama pěstuje, což je v tuto chvíli trestné, nebo ho shání na černém trhu či od známých, kdy zase zákon porušuje výrobce takové masti. My se k problematice všech psychotropních látek snažíme přistupovat opravdu zodpovědně a naše návrhy jsou diskutovány s experty. Hledáme příklady ze zahraničí a ty nám ukazují, že dosavadní prohibiční politika, nejen ve vztahu ke konopí, je od šedesátých let nastavena špatně. Čím dál více států proto otáčí kormidlo a dělají to správně. Doufám, že Česká republika nebude poslední, kdo si to uvědomí.
Nejdřív si to musí uvědomit vrcholní politici.
Jestli on ten současný přístup většiny politické reprezentace nesouvisí s tím, že regulace konopí má obrovský ekonomický potenciál, akorát si ještě mocní nevyhádali, jak a kam tyto peníze půjdou. To může být jeden z důvodů, proč se na nejvyšší úrovni ke konopí staví tak vlažně a diskuze se neposouvá racionálním směrem.
Co byste odpověděl těm, kdo varují před THC a jeho psychotropními účinky?
Tento argument je ve veřejném prostoru často postaven obráceně, než jaká je realita. Když si vzpomenu na svá nezletilá léta, bylo poměrně jednoduché koupit si v trafice cigarety nebo si dát v hospodě nejedno pivínko – a nikdo to moc neřešil. Ale důslednou kontrolou tohoto legálního prostředí se tento problém podařilo výrazně zmírnit. Dnes prodejce tabáku nebo alkoholu ví, že když tyto látky poskytuje nezletilému, může přijít o licenci. Jsou za to drakonické pokuty, a to je správně. V případě regulace trhu s konopím by to také fakticky vedlo ke snižování dostupnosti pro nezletilé.
Proč?
Protože lidé pohybující se na černém trhu, když už jednou porušují zákon, nerozlišují, jestli zákazníkovi bylo nebo nebylo osmnáct. Umožnění samopěstování i plná regulace konopí – v obou případech se bavíme nad osmnáct let věku – povede ke snížení jeho dostupnosti na černém trhu. Legalizace konopí rovná se ochrana nezletilých.
Jak byste jako rodič i jako politik nastavil prevenci užívání konopí?
Nejdůležitější je informovanost, a to není žádné klišé. Řada traumat a problémů vychází u dětí z toho, že mají buď prudérní rodiče, nebo se o svých problémech bojí doma mluvit. Často hledají i nějaký únik.
Ideální je, když má člověk doma takové prostředí, které ho nenutí do divoké rebelie, a když je racionálně informovaný o rizicích libovolného chování. Stejně tak se svým dětem snažíte odmala vštěpovat, že nemají přecházet na červenou. Fakticky přitom nemůžete ohlídat, co dělají, když jsou venku, jakmile je začnete pouštět samotné. Jestli chodí po přechodu na červenou, nebo ne. Jestli se rozhlídnou, jestli nechodí temnými uličkami. Úlohou rodiče je poskytnout informace a vysvětlit, že to není ze srandy. Zkrátka si myslím, že rizika v libovolné části výchovy dítěte spočívají buď v ostychu, nebo v jakési lenosti rodičů se o těchto věcech se svými teenagery bavit.
Spousta rodičů bere konopí jako jedno z typických tabu, o kterých se nemluví.
Otevřenost v rodinách je podle mě obecně důležitá. Třeba v otázce sexuality tu máme obrovské procento dětí, které získávají své znalosti o sexu z porna. Rodiče často očekávají, že tuto roli převezmou instituce jako škola, ale já si myslím, že je to primárně zodpovědnost rodiny. Ne ve smyslu, že do dítěte něco hučíte, ale že jste otevření diskuzi a nevyhýbáte se ani tématům, která vám nejsou zrovna příjemná.
Přitom ve školách bývají na přednášky o konopí zváni policisté, kteří děti spíše straší. Nemá to pak opačný efekt?
Je důležité vždy informovat objektivně. Sám znám spoustu osvícených policistů, kteří jsou ze současné legislativy nešťastní. Na besedy s dětmi by měli být každopádně zváni skuteční odborníci, kteří se problematiku užívání konopí snaží zasadit do kontextu, ve kterém má být.
Dosavadní prohibiční politika je od šedesátých let nastavena špatně.
