Když konopí ztrácí paměť 

Článek v audio verzi Getting your Trinity Audio player ready...

Pěstitelé konopí dnes mohou vybírat ze zdánlivě nepřeberné nabídky kultivarů, často opatřenými lákavými názvy a opředenými legendami. Pod pozlátkem marketingových slibů se však skrývá jeden smutný fakt – genetická základna konopí jako druhu se znepokojivě zužuje. Co to může znamenat pro jeho budoucnost a lze tento vývoj ještě zvrátit?

Během tisíciletí kontaktu s člověkem se konopí rozšířilo na téměř všechny kontinenty a prostřednictvím kombinace přirozeného a umělého výběru se vyvinulo do neuvěřitelné genetické rozmanitosti. V posledních dekádách se však jeho genetická rozmanitost výrazně oslabila.

Většina evropských odrůd technického konopí je potomky několika málo rostlin a většina moderních kultivarů s vysokým obsahem kanabinoidů vzniká křížením příbuzných. Pokud bude tento trend nadále pokračovat, nedostatek rekombinace genů může způsobit, že konopí ztratí odolnost vůči některým škůdcům nebo se stane náchylnější vůči chorobám. 

Kdo se nepoučí z historie… 

Historie nabízí hned několik scénářů, kdy neopatrné šlechtění a pěstování monokultur vedlo k tragédii. Velký hladomor v severní Evropě v polovině 19. století byl způsoben bramborovou plísní původem z Mexika. Regiony, kde se pěstovalo více odrůd, nebyly zasaženy tak silně. Ale například v Irsku vycházela většina brambor z jedné jediné odrůdy Irish Lumper, která se ukázala jako obzvlášť náchylná.

Většina kultivarů nizozemských seedbank vycházela ze tří základních linií – Northern Lights, Skunk No. 1 a Haze.

Téměř milion lidí zemřel hlady a další dva miliony emigrovaly do Spojených států. V polovině devatenáctého století zdevastovala evropský vinařský průmysl parazitická mšička révokaz zavlečená ze Severní Ameriky, které podlehlo až 40 procent všech francouzských vinic. Na počátku 20. století zdecimovala americká kaštanová plíseň americké kaštanové lesy. Houbová nákaza zabila odhadem 40 miliard stromů a rozšířila se i do Evropy. 

Nedostatek genetické rozmanitosti

Události popsané výše byly způsobeny různými patogeny a škůdci napadajícími rozmanité plané i kultivované rostliny. Jejich nekontrolované šíření mělo však jednoho společného jmenovatele, a to nedostatek genetické rozmanitosti. Irish Lumper byl nepohlavně množený klon, francouzské vinné odrůdy sdílely společné předky, geneticky podobné kaštanovníky rostly v jednolitých porostech.

A třeba banány Cavendish dnes silně ohrožené plísněmi pocházejí z pouhých dvou úzce příbuzných klonů. Tyto historické katastrofy by nás měly vést k zamyšlení nad současným stavem konopného pangenomu, tedy souboru všech genů ze všech odrůd. 

Současný stav genomu konopí 

Největšími a nejstaršími velkoproducenty semen odrůd s vysokým obsahem kanabinoidů jsou nizozemské seedbanky. Vznikly na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, kdy první holandští šlechtitelé získali semena od svých amerických kolegů, kteří prchali před perzekucemi Reaganova režimu. Mohli tak začít pracovat s legendárními kříženci původních úzkolistých odrůd z Latinské Ameriky, Thajska nebo Jamajky a širokolistých pocházejících z Hindúkuše a Indie. Ty se do Spojených států dostaly v šedesátých a sedmdesátých letech společně s dobrodruhy následujícími Beatles po slavné Hippie Trail neboli hedvábné stezce hipísáckých hledačů. 

K exkluzivnímu osivu se dostala jen hrstka vyvolených šlechtitelů, z nichž mnozí začali rychle křížit několik vzácných rostlin mezi sebou. Většina kultivarů konopí na pultech nizozemských seedbank devadesátých letech vycházela převážně ze tří základních linií – Northern Lights, Skunk No. 1 a Haze. To, co bylo prezentováno jako nové kombinace, vzniklo ve skutečnosti opakovaným promícháváním jednotlivých genů v moderních multihybridních kultivarech, které si byly geneticky stále podobnější. V následujících dekádách se problém s nedostatkem nových genů zhoršoval kvůli minimálnímu importu nových variet na evropský trh.

Nadvláda minima samců

Během devadesátých let se v Evropě stalo populární pěstování z klonů řízkováním a používání feminizovaného osiva. Můžeme pouze hádat, zda byla na vině narůstající perzekuce nebo finanční důvody. 

