Jindřich Vobořil: Víme přesně, co máme dělat

Z Prahy se přesunul zpět do „svého“ Brna, ale z republikové politiky se rozhodně stáhnout neplánuje, naopak hodlá ovlivňovat drogové zákony nejen doma, ale i na mezinárodní úrovni. S think-tankem Racionální politiky závislostí má v plánu otevřít kancelář v Bruselu a v Česku pokračuje ve snaze prosadit racionální regulaci konopí.

Už nejste vládním úředníkem, ale nezávislým poradcem premiéra, takže si můžete dovolit adresnější kritiku. Proč je problém prosadit regulaci konopí v současné vládní koalici? 

Těch věcí je víc. Ne všichni to chtějí podpořit v rozsahu, který jsem navrhoval, a to hlavně tu komerční část, respektive regulovaný trh. Celou dobu tvrdím, že jestli něco má mít preventivní dopad, tak jedině regulace. Nejsem si jistý, jestli ten trh kromě lidovců, kteří svůj odpor jasně deklarovali, neodmítají i třeba někteří z Pirátů. Mám pocit, že proběhla diskuze, zda nebude lepší chytit se první věci, a to je samopěstování. 

Podle vás to není dobře?

Považuji to za stahování gatí před brodem. Je možné, že teď bude jednodušší se dohodnout, když už Piráti ve vládě nejsou. 

Jaký je plán v tuto chvíli? A co pro to můžete udělat, když už nejste národní protidrogový koordinátor? 

Za think-tank Racionální politiky závislostí budu dál tlačit legislativu, kterou považuji za vzorovou. Už jsem se dohodl s některými poslanci, že variantu i s regulovaným trhem načtou jako poslanecký návrh.

Prohibice bude vždy krutým, drsným sociálním experimentem, který nikdy nefungoval.

Teď bude záležet na tom, jestli koalice bude ochotná o tom dál mluvit. Já tomu věřím. Věřím, že by se to stále mohlo stihnout do příštích voleb. 

Hledáte podporu i v opozici?

Myslím si, že toto téma musí být nadstranické. Jde o lidské zdraví, bezpečí, desítky tisíc lidí, kteří se zcela zbytečně pohybují v ilegálním prostředí. Stovky jsou za konopí ve vězeních. Proto to považuju za věc, kterou je potřeba řešit se všemi politickými stranami – aby pak někdo nepřišel a neřekl, že to celé chce zrušit jenom proto, že to zavedli jeho oponenti. 

Můžete jmenovat konkrétní poslance, se kterými to řešíte?

Zatím bych to úplně nespecifikoval. Mluvím o tom se zástupci zdravotního výboru Poslanecké sněmovny, a především s jeho předsedkyní. Ona ta reforma konopných zákonů by měla by být součástí komplexnější změny, co se týče přístupu k adiktologickým službám a jejich financování. Měla by vzniknout takzvaná konopná agentura nezávislá na jednotlivých ministerstvech. Celou dobu tvrdím, že agenturou má být odbor, který v tuto chvíli sedí na Úřadu vlády. Aby to bylo nadresortní, protože jinak to bude velký problém. 

Proč by to nemohlo být pod ministerstvem zdravotnictví, když už pod ním je léčebné konopí? 

Za prvé, jakmile chceme financovat služby, tak se vždycky ukázalo, že zdravotnictví to neumí. Za druhé, sice mají v gesci léčebné konopí (konkrétně SÚKL – Státní ústav pro kontrolu léčiv), ale ve skutečnosti nechali zaniknout i agenturu k tomu určenou, ač jim zákon ukládá její zřízení a správu.

Jedním z důsledků substituce alkoholu konopím je pokles násilných trestných činů.

V DNA tohoto ministerstva je kontrola a ochrana zdraví, takže si nedokážu představit, že bude řešit cokoli s komerčním sektorem a regulací látek, které budou mít sebemenší rizika. Stejně jako nevydává licence na obchodování s alkoholem, tabákem nebo cukrem.

Bavíme-li se o regulovaném komerčním trhu s konopím, jaký stát je pro vás vzorem? 