To znamená informovat vždy o rizicích, pracovat s tím, že dospělým se člověk v České republice stává až v osmnácti letech. Nakonec ale stejně každý projde životem podle svého. Lidé podstupují různé riskantní sporty, lezou na skály s plným vědomím, že z nich mohou spadnout, ale stejně to dělají. Ale jsou informovaní o rizicích. Myslím si, že vysvětlovat tyto věci je základ. Svobodná rozhodnutí pak člověk dělá sám.
Zásadním tématem je pro nás systém léčebného konopí. Co by se v něm mohlo změnit a zlepšit?
Za zákon o léčebném konopí, který tu před lety legalizoval medicínské využití, jsem rád. Je dobře, že se konečně uznalo, že konopí může být lék. Horší je, že ho v danou chvíli na domácí trh může dodávat jen jedna česká firma. Byl bych pro to, aby se více rozvolnila možnost licencovaného pěstování u nás. Dále je podle mě příliš striktně nastaven způsob dalšího zpracování, který prodražuje dostupnost. Například když potřebuji užívat kapsle, musí mi je dnes připravovat individuálně v lékárně. Zatímco kdyby se umožnila předpříprava v hromadném režimu, vedlo by to ke snížení cen a zvýšení dostupnosti.
Zároveň si vzpomínám, že když se zákon o léčebném konopí schvaloval, část konopné komunity se radovala, že konečně existuje uznané léčivé konopí. Pak tu ale byly hlasy proti, které argumentovaly, že už pravděpodobně nikdy nezlegalizujeme, respektive nedosáhneme racionální politiky třeba v oblasti samopěstování, protože se z toho stane výhradně otázka oficiálního lékařství.
S postupem času se zdá, že pravdu měla spíš ta druhá skupina.
Diskuze kolem toho je dost zavádějící. Pojďme uznat, že konopí splňující všechny parametry je lék, který mohou lékaři předepisovat bez obav z toho, že v něm je třeba plíseň nebo jiné škodlivé příměsi. Konopí v této formě splňuje vysoké standardy, ale legalizace léčebného konopí jako taková rozhodně nepřispěla k jakékoli liberalizaci přístupu k samopéči. Záměrně neříkám k samoléčbě, protože léčba je úzce spjatá se spojením „léčebné konopí“. A právě zde se snažíme otevřít i druhou cestu – povolení samopěstování. I když při současném rozložení sil ve Sněmovně to je neprůchozí.
Když není průchozí samopěstování pro všechny dospělé obyvatele, co alespoň pro oficiální konopné pacienty, jak tomu je třeba v Kanadě?
Současné nastavení legislativy to u nás neumožňuje, musela by se změnit vyhláška o lécích a udělat ještě pár drobných legislativních změn. Ale i to je možná cesta. Celkem elegantně by se tím dala vyřešit třeba tvorba těch mastí. Což je nejčastější fenomén a příklad.
Vztah politiků i části veřejnosti ke konopí je dost pokrytecký.
Druhou variantou je skutečně povolit vypěstování si konopí pro vlastní potřebu všem dospělým osobám bez ohledu na zdravotní stav. To je ten návrh, který jsme předkládali a pod kterým jsou podepsány i další strany. Pokud ovšem tento krok nebude v souběhu s komerční legalizací, může se stát, že se potom samopěstování všem dospělým nepodaří povolit, protože zafungují ekonomické páky, kdy komerční trh a jeho lobby vidí v samozásobitelích v podstatě konkurenci.
Máte vy nebo někdo z vašich blízkých praktickou zkušenost s konopnou léčbou?
Já se lečím konopím naprosto běžně. Trpím chronickou seboreou, vysychá mi kůže a dělají se mi na ní takové šupinky. Používám na to konopnou mast od kamaráda, téměř na denní bázi.
Pomáhá?
Pomáhá, ale sáhnu i ke klasickým léčivům, protože mám na sobě vyzkoušeno, že když dlouhodobě užívám jeden typ přípravku, stává se nemoc rezistentní. Navíc když člověk pije hodně kávy, funguje ve stresu a nemá dobrou životosprávu, tak se může mazat od hlavy k patě, ale k ničemu mu to nebude. Řekl bych, že konopná mast je nejfunkčnější na zklidnění. Jako pacient se seboreou mám opravdu iritovanou pokožku a je to velmi nepříjemné. Také se mi loupe kůže, což je i bolestivé.
Někteří lékaři ale tvrdí, že konopí je lék, jen když je z lékárny.
