Vysoký vousatý pán, vždy usměvavý a dobře naladěný, budí pravidelně pozornost na různých konopných veletrzích a vzdělávacích akcích. Připomíná-li někomu indického guru, nebude to jen jeho důstojným vzhledem a laskavou energií: velkou roli na nenápadně exotickém dojmu hraje i světlé konopné oblečení, v němž je za všech okolností oděn od hlavy až k patě. Seznamte se s Janem Vítem, etnologem a předsedou spolku Konopa.
Kdy jste se seznámil s konopím?
Já jsem se vlastně s konopím dodnes úplně do detailu neseznámil. Ale před nějakými dvaceti lety jsem se dozvěděl o existenci spolku Konopa a následně jsem uspořádal větší muzejní výstavu, a tím to celé začalo.
Kdy to bylo a o jakou výstavu přesně šlo?
Teď vám přesně neřeknu, ve kterém roce jsme začali s přípravami, ale vernisáž proběhla v roce 2005. Tehdy jsme se báli výstavu nazvat jenom „Konopí“, a tak jsme ji pojmenovali „Len a konopí“, jelikož jde o dvě přadné rostliny.
Nám v Konopě jde o polní konopí. Nemám rád, když se říká technické konopí, protože to je trošku zavádějící.
Většina výstavy nakonec dokumentovala spíš lidový textil, oděvy a tak dále. Už tenkrát jsme například objevili, že značka Puma kdysi dělala tenisky s konopným svrškem. Materiál připravovala moje manželka, která pracovala ve stejném muzeu jako já.
Proč jste přípravou pověřil právě svou manželku?
Manželka je sochařka, ale konopí ji rovněž zajímalo, a hlavně také vystudovala etnografii. Takže jsme se nakonec sešli v jednom oboru.
Za jakých okolností jste začal působit ve spolku Konopa, jehož jste předsedou?
Konopa byla původně mládežnická organizace a my se ženou jsme už tehdy byli přestárlí. Takže jsme se členy nestali hned, ale kamarádili jsme se. Posléze Konopa zestárla a její členové zjistili, že už se nemůžou deklarovat jako mládežnická organizace, a tak jsme se mohli přidat i my. A já, který byl původně nejstarší, jsem se nakonec stal předsedou.
To bylo kdy?
Od platnosti nového občanského zákoníku, tedy od roku 2014. Předtím byl předsedou Michal Ruman, který se však odstěhoval na Slovensko, a tak to zbylo na mě.
Dnes jsme zrovna na festivalu, kde máte s Konopou stánek. Jaké jsou hlavní aktivity spolku?
Základní činností Konopy je propagace konopí a vzdělávání lidí v této oblasti. Ona to byla vlastně ta úplně původní myšlenka – aby se lidé konopí nebáli. A tu rozvíjíme dodneška. Ostatní činnost jako třeba pěstování jde trošičku mimochodem.
Na druhou stranu vidíme, jak se někteří členové stávají soukromými pěstiteli a podnikateli v oboru konopí. Konopu potom většinou nadále podporují. Vše se pak propojuje v našem stánku právě na podobných festivalech, jarmarcích a veletrzích.
Jak to přesně myslíte?
Třeba když někde postavíme stánek, potřebuji, aby se u něj lidé zastavili. Ve chvíli, kdy tam mám jen letáky a knížky, se zastaví každý sedmadvacátý. Když tam mám sušenky a semínka na ochutnání, zastaví se každý druhý. A jakmile někdo ochutnává sušenky nebo když někomu dám na dlaň pár semínek, tak se s nimi dá mluvit, dáme se do řeči. Stává se, že tímto způsobem oslovíme třeba paní učitelku, která si potom Konopu pozve do školy.
Takže s Konopou děláte i přednášky pro děti?
Ano, děláme besedy a přednášky pro děti ve školách. Akorát ten covidový blázinec způsobil, že jsme za poslední dva roky měli jen asi tři takové akce.
Kolik na takovém povídání bývá posluchačů?
To je různé. Někdy paní učitelka řekne ve škole, že bude povídání o konopí, a to se líbí i dalším učitelkám, ale nechtějí tomu věnovat příliš času. Takže se třeba tři čtyři třídy spojí a přede mnou najednou sedí sto padesát lidí. Plná tělocvična.
Jak taková přednáška probíhá? Vy jste se konopím původně zabýval z historického pohledu – jak se tady v Čechách využívalo, převážně jako textil a potravina, ale předpokládám, že děti ve školách zajímá konopí i jako „droga“.
