Advokát Jan Poláček: Lidé nevědí, co je legální

Advokátů zaměřených na trestněprávní kauzy spojené s konopím u nás není mnoho. Jan Poláček se jako obhájce podílel mimo jiné na mediálně známém případu amerického pacienta, který byl stíhán za to, že si do Čech přivezl léčebné konopí z Kalifornie. Ne každý příběh má ale šťastný konec: lidé si totiž neuvědomují, jak zásadní je konzultace s odborníkem.

Proč jste si vybral obor trestního práva? 

Je to určitě jedna z nejpestřejších oblastí advokacie. Není to jen psaní různých podání, smluv a sezení v kanceláři, jde o přímé zastupování lidí. Je to živé, odehrává se to u soudu, je to akční. 

Kolik máte za sebou konopných případů? 

Přímo takovou statistiku si nevedu. Obecně je drogové trestné činnosti hodně, z toho odhaduji konopní klienti tvoří třeba 20 až 30 procent. Celkově to tedy budou desítky případů. Co se týče typů, je to hrozně pestré, ale obecně platí, že u lehčích případů si lidé advokáta často ani neberou. Což je docela škoda, protože pak mnohdy skončí s rozsudkem, který by třeba vůbec neobstál. Nebo se nechají dotlačit do nějaké výpovědi a pak se nestačí divit. 

S čím se setkáváte nejčastěji – jsou pěstitelé udávání sousedy, nebo je policie aktivně sleduje?

S udáními typu „sousedka něco pěstuje na zahradě“ se osobně setkávám zřídkakdy. V mé praxi převažuje závažnější kriminalita, to znamená vyloženě organizované skupiny, zátahy a podobně.

Všechny rychlotesty mají obrovskou chybovost.

A ve chvíli, kdy je to větší, policie aktéry docela dlouho sleduje, vyšetřuje, nasadí techniku jako odposlechy. Nicméně s konopím nesouvisí jenom trestněprávní činnost, dneska se to týká i celé řady legálních byznysů třeba s CBD produkty nebo textilem. 

Tomu se věnujete také? 

Ano. Kolegyně v kanceláři se specializuje na obchodní právo a spolu tak nabízíme spojení trestního a obchodního práva. Z té trestněprávní skupiny jsou ještě nezanedbatelnou skupinou osoby, které jsou zachycené při silniční kontrole s pozitivním testem na kanabinoidy. A měl jsem i bizarní případy, kdy někdo někomu podal jointa na ulici. 

Co se tomu „podavači“ stalo?

To bylo hodně zajímavé, protože ten člověk skončil na docela dlouho ve vazbě. 

Za to, že podal jiné dospělé osobě jointa? 

Ano. Už je to trochu starší událost, bylo to myslím v roce 2010. Jednalo se o cizího státního příslušníka, který při výslechu v souvislosti s touto relativně banální trestnou činností řekl, že chce co nejdříve opustit republiku a už se sem nechce vracet. Chtěl se zalíbit policistům, jenže oni to pochopili tak, že chce utéct, a tak ho nechali dát do vazby. Následně jsme ho z vězení složitě dostávali, a nakonec to skončilo podmínkou. Stejně si ale ve vazbě odseděl asi tři měsíce. 

Tři měsíce? To se mi nechce ani věřit.

Je to docela rarita, ale pro toho člověka to muselo být strašné. 

Vraťme se k řízení motorových vozidel. Jakou má člověk šanci vyváznout takzvaně bez trestu, když má pozitivní test na THC ve slinách i následně v krvi? 

Jde o to, že testy kolikrát ukazují pouhé zbytky kanabinoidů, respektive jejich metabolické produkty. To znamená, že člověk nemusí být pod vlivem do takové míry, aby mu to znemožňovalo řízení. Je poměrně obtížné to prokázat, ale někdy se to povede. 

