(V magazínu Konopí č. 25 vyšel obsáhlý rozhovor s Jamesem Colem, který vám nyní přinášíme v plném znění i na webu.) Daniel Ďurech alias James Cole patří se svým osobitým stylem mezi legendy české rapové scény. Nedávno ale rozvířil mediální vody počinem v trochu jiné oblasti – když spolu s ostříleným marketérem Jakubem Hussarem dali vzniknout občanské iniciativě Charta 420. Proč se rozhodl spojit své jméno s bojem za ukončení konopné prohibice a čeho chce s Chartou 420 v Česku dosáhnout?
Co znamená Charta 420? Jde o nějaký odkaz na Chartu 77?
V momentě, kdy člověk rozjíždí iniciativu tohoto typu, samozřejmě potřebuje dobrý a úderný název, který bude rezonovat. Ozvuk na Chartu 77 je záměrný, i když rozhodně nemáme ambici připodobňovat se k lidem, kteří zažili utlačování pod minulým režimem. Toto je trochu jiná situace, na druhou stranu s původní Chartou máme jisté styčné body – spojuje nás určitá forma zhovadilé oprese, na kterou dnes tímto reagujeme.
Konopí mi otevírá dimenze hlubokého meditativního klidu, který hledám.
Legislativní situace ve vztahu ke konopí je v šíleném, schizofrenním a nefunkčním stavu. Předpokládám, že vaši čtenáři o této problematice základní povědomí mají, takže zde není třeba přesvědčovat přesvědčené. Číslo 420 pak vedle symboliky pro celosvětovou konopnou komunitu reprezentuje i telefonní předvolbu naší země. Celý tento mnohodimenzionální rébus tak znamená, že voláme po změně.
Jaké jsou cíle této vaší organizace či seskupení?
V podstatě jsme jen občanská iniciativa, která vznikla na volné bázi. Chtěli jsme vytvořit protiváhu lobbistických skupin, které v konopném průmyslu buď podnikají, nebo mají s legalizací spojené své politické zájmy. Přáli jsme si zaštítit hlas běžného občana. Neměli jsme potřebu to žádným způsobem formalizovat ani nabírat členy nebo dělat petice. Šlo nám o vytvoření značky, která bude vyústěním toho, co obyčejní Češi chtějí.
Co byl ten prvotní impuls?
Když někdy loni na podzim kolovaly první tiskové zprávy, kde o plánu legalizovat hovořil národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil, začal jsem se o celou situaci aktivně zajímat.
V době, kdy proběhla naše první schůzka s panem Vobořilem, ještě neměl žádnou formu podpory – přišlo mi, že v tom trčí sám jako kůl v plotě. Když jsme prozkoumali naše možnosti, rozhodli jsme se do toho jít a pokusit se pomoct vychýlit misky vah ve prospěch potřebné změny.
Jaké jsou konkrétní aktivity Charty 420?
Naše činnost spočívá mimo jiné v přímém kontaktu s politiky, které s problematikou seznamujeme. Svět konopí je nesmírně složitý a mnohdy o něm rozhodují a budou rozhodovat ti, co o něm mají ryze povrchní povědomí. Snažíme se lidem u moci nastínit tvář konopí nezatíženou stigmaty typu huliče s dredy, který tvrdí, že mu nemá nikdo sahat na jeho rostlinu od Boha. Pokoušíme se konopí zbavit mytologie a religiozity a ukázat, že to není o vyhulených pomatencích, ale že se naopak jedná o obrovsky rozmanitý svět.
Vyšlo nám, že 66 procent Čechů – čili přibližně dvě třetiny národa – je pro dekriminalizaci a zmírnění penalizace.
Konopí představuje jednu z nejprospěšnějších dostupných plodin s nepřeberným množstvím využití. To, čeho se na něm lidé za posledních sto let globálně dopustili, považuji za barbarství.
Kdyby vás naši čtenáři chtěli v těchto aktivitách nějak podpořit, co by měli udělat?
Můžete nás podpořit tak, že nám dohodíte informace nebo nám nabídnete služby. Členy nemáme. Kdo se chce připojit, ať sdílí znění našeho manifestu. Cílem je iniciovat hromadný coming-out české společnosti ve vztahu ke konopí, aby se o něm nebály hovořit nejrůznější klíčové osobnosti, ke kterým ostatní lidé vzhlíží. Protože v současnosti je to stále tak, že média i lidé mají strach o konopí mluvit.
Jedním z prvních viditelných počinů Charty 420 byl průzkum veřejného mínění. Můžeš jeho výsledky okomentovat?
