Rozvinutí psychotické poruchy je asi nejobávanějším nežádoucím účinkem rekreačního, ale i terapeutického užívání konopí, a také nejčastějším argumentem odpůrců jeho legalizace. Seriózní výzkum příčin tohoto jevu a možností, jak mu předcházet, byl dlouhodobě komplikován ideologicky podmíněnými zákazy. Současná věda má na otázky komplexního vztahu konopí a psychózy alespoň částečné odpovědi.
Nejprve ale trochu historie. Už jeden z nejstarších lékopisů, sepsaný bájným čínským léčitelem a císařem Šen-nungem ve 3. století našeho letopočtu, vyzdvihuje konopí jako účinný lék na posedlost, což by z dnešního pohledu mohlo znamenat epilepsii nebo psychotické onemocnění. Také ale varuje, že při dlouhodobém užívání dochází ke chřadnutí duševních schopností a „náměsíčné chůzi“.
Pozor na hašašíny
Nežádoucí účinky chronické konzumace hašiše na psychiku uvádějí také arabští učenci raného středověku, například Avicenna, a na jejich tlumení doporučují citrusové plody. Známá legenda o šíitské sektě hašašínů, která zneužívala hašiš k manipulaci svých (sebe)vražedných atentátníků, se ale nezakládá na pravdě.
Pojmenování skutečného historického řádu Assasin pochází z arabského slova Asāsiyyūn, které by se volně dalo přeložit jako „ten, kdo je věrný základům víry“, a je vysoce pravděpodobné, že toto společenství žádné omamné látky u svých členů vůbec netolerovalo.
Je velmi obtížné určit, zda vznik psychotických symptomů nepředcházel prvnímu užití konopí a zda do jisté míry nemotivuje pacientů k jeho dalšímu užívání.
Co se týče Evropy, existují důkazy o užívání psychoaktivních konopí v antickém Římě, ale v pozdější době znalost této rostliny upadla do zapomnění. Evropané se znovu setkali s konopím bohatým na THC až v éře kolonialismu.
Francouzský průkopník psychofarmakologie J. J. Moreau používal v 19. století hašiš k navození „modelové psychózy“ a sám ho užíval s cílem lépe pochopit podstatu psychotických příznaků u svých pacientů. O něco později britská koloniální vláda v Indii jmenovala komisi, která měla za úkol posoudit společenskou škodlivost konopí, u místních populárního především ve formě zvané bhang (drcené listy a květy typicky přimíchané do jídla či nápojů).
V letech 1893–1894 vypracovala tato komise mimořádně podrobnou zprávu (3 281 stran, obsahuje svědectví od téměř 1 200 lidí různých profesí). Ta konstatuje, že mezi obyvatelstvem převládá pravidelná konzumace malých dávek, která ve většině případů nemá žádný psychický ani fyzický negativní vliv, avšak výjimku představují „výrazně neurotičtí jedinci“, jejichž stav se i při takovém užívání může zhoršit. Koloniální vláda se závěrů zprávy držela a konopí v Indii ponechala neregulované.
Marihuanové šílenství
To se však nedá říct o vládě USA, která od počátku 20. století postupně zpřísnila prodej konopných přípravků, což vedlo až k jejich faktickému zákazu na konci třicátých let. Hlavní iniciátor restrikcí Harry Anslinger to zdůvodnil tím, že marihuana – což je rasisticky podbarvený termín, který se začal používat právě v rámci této kampaně – dokáže změnit slušného, dříve psychicky zdravého člověka na násilného šílence, a to už po pár potaženích z konopné cigarety zvané slangově reefer (odtud pojmenování legendárního propagandistického snímku Reefer Madness – Marihuanové šílenství).
Zdroj: unsplash.com
Nejvýznamnější Anslingerův kritik, starosta New Yorku Fiorello LaGuardia, jmenoval komisi lékařů, která v letech 1939–1944 vypracovala zprávu o užívání konopí v tomto městě. Ta jednoznačně popřela, že by existoval vztah mezi marihuanou a násilnou kriminalitou, Anslinger ji ale odsoudil jako „nevědeckou“. Mnoho dezinformací pocházejících ještě z těchto dob přetrvává mezi laickou a bohužel často i odbornou veřejností po celém světě dodnes.
Švédští průkopníci a další bádání
První moderní studie zabývající se možnou souvislostí mezi užíváním konopí a vznikem psychózy byla provedena v roce 1987 ve Švédsku na skupině 50 087 profesionálních vojáků. Stejná skupina subjektů byla opět analyzována v letech 2002 a 2012.
Autoři konstatují, že konopí je rizikový faktor, přičemž riziko stoupá při užívání velkých množství. Na druhou stranu jen u čtyř procent z těch vojáků, kteří přiznali pravidelné užívání konopí (více než padesátkrát za život), byla po patnácti letech diagnostikována schizofrenie.