Naopak si myslím, že mezi konopnými přípravky, které jsou určeny pro péči o kůži, jsou funkční spíš ty, které si člověk obstará sám. Což v tuto chvíli znamená, že koná v rozporu se zákonem.
Sledujete situaci kolem rekreačního konopí v Kanadě, Uruguayi, Coloradu nebo třeba Kalifornii? Jaký model regulovaného trhu je vám nejbližší?
Tyto země sleduji. Celý ten proces je samozřejmě relevantní nejen z výše zmiňovaných důvodů, ale i ekonomicky. A to jak na úrovni příjmů, tak na úrovni výdajů státního rozpočtu. Mám na mysli výdaje související s konopnou prohibicí, kterou vymáhají represivní složky. Dnes máme kolem 800 lidí ve vězení z důvodu pěstování konopí. Ty případy jistě nejsou homogenní a musíme rozlišovat jejich komplexitu – co je pouhý čin pěstování a kde byly prokázány činy související, jako třeba nakládání s jinými psychotropními látkami nebo ilegální držení zbraní. Celkově teď konopná represe a související činnosti stojí asi dvě miliardy ročně. Na straně příjmů se v prvním roce legalizace jedná o tři až pět miliard korun podle režimu zdanění. V neposlední řadě by tu vznikly tisíce nových pracovních míst.
Se kterými stranami počítáte, že by legalizaci a regulaci mohly podpořit?
Docela výrazně jsme se o tom bavili s ODS. Historicky tu byly osobnosti z této strany, které razily poměrně racionální přístup k problematice psychotropních látek, mezi nimi i ke konopí. Můžu zmínit Jindřicha Vobořila, Pavla Béma a další. Proto si myslím, že ODS, popřípadě koalice SPOLU, by mohla být hodnotným partnerem ve snaze vyřešit minimálně problematiku samopěstování a snad i následných legalizačních kroků.
U ANO vždy někdo hraje, že je pro, ale myslím si, že jsou to spíše mimikry než skutečná vůle to řešit. Když se podíváte třeba na poslankyni a předsedkyni Výboru pro zdravotnictví Věru Adámkovou, ta se pohybuje čistě v oblasti léčebného konopí a příliš neslyší na jakékoli jiné otázky týkající se legalizace nebo regulace, v rámci níž by si dospělí lidé mohli konopí vypěstovat, sklidit, usušit.
Nebudou lékaři a ministerstvo zdravotnictví jakékoli formě legalizace vždy oponovat?
Je pokrytecké tvrdit, že dnes snižujeme závislost na tabáku a alkoholu a že konopí by bylo jenom další hřebíček do rakve. Že tu máme dvě legální škodlivé substance, tak proč mít třetí. Ano, máme dvě substance, které jsou daleko problematičtější pro zdraví, přičemž alkohol má často souvislost s násilnou i jinou trestnou činností a má i další sekundární dopady. A pak tu máme mnohem méně nebezpečnou rostlinu, za kterou se chodí bručet.
Kde politickou podporu pro legalizaci určitě hledat nebudete?
My podporu hledáme vždycky všude. Musím zavzpomínat na slavnou knihu Tomia Okamury Umění žít, kde se autor projevil v tomto směru jako velký liberál. Označil represivní protidrogovou politiku jako spolčení politiků a mafie a tvrdil, že to nemá smysl.
U technického konopí jsme navrhli zvýšení hladiny THC z 0,3 na 1 procento.
K prosazení něčeho potřebujete hlasy, potřebujete najít většinu, a já si myslím, že konopí se používá jako polarizační problém zcela bezdůvodně. Vždy mě zaráží, když vidím lidi hřímající s flaškou vodky v ruce, že konopí je nebezpečná droga.
Absurdní debatu na téma konopí jsme viděli i v lednu v Poslanecké sněmovně, kdy se probíral pirátský návrh na povolení samopěstování pěti rostlin. Jaký to ve vás zanechalo dojem?
Když dlouhodobě šponujete nějaké téma ve veřejném prostoru, těžko pak uděláte obrat o 180 stupňů. Ale těm, kdo konopí využívají jako volební téma, můžeme zkusit ukázat, jak by mohli svým voličům vysvětlit přínosy našeho návrhu, aniž by před nimi ztratili tvář. Fakticky bývá odpor ke konopí jen zástupné téma a racionální vysvětlení tam zcela chybí. Každý ale může změnit názor.
