Nedávno jsme psali o našem spolupracovníkovi Luďkovi, jenž si při pobytu v nemocnici vymínil, že bude před operací i po ní užívat místo prášků na bolest předepsané léčebné konopí. V jeho šlépějích šel též konopný pacient Karel, který byl na transplantaci ledviny v jedné vyhlášené české nemocnici.
Karel má léčebné konopí předepsané již půl roku, a to kvůli neuropatické bolesti. V okamžiku, kdy mu z nemocnice zavolali, že pro něj mají ledvinu, sbalil si kromě hygienických potřeb samozřejmě i konopí z lékárny, vaporizér a papírky. Transplantace proběhla okamžitě po příjezdu.
Když se Karel probudil, dal si přes vaporizér celý jeden gram konopí. Jak říká: „Lepší než analgetika, brzo bylo po bolestech, a to jak pooperačních, tak i bolestech nohou.“
Šou začíná
Po třech dnech Karla přestěhovali z jednotky intenzivní péče na standardní oddělení, kde už byly možné vycházky. Nechtěl čmoudit v nemocnici, a tak chodil ven. Vše bylo v pohodě, dokud nepřišla velká vizita… A už to jelo. Pan doktor prohlásil, že tady cítí trávu, a odešel. Za chvíli dorazila ošetřující lékařka, a ta se ptá: „Vy tady máte trávu, pane? Chci slyšet okamžitou odpověď.“
„Ano, mám. Je to na bolesti.“
A začala šou. „Dejte nám ji!“ vyzvala ho doktorka.
„Nedám. Mám to legálně,“ opáčil Karel.
„Zavoláme na vás policii.“
„Tak zavolejte. Ale podívejte se na krabičku: je to na lékařský předpis.“
Doktorka se podívala na krabičku z lékárny a odešla.
Policejní vizita
Netrvalo dlouho a v pokoji se zjevili příslušníci policie. Zeptali se pana Karla, kolik toho má. Řekl, že deset gramů. (Měl rozum a pro jistotu si vzal do nemocnice pouze takové množství sušiny, jejíž držení není trestným činem, ačkoli každý měsíc dostává na předpis třicet gramů.)
Přivolaní policisté do půl minuty zjistili, že se Karel skutečně nachází v databázi oficiálních konopných pacientů.
Policisté si vzali číslo občanského průkazu a do půl minuty si zjistili, že se Karel skutečně nachází v databázi oficiálních konopných pacientů. Oznámili nemocničnímu personálu, že s tím nemohou nic dělat, a zase odjeli.
Domluva je možná
Na scéně se opět zjevila paní doktorka: „Pan profesor tady žádné návyková látky trpět nebude!“
„Tak to byste museli vyházet půl lékárny,“ nenechal se Karel.
„Ale to je z rukou lékaře a na předpis!“ namítla doktorka.
„Tak to je v pohodě, taky to mám na lékařský předpis.“
„A kdo vám to napsal?“
Karel jí sdělil jméno lékaře. Odešla a zanedlouho byla zpátky s tím, že jim pan doktor potvrdil, že to doopravdy má předepsané, že je to léčba, a tu mu musí umožnit. A tak se s Karlem paní ošetřující lékařka domluvila, že může chodit inhalovat ven, ale hlavně ať nekouří na pokoji, s čímž se nedalo než souhlasit.
A za tu policii se mu jménem celého ústavu omluvila.
Chybějící vzdělání
Karel ve zbytku pobytu nelenil a vyptával se různých doktorů a sester na užívání lékařského konopí. Vůbec s tím neměli zkušenosti. Jen sestry za ním chodily a poptávaly se, jak to funguje. Ke konci pobytu i pár lékařů.
Při jedné směně se objevil nadějně vypadající ošetřující lékař mladšího věku, asi třicetiletý. Karel vypálil otázku: „Pane doktore, jakou máte zkušenost s léčbou konopím? Jsem konopný pacient a zajímá mě váš názor.“
Odpověď zněla: „To mě nezajímá, nic o tom nevím.“
Karel se klasicky nedal odbýt. „Já se ptám, jaký na to máte názor.“
„Je to návyková látka.“
A bylo po debatě. Jak dodává Karel, ministerstvo zdravotnictví i nemocnice samotné by měly pořádat školení, aby se informace dostaly mezi zaměstnance: „Když jsem si po operaci dal konopí, nepotřeboval jsem žádná analgetika. Konopí funguje proti bolestem naprosto skvěle a lidi by se neměli bát bojovat za svá práva i v nemocnici!“