Většinou se slovo droga snažím neužívat, ale je to tak. Když jsou u toho kantoři, děti většinou poslouchají, co povídám, a když je vyzvu k dotazům nebo nějaké interakci, stydí se nebo mají strach, což moc velkou diskuzi nerozpoutá. Ale když už se ptají, tak jejich dotazy jsou dokladem té zoufalé neinformovanosti.
Můžete to rozvést?
Nejčastěji se ptají na to, jestli budou po konzumaci sušenky s konopným semínkem pod vlivem. Ale to se ptají i dospělí lidé u stánku. Ochutnají a ptají se mě, zda teď mohou řídit auto.
Konopí mi zlepšuje i cukrovku a například neuropatii.
To mi připomíná, jak občas někdo tvrdil, že každý uživatel konopí je vždy pod vlivem, na což jsem říkával: „Mám na sobě konopné ponožky. Co myslíte? Jsem z toho hodně zhulenej?“
Když jste se zhruba před dvaceti lety začal věnovat profesně konopí, užíval jste ho i jako potravinu? Věděl jste už tehdy, že konopné semínko je takzvaná superpotravina?
To bylo to první, co jsem se o konopí z historických pramenů dozvěděl – že je to výborný textil a potravina.
Nicméně prakticky to byl asi problém, nebo se tady už v té době běžně prodávalo konopné semínko k jídlu?
Ani ne. Tehdy jsme toho spoustu neznali, ale o to větší bylo naše nadšení, když jsme objevili něco nového. Mám třeba ještě košili, která je stará jako mé členství v Konopě. V té době se začaly objevovat firmy, které chtěly využít toho, že poté, co konopí upadlo v zapomnění, se o něj lidé zase začínali zajímat.
Dnes jsou obrovsky populární různé CBD kapky a další přípravky. Užíváte je také?
Osobně užívám i CBD kapičky. Mám dost zdravotních problémů a docela hodně mi to pomáhá. Ale samozřejmě i ta základní potravina – semínko nebo olej z něj – je pro zdraví člověka naprosto zásadní.
V té souvislosti musím poznamenat, že vás osobně znám nějakých deset let, ale zdá se mi, že jste za tu dobu nezestárl ani o den.
Já si připadám, že jsem naopak omládl! Podezírám z toho právě konopnou stravu. Po prodělání covidu s mírným průběhem jsem zvýšil podíl konopné stravy. Shodou okolností mi v době, kdy jsem se covidem nakazil, zrovna došly CBD kapky, takže jsem se přímo CBD moc nepoléčil, ale zato konzumaci semínka a oleje jsem zvýšil.
A najednou jsem se začal podezírat, že jsem mladší. Takové ty stařecké neduhy najednou trošičku ustoupily. Jinak dnes samozřejmě i nějaké CBD kapky užívám také. A mastičky – ty jsou pro mě úplný základ. Mimochodem, konzumace konopí mi zlepšuje i cukrovku, například při neuropatii.
Kromě toho, že s Konopou jezdíte po veletrzích a festivalech, děláte i nějaké workshopy?
Ano. Když to organizujeme přímo my a je to náš workshop, je vždy zaměřený na určitou věc. Také jsme dělali stavební workshopy, kdy jsme přijeli pomáhat někomu, kdo zrovna stavěl z konopí. Ale nevím, jestli místo pomoci spíše stavitele nezdržujeme. Protože je potřeba při práci mluvit a ukazovat, jak se co dělá a tak dále. S konopným textilem je to o něco horší. Nejsou dílny a jenom ukazovat, jak se to vyrábělo před sto lety, není z hlediska workshopu ideální. Ale aspoň ukazujeme, jak se získá vlákno a jak se spřádá nit.
Myslíte takové to mlácení stonku?
To je právě získání vlákna, ale potom ještě musí proběhnout další úpravy. Po sklizni se konopí musí upravit, aby se dalo lámat, a po lámání a vytření se teprve může pokračovat.
Z hlediska lidského zdraví je nejcennější ta vyváženost konopného oleje ze semínek.
Nicméně představování těchto činností dnes slouží především jako takové národopisné povídání, protože praktický smysl to v současnosti nemá. Jde hlavně o zajímavost pro lidi, které historie a konopí zajímá a baví. Kdyby se to takto ručně a poloručně zpracovávalo dnes, nikdo to nezaplatí.
Jakou roli hrálo konopí v životě našich předků řekněme v 18. a 19. století?
