Konopí na prahu doby moderní bylo hojně využíváno v hospodářství i medicíně. Od poloviny 19. století publikoval Časopis lékařů českých i jiná odborná periodika řadu článků ohledně jeho léčebného využití. Jak bylo vnímáno konopí mezi evropskými lékaři devatenáctého století? Jaké nemoci se s jeho pomocí léčily?
Konopí jako léčivo se v 19. století podávalo a prodávalo ve formě extraktu, tinktury nebo cigaret. Lékaři ho předepisovali na rozličné problémy téměř vždy v kombinaci s jinou látkou, jež se mnohdy vyznačovala pochybnými či přímo škodlivými účinky na lidské zdraví. Konopí se mixovalo například s opiem nebo arsenem.
Nahodilé dávkování?
Přípravky z konopí nebyly v minulosti přesně normovány a standardizovány jako jiná léčiva. Lékaři testovali jeho účinky vnitřním podáním přiměřené dávky psům nebo kočkám. V dobových novinách pak uváděli, kolik gramů se smí na co předepisovat. Extrakty nebo tinktury z konopí byly k zakoupení v lékárnách jenom na předpis.
Článek z roku 1901 popsal konopí jako lék užívaný při vleklých zánětech dělohy, chorobách vaječníků a vejcovodů i při bolestivé menstruaci.
Pohled lékařů na konopí se v průběhu 19. a 20. století značně měnil. Na jednu stranu zastávali názor, že cannabis je účinným prostředkem při léčení bolesti a při rekonvalescencích. Na druhou stranu začalo být konopí stále více vnímáno jako droga v negativním smyslu slova. Tedy droga, ze které se vyrábí hašiš (tedy koncentrovaná konopná pryskyřice) a která se některými negativními účinky podobá opiu.
Obecně se konopí nedoporučovalo užívat lidem, kteří neuměli odhadnout množství a připravovali si z něho až příliš silné odvary.
Následující informace jsou čerpány z dobových časopisů a knih.
Kov boha smrti a konopí
Olovo je jed, který po spolknutí nebo vdechnutí může způsobit vážné zdravotní komplikace, a proto není divu, že od úsvitu dějin má negativní konotace. Otrava olovem v dějinách nebyla ničím neobvyklá a lidé ji léčili různými způsoby.
Článek z Časopisu lékařů českých roku 1865 s názvem „Toxikologické zprávy“ pojednával o využití konopí při otravě olovem, tehdy velmi běžné: „Sazeč písma (23 let) zvyknul si dávat do úst olovo. Jednoho dne přišel do nemocnice úplně bledý a zesláblý s bolestmi v břichu, pět dní trvající zácpou a slabým pulsem. Vše, co snědl, hned vyvrhl, kraj dásní byl zmodralý a v ústech měl kovovou chuť.“
Z článku se dále dozvídáme, že lékaři se pacientovi snažili pomoct nejprve podáním ricinového oleje a opia (tzv. laudanum), morfia i narkotických obkladů. Po požití opia zácpa ustoupila, ale pacient měl stále silné bolesti v oblasti břicha.
Proti těm pomohlo až konopí, jak dokládá německý lékař Bernhard Fronmüller: „Bolesti v břiše nezmizely, nýbrž vzdorovaly i narkotickým obkladům i podkožní injekcí morfia a ustoupily teprve mixtuře olejové s Cannabis indica. Z tohoto léčení se chorý brzo uzdravil.“
V jiném případu otravy olovem postupoval Fronmüller ještě vynalézavěji: konopný extrakt přidal jednak do oleje užívaného vnitřně, a jednak do olejového klystýru. Jak se píše v témže čísle Časopisu lékařů českých: „Chorému se velmi ulehčilo, hlava stala se volnější, břicho změklo a za dalšího upotřebení konopě indické zmizely znenáhla všechny příznaky.“
Jeho zkušenosti z praxe ukázaly, že léčba pomocí konopí je velmi efektivní. Kromě zklidňujících vlastností vyzdvihnul i tu výhodu, že oproti opiu nebrání peristaltice střev čili nezpůsobuje zácpu.
Choromyslnost
Začátkem sedmdesátých let 19. století zkoumali angličtí lékaři účinky léků (opium, konopí a bromid draselný neboli kalium bromatum) u psychicky nemocných lidí. Výsledek bádání byl pro konopí poměrně pozitivní: „Kalium bromatum spojené s tinct.
Při otravě olovem se konopný extrakt přidával jednak do oleje užívaného vnitřně, a jednak do olejového klystýru.
Cannabis indica potlačuje rozčílení v největším počtu případů.“ Účinek byl prý patrnější a trvalejší než u léků jiných. Čisté konopí mělo z patnácti případů dobrý účinek na dvanácti lidech, nicméně podle lékařů byl účinek slabší a netrval ani tři hodiny.
Nespavost
Nespavost je dnes nejčastější poruchou spánku, trápí 30 až 45 procent dospělé populace. Ani v minulosti nebyl tento problém marginální a tehdejší medicína se ho pokoušela řešit mnoha způsoby.