Vyplynulo z nich, že Češi jsou konopí nesmírně naklonění. Velmi mě překvapilo, že i mezi konzervativnějšími hlasy nebo voliči ANO či SPD jsme objevili nadpoloviční procento uživatelů konopí nebo těch, kterým minimálně nevadí. Je vidět, že je tím česká společnost úplně prorostlá.
Co přesně se ukázalo?
Vyšlo nám, že 66 procent Čechů – čili přibližně dvě třetiny národa – je pro dekriminalizaci a zmírnění penalizace. Zkrátka nechtějí, aby byli lidé zavíráni mimo jiné za to, že si doma pěstují pár kytek. Za ještě překvapivější považuju skutečnost, že dokonce více lidí, konkrétně 76 procent, podporuje regulovaný prodej konopí.
Pokud by konopný průmysl zabezpečovala stejná systémová mašinérie, která reguluje vše od potravin až po alkohol, tak by se lidé konopí vůbec neobávali a klidně by i uvítali otevření specializovaných prodejen. Osobní zkušenost má až 45 procent Čechů. Téměř každý druhý našinec tedy někdy v životě vyzkoušel něco z konopí. Samotné uživatele pak považuje za hrozbu jen hrozně malá část společnosti, konkrétně 16 procent. Navíc se jedná spíše o osoby vyššího věku a nižšího vzdělání. Ukázalo se, že čím je člověk mladší, tím spíš považuje konopí za běžnou součást světa.
Našlo se i něco dalšího, co tě v průzkumu překvapilo?
Obecné povědomí je často takové, že se spousta lidí domnívá, že konopí už v zásadě legální je. Někteří respondenti dokonce namítali, že zbytečně prokopáváme otevřené dveře. Jelikož ale vidíme do toho, jak legislativní proces funguje, můžeme všechny ubezpečit, že dveře rozhodně prokopnuté nejsou. V určitý moment bude o legalizaci rozhodovat jen úzká skupina lidí, z níž musí většina zvednout ruku.
Naše činnost spočívá mimo jiné v přímém kontaktu s politiky, které s problematikou seznamujeme.
A to se vůbec nebavíme o tom, jak ten zákon bude přesně vypadat. Pravdou je, že v tuto chvíli v podstatě podporujeme a prosazujeme zajíce v pytli. Všechno se děje překotně a teprve se promýšlí, jak se bude se vším nakládat. Potenciální změna zatím nemá konkrétní podobu. Máme k dispozici pouze podklad v podobě dopadové studie, o které jste psali v minulém čísle. Zůstává ale otázkou, co z toho nakonec celkově vyleze.
Jaké další kroky budete v této oblasti podnikat?
Další kroky zatím připravujeme. Možná dojde ke vzniku určité kampaně, ale všechno se ladí postupně, a proto teď nechci nic vypouštět do éteru. Hrajeme si s různými nápady, jak vše mediálně prezentovat. Nesnažíme se nikoho přesvědčovat, protože evidentně žijeme ve státě přesvědčených. Naše cílová skupina je poměrně úzká a zahrnuje oněch 200 poslanců. Až si jednoho dne budou dělat průzkumy o legalizaci konopí, aby věděli, jak mají hlasovat, tak chceme, aby díky nám objevili relevantnější informace než jen zprávy o pochodech za legalizaci, kde se chvíli mávalo transparenty. Tím samozřejmě nechci shazovat žádnou aktivitu.
Jak nejlépe přesvědčíme o prospěšnosti ukončení prohibice ty nepřesvědčené – policii, soudy, křesťanské demokraty a některé ministerské úředníky?
Státní správa je velmi tvrdohlavá konzervativní mašinérie, která hledá způsoby, jak nic neměnit. Návrhy změny musí přijít odjinud. Musíme zesilovat tlak pomocí lepší informovanosti a vzdělanosti, utvářet další skupiny a spolky a dávat prostor odborníkům. Když poté narazíme na opozici, budeme mít k dispozici paletu třeba 150 expertů, kteří budou schopni oponovat. Je nutné používat vědecké, vzdělávací a kulturní nástroje a vytvářet hmatatelné prostředí, ve kterém budou lidé mít konopí na očích, aby jej nepovažovali za nějakou vzdálenou záležitost a jen další drogu, kterou chce někdo povolit.
Jak jsem zmiňoval, svět konopí je neskutečně široký a spousta z nás z něj alespoň z dálky něco zaznamenala. Jenže pak začnete těm, co do toho příliš nevidí, vysvětlovat, co je CBD a HHC, jak a proč se prodávají, a najednou zjistíte, že by potřebovali minimálně deset hodinových seminářů, aby se v tom zorientovali. Z toho důvodu musíme všechny státní složky, ředitele Národní protidrogové centrály Jakuba Frydrycha a jemu podobné neúnosně bombardovat srozumitelnou inteligencí a lidskou dobrotou.
