Když konopí zraje jako víno

Jaká by to byla léčba, kdyby naše konopí škrábalo v krku a postrádalo lahodně jemnou chuť a dokonale komplexní vůni! Přitom to chce jen trochu prozíravosti a péče. 

V minulém díle jsme si pověděli, kdy se konopí sklízí a jak dlouho se suší. Z vlastní zkušenosti již víme, že zrychlené sušení na radiátoru, v troubě a podobně nemá smysl – kvůli neodbouranému chlorofylu to má za následek nahořklou pachuť. Proto si dáme načas a v domácích podmínkách sušíme zhruba dva až tři týdny (pokud nedisponujeme profesionální sušírnou s řízenou teplotou a vlhkostí). Zkrátka počkáme do chvíle, kdy větvička při ohnutí křupne. 

Curing neboli školení

Přesně řečeno, ideální čas pro další krok na cestě za nejlepší sušinou široko daleko nastává ve chvíli, kdy schnoucí konopí obsahuje osm až dvanáct procent vlhkosti, v případě květů určených k vaporizaci dvanáct až patnáct. Přeschlé konopí se totiž „drolí na prach“ a má tendenci vnikat do přístroje a ucpávat ho. 

V průběhu času zjistíme, že vůně i chuť se zdárně vyvíjejí – jsou stále hlubší a rafinovanější.

Curing neboli školení či zrání se dá provádět na několik způsobů. Domácí pěstitelé k tomu běžně využívají sklenice s širokým hrdlem a vzduchotěsným víkem (na trhu třeba pod názvem hermetická dóza Banquet). 

Ze sušených paliček odstřihneme přebytečné lístky a paličky dáme do sklenice tak, aby uvnitř „dýchaly“ – nepěchujeme je natěsno. Sklenici uložíme někam do chladu a temna a zpočátku pravidelně kontrolujeme, nesráží-li se uvnitř na stěnách vlhkost. Je-li tomu tak, ihned vyvětráme. Co týden sklenici otevřeme, nasajeme libou vůni, necháme chvíli provětrat a zase zavřeme. 

Detail sušeného konopí. Foto: archiv redakce

Zrání bude trvat minimálně měsíc, spíše dva. V průběhu času zjistíme, že vůně i chuť se zdárně vyvíjí – je stále hlubší a rafinovanější. Rovněž dochází k přeměně kyselých forem kanabinoidů na neutrální (THC, CBD a další). Po uplynutí tří měsíců bude dosaženo dokonalého buketu z hlediska gurmeta a optimálního kanabinoidního profilu z hlediska pacienta. 

Pokud sklenice nadále skladujeme v chladu bez přístupu světla a zbytečně je neotevíráme, sušina si udrží vysokou kvalitu minimálně rok. S postupem času pak bude docházet k rozkladu kanabinoidů (např. THC se mění hlavně na kanabinol neboli CBN) a léčebná hodnota bude klesat. I v dobrých podmínkách bude ztráta na kanabinoidech činit asi deset procent ročně. Voňavé terpeny mizí ještě rychleji, proto starší konopí chutná jako seno. 

Tip: Hermeticky uzavřenou sklenici s vyzrálým konopím je možno uskladnit v mrazáku, čímž se léčivo zakonzervuje v ideálním stavu až na několik let. 

Stabilní vlhkost

Někteří nadšenci ke curingu používají všelijaké schránky ze dřeva neboli humidory, které udržují stabilní vlhkost a jsou opatřeny teploměry a vlhkoměry. Klasické humidory na doutníky zde nejsou vhodné, protože jsou vyráběny z příliš aromatického cedrového dřeva a obsahují propylenglykol či houby udržující až příliš vysokou vlhkost. 

Pro konopí je vhodnější humidor z mahagonu, který je neméně porézní. Předsušené květy se tam uchovávají při teplotě osmnáct až dvacet stupňů a vlhkosti na úrovni 55 až 62 procent (někdo však preferuje 45–50 procent). Zpočátku je samozřejmostí pravidelná kontrola, zdali poklad nezavání nějak podezřele. 