Co byste tedy poradil svému klientovi, kdyby ho zastavili a měl pozitivní orientační test ze slin? 

Je potřeba si uvědomit, že odmítnutí testu – ať již orientačního, nebo krevní zkoušky – je závažný přestupek s citelnou pokutou a zákazem řízení. Nicméně to znamená, že se dotyčný vyhne trestnímu řízení. Pokud se ale domnívá, že pozitivní orientační test je chybný, je potřeba přesně zjistit hladinu kanabinoidů. Určitě je dobré trvat na testu krve, protože sliny jsou neprůkazné.

Ty zachytí opravdu kdeco. Podobně to platí u alkoholu, kdy člověk nafouká, i když před tím jen umyl okna okenou. Nebo když si rozprášíte na ruce dezinfekci a pak vás zastaví, tak v autě máte oblak aerosolu s alkoholem. Vy nadýcháte strašné číslo, ale ve skutečnosti jste vůbec nic pít nemusel. Všechny rychlotesty mají obrovskou chybovost. Mohou vykazovat jak falešně negativní, tak falešně pozitivní výsledky. 

A co když je i výsledek krevní zkoušky na tetrahydrokanabinol a jeho metabolity nepříznivý? 

Pak přichází do úvahy znalecký posudek. Jde také o to, kdy řidič naposledy užil. To je moment, kdy je potřeba pečlivě zvážit vlastní výpověď. Jde o to, že nikdo není povinen vypovídat a už vůbec ne sám sobě škodit. Je na policii, potažmo na státu, aby vinu prokázal. Výpověď dotyčného je ale důležitý důkaz. Pokud se z výpovědi nebo jiných důkazů zjistí, že si dal hodinu před jízdou, už ho z toho právník nedostane. Nicméně pokud z výpovědi nebo i jiných důkazů vyplyne, že užil třeba před 48 hodinami, a přesto mu něco našli, může být obhajoba úspěšná. Důvodem je to, že metabolity konopí v těle zůstávají dlouho. Samozřejmě je nutné, aby se taková výpověď nevylučovala například s laboratorními výsledky a neexistovaly další důkazy o tom, že by konopí užil těsně před jízdou nebo v době, kdy by ho to mohlo ještě ovlivňovat. 

Soud by takového řidiče měl tedy osvobodit? To se ale v praxi vůbec neděje, nebo se mýlím? 

Pokud vím, tak se to děje. K soudu navíc vůbec nemusí dojít. Bohužel většina takových případů se k advokátovi dostane až ve chvíli, kdy už jsou špatně rozdané karty – za situace, kdy řidič řekl něco nevhodného, případně kdy si to policisté trošku jinak zapíšou. Na to je potřeba si dávat velký pozor. 

Co když je přistižený řidič legitimní konopný pacient, který užívá odrůdy s vyšším obsahem THC z lékárny? 

Samotný fakt, že je někdo konopný pacient, neznamená pro řízení nic. Co se týče ovlivnění, záleží, do jaké míry je pacient na to konopí zvyklý. Pokud užívá dlouhodobě, tak je míra ovlivnění pochopitelně menší, je-li tam delší časový odstup od posledního užití. Rozhodně je vhodné i v takovém případě trvat na testu krve. Ohledně toho, kdy řidič látku užil, případně samotné výpovědi, je vhodné se nejprve poradit s advokátem a nesnažit se policisty „naklonit“ tím, že bude vypovídat a snažit se nějak „dohodnout“. Ale já zde nemůžu nikomu radit, jak má vypovídat.

Aby třeba nelhal… 

To je zajímavá otázka. Spousta lidí si myslí, že lhát se nesmí. V trestním řízení ovšem platí, že obviněný se může hájit jakýmkoli způsobem. To znamená, že úplně legálně může i lhát.

Nemyslím si, že léčivo je jenom to, co je v krabičce v lékárně.

