Konopná jóga: Čtení pro všechny, které bolí záda

Knihu Konopná jóga od kanadské autorky Dee Dussault jsme nabídli k recenzování české legendě konopného aktivismu a žurnalistiky, Jířímu X. Doležalovi, protože patří do množiny jejích potenciálních čtenářů hned dvakrát. Jednak má 43 let uživatelských zkušeností s konopím. Za druhé má invalidní důchod na onemocnění páteře. Po přečtení zjistil dvě věci:

Za prvé – kniha obohatila, dokonce zásadně, moje znalosti o konopí. Za druhé – do mé rehabilitace, které věnuji každý večer dvě tři hodiny, vnesla několik nových cviků a postupů. Takže jsem s knihou spokojen hned dvakrát. A mohu ji doporučit oběma cílovým skupinám, do kterých patřím. Zájemcům o konopí a jeho uživatelům, a ještě více všem, které trápí bolesti páteře.

Žádná vzpoura

Nejprve jakousi sociálně psychologickou úvahu o celkovém vyznění knihy. Její autorka je Kanaďanka a knihu začala psát krátce poté, co Kanada legalizovala rekreační užívání konopí. Ostatně i český překlad Konopné jógy vychází pár týdnů předtím, než začne platit omezená legalizace – pěstování tří rostlin konopí a držení limitovaného množství konopí pro vlastní potřebu.

Konopná jóga navazuje na tradici starší než české dějiny.

Kniha vznikala ve společenské atmosféře, kdy užívání cannabisu už nebylo žádnou společenskou vzpourou, kdy nebylo třeba konopného aktivismu a kdy autoři píšící o konopí nepsali o zakázaném ovoci. Vznikala v situaci, kdy bylo konopí v Kanadě enkulturováno a socializováno. Kdy už nebylo potřeba čtenáře přesvědčovat o tom, že je třeba konopí legalizovat, kdy už nebylo potřebu tlačit na legislativce, aby je alespoň dekriminalizovali. A na knize je skutečnost, že vznikala v prostředí, kde je konopí normalizováno, mimořádně dobře vidět. Konopná jóga je totiž až nápadně normální.

Informační zlatý důl

Četl jsem svou chabou angličtinou mnoho knih o konopí, svou docela dobrou češtinou jsem jich i několik napsal. Přesto mne kniha Dee Dussault informačně obohatila a s jistými rozpaky musím konstatovat, že je v mnoha ohledech lepší než cokoliv, co jsem kdy o konopí napsal já sám. Není v ní totiž ani špetka něčeho, co bych nazval „aktivistickou tenzí“. A díky tomu je v ní prostor na řadu detailů, které se dříve – v dobách represe – v knihách o konopí nevyskytovaly. Pro mne byl asi nejzajímavější výčet a popis řady terpenů – aromatických látek –, které se vedle THC a CBD v konopí vyskytují. Neznal jsem je. A pro čtenáře, kteří se konopí nevěnovali desítky let jako já, musí být Konopná jóga doslova informačním zlatým dolem.

O absenci „aktivistické tenze“ svědčí i dva malé, ale velmi signifikantní detaily. Autorka nejenže nikde a nikoho ve svém spise nepřesvědčuje, aby začal užívat konopí. Naopak na celé řadě míst, kde popisuje možné negativní stavy při a po užívání konopí, výslovně vyzývá ke snížení množství zkonzumovaného konopí (užívá termín „mikrodávkování“) či k pauzám v užívání.

A definitivním „potvrzením“ neaktivistického vyznění knihy je, že si Dee poměrně často dělá z konopí, knihy i sebe legraci. „Pokud jste po přečtení posledního odstavce dostali chuť na trávu, chápu. V pohodě. Já počkám.“ To aktivista nesmí udělat – pro něj je boj za legalizaci posvátný, takže dělat si z něj srandu by ho nikdy nenapadlo.