Ať už školíme ve skleněné dóze, speciální kovové nádobě nebo dřevěné truhličce po babičce, může se nám stát, že rostlinný materiál přeschne. Lidová moudrost velí přidat tam kousek slupky z jablka, někdo si lehce vypomůže rozprašovačem, ale co kdyby pak došlo k rozvoji plísně? Možná bude lepší neriskovat a pořídit si takzvaný humidipak. Jedná se o zvlhčovač vzduchu v podobě malého sáčku, který díky roztoku přírodních solí udrží bylinky ve stabilním prostředí. Různé značky se dnes běžně prodávají i u nás.

Fermentace 

Úplně největší labužníci do celého procesu zapojí ještě důkladnou fermentaci. V tradiční podobě se v zemích Střední a Jižní Ameriky provádí tak, že se sklizené větve dají na hromadu, proloží kusy látky a pravidelně otáčejí. V chýši nebo i přímo na slunci se sklizený materiál „zapotí“ a během pár dní získá specifickou barvu i chuť.

Sklenice určené ke skladování. Foto: archiv redakce

Tímto zapařením totiž dojde k urychlenému odbourání chlorofylu, rozkladu škrobů na jednoduché cukry a enzymatickému štěpení bílkovin a barviv. Až poté se úroda dosuší. 

V našich podmínkách lze tento typ fermentace provádět třeba doma v podkroví. Venkovní varianta přichází v úvahu jen u samonakvétacích odrůd sklízených na začátku léta.

Zjemnění chuti

Načasování tohoto článku není úplně nejšťastnější, protože většina pacientů závislých na domácích výpěstcích již má sklizeno, usušeno a uskladněno, a tak spíše jen načerpají inspiraci na příští sezónu. Kromě toho platí, že curing je umění a je lépe ho zkoušet po malých várkách.

Ideální čas pro další krok na cestě za nejlepší sušinou široko daleko nastává ve chvíli, kdy schnoucí konopí obsahuje osm až dvanáct procent vlhkosti.

Najdou se ale případy, kdy jsou pacienti nuceni kvůli rychlému nástupu účinku užívat léčivo inhalačně, ale trápí je, že je to dráždí v krku a nutí ke kašli, a to i při vaporizaci. Ať už bylo takové konopí přehnojeno a nedostatečně propláchnuto před sklizní nebo je zkrátka a dobře až nepříjemně aromatické, existuje metoda, která vše rázně napraví. A tou je rychlé školení vodou. 

Vodní metoda

Již usušené palice nasypeme do vhodné nádoby a zalijeme vlažnou vodou. Máčíme dvě hodiny a občas promícháme. Rozpustné organické složky se takto vyplaví, ale kanabinoidy v trichomech zůstanou zachovány, jelikož nejsou ve vodě rozpustné. Poté vodu slijeme a celý proces ještě jednou zopakujeme. Paličky dáme usušit na sítu nebo novinách. Ztratí pětinu až čtvrtinu hmotnosti a nebudou vypadat vábně, výrazně se však zjemní jejich chuť. 

Květy konopí mohou mít různé barvy. Foto: archiv redakce

Toto „vodní školení“ se dá provádět i s čerstvě sklizenou úrodou. Květy se zalijí studenou vodou, zatíží kusem dřeva a nechají máčet zhruba týden v chladném prostředí. Co dva dny se voda vyměňuje. Chuť bude zajímavější než při máčení již suchých palic. 

Tip: Zkuste k máčeným květům konopí přidat oblíbené bylinky, koření či kůru citrusových plodů, vyrobíte si tak léčivo s osobním buketem! Vonné přísady vložte do vajíčka na louhování čaje nebo je zabalte do kousku plátna.

Trpělivost a růže

Jak říkával slavný a dnes už bohužel zesnulý „lovec odrůd“ Franco Loja: „Se školením konopí se to má jako se zráním dobrého vína v sudech. Když máte průměrnou trávu, asi nemá smysl to řešit. Ale pokud se vám podařilo vypěstovat špičkový model, stojí za to si počkat a dostat z něj to nejlepší.“

Text: Bohumil Sazinka

Zajímá vás více? Další spoustu inspirativních textů najdete v sedmém vydání magazínu Konopí, které je k dostání v trafikách po celé zemi! Magazín si můžete taktéž výhodně předplatit.