Je na soudu, případně na orgánech činných v trestním řízení, aby jeho lež odhalily jinými způsoby. Ale on se může hájit opravdu jakkoli, to znamená, že může i lhát, pouze nesmí nikoho křivě obvinit nebo pomluvit. 

V praxi jste se s případem registrovaného pacienta, který užívá léčebné konopí a přišel kvůli tomu o řidičák, zatím nesetkal? 

Takový ještě nepřišel, ale předpokládám, že podobné případy se budou množit. 

Nám do redakce nedávno volal pacient, který má chronické bolesti zad a užívá konopí s vysokým obsahem THC. V pátek večer si dal svůj lék ve vaporizéru a v neděli v noci měl v autě pozitivní test ze slin i krve. 

Tady je na místě zvážit vypracování znaleckého posudku. 

Ten si může nechat vypracovat i obviněný? 

Přesně tak. Může oslovit soudního znalce, v tomto případě nejspíše toxikologa, vyloučen není ale například ani psychiatr. Ten by se na základě spisu – tedy nejenom z výsledků krve, ale i řidičovy výpovědi – mohl kvalifikovaně vyjádřit například k tomu, do jaké míry ta výpověď odpovídá naměřenému množství. Následně by mohl přezkoumat lékařské zprávy, anamnézu pacienta a na základě toho vytvořit kvalifikovaný odhad, jestli ten dotyčný byl nebo nebyl schopen v danou chvíli bezpečně ovládat vozidlo. Tedy jestli ta přítomnost metabolitů v krvi doopravdy ovlivňovala jeho schopnosti řídit.

Zmiňoval jste, že naši typičtí čtenáři se na vás obracejí jen zřídka. Přitom případů, kdy policie stíhá důchodce nebo teenagery kvůli pár rostlinám na zahrádce, jsou stovky ročně. Čím si to vysvětlujete? 

Tito lidé bohužel málokdy přijdou za advokátem. 

Kdo je pak hájí? Obhájce ex offo?

Obhájce ex offo je přidělován jen v určených případech. Není to pro každou trestnou činnost, záleží na tom, o jak závažnou jde. Případně by musely existovat pochybnosti o tom, že ten člověk je schopen hájit se sám. Umím si představit teenagera nebo důchodce, který řekne, že není schopen se hájit.

V takových a pak také v závažnějších případech, kde hrozí nad pět let vězení, nastupují obhájci ex offo, pokud si obviněný nezvolí obhájce sám. Ale u těch seniorů, kteří si na zahrádce něco málo vypěstovali a někdo je udal, většinou nebudou splněny podmínky pro nutnou obhajobu, tedy pro obhájce ex offo. To znamená, že se to může soudit i bez obhájce a zpravidla se také soudí. 

Takže jsou na to sami a bez odborné pomoci?

Pokud nezavolají nějakému advokátovi a nepožádají ho, aby je obhajoval, jsou na to dost často úplně sami. 

Víte, jak takové případy dopadají? 

Nemůžu se kvalifikovaně vyjádřit k tomu, jak dopadají případy, které nedělám. Předpokládám, že existují, ale ke mně se nedostanou. Obecně z mé zkušenosti se v málo závažných věcech – typicky pěstování či přechovávání, kde je ta sazba relativně malá – rozhoduje takzvaným trestním příkazem. Jedná se o formalizovaný rozsudek, který nemá odůvodnění, a soudce rozhoduje v podstatě jen na základě návrhu státního zástupce. Je tam vyloženě jen „dopustil se“ a k tomu nějaký méně citelný trest, podmínka nebo zákaz řízení. Nemůže to být vězení „natvrdo“. Spousta lidí se s tím spokojí, protože nechtějí podstupovat soudní proces. Nemají finanční prostředky nebo na to nemají emočně, případně do toho nechtějí investovat čas. Smíří se s trestem, byť s ním třeba vnitřně nesouhlasí, a tím to končí. To je ovšem můj názor, nemám k tomu oficiální statistiky. 