Tradice starší než české dějiny

Nyní se pojďme podívat na obsah knihy podrobněji, krok za krokem. Z řemeslného hlediska (moje babička byla knihařka a do tajů toho řemesla mne zasvěcovala už v mé pubertě) neváhám Konopnou jógu zařadit mezi „krásné knihy“. Jednak jde o vynikající překlad Petry Dombrovské, který respektuje reálný jazyk a neuchyluje se k opotřebovaným floskulím. A pak potěší i samo fyzické provedení knihy. Hardback s matným povrchem obálky jasně dává čtenáři najevo, že nejde o barnumskou reklamní publikaci, papír je silný, kvalitní, matný a budí dojem papíru recyklovaného.

Vzhledem k jedné z cílových skupin, tedy lidem s bolestmi páteře, je důležité, že je tištěna relativně velkým písmem. Záda bolívají ve stáří, kdy lidé už většinou potřebují brejle na čtení. Dee často cituje klasické indické texty, aby ukázala, že konopí k józe v Indii patřilo odnepaměti. „Siddhi (mimořádní duchovní schopnosti) se rodí z praxí prováděných v předchozích zrozeních, ale rovněž jich lze dosáhnout užitím bylin, opakováním manter, askezí či skrze samádhí (konečný cíl meditace),“ praví tisíce let staré Jógasútry (IV.1). Takže kniha Konopná jóga navazuje na tradici starší než české dějiny.

Konopí jako psychedelikum

Už v předmluvě k českému vydání autorka prokazuje mimořádnou poctivost, se kterou o konopí píše. Konstatuje totiž, že konopí je psychedelikum. Nejslabší z těch, která jsou užívána, a navíc slovy autorky: „Ve srovnání s klasickými psychedeliky ponechává konopí svým uživatelům rovněž vyšší míru kontroly, což bývá pro lidi s traumatickou zkušeností důležité.“ To je konstatování, které dlouhá léta fanoušci konopí zpochybňovali. To, že je konopí psychedelikum, totiž zní hrozivě – a tak aktivisté „dělali, že nic.“

Mladým huličům může kniha ukázat, že konopí se dá využívat i k něčemu jinému než k pouhé vyhulenosti.

Výslovné konstatování té skutečnosti je však – zvlášť v současnosti, kdy přišly do módy lysohlávky jako lék proti depresím – velmi důležité pro prevenci problémů. Pokud začnou, na základě informací z psychiatrických kruhů, lidé s depresemi laicky experimentovat s mocným psilocybinem, účinnou látkou lysohlávek, koledují si o malér. Na laické experimenty jde o příliš mocnou substanci. Když se však rozkřikne, že psychedelický zážitek v méně rizikové intenzitě způsobí i konopí, tak si mnoho lidí experimenty s mnohem rizikovějším psilocybinem rozmyslí.

Věcnost bez ezoteriky

Pak Dee odvypráví svůj příběh, kdy začala s „konopnou jógou“, případně „gandža jógou“, experimentovat v roce 2009 v Kanadě. Tím se stala průkopnicí této cesty v západní civilizaci. Ale přiznává, že v Indii, odkud pochází jak jóga, tak pravděpodobně i konopí, patří byliny k józe už tisíce let. A pak se již dostává kniha do bodu, kde plně převládá věcnost a informace – často nové i pro mne, který se považuje alespoň v tuzemském měřítku za konopného (skoro) klasika. Takže v bodech:

Dee píše, že termín „rekreační užívání konopí“ je nevhodný, protože míra stresu, kterou vyvolává dnešní svět v lidech, z nás všech dělá tak trochu pacienty. Pacienty, kteří pro lepší vyrovnávání se s tím stresem světa upotřebí konopí k samoléčbě. „Pravidelné dávky konopí (které jsou lepší než větší množství užívané pouze jednou za čas) posilují a podporují mocný léčivý systém prospívající našemu duševnímu zdraví i obecné pohodě.“

Spíše opice než počítač

Když se podíváte na rozhárané sociální sítě, uvidíte, že Dee má naprostou pravdu. A další její citát – vedle ukotvení celé knihy v tvrdých datech – ukazuje, že kniha rozhodně není součástí ezoliteratury: „Dokud nenastane takzvaná technologická singularita a lidé se skutečně nepropojí se stroji, nezapomínejme prosím na to, že člověk je spíše opice než počítač.“ Což potvrdí každý psycholog.