Mezi nejoblíbenější přípravky na nespavost patřila léčiva rostlinného původu. V 19. století pili naši předkové ve velkém nápoje z máku, meduňky nebo třezalky. Okresní lékař v Praze Antonín Tomsa poukázal v roce 1876 na léčbu nespavosti s pomocí nápoje nazvaného Hypnophor (Spánkonoš), tj. „smíšenina šťávy malinové, vody cukrové a dle udání extraktu z konopí.“
Zdroj: Wikimedia Commons.com
Redaktoři Časopisu lékařů českých k tomu žertovně dodávají: „Potom musí člověk spát, jako když ho hodí do vody, ale studené.“
Bolest hlavy a migréna
Nejeden článek z 19. století doporučuje užívání konopí na migrénu nebo bolesti hlavy neurčitého původu. V článku z roku 1886 publikovaném v Časopise lékařů českých stojí, že lék je vhodné podávat ve formě extraktu třikrát denně v dávce o váze 0,02 gramů.
Jestli nedošlo ke zlepšení zdravotního stavu, dávka se měla zvýšit na 0,16 gramů třikrát denně po dobu tří měsíců. Výsledek nebyl okamžitý, ale podle lékařů byl stoprocentní. Bolest hlavy se po delším užívání konopí neměla vracet.
Menstruace
Konopí se užívalo i při chorobách pohlavního ústrojí žen, zánětech a menstruaci. Článek v časopise Lékařské rozhledy: zprávy o nejnovějších pokrocích na poli praktického lékařství z roku 1901 popsal konopí jako lék užívaný při ,,vleklých zánětech dělohy, při chorobách vaječníků, vejcovodů, parametrií i při endometritidách, při bolestné čmýře nebo při amenorhoei“ (tj. při bolestivé menstruaci či naopak ztrátě menstruace). Podle dobových článků konopí částečně pomáhalo ženám, které trpěly prolapsem dělohy a nechtěly se podrobit operaci.
Autor zmíněného článku se však přesvědčil, že je radno být opatrný v dávkování. Dokumentuje mimo jiné případ 36leté selky, jež si po léčbě zánětu dělohy konopnou tinkturou stěžovala na pálení v žaludku a ztrátu sil: „Nemocná je nepříčetna, rozdrážděna, hází sebou na posteli, zvedá se a znovu ulehá, líbá ruce příbuzným, prosí je o pomoc a modlí se. Křečí nemá, ač tvrdí, že se v ní všecko třese.“ Tinktura byla zjevně příliš silná, avšak po vypláchnutí žaludku se situace v tomto i jiném případu stabilizovala. Autor s údivem konstatuje, že jiní nemocní brali více než dvojnásobný počet kapek, ale „kromě příjemného opojení jiných následků nebylo“.
Tanec sv. Víta a čaj na nervy
Sydenhamův syndrom neboli tanec sv. Víta je nervová porucha spočívající v mimovolných rychlých pohybech postihujících různé části těla (obličej, ruce, ramena a další).
Tehdejší lékaři testovali účinky konopí vnitřním podáním přiměřené dávky psům nebo kočkám.
Text v Revue v neuropsychopathologii, therapii, veřejné hygieně a lékařství sociálním v roce 1912 popsal léčení této choroby za pomoci směsi extraktu Cannabis indica s arsenem. „Z léků účinné jsou pouze: arsen, antipyrin a cannabis indica.“ Dodejme, že dnes je arsen považován za toxický prvek.
Při léčbě různých nervových nemocí, zánětů měchýře a ledvinových kamenů se připravoval i uklidňující čaj z konopí. Podle dobového receptu se do čtvrt litru vařící vody dávalo dvacet gramů konopí. Ze semen se vyráběla také kašička, která byla dobrá na otoky.
Lék nejen pro člověka
Konopí se stalo v minulosti předmětem i několika článků pro zvěrolékaře. Z dobových textů jsme zjistili, že se užívalo při kolice u koní a při svalových křečích u koní nebo jehňat.
Jako příklad uveďme článek zveřejněný v roce 1905 v časopise Pokrok západu: týdenník politický, poučný a zábavný: „Má-li zvíře křeče, dá se mu půl unce chlórhydrátu v pajntu vody. Pozorujeme-li, že zvíře ještě potom trpí bolestmi, dáme mu v hodině opět dávku chlorálu. Za hodinu pak mu dejme dvě drachmy extraktu z indické konopě.“
Závěrem
Moderní výzkumy v oblasti využití konopí na lékařské účely potvrzují výsledky a doporučení prezentovaná v odborných lékařských novinách v českých zemích 19. století. Dnes již s jistotou víme, že konopí pozitivně působí na člověka při zánětech, bolestech, poruchách spánku nebo při kožních onemocněních.
Podobně jako jiná léčiva se ale i konopí musí umět správně dávkovat. Lidé reagují na léčbu rozdílně, a proto ani v dnešních časech neexistují striktně daná pravidla, jak s konopím pracovat. I z toho důvodu je nesmírně důležité poučit se nejen ze zkušeností, ale i z chyb našich předků.