Podobné zkušenosti mají i naši čtenáři, kteří si pěstovali pár kytek na své neduhy. Policie se k nim chová naoko kamarádsky a vysvětluje jim, že je pro ně nejlepší nechat si dát podmínku. 

Ono to tak může probíhat i přímo při výslechu. Vyslýchaní přitom nemají právní povědomí, což je všeobecný problém v této zemi. Oni nevědí, jestli a čeho přesně se dopustili. Často si třeba můžou myslet, že to, co dělali, je legální – typicky, že pěstovali třeba jen čtyři rostliny – jenže pak následuje otázka: „A co jste s nimi chtěl udělat?“ A on bezelstně odpoví: „Chtěl jsem zkusit, jestli mi to pomůže na moje onemocnění.“ Jenže to znamená, že plánoval rostlinu nejen pěstovat, ale pochopitelně i sklidit, usušit a zpracovat, což podle stávající legislativy znamená, že měl v plánu výrobu – a tím se vlastně sám usvědčí. Je-li tam nějaký přátelský vyšetřovatel, který jim vysvětluje, že se bohužel něčeho dopustili, zatímco oni nemají obhájce, který dohlíží na to, aby bylo přesně zapsané do výpovědi to, co oni řekli, pak se s tím špatně cokoli dělá. Je nutné si uvědomit, že vyšetřovatel nerozhoduje o vašem potenciálním trestu. Nemá tedy příliš smysl se snažit zalíbit policii, oni o výsledku nakonec nerozhodují. O trestu rozhoduje soud a vyšetřovatel jenom shromažďuje důkazy. 

Nyní se konečně dostáváme k mediálně známému případu zahraničního pacienta, který si do Čech přivezl své léčebné konopí z Kalifornie, a nakonec se kvůli tomu čtyři roky soudil v Praze. Můžete nám to stručně rozvést? 

Úplně na začátek je potřeba říct, že v normálních případech je nepředstavitelné, že by advokát mluvil o případu svého klienta do médií. Všichni advokáti mají zákonem danou povinnost mlčenlivosti, což znamená, že o věcech klientů nesmíme mluvit nikde a před nikým. Dokonce ani před policií. Ale Dave Hodges je nadšenec, má k tomu jiný přístup a já mám přímo od něj pověření a svolení vám ten případ popsat. Začalo to tak, že mi v sobotu večer zazvonil telefon. Neznámé číslo a nějaký cizinec mě oslovil s tím, že ho sebrali na Cannafestu. Chtěl si ubalit jointa a teď je na policejní stanici a chce se bránit. Jednalo se o hromadnou akci policie, kdy kolem areálu veletrhu posbírali spoustu lidí a všem zabavili konopí, každému dali 500 korun pokutu a šlo se.

S legislativní změnou je třeba někde začít, a není ostuda inspirovat se v zahraničí.

Jenže u Davea narazili, protože ten jim odmítl pokutu zaplatit. Zaprvé jim odmítl přiznat, že se něčeho dopustil, a pořád jim vysvětloval, že to není jen tak nějaké konopí, ale jsou to jeho léky. Nechtěl přijmout, že se dopustil něčeho nezákonného, a tak je donutil, aby mu dali kontakt na advokáta. Což v sobotu večer muselo být pro policisty na stanici dost nečekané. Oni to vyřešili zvláštním způsobem – vytiskli mu seznam advokátů z České advokátní komory. Dave skutečně začal obvolávat jednotlivé advokáty, což večer uprostřed víkendu nemělo úplně šanci na úspěch. Nakonec se rozhodl najít si advokáta na webu sám, našel mě a já mu to zvednul. Následně jsem si vzal na ucho policistu, který to tam řídil, a domluvili jsme se, že Davea pustí, byť konopí mu zabaví, a že se následující den dostavíme k výslechu.

To bylo kdy přesně?