Velmi korektně a střízlivě se Dee vypořádala se základní vlastností konopí. S jeho účinkem, kvůli kterému jej uživatelé jen velmi neradi opouštějí. Totiž s tím, že konopí zesiluje intenzitu vnímání všech libých pocitů – od vychutnávání si jídla přes vnor do hudby až po maximálně intenzivní prožitky při sexu. A pomáhá to i při tom základním, čemu se kniha věnuje – totiž při léčbě bolestí zad. „Konopí mi umožňuje lépe porozumět vlastní chronické bolesti zad a uvolnit ji.“ Ano, ano, ano, dodávám jako člověk, kterého bolesti zad léta invalidizují.

Mimořádně sympatické mi je – proto to zmiňuji již podruhé –, že Dee není aktivistkou, nepovažuje konopí za všespásný prostředek a výslovně to i píše: „Můžeme být duchovně zaměření, praktikovat tantru i další formy jógy, a přitom konopí neužívat, to je snad jasné. Každý z nás má svou vlastní duchovní dráhu.“ To by žádný aktivista nenapsal, takže to výrazně posiluje věrohodnost celého textu.

Rozumná minimalizace rizik

Kniha poskytuje celou řadu dobrých rad, jak minimalizovat rizika – která jsou u konopí způsobena spíše lidmi než nebezpečností samotné substance, samotných sušených poupat konopí. Například varuje před nákupem předbalených jointů (nevíme, co do nich kdo zabalil), před konzumací tabáku (který je zdravotně nejnebezpečnější drogou), poradí s údržbou kuřáckého náčiní a zcela jednoznačně doporučuje vaporizaci. Autorka pak rovněž opakovaně doporučuje při jakýchkoliv problémech s konopím prostě a jednoduše jeho užívání vysadit.

Také věnuje velkou pozornost settingu při užívání konopí – to jest tomu, kdy, kde a jak je dobré konopí užívat. Nesprávný setting – například hulení někde na lavičce před nádražím – může „rozjet“ paranoidní stav a úzkost velmi snadno. Jeden z těchto „bezpečnostních“ výroků je jak pravdivý, tak roztomilý: „Konopí – a především konopné pochutiny – vás mohou doslova posadit na zadek a způsobit, že nějakou chvíli nebudete moct vstát. Experimenty s nimi tedy raději nechte na doma.“

Je to dárek, který se hodí hned pro tři věkové kategorie s bolavou páteří: pro seniory, pro lidi v produktivním věku i pro mladé.

Toto pravidlo mi připomnělo mou první zkušenost s konopným extraktem zvaným „fénixovy slzy“, které mi dali přátelé ochutnat na jednom z prvních konopných veletrhů v pražském Karlíně. Už pár minut po ochutnávce jsem seznal, že je třeba zavolat si taxi a jet domů. Když jsem pak z toho auta vystupoval k velkému pobavení taxikáře deset minut, nadosmrti jsem si tohle pravidlo, které Dee podtrhuje, zapamatoval jako více než pravdivé.

Podobně rozumné a praxí prověřené pravidlo v knize zní: „Jestli jste byli naposledy tak moc zhulení, že to podstatně omezilo vaše spojení s tělem, zkuste si pro změnu pohrát s mikrodávkováním.“ A konečně odpařování účinných látek z konopí bez plamene, vaporizaci, Dee jednoznačně preferuje před kouřením jointů, a vůbec dává celkově najevo svůj „medicínský“ přístup ke konopí. Kniha je – nelze říci jinak – rozumná. Což je vzhledem k tomu, že většina knih o konopí v češtině je aktivistická, úlevné.

