Kam se ubírá mezinárodní drogová politika? 

Mimo záři reflektorů a bohužel i mimo pozornost většiny konopného sektoru se v březnu konalo již 69. setkání Komise OSN pro drogy. Na něm se pravidelně scházejí diplomaté, politici a úředníci prakticky ze všech zemí světa a debatují o výzvách v boji proti závislostem, rostoucí spotřebě návykových látek a stále mocnějším kartelům. 

Na každoroční zasedání ve Vídni jsem se vydal jako novinář už potřetí za sebou, ale toto je má vůbec první reportáž. Jednak si nedělám iluze, že by mezinárodní drogová politika byla velkým čtenářským lákadlem, ale hlavně jsem z prvních dvou ročníků odjížděl plný skepse. 

Letos byla atmosféra v něčem jiná, hojně se řešila Česká republika a naše legalizace tří kytek i léčebného psilocybinu, a tak jsem došel k názoru, že nastal čas nechat vás nahlédnout pod pokličku vysoké politiky a diplomacie. Koneckonců to, co se v Komisi vyjedná, má často dopad na každého z nás.

Prázdná slova vs reálné činy

Nejdříve ale pár slov k organizaci celého týdne. V hlavním sále běží od pondělí do pátku takzvané plenární zasedání, během kterého vystupují se svými předem připravenými prohlášeními diplomaté ze všech členských zemí a zástupci relevantních orgánů OSN.

Pokud jste si někdy představovali, jak asi vypadá kýbl nudy, tak přesně takhle. Mnohem zajímavější jsou takzvané vedlejší události (side events), které se po celý týden odehrávají v přísně střeženém bludišti zvaném Vienna International Center.

Byl zřízen mezinárodní expertní panel, který má za úkol kriticky zhodnotit, jak se daří naplňovat cíle Komise.

Na nich vystupují nejen politici a odborníci pracující pro zdravotní, legislativní nebo drogové orgány OSN, ale i zástupci neziskového sektoru a lidskoprávních organizací. Většinu z těchto událostí zaštiťují členské země, které zároveň zvou jednotlivé vystupující. Formátem je nejčastěji panelová diskuze zakončená dotazy z publika. 

V posledních letech dostávají větší prostor i vedlejší události pořádané přímo neziskovými asociacemi, jež mají možnost zvát si „své“ odborníky. Takto prezentují realitu, která se často zásadně liší od toho, co zaznívá z úst škrobených diplomatů na plenárním zasedání. Díky tomu jsou na programu i eventy zaměřené čistě na konopí a pravidelně pořádané dvěma organizacemi, jimž za to patří obrovský dík. 

Zelená spravedlnost pro všechny

První z nich je ENCOD, což je celoevropská koalice bojovníků za legalizaci konopí i dalších rostlin na úrovní Evropské unie, o které jste dost možná už slyšeli, protože má aktivní členy i v Česku a pravidelně u nás organizuje valná shromáždění (například předloni i letos na ostravském Konopexu).

Druhou je pak jihoafrická asociace Fields of Green for All (Pole zeleně pro všechny), jejíž předsedkyně Myrtle Clarke je hlavním hybatelem konopných reforem v Jihoafrické republice. 

Tato země je přitom jednou z nejprogresivnějších na světě, co se týče ukončení prohibice – a brzy tam bude legální pěstovat pět rostlin a držet 750 gramů sušiny.Podle Myrtle je to stále málo, a když jsem zmínil našich ušmudlaných 100 gramů, tak jen nevěřícně kroutila hlavou.

Vedlejší událost, kterou letos pořádal ENCOD, byla oslavou třiceti let mezinárodního aktivismu a shrnutím toho, čeho všeho se podařilo v Evropě dosáhnout. Kromě toho byla představena nová putovní výstava na připomenutí padesátiletého jubilea „holandského paradoxu“, tedy legalizace tamějších coffeeshopů, které až donedávna musely nakupovat své zboží na černém trhu. Tuto výstavu byste měli mít možnost letos vidět i na velkých konopných akcích v Česku.

Převýchova policie nutná

Kromě toho ENCOD spolupořádal italskou událost nazvanou Válka proti drogám a systémová korupce: nezamýšlené důsledky. Nejvíc mě ale zaujala událost pořádaná právě Fields of Green for All. Ta se věnovala velmi akutnímu a i pro Česko relevantnímu problému: jak změnit myšlení policistů, aby přestali vnímat konopí jako něco zlého a aby respektovali vůli zákonodárců, kteří se vyslovili proti zavírání lidí do vězení za pár kytek?