V listopadu 2016. Druhý den konání veletrhu Cannafest. 

Jak probíhal první výslech?

Dave je vzdělaný a slušný člověk a vůbec se nebál. Na výslech si s sebou vzal dokumenty od lékaře ze Spojených států, že je pacient a je oprávněný mít u sebe konopí. V tu chvíli měl vlastně dvě možnosti, jak se hájit. On mohl, jak jsem říkal na začátku, lhát. Klidně mohl říct, že to konopí koupil někde na Cannafestu, čemuž by se asi dalo docela dobře věřit. V zásadě by mu pak hrozilo pouze obvinění za přechovávání konopí, což není zrovna závažný trestný čin. U každého trestného činu je stanovená sazba a u tohoto je to maximálně jeden rok odnětí svobody. 

Přestože u sebe měl větší než malé množství? 

Je pravda, že nešlo úplně o minimální množství, bylo to víc než malé, ale ne o tolik, aby to přeskočilo do dalšího odstavce. Jsem přesvědčený, že kdyby zvolil tuto variantu, skončil by s nějakou drobnou podmínkou, případně takzvaným odklonem. To znamená podmíněné zastavení a podobně.

Ale Dave od začátku říkal, že touto cestou jít nechce. Že v žádném případě nebude lhát, protože je pacient a má na to právo. Je to jeho lék, bez kterého nemůže být, a tímto způsobem se chtěl hájit. Což ale znamenalo, že ho dost možná obviní z trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými psychotropními látkami a s jedy. V tom případě by šlo o paragraf 283 trestního zákoníku a hrozil by mu mnohem vyšší trest. 

Kvůli tomu, že konopí „propašoval“ ze Spojených států? 

Přesně tak. Rozdíl v sazbě oproti první variantě je obrovský. Tam, kde ta první sazba končí, tato druhá začíná, a končí až na pěti letech. Osobně jsem nečekal, že by mi Dave na první dobrou řekl, že do toho chce jít. Přeci jenom je to docela citelný trest. Byť se asi nedalo úplně očekávat, že by vzhledem k své dosavadní bezúhonnosti skončil v českém vězení.

To by pomalu hrozilo mezinárodním skandálem. 

To asi úplně ne, ale kdo ví. V každém případě je to pořád velký rozdíl a každý klient vnímá, když mu hrozí maximálně jeden rok, a když pět. Přestože jsem mu to několikrát vysvětlil, trval na svém.

Je přinejmenším eticky problematické, pokud zákon zakazuje nemocným lidem pěstovat si vlastní lék. 

Opakoval, že pokud je zákon takto napsán, tak je napsán špatně, a že on jako pacient má nárok na své léčivo a jde do toho, i kdyby to mělo jít až k Ústavnímu soudu. Zkrátka ideální klient. 

Jak to nakonec dopadlo?

Velmi stručně řečeno Davea nejprve osvobodil obvodní soud, ale po odvolání státního zástupce toto osvobození zrušil městský soud a vrátil to nižší instanci, která ho napodruhé odsoudila. Po našem odvolání se s námi městský soud ani nebavil a rozsudek potvrdil, takže jsme se odvolali až k Nejvyššímu soudu. A to byl podle mě ten moment, kam se chtěl David od začátku dostat. Já jsem si dal práci s dovoláním a pak se čekalo. Nejdřív přišlo první překvapení, kdy se k tomu dovolání vyjádřilo Nejvyšší státní zastupitelství. To nám oznámilo, že se domnívá, že máme pravdu. To bylo hodně neobvyklé, ale pořád nebyl důvod slavit, protože Nejvyšší soud má vlastní hlavu. Za pár měsíců nám ale dal úplně zapravdu i Nejvyšší soud a vrátil to zpět k Obvodnímu soudu pro Prahu 6. Tedy opět k tomu prvnímu, jenž poté rozhodl velice rychle: zprostil Davea všech bodů obžaloby. Tentokrát se státní zastupitelství s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu už ani neodvolávalo.