Pro komerční šlechtitele a výrobce semen je praktické spoléhat při produkci pouze na několik klonů samičích rostlin, které konzistentně produkují potomstvo s žádanými rysy. Ty pak oplodní pylem z vybraného samce.

Pro udržení genetické rozmanitosti je nutno uchovávat semena z nejlepších samičích rostlin opylených mnoha samci.

Jen málokterá společnost produkující semena investuje stejné množství času a peněz do výběru samců. Většina z nich je vybírá jednoduše na základě vizuálních znaků a kříží stejného samce s každým ze svých samičích klonů. Tak získají velmi rychle a levně velká množství semen na prodej, která mohou označit za „nový“ kultivar. 

Komerční produkci semen bychom tak mohli přirovnat k tomu, kdy ve volné přírodě jeden dominantní lví samec porazí všechny své soupeře, načež se spáří se všemi dostupnými samicemi a rozšíří své geny do širokého okolí. 

Úskalí feminizace

Ještě horší je situace v případě, kdy do hry vstupuje feminizované osivo. To vzniká tak, že samičí rostliny jsou ošetřeny hormony, aby produkovaly samčí květy. Výsledkem je tak de facto samičí pyl. Potomci samičích rostlin oplodněných samičím pylem jsou vždy samice. 

To je sice výhodné pro pěstitele, kteří nemusí ze zahrady odstraňovat samce, ale tento proces snižuje genetickou rozmanitost ze stejného důvodu jako reprodukce řízky. Neexistují samci a bez pohlavního rozmnožování nedochází k rekombinaci genů. 

Rozdrolená sušenka

V posledních letech roste společenská akceptace konopí a na mnoha místech světa včetně České republiky dochází k uvolňování represivních zákonů. Zdá se ale, že ani přátelštější legislativa nevede v případě konopí k lepším praktikám s ohledem na uchování druhu. 

Americký legální trh starý již více než dekádu v současnosti je dominován potomky jediné rostliny. Odrůda Cookies pochází z jediného klonu a od svého uvedení na trh v roce 2010 dala vzniknout stovkám, možná tisícům kultivarů. 

Původní odrůdy

Původní populace jsou specifické tím, že vznikly souhrou přirozeného výběru a lidské selekce. Díky tomu si zachovávají genetickou variabilitu a zároveň se vyznačují rysy odpovídajícími regionu původu a kulturnímu využití v daném místě. Kupříkladu domorodé odrůdy z Maroka mají vzdušnější květy, které se lépe hodí k výrobě hašiše, což je odvěký místní způsob zpracování konopí. 

Mnohé z tradičních variet v sobě rovněž skrývají genetické dispozice, které z moderních kultivarů zcela vymizely. Přínos odrůd typu landrace pro současné šlechtitele je zřejmý. Původní genetika by obohatila vyprázdněný genofond a zároveň by nabídla šlechtitelům širší paletu možností, díky čemuž by mohli pracovat na tvorbě nových kultivarů. 

Ztráta paměti 

Je bolestným faktem, že osud původních odrůd je ohrožen. Na Zemi najdeme stále méně míst, kde člověk nebrání konopí růst a vyvíjet se přirozeným způsobem. Důvodem jsou válečné konflikty, prohibice a stále častěji i klimatické změny. V posledních letech také často dochází k tomu, že evropské a americké moderní kultivary jsou zavlečeny do míst, kde se stále pěstuje původní konopí, a tam nad tradičními místními odrůdami převládnou. 

Původní genetiky by obohatily vyprázdněný genofond a nabídly by šlechtitelům širší paletu možností.

Je paradoxní, že postupující normalizace konopí vede k jeho ryze komerčnímu využití. Rostlina, která byla po tisíce let symbolem rozmanitosti a přizpůsobivosti, se tak může stát další uniformní zemědělskou plodinou. Důraz na co nejvyšší výnosy, maximální obsah THC a co nejjednodušší pěstování může být vykoupen ztrátou něčeho mnohem cennějšího – genetické paměti druhu. 

Landrace aneb nová krev

Novou krev do semenářského průmyslu mohou vnést takzvané původní odrůdy (anglicky landrace strains). Ty pocházejí z míst, kde je konopí ještě stále pěstováno tradičním způsobem. Tedy z Afghánistánu, Pákistánu, Indie, Thajska, Maroka a obecně celé Afriky či některých oblastí Jižní Ameriky. V tradičním zemědělství farmáři uchovají pouze semena z nejlepších samičích rostlin, které byly opylené mnoha samci. Díky tomu se u potomků neustále obnovuje genetická rozmanitost.