Řecký výzkum z roku 2004 popisuje výrazně vyšší výskyt příznaků psychózy u lidí, kteří začali s užíváním konopí před patnáctým rokem života, oproti těm, kteří začali později.
Tento rozdíl může být způsoben vyšší náchylností formujícího se mozku na chemické ovlivnění, respektive schopností účinných látek v konopí ovlivnit tvorbu nových mozkových synapsí. Existují důkazy, že větší množství receptorů CB1 v určitých oblastech mozku hraje důležitou roli při rozvoji schizofrenie.
Přiměřený poměr THC a nepsychoaktivních kanabinoidů a také přítomnost některých terpenů může výrazně snižovat akutní nežádoucí účinky na psychiku.
V roce 2005 Caspi se svým týmem zkoumal vliv různých forem genu pro katechol-O-methyltransferázu (COMT). Adolescenti, kteří měli v enzymu COMT zaměněnu jednu aminokyselinu (vzniká tak enzym s vyšší schopností rozkládat dopamin) a zároveň byli uživateli konopí (alespoň pětkrát za život), vykazovali desetinásobně vyšší sklon k onemocnění psychózou do 26. roku života než uživatelé s druhou formou tohoto enzymu. Samotná přítomnost mutace u neuživatelů způsobovala méně než dvojnásobné zvýšení tohoto rizika.
Tyto výsledky jsou v souladu s jinou studií z roku 2005, která rovněž zkoumala rozdíly v rizikovosti užívání konopí u lidí, kteří byli (případně nebyli) náchylní na vznik psychózy. Jejich náchylnost vyhodnotili na základě dotazníku na měření psychotismu a dalších psychopatologických jevů SCL-90. Ve skupině neuživatelů byla u náchylných subjektů pozorována jen o 6,3 procent vyšší pravděpodobnost propuknutí nemoci, zatímco ve skupině uživatelů byl tento rozdíl 23,8 procent.
Limitující faktory
Všechny zmíněné studie jsou významně omezeny několika faktory. Je velmi obtížné určit, zda vznik psychotických symptomů nepředcházel prvnímu užití konopí a zda do jisté míry nemotivuje pacienty k jeho dalšímu užívání. V tomto směru nelze vyloučit ani pokusy o sebemedikaci.
Další nedostatek představuje fakt, že tyto výzkumy jsou do značné míry odkázány na odpovědi v dotaznících, které nemusí být pravdivé, zejména pokud se jedná o užívání jiných nelegálních či legálních omamných látek. Největší problém však je, že žádný z nich nebyl realizován s rostlinným materiálem se známým chemickým složením.
Je známo, že přiměřený poměr THC a nepsychoaktivních kanabinoidů (především CBD) a také přítomnost některých terpenů (např. alfa-pinen, limonen, beta-karyofylen) může výrazně snižovat akutní nežádoucí účinky konopných přípravků na psychiku.
Role CBD
U CBD byla v testech na potkanech pozorována antipsychotická aktivita. Při včasné aplikaci v předpubertálním období, tedy ještě před plným rozvinutím choroby, dokázala tato látka dokonce zabránit rozvoji pozitivních (např. halucinace) i negativních (např. apatie) symptomů nebo je alespoň výrazně zmírnit. Oproti tomu typické antipsychotikum haloperidol se v prevenci rozvoje choroby ukázal jako neefektivní, především při negativních příznacích.
Zdroj: pexels.com
V této souvislosti je zajímavé, že se často cituje vyšší výskyt psychózy u uživatelů konopí v jihoafrických zemích, což se obvykle dává za vinu nepřítomnosti CBD v místních odrůdách, respektive přítomnosti pouze zanedbatelného množství. Podle nejnovějších výzkumů je však u obyvatel subsaharské Afriky podstatně běžnější „problematická“ forma enzymu COMT (viz výše), a proto je možné, že vysvětlení spočívá v kombinaci obou těchto faktorů.
Co si z toho vzít?
I když pravděpodobnost, že se tak stane, není velká, požití konopí s vysokým obsahem THC může zhoršit dlouhodobý psychický stav u rizikové skupiny lidí. Sem patří zejména pacienti s aktivní psychózou a mladiství do patnácti let. U nositelů genu pro určitou formu enzymu COMT může také znamenat užívání konopí zvýšené riziko.
Tomuto nežádoucímu účinku se dá do značné míry předejít zvolením odrůdy s vhodným složením (nižší množství THC, více CBD a některých terpenů). Do patnácti let věku by konopí s obsahem THC mělo být aplikováno pouze v případě, že přínos výrazně převyšuje riziko – například kombinace malých dávek s opioidy na tlumení bolesti u onkologických pacientů.
Jako všechna vysoce účinná léčiva, i konopí je nutno používat zodpovědně. Důvod k jeho démonizaci však neexistuje.