Srozumitelné instrukce

Velmi potřebné je, aby každý uživatel věděl o možných rizicích ulpění na konopí. Nelze psát o fyzické závislosti, tu konopí nevytváří, ale o té psychické. A také o zlenivění a flákačství, které některé „přehulené“ konzumenty postihuje. V knize se dočteme řadu rad, jak se tomu vyhnout či jak z takové nehody vyváznout: „Zhoršuje-li vám závislost na konopí výrazně život nebo trápí-li vaše blízké, prvním krokem je uvědomit si to.“ To samé vám řekne libovolný adiktolog.

Zcela zásadní – i pro mne po 43 letech s konopím a pěti letech každodenní usilovné rehabilitace páteře – jsou pasáže knihy představující jednotlivé cviky a pozice konopné jógy pro lidi, kteří ji budou cvičit doma a bez odborného vedení. Návody jsou pochopitelné i pro mne, který byl od páté třídy základní školy osvobozen od tělocviku a jehož nemotornost dosahuje enormních hodnot.

Návody doprovází roztomile komiksové kresby cvičící postavičky s jointem, které jsou jasné, srozumitelné a pochopitelné i pro přesvědčené nesportovce. Stejně tak návody: „Lehněte si na záda na jógamatku, pár složených dek, měkký koberec nebo na postel. Hlavu a horní část lopatek si podložte tenkým polštářkem nebo složeným ručníkem, abyste trochu uvolnili zakřivení páteře, které většina z nás v tomto místě má. Cítíte-li napětí ve spodní části zad…“

Instrukce jsou přijatelně názorné i pro úplné fyzické nemehlo. A stejně popisuje a učí postupy při meditaci, kdy člověk necvičí svým tělem, ale svou myslí. „Není žádné jiné místo, kde byste měl být. (…) Není žádná jiná činnost, jíž byste se měli zabývat. (…) Tohle je váš čas.“

Efektivní boj s bolestí a zlozvyky

Je dobře, že kniha vyšla před Vánocemi, představuje totiž dárek, který se hodí hned pro tři věkové kategorie. Jednak tou knihou udělá každý, kdo má staré rodiče či příbuzné, opravdovou radost „svým“ seniorům. Bolesti páteře jsou ve stáří bohužel masově rozšířené a rehabilitační jógové cvičení s podpůrným využitím konopí funguje až zázračně. Já sám jsem konopný pacient, můj neurolog mi předepisuje lékařské konopí a vede mou rehabilitaci již pátým rokem, a opravdu to funguje.

Druhou cílovou skupinou knihy jsou lidé v produktivním věku, které také bolí záda – což obzvláště ve velkých městech, kde většina obyvatel pracuje v nefyziologickém sedu na židli, činí možná nadpoloviční většinu lidí.

Kniha je – nelze říci jinak – rozumná. Což je vzhledem k tomu, že většina knih o konopí v češtině je aktivistická, úlevné.

Pak také má Konopná jóga velký potenciál i pro mladé „huliče“. Jednak je může přivést k józe – a jakákoliv forma fyzického cvičení je pro generaci hlav skloněných nad displeji mobilů více než potřebná. Navíc jim může kniha ukázat, že konopí se dá využívat i k něčemu jinému než k pouhé vyhulenosti.

A konečně: Z knihy doslova čiší, že má autorka ke konopí velmi pozitivní vztah. Přesto v Konopné józe najde mnohokrát výzvu k tomu, aby uživatel, kterému začíná konopí způsobovat nějaký problém, užívání omezil či ukončil. A to je rada nad zlato. Pokud se mladí „huliči“ něco takového dočtou od autorky, která evidentně má ke konopí velmi pozitivní vztah, bude to pro ně mnohem přijatelnější, než když jim to bude doporučovat rodič – zarputilý nekuřák.

Jdu cvičit!

Co říci závěrem? Píše to sama autorka: „(Legalizace) nám dává jedinečnou příležitost normalizovat užívání konopí, neboť spousta z nás ho bere jako součást holistického přístupu ke zdraví.“ Nyní mne prosím omluvte. Zapaluji si jointa a jdu cvičit.

Text: Jiří X. Doležal

Redakce

V redakci Konopí působí na slovo vzatí odborníci, kteří se konopí věnují profesně, i pacienti, kteří se jím dlouhodobě léčí.