Vzorem by bylo Nizozemsko, kdyby se jim podařilo legislativně uchopit coffeeshopy. To zatím nevypadá reálně, takže spíš Kanada. Pomalu tam směřují Švýcaři se svými rychle se rozšiřujícími pilotními projekty, někam budou směřovat i Němci. Pouze s tou výhradou, že co dnes mají v Německu, by asi nemělo být úplně vzorem pro nás, poněvadž jde jen o první krok. 

Probíhá v tomto směru mezi Německem a Českem nějaká koordinace aktivit? 

V listopadu byla ministerská konference, na které jsem byl s ředitelkou Úřadu vlády. Svolali ji němečtí partneři, abychom koordinovali další postup v rámci evropské legislativy. Německo samozřejmě nechce být tím, kdo zavdá příčinu, a proto zatím k regulovanému trhu nepřistoupili. Přitom o to stojí, protože vědí, že nic rozumnějšího není. 

Vrátím se k vašemu think-tanku, do kterého se vracíte na pozici předsedy správní rady. Jaké máte plány?

Základní myšlenka je integrovat politiky hazardu, tabáku, alkoholu, nelegálních drog a dát na stůl všechny důkazy o tom, že regulovaný trh je lepší než prohibice. Víme, že je tam několik základních společných principů, kdy to má především substituovat trh s více rizikovými látkami nebo aktivitami.

Protože abstinence a nulová závislost je nerealistická. Místo toho musíme hledat různé funkční regulační modely, ať se týkají daní, omezení reklamy, výdejních míst a tak podobně. A zároveň ruku v ruce s tím jde pomoc lidem, kteří svou závislost nezvládají. 

V poslední době jste se nechal opakovaně slyšet, že větším rizikem než drogy samotné jsou pro stát ilegální toky peněz z obchodu s nimi. Jak to myslíte?

Jde o obrovské peníze, přesahující hodnotu třeba Gazpromu. Víme, že to protéká do nadnárodních struktur, ať to jsou teroristické organizace, nebo přímo velké totalitní státy. Má to tedy i bezpečnostně geopolitický rozměr, ne jen kriminologický. A přicházejí zprávy o tom, jak roste výroba drog v Severní Koreji i jinde. Stejně jako to bylo s heroinem v Afghánistánu – někdo tam vozil chemikálie, někdo organizoval výrobu a někdo vývoz a distribuci po celém světě. Teď se nám kupříkladu kompletně rozpadá tabáková politika, některé země jsou zaplavené z třetiny nebo až poloviny nelegálním tabákem. Podobně se zhoršuje situace s léčivy.

Týká se to i konopí?

Týká se to všech ilegálních látek, které lidé chtějí konzumovat. Větší komoditou se zdá být kokain, protože koku si tady na rozdíl od konopí nikdo nevypěstuje. 

Jediným řešením je zkrátka regulace?

Žádné jiné řešení neexistuje. Jestli někdo tvrdí, že ano, tak tomu buď nerozumí, anebo nemluví pravdu. My máme k dispozici všechna data, která jasně říkají, že to je řešení. Jen je to politicky těžké. Ale to neznamená, že nevíme, co máme dělat. Víme to velmi přesně. 

Jak chcete dosáhnout změn v této oblasti na globální úrovni?

Chceme otevřít co nejdřív kancelář našeho think-tanku v Bruselu, abychom tomu dali nejen evropský rozměr, ale byli aktivní i směrem do OSN, Světové zdravotnické organizace, UNODC (Úřad OSN pro drogy a kriminalitu, pozn. red.).

Když někdo prodá třeba i kilo konopí, nevydělá žádné velké peníze jako někdo, kdo prodá kilo heroinu.

Zkrátka všech institucí, které jsou globálně důležité. Naším záměrem je stručně řečeno zpropagovat myšlenku, že hlavním řešením politiky závislostí má být harm reduction neboli snižování rizik. Proto je potřeba regulovat trh a produkty podle jejich rizik. 

Tomu situace u konopí dnes moc neodpovídá, zejména ve srovnání s alkoholem. 

Konopí je jednoznačně až někde v poslední čtvrtině tabulky srovnávající rizikové látky, přesto ho regulujeme úplně stejně jako heroin. Vedle toho všude dostupný alkohol je někde na špici právě s heroinem. Jsou to paradoxy a důsledek toho, že politická rozhodnutí nejsou postavena na důkazech, ale na tradici a zažitých představách. 