Možná kdyby tyto strany viděly, jak většinová společnost konopí doopravdy vnímá, tak by si uvědomily, že si tím vlastně moc nepomáhají.
Už to tak bývá, že něco děláme, ale neuvědomujeme si, že jsme součástí určitého fenoménu. To je i příklad zmiňovaných 800 000 uživatelů konopí, nejčastěji formou masti a tinktury, což nejsou typičtí rekreační uživatelé. Jde o poměrně početnou masu lidí, ale je dost možné, že většina z nich nemá pocit, že jsou součástí nějakého problému. Nepřijdou si ohrožení tím v podstatě selektivním přístupem ke konopné represi, kdy čas od času policie někoho zmáčkne a soud odsoudí. Většina si myslí, že jim se to stát nemůže.
Jak vnímáte výši trestů za konopné přečiny ve srovnání s jinými trestnými činy?
Jsou často drakonické, a to bohužel i v případech, kdy tam není přidružená trestná činnost. Je nutné být objektivní a ptát se, zda se ten či onen případ vyznačuje nulovou společenskou nebezpečností. Proto jsme ve Sněmovně nedávno navrhli skutečně definovat přestupek, podle kterého by se k tomu přistupovalo. Aby lidé nečelili soudu s možností dostat třeba šest let za zločin bez oběti. Bereme to jako alternativu k momentálně neprůchozímu povolení pěstování několika rostlin. Takový dočasný kompromis, kdy by člověk skončil v přestupkovém řízení, ale nehrozilo by mu, že si půjde sednout.
Co uděláte s těmi, kteří už jsou ve vězení?
Podíval bych se, jak jsou ty případy postavené, a u těch bez přidružených přečinů bych prosazoval milost. To by myslím bylo fér. Tedy pokud v tom nejsou žádné další související trestné činy, které někdy jdou ruku v ruce. Bavíme se totiž o černém trhu. Dnes lidé, kteří prodávají substance jako amfetaminy, heroin a podobně, nezřídka prodávají i konopí. Ale pokud těch zhruba 800 vězněných jsou prostě lidé, kteří dostali takové pálky za pěstování konopí pro vlastní potřebu, tak se s tím něco musí udělat. Nemluvě o tom, že za daleko závažnější trestné činy jsou často rok dva vězení.
Co říkáte na to, že zde existují i velké regionální rozdíly? Na Ostravsku a Olomoucku jdou lidi za pár kytek natvrdo do vězení, zatímco stejný případ v západních Čechách nebo v Praze končívá „jen“ podmínkou.
Zákon je jen jeden, sice je špatný a měl by se změnit, ale o tom se teď nebavíme. Běžně, když jdete do soudní pře, se vás jako první advokát zeptá: „A kdo to soudí?“ Což je strašně absurdní otázka. Protože by to přece mělo být úplně jedno.
Někteří příznivci konopí očekávali, že když se Piráti dostali do Sněmovny, lidé přestanou být kriminalizováni za konopí. To se reálně nestalo. Jak reagujete na takovéto výtky?
Jako politická strana máte v programu to, co chcete prosadit. Nevládní strana, opozice, se musí velmi snažit, aby pro své návrhy získala podporu. A když vláda řekne ne, tak s tím nehnete, protože ve Sněmovně nedisponujete většinou. Pokud k tomu má ANO ještě po ruce další pseudovládní strany typu SPD, tak v podstatě v danou chvíli stojí demokratická opozice v menšině vůči ANO, ČSSD, KSČM a SPD.
U politiků bývá odpor ke konopí jen zástupné téma a racionální vysvětlení tam zcela chybí.
Vy můžete udělat všechno, co je ve vašich silách, ale stejně to nemusí dopadnout, protože Poslanecká sněmovna schvaluje věci většinou, a pak tu je ještě Senát. Myslím si ale, že jsme v tomto volebním období udělali v otázce konopí maximum. Rádi bychom toho zvládli víc, ale ta agenda, kterou ve Sněmovně musíte řešit, není jenom váš program. V oblasti konopí jsme udělali, co jsme řekli: navrhli jsme povolení samopěstování, máme připravený zákon na regulaci – faktickou legalizaci. Připravili ho opět odborníci, neděláme to někde u piva. Abychom mohli rychle konat v případě, že nejen uspějeme ve volbách, ale budeme tou stranou vládní. Respektive stranou, která má zajištěnou většinu ve Sněmovně pro své návrhy.