Jak změnit myšlení policistů, aby přestali vnímat konopí jako něco zlého?

V té souvislosti mě pobavil příhodný název Old Habits Die Hard neboli Starého psa novým kouskům nenaučíš – a pokud ano, tak se u toho nadřeš. Na akci vystoupil mimo jiné bývalý protidrogový policista Neil Woods z Anglie, který pochopil, že prohibice jen škodí. Dále se představili i badatelé z britských a jihoafrických univerzit, kteří dlouhodobě monitorují škody páchané válkou proti konopí.

Prohibice a represe cestou do ráje

Bohužel celá řada zemí stále nic z výše psaného nepochopila, což je vidět zejména na výstavě, ze které mám každý rok osypky. Exhibují na ní totiž země jako Turecko, Irán, Bahrajn, Čína nebo Rusko, jejichž přístup k užívání drog (včetně konopí) lze stručně popsat jako středověký. Za rouškou pomoci a snižování rizik se skrývá snaha vnutit vám totální abstinenci, opovrhování konzumenty a samozřejmě tvrdá represe. 

Podobně působí i vedlejší události pořádané Čínou a Ruskem, jejichž tématem je například boj proti novým syntetickým drogám nebo drogovým mafiím. Všichni přitom vědí, že hlavním výrobcem a vývozcem nových syntetik je právě Čína a že drogové mafie v Rusku jsou součástí vlády. Člověk si pak říká, jestli to je myšleno vážně nebo jde o nějaké absurdní divadlo…

Světlo na konci?

Proč jsem tedy letos Vídeň opouštěl v mírně lepší náladě než v předchozích letech? Je přece zjevné, že autoritářské režimy mají v dnešním světě pré, Amerika se pod Trumpem vrací i v oblasti drog na válečnou stezku a základní lidská práva jsou pošlapávána v čím dále více zemích. Na druhou stranu se kromě pozitivního vývoje kolem konopí v Česku, Německu, Nizozemsku nebo JAR začíná „něco“ dít i na mezinárodní úrovni. První známkou bylo předloňské prolomení takzvaného konsensu na plenárním zasedání, což v praxi znamená, že do roku 2024 musely být jakékoli zásadní změny schváleny všemi státy.

Mohli jste si připravit sebepraktičtější a smysluplnější změny, s nimiž naprostá většina světa souhlasila, ale když se to nelíbilo třeba Bangladéši nebo Gambii, měli jste prostě smůlu. To už dnes neplatí a mělo by to vést k tomu, že celá Komise přestane působit jako zkostnatělé těleso neschopné reagovat na stále větší hrozby vycházející především ze stále mocnějších drogových kartelů.

Kam utek skutek

Dalším pozitivním signálem bylo letošní zřízení velkého expertního panelu, do kterého byl kromě dalších světových odborníků na drogy a závislosti pozván i český protidrogový koordinátor Pavel Bém. Úkolem tohoto panelu bude kriticky zhodnotit, jak se podařilo naplnit cíle, které si Komise dala na speciálním setkání UNGASS k drogám v roce 2016 (spoiler alert – vůbec). 

Můžete si samozřejmě říct – to bude jen zase další mluvení, teoretizování a skutek utek – a nejspíš budete mít pravdu. Nicméně z pohledu dlouhodobého fungování orgánů OSN je velkým krokem vpřed už jen to, že mohl takový odborný panel vůbec vzniknout.

Kromě pozitivního vývoje v Česku, Německu, Nizozemsku nebo JAR se začíná „něco“ dít i na mezinárodní úrovni.

Ten totiž nebude mít jinou možnost než Komisi tvrdě zkritizovat. Bude muset konstatovat, že drogová situace je dnes v naprosté většině světa mnohem horší a nebezpečnější než před deseti lety.

Osobně jsem se letos přesvědčil, že má smysl do Vídně jezdit a reprezentovat postoje a názory, které se snažíme prosazovat i na domácí půdě. I když to třeba zrovna vypadá, že vás nikdo neposlouchá. Zároveň je ale potřeba obrnit se trpělivostí a sarkasmem, pokud nechcete přijít k duševní újmě. Tak kdo z vás se příští rok přidá?

Lukáš Hurt

Původním vzděláním historik a anglista, který už přes deset let překládá odborné studie a vědecké texty, píše články a přednáší na konferencích a veletrzích. Po sedmi letech v redakci magazínu Legalizace založil v roce 2018 magazín Konopí, kde působí jako šéfredaktor.