Proč v Česku končí spousta lidí za konopí buď rovnou ve vězení, nebo s podmínkou? Nebyla původní vůle zákonodárců před lety nezavírat lidi za pár kytek do vězení?

Prohibice bude vždy krutým, drsným sociálním experimentem, který nikdy nefungoval. Jde o zahrávání si s lidskými životy a svobodou, které nakonec vždy končí stejně. Když má policie a justice k dispozici nějaké tresty, vždy bude sahat po tvrdším výkladu zákona. Ano, zákonodárce chtěl opakovaně dekriminalizovat uživatele. Proto řekl, že držení malého množství pro vlastní potřebu nebude trestný čin. Ne všichni ve státní správě s tím souhlasili a v nějaké chvíli se to vrátilo zpátky a ten zákon se zrušil.

Následně vznikla velká vládní studie, která ukázala, že zrušení toho zákona je chyba, a v roce 2010 jsme to za ministra vnitra Langera vrátili zpátky. Přesto soudní praxe vytvořila precedenty, které ignorovaly dekriminalizaci, a končilo to často tím, že se i lidé s malým množstvím dostávali do trestněprávní roviny. Druhá věc je, že když se odsouhlasila dekriminalizace pro vlastní potřebu, došlo ke zpřísnění v těch paragrafech, kde už šlo o prodej. Což tehdy dávalo smysl politicky – něco jsme uvolnili a něco zpřísnili. Že se to nakonec obrátí i proti malopěstitelům, nikdo netušil. 

Ta praxe je tedy jaká? Máte nějaký příklad?

I z pár kytek můžete mít relativně velké množství THC, ale pořád může jít o vlastní potřebu. Něco jako deset kytek v lese, které nemají žádnou velkou výnosnost. Přesto tam v jeden moment má ten člověk pohromadě několik kilo biomasy – nejen květů, ale i stonků, listů, kořenů. Soudce to dostane na stůl od policie a státního zástupce a vidí jen „několik kilo marihuany“. V hlavě mu blikne několik kilo heroinu, několik kilo kokainu nebo několik kilo marihuany a nevidí v tom žádný rozdíl.

Tak to prostě je. Změna nenastane, dokud si neuděláme jasno v tom, že když někdo prodá třeba i kilo konopí, tak nevydělá jako někdo, kdo prodá kilo heroinu. Nemluvě o tom, jak odlišný je sociální a zdravotní dopad na lidi, kteří si ten heroin nebo konopí koupí. Bohužel tyto nuance zatím zákony nedokážou rozlišovat. Původně jsem si myslel, že v soudní praxi se to narovná a nastaví. Jenže on se stal pravý opak. 

Přitom společnost ani politici už z konopí nedělají obrovského strašáka. Jako kdyby orgány činné v trestním řízení žily v jiném světě. 

České trestní právo je nastavené tak, že činy, které mají dopad na zdraví, mají výrazně vyšší sazby. A mezi ně patří i drogové. Podle soudů drogy obecně poškozují zdraví a zabíjí. Soudci neumí rozlišit, jaká je škodlivost u konopí nebo něčeho jiného. A když jim to hezky nachystá státní zástupce do spisu, tak to prostě odsoudí.

Budu určitě doporučovat, abychom v rámci psychomodulačních látek začali pouze kratomem. 

Ve finále pak čtrnáct procent ze všech vězňů v Česku sedí za drogové trestné činy, ačkoli drogových trestných činů jsou u nás jen tři procenta. Jenže tito odsouzení – třeba i za konopí, protože i za takové tři velké kytky anebo kilo sušiny padají enormní tresty – jsou ve výkonu trestu déle než odsouzení za jiný druh kriminality. Navíc často končí ve vězeních s ostrahou, takže se jedná pro stát o ty „nejdražší“ vězně. Když chceme snížit počet vězňů a ušetřit, je zapotřebí propustit a nezavírat dál takto nesmyslně lidi za konopí!

Je vůbec nějaká míra represe prospěšná? 