Co to znamená pro Davea? Kdykoli poletí do Čech, může si vzít léčebné konopí z Kalifornie?

To ne, je to složitější. Daveovi vrátí peněžitý trest, který zaplatil. Měli by mu nahradit i náklady za obhajobu, letenky a tak dále. Ovšem konopí si sem pořád vozit nesmí. Každý soud se vyjadřuje ke konkrétní kauze, rozsudek nelze brát jako obecné pravidlo. Vycházelo se z konkrétních okolností, které platily v roce 2016, teď máme o pět let jinou dobu. Soudy tady nejsou od toho, aby stanovovaly pravidla. 

Náš rozsudek je ale důležitý proto, že pomáhá nižším soudům interpretovat a aplikovat zákon, který je často velice vágní nebo obecně napsaný. A rozhodnutí Nejvyššího soudu, tedy judikát, slouží k tomu, že sjednocuje výklad nejasně napsaných ustanovení v zákoně. Rozhodně to neznamená, že by si každý konopný pacient z ciziny mohl k nám přivézt, kolik léčebného konopí chce. To je úkol spíš pro legislativce, ne pro soudy. 

Ještě něco podle vás tento rozsudek znamená?

Význam má i v tom, jak říká, že orgány činné v trestním řízení musí velice pečlivě zkoumat, do jaké míry je takové společenské jednání vůbec škodlivé. Jestli je potřeba ho vůbec postihovat pomocí trestního práva. Tím neříkám, že mu to na letišti nemůžou zabavit nebo mu dát pokutu. Ale nemělo by mu za to hrozit pět let kriminálu. V rozhodnutí Nevyššího soudu je také docela pěkně napsané, že stát by neměl činit rozdíly mezi pacientem, kterému konopí předepsal lékař u nás, a pacientem, který je z ciziny. Možnosti, jak se ke svému léku dostat, má totiž v cizině omezené. 

Jak jako advokát vnímáte současnou právní úpravu kolem konopí jako rekreační drogy?

Stručně řečeno je z mého pohledu příliš přísná. Zejména pro občasné rekreační uživatele. Myslím si, že největší problém je, že zákon nerozlišuje. Je to padni, komu padni, a může to mít velice kruté důsledky. Asi není ani potřeba zmiňovat babičky, které si vypěstují tři rostliny na mastičku. Další věc je, že represivní přístup ke konopí se hodně liší regionálně. Vím od kolegů, že se to v různých regionech řeší jinak. Někde policie ví o tom, že jsou všude kytky, chodí okolo a nikdo to neřeší. Pokud to nejsou vyloženě lány. Jinde se po tom jde skutečně přísně a postihuje se to. A pak trvá roky, než dotyčný dosáhne zproštění obžaloby, a pro každého takového člověka je to nepředstavitelný stres. Samozřejmě nemluvím o industrializované výrobě v pěstírnách.

Kdyby vás po příštích volbách oslovili z ministerstva spravedlnosti, abyste pomohl připravit spravedlivější legislativu, co by vás napadlo jako první? 

Já jsem upřímně řečeno spíš praktik než teoretik. Kromě toho si myslím, že je to opravdu hodně složité téma. Co mi hrozně vadí, je to, jak je to vyhrocené. Nemyslím si, že by se ta debata měla zvrhávat jedním nebo druhým směrem.

Lidé by neměli v případě problémů váhat a měli by advokátovi zavolat.

Nemyslím si, že by všichni měli začít užívat konopí pořád a všude, a současně si nemyslím, že konopí je tak nebezpečná látka nebo droga, abychom ho stavěli na roveň pervitinu či heroinu. Konkrétně u výroby je stejný paragraf na všechny látky, což je podle mého názoru špatně. A také je to přinejmenším eticky problematické, pokud zákon nějakým způsobem zakazuje nemocným lidem pěstovat si vlastní lék. 