Čeho tím konkrétně dosáhneme?
Protistraně v tento moment začnou docházet argumenty nebo přestanou dávat smysl. Jako třeba když tvrdí: „Ale v těch zemích, kde se to povolilo, jsou teď problémy,“ ale už se od nich nedozvíme, co tím mají konkrétně na mysli. Statistiky z Kanady a Spojených států navíc hovoří v náš prospěch. Závěry průzkumu veřejného mínění, o kterém už byla řeč, by mohly přesvědčit i některé české populisty, kteří si dosud mysleli, že si brojením proti konopí nahoní hlasy. Politika dnes už přeci jen není o morálce, ideologii nebo etice, ale o tom, že si strany nechávají zjistit, co jim buď odradí, nebo naopak navýší elektorát. Všechno je to jen pragmatická klientelistická síť.
Jaký jsi měl tedy pocit z nedávné schůzky s čelným představitelem KDU-ČSL Pavlem Bělobrádkem?
Bylo to setkání dvou odlišných životních forem, možná snad i časových pásem. Pan Bělobrádek si představuje, že stát by měl být jakýmsi rodičem. který za občany jako za děti rozhoduje o tom, co je pro ně přínosné a co nikoli. Na všechny pragmatické argumenty zareagoval argumentem morálním, že nepovažuje konopí a jeho užívání mimo přísně stanovené medicinální mantinely za přínosné pro společnost a že se na tom nechce podílet.
Pozitivně se staví k další vlně dekriminalizace, kdy by sociálně málo závažné chování (samopěstování včetně sušení a podobně) mělo být vyjmuto z trestního režimu a delegováno do režimu přestupkového, ale tam to končí. Působil na mě dojmem někoho, kdo nechce žít v realitě a strká před ní hlavu do písku. „Ať si to tam v podhradí dělají, ale oficiálně jim to schvalovat nebudeme. Stát není dealer.“
Co pro tebe osobně představuje konopí? Jakou roli hrálo nebo hraje v tvém soukromém životě?
Jsem fanouškem konopí už od poměrně útlého věku. Poprvé jsem hulil asi ve čtrnácti s Hugo Toxxxem. Měli jsme jednoho osvíceného známého, který byl v této oblasti hodně napřed a už někdy v roce 1997 nebo 1998 měl skříň, kde pěstoval odrůdu Northern Lights. Hugo, který je o něco starší a v té době mu bylo mezi patnácti nebo šestnácti, od něj tehdy dostal paličku a s tou jsme se vydali na prázdniny. Když jsem si dal prvního jointa, byl to pro mě naprosto zlomový moment.
Konopí je náročná učitelka, vysoce potentní psychoaktivní energie, se kterou se musíte naučit pracovat.
Celá ta zkušenost se mi moc líbila – jako bych se propadl do úplně jiného světa. Pomohlo mi to se takzvaně odšpuntovat. Připadal jsem si tenkrát jak na silném LSD tripu. Pamatuju si, jak jsem vykřikl: „Tohle chci dělat pořád!“ A tak jsme s Hugem začali kouřit a od té doby se tomu věnujeme. Přistupuju k tomu tedy primárně rekreačně až rituálně. Bývaly doby, kdy jsem hulil zbůhdarma a rutinně pro zábavu, ale dnes už to vnímám jinak. Baví mě všechny aspekty kolem toho a trávím hodně času čtením o historii, botanice, etnobotanice, vztahu člověka ke konopí a jeho strhujících implikacích.
Máš někoho ve svém okolí, komu konopí pomáhá se zdravotními problémy?
Třeba jeden můj kamarád dává své mamince s roztroušenou sklerózou fénixovy slzy, tedy vysoce potentní extrakt s THC, který jí ulevuje od příznaků nemoci. Dalšímu člověku v mém okolí zase tento extrakt pomáhá s nespavostí a úzkostnými stavy. Za sebe jsem pak přesvědčený, že si celoživotně dodávám do vlastního endokanabinoidního systému komponenty, které mi nejspíš od přírody chybí a bez nichž jsem poněkud vznětlivější a někdy až agresivně neklidný. Konopí mi otevírá dimenze hlubokého meditativního klidu, který hledám. Ideální by bylo jich dosáhnout s čistou hlavou, ale je dobré mít průvodce, který mě usměrní. Je to moje antidepresivum.
Ovlivňuje konopí nějak i tvou uměleckou tvorbu?
