Konopí v meziválečném období představovalo strategickou surovinu, která byla regulována a kontrolována státními průmyslnými a hospodářskými podniky. Dobové hospodářsko-ekonomické noviny denně informovaly o stavu pěstovaného konopí a jeho dovozu. Jak se proměňovaly trendy v importu a pěstování konopí na území Československa v předvečer druhé světové války?
Cílem vojensko-politického spojenectví mezi Československem, Jugoslávii a Rumunskem, ukotveného v takzvané Malé dohodě (1921–1938), byla obrana před maďarskými snahami sjednotit pod svou nadvládou bývalé země Rakouska-Uherska. Prostřednictvím dohody se řešila i otázka hospodářské spolupráce mezi jednotlivými státy, což se dotýkalo i obchodování s konopím.
Největším producentem konopí byla tehdy Jugoslávie. Odtud se konopí vyváželo do Československa, Rumunska, Rakouska i Německa. O postavení Jugoslávie coby exportní konopné velmoci psaly všechny noviny v republice a intenzívně se zajímaly o tamější podmínky a stav pěstování. Po Rusku a Itálii byla tehdy Jugoslávie třetím největším světovým vývozcem a pěstitelem konopí.
V Československu se konopí pěstovalo, ale ne v tak velkém množství jako v Jugoslávii. Pěstovalo se hlavně na území dnešní Moravy, Slovenska a Podkarpatské Rusi. K čemu se využívalo?
Konopné vlákno
Získané vlákno z konopí sloužilo hlavně k výrobě motouzů, plachet, ucpávek, provazů a pytlů. Několik československých podniků vyrábělo i konopné hadice na zalévání zahrady nebo pro hasiče. Odpadová vlákna (koudel) se využívala k výrobě příze, celulózy pro papírny a také provazů.
Cílem pěstování konopí bylo získat levnou tkaninu vhodnou pro zemědělství a průmysl v podobě plachet, pytlů, provazů a podobně. Konopí se zpracovávalo podobně jako len a používaly s k tomu i stejné nástroje, nicméně konopné textilní výrobky byly hrubší než lněné. Proto si konopí nejvíce oblíbili provazníci, kteří ho využívali na území dnešních Čech od 15. století.
Konopí se v rámci branného hospodářství používalo také k výrobě provazů, lan, postraňků, motouzů, popruhů a vaků na leteckou výstroj.
Jak píše Václav Vilikovský v Dějinách zemědělského průmyslu v Československu od nejstarších dob až do vypuknutí světové krise hospodářské: „Mívali v zásobách konopí na klouby svíjené, robili provazy (hemzály) tlusté, provazy jalové, vázací, provázky k sítím. Konopí močívali ve struhách a řekách, což jim leckde zakazovali, poněvadž se voda zhnisávala.“
Konopný oděv
Navzdory silné převaze bavlny a lnu v oděvním průmyslu nestálo konopí v meziválečném období úplně v pozadí. Stále se používalo při šití krojů, kalhot nebo košil. Své využití si našlo i v kloboučnictví.
Konopná vata
Aby se evropské země v třicátých letech osvobodily od závislosti na cizích surovinách, snažily se nahradit bavlnu konopím například při výrobě vaty. Proces se zakládal na tom, že ze surové rostliny byl odstraněn pektin a lignin, čímž se získala látka s hygroskopickými vlastnostmi, podobná vatě.
Konopný vosk
Zajímavou zprávou v československém prostředí byl objev konopného vosku, který zaujal mnoho podnikatelů. Italská chemička Lydia Monti získala z konopí voskovitou hmotu hnědé barvy, drobivou a se zrnitým lomem.
Její chemická struktura byla podobně jako u vosku složitá. Konopná hmota tála při 80 stupních Celsia, měla stejné vlastnosti jak vosk a vyráběla se z konopného odpadu, z něhož se tímto způsobem zhodnotilo jedenáct procent celkové váhy.