Spousta lékařů by oponovala, že konopí je lék právě jen ve chvíli, kdy je z lékárny a standardizované. 

Já tento názor nesdílím. Nemyslím si, že léčivo je jenom to, co je v krabičce v lékárně. Ještě co se týká legislativy – určitě to chce vytvořit široký panel odborníků ze všech možných oborů. Včetně adiktologů a odborníků nejen na trestní, ale i na mezinárodní právo. Jsou tam totiž obrovské interpretační problémy, například co se týká mezinárodní úmluvy o návykových látkách, úmluvy o psychotropních látkách. Máme problémy s definicí, co to vůbec je konopí, co je vrcholík konopí a tak dále. Každopádně je potřeba s legislativní změnou někde začít, takže vůbec není ostuda inspirovat se v zahraničí u zemí, které jsou s konopnou legislativou dál. Zjistit, jak to tam funguje, jaké to případně přináší potíže. Myslím, že to nakonec může prospět všem, včetně ekonomiky. 

Když se zeptám za naše čtenáře, kteří by mohli shánět právní pomoc – mohou vás oslovit? 

Lidé by neměli v případě problémů váhat a advokátovi by měli zavolat. A nemusím to být já. Myslím, že spousta advokátů velice ochotně poskytne radu i třeba bezplatně, telefonicky. Nemůže to být samozřejmě rada založená na důkladném studiu spisu, to logicky nejde. Ale může to být primární orientace, co se smí, co se nesmí. 

Ale bylo by dobré, aby to byli specialisté na trestní právo. Nebo stačí jakýkoli advokát? 

Pokud se dotyčný dostane do potíží nebo bude mít pocit, že mu nějaké hrozí, pak bych určitě poradil najít kolegu z oblasti trestního práva a zkusit to s ním zkonzultovat. Nicméně mimo metropoli a velká města mají advokáti často takzvanou generální praxi a dělají tedy všechno. Velký problém je, že řada lidí ani neví, co je legální. Spousta z nich si třeba myslí, že mohou pěstovat do pěti kytek konopí. Určitě bych se nebál zvednout telefon a zeptat se: „Tak jsem slyšel, že čtyři kytky jsou legální?“ Myslím, že snad většina kolegů ráda odpoví, čímž se dá řadě problémů předejít. Když problém nastane, je lepší řešit ho dřív než později, protože pak už se s tím často moc dělat nedá.

Člověk něco řekne a pak už to nejde vzít zpátky.

Je to tak. Praxe u vyšetřování je taková, že dotyčný něco vykládá, většinou velmi rychle, protože je nervózní. Vyšetřující policista často nestíhá zapisovat a věci přeformulovává. Nemusí to být úmyslné, ale nelze ani vyloučit, že vyšetřovatel může mít motivaci typu vyšší objasněnost případů na svém úseku. Stačí přitom prohodit pár slov a vše vyzní jinak.

Mgr. Jan Poláček (*1981)

Vystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze. V advokacii působí od dokončení školy v roce 2008. Má všeobecnou právní praxi, ale soustředí se na trestní právo. Po složení advokátních zkoušek v roce 2012 se osamostatnil a v roce 2016 s kolegyněmi založil Advokátní kancelář Poláček, Tryznová & Prudlová. V současnosti se věnuje především trestnímu právu a řešení přestupků. Ve spolupráci s kolegyněmi zajišťuje komplexní právní servis pro firmy a start-upy. Podnikatelům v konopném odvětví nabízí spojení odbornosti v trestním a obchodním právu.

Lukáš Hurt

Původním vzděláním historik a anglista, který už přes deset let překládá odborné studie a vědecké texty, píše články a přednáší na konferencích a veletrzích. Po sedmi letech v redakci magazínu Legalizace založil v roce 2018 magazín Konopí, kde působí jako šéfredaktor.