Úplně zásadní. Konopná prohibice vlastně vypukla kvůli tomu, že američtí producenti textilu, papíru a dalších produktů nedokázali konopí konkurovat cenou. Dnes je konopí drahé, protože je ho málo, ale původně to byla ta nejzákladnější a nejobyčejnější věc. Když se podíváte do muzeí na lidový textil, dlouho se věřilo, že zvlášť tady na Moravě je to či ono z kopřivy. Někde se zase říká, že hrubé vlákno bylo hrubé, protože bylo hrubě zpracované. Ale já jsem přesvědčený, že to je všechno konopí, respektive len a konopí. Třetí vlákno, ze kterého se dělal textil, byla tehdy v našich zemích vlna, a tím to končilo. Bavlna a hedvábí byly exotické zajímavosti jen pro bohaté lidi.
A v potravě?
Potrava bych řekl, že nebyl úplně cíl pěstování konopí, spíše šlo o vedlejší produkt. Ale možná se mýlím, protože je pravda, že nejstarší záznamy o konopí jsou spíše kuchyňského rázu.
Významnou složkou potravy obyčejného chudého lidu byla po celá staletí údajně semencová kaše.
Ano, semencová kaše patřila mezi základní potraviny. Pobavilo mě, že dneska chtějí zařadit potraviny s konopím mezi novel food, tedy nové potraviny. Chudák Božena Němcová netušila, že píše o nových potravinách.
V jednom starším článku jsme prokazovali, že tyto znalosti byly v evropské literatuře popisovány už v 16. století a šlo vlastně i o poměrně sofistikovanou výrobu tinktur a odvarů.
Ono je někdy těžké konopí v historické literatuře rozeznat, protože kromě nějakých receptů na léčivé masti nebo léčivé tinktury rostlina po svozu z pole takzvaně ztrácela jméno. To znamená, že semeno konopí se nazývalo semenec – slovo konopí zmizelo. Semencové kaši se neříkalo konopná kaše. Když se z vlákna spřádaly nitě, nikdo je nenazýval „konopné nitě“. Najednou se objevuje pojmenování, že je to košilové, lanové, což hodně lidí mátlo.
Protože z lanového vlákna se dělalo oblečení. Ne lana, ale oblečení. A tím pádem si Češi myslí, že se jedná o lněné věci, což není pravda. Prostě slovo konopí tam zmizelo a vytratilo se. Pomalu až legrační to bylo u oleje: když se podíváte na staré soupisy zboží, se kterými obchodovali kupci, nejčastější položka, co se týče olejů, je „olej obyčejný“. A tento obyčejný olej beze jména je konopný. Prostě byl olej obyčejný a pak byl olej lněný. A když si truhláři a tesaři vyráběli fermeže, tak lněná fermež měla svoje jméno. Zatímco když se napsalo jenom fermež, většinou se jednalo o konopnou.
To všechno se dá vyčíst z historické literatury?
Já to osobně nepamatuji, takže jedině z literatury a pramenů. Občas jsou stopy v ústní tradici, ale ty se strašně těžko datují. Třeba zmínky v písničkách nebo v úslovích a příslovích. Odkdy se asi říká, že je ztracený jak v konopí? Nebo šel tam muž s konopatou postavou. Víte, co je konopatá postava? Hubená a vysoká.
Dá se říct, že nějaký region v našich luzích a hájích byl historicky významnější než ostatní, co se týče pěstování a zpracování konopí?
Jsou regiony, kde evidentně historicky převažoval len, protože na horských polích nebyly pro konopí ideální podmínky. Len je nižší, hustší a nepoléhá, takže na horách se spíš uplatnil on.
Když odcházel hospodář na vejminek, míval vymíněno, co se pro něj bude ještě sít: kolik měřic žita, kolik měřic ječmene a kolik záhonů konopí.
Ale co se týče jednotlivých lidí, z takzvaných kšaftů neboli závětí víme, že když odcházel hospodář z vesnického hospodářství na vejminek čili do penze, míval vymezeno, co se pro něj bude ještě sít: kolik měřic žita, kolik měřic ječmene, kolik záhonů konopí… Najednou tak zjišťujete, že konopí bylo zkrátka všude.
Budete letos v Praze na Cannafestu? Konopa tam vždy mívá atraktivní workshopovou zónu.