Konopný cukr
Jeden průkopník úspěšného podnikání prezentoval v roce 1937 využití konopí k výrobě cukru. Upozornil na to, že cukr lze vyrábět z celulózy v odpadu, který vzniká při výrobě vlákna z konopí. Nebyl to cukr dostatečně čistý a sladký, nicméně kvalitou se prý vyrovnal tehdy vyráběnému dřevnému cukru. Ten sloužil jako krmivo pro vepře, ale v nouzi se z něj dal vyrábět i líh coby levná pohonná hmota a měl své místo při výrobě kaučuku.
Průmyslové zpracování
Jednou z nejznámějších českých firem, která zpracovávala konopí, byla továrna Franko. Pracovala s konopím z Itálie a konopnou koudelí a sisalovým konopím z Jugoslávie.
V meziválečném období i v čase války mělo konopí strategický charakter jakožto významná průmyslová a zemědělská surovina.
První česká strojní továrna na motouz a provaznické výrobky s názvem Dr. Fotr, Boháček a spol. v Turnově vyráběla konopné příze, motouzy, lana, popruhy a jiné hospodářské zboží. Zaměstnávala 300 dělníků. Další továrna na zpracování konopí byla v Přerově, kde navíc experimentovali v oblasti pěstování.
Evropské trendy v třicátých letech
Dle statistik můžeme sledovat sníženou produkci v čase hospodářské krize v třicátých letech. V roce 1928 se kilo konopí prodávalo za 9 korun. V průběhu krize (1930–1931) cena za kilo konopí spadla na 2,40–2,70 korun. Pěstování se také značně snížilo, což dokazuje zmenšení osevné plochy v Jugoslávii z 30 000 hektarů na 6 000 v roce 1932. Po snížení osevné plochy cena konopí následující rok radikálně stoupla.
Produkce byla v Evropě navýšena až v letech 1935 a 1936 na základě vysoké poptávky Německa. Český periodický tisk na to upozorňoval několikrát v roce 1936. Noviny psaly o snaze o soběstačnost v německém textilním průmyslu. V oboru výroby konopí se produkce Německa zvýšila z 210 tun (1933) na 2 600 tun (1935).
Krátce po zveřejnění oficiálních statistik z Německa omezila Itálie vývoz konopí a koudele. Podle zprávy z Milána bylo vládním nařízením zakázáno volné obchodování s konopím a polotovary z konopí (koudel) na italských trzích. Stejně tak byl zakázán vývoz do zahraničí, respektive byl možný jen po schválení konsorcia pro pěstování konopí.
Německo jako hlavní dovozce
Jugoslávie také omezila vývoz a zvýšila produkci konopí na 3 200 tun. Mezi největší odběratele patřilo právě Německo, Československo bylo až na pátém místě. V dobovém tisku se psalo: „Vývoz konopí za první poletí 1936 předčil celkový vývoz z roku 1934 a je o 36 mil. větší než v minulém půlletí. Nejlepším odběratelem je Německo (32,7 mil.). Československo je s 8,4 mil. na pátém místě.“
Sousední Polsko v oblasti pěstování konopí bilo na poplach až začátkem roku 1938. Zvláštní péče měla být v tomto roce věnována právě pěstování lnu, konopí a olejnatých semen.
Mimochodem i mocnost jako Velká Británie byla odkázaná na dovoz konopí z kolonií. V letech 1935–1936 bylo dovezeno z ciziny 51 tun. Aby Britové předešli nedostatku, prováděli různé pokusy s pěstováním v Severní Americe. Rostliny dosahovaly tři a půlmetrové výšky a dávaly bohatou úrodu, přičemž se doporučovalo střídání s pšenicí.
Obchodní podmínky v ČSR
Československo podporovalo pěstování konopí, což dokazují podmínky pro výkup nebo získání dotace na kultivaci. Kdo chtěl v roce 1933 získat finanční podporu od státu, musel dodávat suché konopí. Za normálních okolností musel činit obsah vody u konopí roseného i neroseného 13 procent.