Můžete nám tedy slíbit, že pokud se Pirátům a STAN po volbách podaří zformovat vládu, bude legalizace konopí jedno z hlavních témat, která budete prosazovat?
Je to integrální součást našeho programu. Jestli je to jedno z hlavních témat? Rozhodně je nejviditelnější, protože se do něj nejlépe strefuje. Můžete předkládat nový zákon o dostupném bydlení, a stejně Piráti budou stále „konopí a počítače“. Legalizace je každopádně v programu, má tam svoje místo, má svoji důležitost. A vzhledem k tomu, že Česká republika bude v šíleném ekonomickém pekle kvůli deficitu rozpočtu, jedná se o relevantní téma i z hlediska rychlé ekonomické vzpruhy. Za relativně nízkých investic je tu možná vysoká návratnost ve formě zdanění. Věřím, že za kvalitní legální konopí zde budou lidé ochotní zaplatit.
Rozhodně, to je vidět i v zahraničí. Navíc většina platí za konopí už dnes, akorát černému trhu.
Po světě se v tom protočí odhadem 320 miliard dolarů ročně.
Jak se díváte na problematiku technického konopí a současného limitu THC do 0,3 procenta?
Technické konopí je velmi specifické a v současnosti je také špatně nastaveno. Když jako pěstitel v důsledku delšího slunného období přesáhnete povolený limit, najednou se z vás stane producent psychotropních látek. To znehodnocuje práci a celou sklizeň, v horším případě to může skončit trestním stíháním. Podporujeme proto dlouhodobě zvýšení limitu na jedno procento THC, které na začátku června konečně schválila Sněmovna.
Mělo by se tedy u nás konopí jako zemědělská plodina více podporovat?
Když si vezmeme možné využití technického konopí – od konopného betonu přes tkaniny až po automobilový průmysl – je to skutečně širokospektrá plodina. Navíc je daleko šetrnější ke krajině než jiné hospodářské rostliny.
Legalizace je integrální součástí našeho programu.
Teď je u nás jednou z nejvýnosnějších plodin řepka, protože jsou dotovaná paliva. To znamená, že obhospodařujeme obrovské množství krajiny tak, že pěstujeme rostlinu, kterou přimícháváme do paliva. Vlastně pálíme jídlo. Kdysi jsme měli v kampani heslo „konopí místo řepky“, což zní křiklavě, ale je to hluboká pravda.
Čeští zemědělci, kteří konopí pěstují, mimo jiné upozorňují, že třeba ve Francii dostává zemědělec násobně vyšší dotace právě na technické konopí než tady.
Je to ekonomická otázka. Když zaměstnáváte lidi, musíte nějak vydělávat. Nejde přitom jenom o konopí. Jakákoli diverzita, která se projeví jako produkce na poli, je žádoucí – a dotace v zemědělství by měly být podmíněny splněním určitých kritérií. Jestli by měly být speciální konopné dotace, to teď říct nedokážu, ale vzhledem k širokému spektru využití této rostliny mi to přijde jako logičtější než vůbec neřešit, jaká plodina se u nás pěstuje a jaké má možnosti využití. U konopí je navíc další výhodou, že potřebuje relativně málo vody.
Ivan Bartoš (nar. 1980)
Dlouholetý předseda České pirátské strany, stál u jejího vzniku v roce 2009. Jako celostátní lídr kandiduje v podzimních volbách do Poslanecké sněmovny za Ústecký kraj. Maturoval ve Spojených státech, na Karlově univerzitě vystudoval informační studia, v nichž získal v roce 2013 doktorát. Profesně působil v několika českých a nadnárodních společnostech v oboru informačních technologií. Od mládí ho zajímala sociální témata, pomoc lidem v těžké životní situaci a boj proti omezování svobody. Hraje na akordeon, jako DJ mixuje psychedelic trance a zpíval v kapele. Je vášnivý čtenář a filmový nadšenec, baví ho karetní i deskové hry a pravidelně ho zastihnete při sportování v pražských parcích, kam si chodí pročistit hlavu. Konopí, alkohol ani jiné drogy neužívá.
Zajímá vás více? Magazín Konopí je k dostání v novinových stáncích a trafikách po celé republice. Lze si ho i výhodně předplatit.
Starší čísla stejně jako to aktuální si můžete v tištěné i elektronické podobě objednat na webu send.cz.