Míváme velkou zónu, ale nejsem si jistý, jak to bude teď. Protože to bylo mnoho let téměř stejné, tentokrát jsme připravovali spolupráci se školami. Takže jsme se do toho pokoušeli zatáhnout střední školy, textilní průmyslovky a kupodivu i kuchaře. Ale teď je to trochu na vodě, jak to covid rozházel a my ani nevěděli, jestli Cannafest bude, nebo nebude.
Konopa má sídlo v Praze, ale máte i jednu pobočku na Moravě, je to tak?
Ano. Měl jsem představu, že by v každém kraji měla být pobočka, protože členové Konopy jsou rozesetí po celé vlasti. Je to prostě příliš rozptýlená organizace. Tak jsem si říkal, že by měla být jakoby krajová střediska. Ale aktivní lidé se našli zatím jenom na Valašsku. Proto zatím máme jenom jeden jediný pobočný spolek, který funguje opravdu samostatně, a to je Valašská Konopa se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm.
Má spolek nějaké konopné pole?
Jednotliví členové pěstují, ale Konopa jako spolek vlastní pole nemá.
Pěstování ale propagujete v každoroční akci nazvané „100 kytek“. Můžete nám ji přiblížit?
To je jarní akce, protože nám jde o polní konopí. Nemám rád, když se říká technické konopí, protože to je trošku zavádějící.
Každopádně jde o semena odrůd s certifikátem, které se pěstují běžně na polích a jsou z katalogu povolených odrůd.
Kdy přesně tato akce začíná?
Začíná každý rok na první jarní den, což bude nyní 20. března. Ale kdyby si čtenáři chtěli psát o semínka, mohou samozřejmě dřív. To není problém. Akorát my třeba o Vánocích ještě nevíme, co budeme rozdávat za odrůdu. Na druhou stranu je to spoustě lidí jedno, protože si chtějí jen vyzkoušet, jak konopí roste a vypadá.
Poslanecká sněmovna nedávno přehlasovala Senát, takže novela zákona o omamných látkách zvedá limit THC povolený ve vrcholících konopí na jedno procento. Co si o tom myslíte?
Myslím, že je to dobře pro rolníky, kteří pěstují konopí, že se nemusí bát. Stačí, když je hodně sluníčka, a případný kontrolor může v nějaké fázi náhodou sebrat něco, kde je toho THC víc. Ale jinak to význam nemá, protože nás zajímá, jestli to může být v potravině.
Připadám si, že jsem omládl, a podezírám z toho konopnou stravu.
A ani po této změně to v potravině být nemůže. Takže jestli to je na poli nebo není na poli, se v té konečné fázi neprojeví. Co se týče jiných výrobků z toho takzvaně technického konopí, ty s tím nemají žádný problém – ať už jde o textil nebo plastový panel. Nakonec stavební hmoty nebo karoserie k autům většinou nikdo nejí ani nekouří.
Takže v oblasti potravinářského využití konopí by měl být další krok ke zpřístupnění povolený limit THC v potravinách. Kolik by to mělo být?
Je to tak. Přesnou hodnotu neumím říct, ale domnívám se, že i kdyby to bylo jedno procento, pořád je to pod hranicí psychoaktivity a ovlivnění vědomí.
Je něco, co byste konopí přál do budoucna?
Přál bych mu, aby se člověk vrátil k pocitu, že konopí je normální užitková plodina, a podle toho aby se s ním začalo pracovat. Dnes je konopí chudák už jenom proto, že všechny stroje, které pracují na polích nebo i s vláknem, jsou stavěny na krátké vlákno. Ale to nejcennější na konopí z pohledu hospodářského je dlouhé vlákno. Z hlediska lidského zdraví je nejcennější vyváženost konopného oleje z konopných semínek, pokud jde o obsah nenasycených mastných kyselin a celé řady dalších prospěšných látek.
Jan Vít (* 1954)
Narodil v Liberci, ale vyrůstal v Trutnově. Etnolog, pedagog a bývalý ředitel městského muzea v Říčanech. Rovněž výtvarník, grafik, lektor keramických kurzů, restaurátor, scénograf a ilustrátor. Hraje a učí hře na dudy, které též vyrábí. Dvě desítky let působí jako člen spolku Konopa, posledních sedm let je jeho předsedou. Konopí všestranně užívá a využívá, nicméně ho nekouří.
Zajímá vás více? Magazín Konopí je k dostání v novinových stáncích a trafikách po celé republice. Lze si ho i výhodně předplatit.
Starší čísla stejně jako to aktuální si můžete pohodlně objednat na webu send.cz nebo v elektronické podobě na digiport.cz.