Za život jsem svůj přístup v tomto ohledu mnohokrát změnil. Dnes už tvořím spíše za střízliva, protože jakmile požiju konopí, dříve nebo později začnu být kontemplativní a moc o věcech přemýšlet. V rámci kreativní činnosti se mi ale osvědčilo jednat napřímo, vědět přesně, po čem jdu, a řešit věci tak, jak přichází. Jointa si dám vždycky, až když dodělám skladbu a poslouchám výsledek. Není nadto si ji pak poslechnout úplně novýma ušima.
Mám zkušenost, že když při tvorbě hudby a beatů moc hulím, výsledky zní dost rozplizle a samy o sobě připomínají ten zhulený stav. Když chci vytvořit něco energického, tak si zkrátka nedám, a to ani během koncertů. V poslední době chci na konopí mít čas, klid, pohodu a nic jiného neřešit. Uvařím si čaj, půl hodiny zírám do zdi nebo si čtu knížku. Nechci v tom stavu řešit nic složitého.
My konopí z principu hájíme – ale na rovinu: Jaká jsou podle tebe reálná rizika spojená s užíváním?
Nikdo by určitě neměl užívání konopí, a především odrůd s vysokým obsahem psychoaktivního THC, brát na lehkou váhu. Lidé musejí přesně vědět, co dělají. Je potřeba se neustále vzdělávat. Vyhulit za školou pět gramových jointů opravdu není ideální přístup. Konopí je náročná učitelka, vysoce potentní psychoaktivní energie, se kterou se musíte naučit pracovat.
Syntetické náhražky konopí jako HHC existují jen proto, že klasické konopí je postavené mimo zákon.
Pro spoustu lidí může představovat potenciální riziko, které jim může nastartovat latentně skryté poruchy, jako je schizofrenie nebo panické ataky. Když to člověk přežene, může dojít k propuknutí disociativních poruch. Nebezpečí je celá řada a všichni by o nich měli mít povědomí. Pokud se chci uvolnit například po náročném sportovním výkonu, není potřeba si dát hned 95% extrakt THC, ale bohatě stačí CBD výtažek nebo venek s pár procenty THC. A právě to nám umožní regulovaný trh – abychom se konečně mohli o podobných možnostech otevřeně bavit.
Setkal ses už s fenoménem HHC, synteticky vyráběného kanabinoidu s podobnými účinky jako THC, ale neznámým bezpečnostním profilem?
Vím, že dnes se prodávají CBD palice, na které se stříká HHC, a hulí to děti za školou, protože jim nikdo nesdělí, že tak vyvádí hlouposti. Podobné syntetické náhražky konopí existují jen proto, že klasické konopí je postavené mimo zákon. Proto nám po světě cestují různé izoláty a extrakty, které se vyrábějí tak, že se bombardují v laboratořích vodíkem. V zemích, kde konopí legalizovali, HHC nikoho nezajímá.
Plánuješ se zapojit do legálního byznysu s konopím, až tady vznikne regulovaný trh?
Nejsem schopen říct, v jaké kapacitě by mě to zajímalo nebo nezajímalo. Možná podobně, jako je dnes v jídle fenomén „fine dining“ čili zážitkové gastronomie, tak něco takového bych chtěl přinést i do konopí. Obdobné věci se rozjíždí třeba v Kalifornii, kde se můžeme inspirovat. Jak rozpoznat špičkový produkt od něčeho, co má „jen“ devět bodů z deseti. Jak si konopí vychutnat a správně ubalit. Jakým způsobem analyzovat chuťové zážitky a zkrátka být znalec konopí, takový kurátor velmi zajímavého menu plného bombastických odrůd, co hoří a chutnají, jak mají. Pokud tedy k legalizaci dojde, budu rád pracovat na tom, aby kultura konopí v Česku dál stoupala.
Daniel Ďurech (* 20. února 1984)
James Cole, rodným jménem Daniel Ďurech, je český zpěvák, rapper a básník, který se narodil v Brandýse nad Labem. Později se přestěhoval na pražský Žižkov, kde se plně ponořil do hip-hopové tvorby. Nejprve s Hugo Toxxxem založili v roce 1998 uskupení s názvem K.O. Kru, z kterého se časem stala kultovní Supercrooo. K Jamesově signatuře patří nezaměnitelný medově kousavý hlas, kterým již přes dvacet let plní český éter. Je znám svou nekonečnou potřebou experimentování a tíhne k alternativním a nekonvenčním cestám tvorby. Také je jedním z tvůrců snímku Česká RAPublika. Studoval filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, avšak studium nedokončil. V posledních letech se aktivně věnuje boji za ukončení konopné prohibice.
Zajímá vás více? Magazín Konopí je k dostání v novinových stáncích a trafikách po celé republice. Lze si ho i výhodně předplatit.
Starší čísla stejně jako to aktuální si můžete v tištěné i elektronické podobě objednat na webu send.cz.