Dodané konopí obsahující víc než 10 procent plev a jiných příměsí bylo z obchodování vyloučeno. Prodané zboží se přejímalo v tírně maximálně do čtrnácti dnů od ujednání obchodu. Dohled nad transakcemi měl soud, kteří byl zřízen při Ústředním lnářském svazu v Praze. Činnost ústředního lnářského svazu byla obsáhlá. Především ale organizoval příspěvkové akce, kde se pěstitelům lnu a konopí vyplácely státní příspěvky za výkup.
Konopí bylo považováno za důležitou náhradní plodinu, se kterou se počítalo v zemědělském plánu namísto obilovin.
Na základě evropských trendů poptávka po konopí v Československu také vzrostla. Již v roce 1936 byl v novinách Venkov publikován článek s názvem „Poptávka po konopí“, kde se uvádělo: „V poslední době je v ČSR zvýšená poptávka na konopí. Firmy zabývající se prodejem konopí mají sklady prázdné. Jedná firma má objednávku na 15 vagónů konopí, kterou vzhledem k nedostatku zboží nemůže vyřídit.“
Podle odborníků mělo konopí pro Československo zvláštní význam. Bylo považováno za důležitou náhradní plodinu, se kterou se počítalo v zemědělském plánu namísto obilovin, jejichž osevní plochu bylo potřeba zmenšit. Nejlepší podmínky pro pěstování konopí byly údajně na Šumavě, Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
Růst před válkou
V roce 1937 vzrostl dovoz konopí o 31 procent. Mezi odběrateli jugoslávského konopí bylo Československo na čtvrtém místě po Německu, Anglii a Rakousku. Ústřední lnářský svaz predikoval v tomto roce zvýšení poptávky po konopí a uváděl, že „plocha pro pěstování konopí bude letos značná, než byla loňská, neboť pěstitelé mají zajištěný prodej. Také ceny jsou pro letošek výhodně upraveny.“
Podle Státního úřadu statistického v roce 1937 činily plochy oseté konopím v Československu 7 204 hektarů, přičemž rok předtím to bylo 7 433 hektarů.
První náznaky blížící se války byly zřejmé už v letech 1936–1937. Většina zemí začala produkovat více válečných plodin než mírových. „Jsou to vedle bramborů a řepy cukrovky suroviny potřebné k výrobě líhu, kůží a ovčí vlny především naše rostliny textilní, len a konopí, které můžeme zařaditi právem na přední místo mezi suroviny důležité pro vyzbrojení a vystrojení armády,“ uváděly státní zdroje. Konopí se v rámci branného hospodářství používalo také k výrobě provazů, lan, postraněk, motouzů, popruhů a vaků na leteckou výstroj.
V roce 1938 se v oblasti pěstování konopí změnily poměry. Hned na počátku roku srazilo ministerstvo zemědělství smluvní ceny při odkupu některých dodávek textilního zboží o 10 procent. To se dotklo i pěstitelů lnu a konopí. Na obchod šlo konopí z výměry pouhých 7 199 hektarů. Ostatní konopí si hospodáři nechávali pro domácí spotřebu.
Zemědělské ztráty za okupace
V důsledku Mnichovské dohody z roku 1938 Německo obsadilo sudetské pohraničí obývané Němci a po navazující Vídeňské arbitráži v témže roce bylo postoupeno Maďarsku území jižního a východního Slovenska a také část Podkarpatské Rusi.
Tyto změny předznamenávající druhou světovou válku se pochopitelně projevily i značnými propady v hospodářství a zemědělství. Československo bylo postiženo nejen územními ztrátami, ale také přišlo o přísun pšenice, kukuřice, fazole, konopí i jiných plodin.
Závěrem
V meziválečném Československu se pěstování konopí značně rozšířilo, což umožnilo vznik větších osevných ploch. Konopí na území republiky v meziválečném období a v čase války mělo strategický charakter jakožto významná průmyslová a zemědělská surovina.
V průběhu hospodářské krize v třicátých letech došlo k poklesu celkové výroby produktů z konopí. Zpracování a pěstování konopí bylo následně oživeno pod vlivem rychle rostoucí poptávky ze strany předválečného Německa. Toto obchodování znamenalo silný ekonomický impuls pro pěstování konopí a podnítilo i další země, aby si vytvářely zásoby této strategické suroviny.