Ano, ale ne tak obrovská, prohibiční, kriminalizační. Když prodávám něco, co se prodávat nesmí, tak můžu dostat pokutu – to je také represe. Když vyrobím nelegálně alkohol a hektolitry ho prodám, dostanu třeba milion korun pokuty podle objemu, ale nepůjdu na pět, osm nebo dvanáct let do vězení. Přitom je to droga, na kterou se dá zemřít předávkováním. Ročně takto v Česku zemře na 500 lidí, zatímco u všech ostatních drog dohromady se jedná o 30 až 50 smrtelných předávkování za rok. Pak tu jsou nehody v zaměstnání, dopravní nehody, umrznutí… V souvislosti s alkoholem nám tady umírá každý rok celkem na 8 000 lidí. A to se vůbec nebavíme o zničených rodinách, domácím násilí a traumatizovaných dětech. 

V září byla spuštěna kampaň spolku Racionální regulace. Jejím cílem je přesvědčit zákonodárce, aby ukončili konopnou prohibici. Jaká je vaše role v tomto počinu? 

Rád jsem se do zahájení kampaně zapojil, ale nefiguruji v tomto projektu od začátku, protože jsem do konce srpna zastával pozici národního koordinátora. Určitě chci kampaň za regulaci co nejvíce podpořit, protože si myslím, že bez aktivního zapojení společnosti se to bude strašně těžko měnit. Zákonodárci musí vidět, že veřejnost si to žádá. A toho se bez smysluplné kampaně dosáhne jen těžko. 

Komu dnes vlastně vadí konopí? 

Jsou to různé industrie, o tom není pochyb. Je známým faktem, že určité látky se navzájem na trhu substituují, nahrazují. Někdo bude užívat léky, alkohol a konopí a bude se rozhodovat, po čem zrovna sáhnout. Když ta méně škodlivá substituce nebude dostupná, budou logicky sahat po té dostupnější.

Vidíme třeba v Coloradu, že konopí substituuje alkohol i některá léčiva. Mimo jiné se to pak projevuje na dopravních nehodách: klesly dopravní nehody pod vlivem alkoholu, ale o něco narostly ty pod vlivem konopí. Často jde o lidi, kteří měli problém s alkoholem a teď přešli na konopí. Dalším důsledkem takové substituce je pokles násilných trestných činů. Je zcela zřejmé, když se na ta čísla díváme, že za tím jsou problematičtí pijani, kteří přešli na konopí. 

Říká se, že po konopí je člověk spíše klidnější.

V tom tkví můj spor s některými advokáty, kteří řeší domácí násilí. Ti říkají: „Ale za to nemůže alkohol, za to může ten člověk.“ Osobně si ovšem myslím, že působení alkoholu na organismus je jedním ze spouštěčů agresivního jednání. Samozřejmě k tomu mají tito lidé mnohdy sklony, ale alkohol to v nich dokáže ještě umocnit nebo spustit. 

Stál jste za novým konceptem psychomodulačních látek, jenž byl nedávno schválen jako zákon. Které látky tam budou zařazeny jako první?

Myslím, že musíme začít kratomem, protože trh s ním je obrovský a neustále roste. Vypadá to, že letos ho u nás bylo spotřebováno až 600 tun, což je mnohonásobně více, než jaká je spotřeba konopí.

Abstinence a nulová závislost je nerealistická, proto musíme místo toho hledat funkční regulační modely.

Je to prostě oblíbený nápoj. Na trhu není nic podobného. Proto budu určitě doporučovat, abychom v rámci psychomodulačních látek začali pouze kratomem. 

Hovoří se ale i o takzvaném nízkopotentním konopí s 0,3 až 1 procentem THC.

Mluví se i o HHC. Znovu ale opakuji, teď bych tam zařadil kratom a na tom bych to postavil. Uvidí se, jak bude fungovat ministerstvo zdravotnictví, respektive hygiena, Státní zdravotní ústav, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, celníci. Jak budou probíhat kontroly na místě nebo při dovozu. Jak se bude řešit přítomnost kontaminantů, jako jsou pesticidy nebo těžké kovy. Dávat do toho seznamu rovnou i cokoli jiného mi přijde jako velké riziko.

Lukáš Hurt

Původním vzděláním historik a anglista, který už přes deset let překládá odborné studie a vědecké texty, píše články a přednáší na konferencích a veletrzích. Po sedmi letech v redakci magazínu Legalizace založil v roce 2018 magazín Konopí, kde působí jako šéfredaktor.