Často se nás ptáte, zdali by nestačilo dělat si čaj z konopného listí. Ano, vyvaření listí či ještě lépe květenství konopí se řadí k oblíbeným metodám užívání u mnoha neduhů. Louhování ve vodě je snadné, má však i jisté nevýhody.
V roce 2014 přinesla média kuriózní zprávu: Rok poté, co u nás začalo být legální konopí pro medicínské účely, vydal Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) doporučení pro pacienty, ve kterém se jmenovitě uvádějí dva možné způsoby užití: inhalace a výluh.
V případě výluhu SÚKL doporučoval předepsanou denní dávku zalít horkou vodou a vařit na mírném ohni patnáct minut. Odborná veřejnost na to zareagovala spíše s posměchem.
Po ochlazení rozpustnost kanabinoidních kyselin i terpenů výrazně klesá a dochází k jejich vysrážení.
Je přece známo, že kanabinoidy jsou ve vodě jen velmi slabě rozpustné, a pokud pacient dostane konopí za účelem zmírnění bolesti, což je dodnes nejčastější indikace, aplikace v této formě rozhodně nebude mít kýžený účinek. Nicméně pití konopného výluhu má zároveň i mnoho zastánců, oblíbené je například na Jamajce. Má tedy význam?
Kyseliny vs. neutrální kanabinoidy
Většina kanabinoidů se v čerstvé rostlině nachází ve formě kyselin. Během sušení se částečně změní na neutrální kanabinoidy (THC, CBD a další), při dostatečném tepelném zpracování je tato přeměna úplná. Účinek kyselin se od neutrálních forem liší, například THCA není psychoaktivní, ale antibakteriální účinky má minimálně stejně silné jako THC. Všeobecně je bioaktivita těchto látek mnohem méně prozkoumaná.
Kyselé formy jsou ve vodě lépe rozpustné, proto je na přípravu výluhu vhodnější použít čerstvý materiál. Ten má navíc neporovnatelně vyšší obsah terpenů, které přispějí k silnějšímu léčebnému účinku i k lepší chuti a vůni nápoje.
Mléčné zakalení
Po ochlazení rozpustnost kanabinoidních kyselin i terpenů výrazně klesá a dochází k jejich vysrážení, které se projeví jakožto mléčné zakalení. V horké vodě vzniká z THCA určité malé množství THC. Rozpustnost samotného THC není sice nulová, ale je natolik nízká, že ve výluhu je přítomné nanejvýš v desetinách procenta.
Vysvětlení, proč v některých případech může nápoj působit psychoaktivně, spočívá v pryskyřici obsažené v trichomech. Ty se po zalití vodou od rostlinného materiálu mechanicky oddělí a po dostatečném zamíchání vytvoří v nápoji suspenzi. Bez současného požití tuku však tyto částečky projdou trávicím traktem bez toho, aby se účinné látky významněji vstřebaly.
Právě v přidání tuku či alkoholu už během přípravy spočívá tajemství psychoaktivních (a terapeuticky účinnějších) konopných čajů. K tomuto účelu se nejčastěji využívá mléko.
Pravda o medu
V mnoha receptech se hovoří o použití „obohaceného“ medu. Ten je připravený buď současným povařením s květy, anebo smícháním s konopným výtažkem. Efektivita takového přípravku je ale poměrně pochybná.
Kanabinoidy jsou ve vodě jen velmi slabě rozpustné.
Med samotný je tvořený zejména směsí jednoduchých cukrů (glukózy a fruktózy), které jsou rozpustné ve vodě. Proto je nepravděpodobné, že by med z konopných květů dokázal vyextrahovat olejnaté účinné látky. Dlužno dodat, že po přidání hotového extraktu med samotný účinný bude, ale po zamíchání do čaje se kanabinoidy vysrážejí a v lepším případě se budou dát požít ve formě již zmíněné suspenze.
Emulgátory
Po legalizaci konopí pro rekreační účely, především v některých amerických státech, zaznamenal průmysl s konopnými nápoji obrovský boom. Problém (ne)rozpustnosti kanabinoidů ve vodě většina výrobců zatím řeší přidáváním různých emulgátorů. Tento přístup není ideální z estetického hlediska (produkty bývají často zakalené) a nízké stability (emulgátory po čase přestávají účinkovat a nápoj se rozdělí na dvě vrstvy jako olej a voda). Nijak se tím nezlepší ani pomalý nástup účinku, který je pro látky rozpustné v tucích typický.
Intenzívní výzkum v této oblasti však začíná přinášet ovoce – firmě Trait Biosciences se nejenže podařilo připravit ve vodě rozpustné formy kanabinoidů, ale údajně též vyšlechtit rostliny konopí, které dokážou tyto látky produkovat.
