Starat se o dítě s handicapem je bezesporu jedna z největších výzev, jaká může rodiče kdy potkat. Ve chvíli, kdy se dozvíte diagnózu, se musíte vyrovnat s neskutečnou náloží emocí. Většina informací o postižení je pro rodiče naprosto nečekaná a zdrcující. Nejtěžší bylo přežít těch prvních pár let – měla jsem pocit, že se nade mnou zavře hladina a já klesnu ke dnu.
Naštěstí mi pan doktor Frankel podal pomocnou ruku a za pomoci konopné léčby mě z vody vytáhl. Díky tomu začala budoucnost mého syna vypadat světleji.
Když mu lékaři diagnostikovali autismus, sdělili mi, že pravděpodobně skončí v ústavu. Byly mu čtyři roky a bylo neskutečně těžké ho vychovávat. Na tuto novinku jsem reagovala jako většina ostatních rodičů v obdobných případech – brečela jsem, křičela a prvních pár let propadala depresím.
Dávkování konopí se nám podařilo přizpůsobit tak, že se syn dokázal mnohem lépe soustředit, a dokonce začal zvládat i své úzkosti.
Další potíž byla v tom, že mi byrokracie vzdělávacího a zdravotního systému, ale i nejrůznějších státních programů neustále házela klacky pod nohy.
Ze všech stran jsem dostávala naprosto protichůdné informace. Nejužitečnější poznatky mi přitom vždy sdělili lidé, kteří s mým synem osobně pracovali jako pečovatelé.
Když lékaři hasí oheň benzínem
Jednou z nejobtížnějších duševních poruch u mého syna byl problém se soustředěním. Léta jsem se snažila, aby se svou nemocí bojoval bez silných léků. Nakonec jsem ale zjistila, že na svět kolem sebe se bez pomoci léků jednoduše nedokáže dostatečně soustředit. Natož aby se o něm něco učil…
Přihlásila jsem ho proto k jednomu z nejlepších dětských psychiatrů v Los Angeles a během následujících pěti let jsme vyzkoušeli snad každý lék na autismus, který se v současnosti dá sehnat. Nic nefungovalo. Jak začal léky užívat, ztratil chuť k jídlu, pomalu ubýval na váze a kvůli stimulantům nemohl spát.
Navíc trpí těžkými úzkostmi, a tak jsem se neustále lékaře ptala, jak mu vlastně stimulanty mohou pomoci. Doktor mi opakovaně tvrdil, že jakmile najdeme ten „správný“ stimulant, jeho mozek se uklidní. Slibované zlepšení ale stále nepřicházelo.
Než můj syn nastoupil na střední školu, předepsal mu lékař léky na úzkost. Jakmile je začal užívat, žaludeční problémy se mu ještě zhoršily. Učitelé si začali stěžovat, že má ve škole problémy, a když jsem to později řešila s lékařem, tak mi jen řekl, ať tomu dám „ještě nějaký čas“.
Pak mi ale došlo, že tu frázi o trpělivosti omílá už posledních pět let tak často, že by si ji klidně mohl napsat na dveře. První dva měsíce ve škole byly naprostá noční můra. Problémy se soustředěním i úzkosti se synovi navíc jen rychle zhoršovaly.
Šťastný krok do neznáma
Tehdy jsem se rozhodla podniknout krok do neznáma. Synovi jsem přestala podávat veškeré léky a zkusila je nahradit konopím pod dohledem lékaře. K mému překvapení se jeho zdravotní i psychický stav začal velmi rychle měnit.
Během tří měsíců se dr. Frankelovi podařilo přizpůsobit dávkování tak, že se syn dokázal mnohem lépe soustředit, a dokonce začal zvládat i své úzkosti. Trávicí obtíže ho zcela opustily a postupně začal přibírat na váze. Snad poprvé jsme ho viděli v klidu. Časem se mu začala zlepšovat i soustředěnost a znovu mohl klidně spát.
Díky konopí poprvé v životě poznal, co to znamená být v klidu.
Teprve konopí mému synovi konečně pomohlo. Poprvé v životě poznal, co to znamená „být v klidu“. Lidé, kteří s autismem nemají zkušenosti, často vnímají klid jako vrozenou vlastnost, která se nedá naučit.
Není to pravda, ono se to dá, ale… zkuste si představit, že se dítěti snažíte vysvětlit, aby se uklidnilo, když nikdy klid nezažilo! Konopí mu naštěstí pomohlo zklidnit mozek natolik, že se v něm nervové dráhy mohly „přeskládat“ a on konečně mohl začít vnímat, co je to klid.
Když konopí léčí
Postupem času se navíc i rozmluvil a naučil se chovat ve společnosti. Nyní po třech letech od nastoupení konopné léčby mohu s radostí konstatovat, že si našel první opravdové kamarády. V noci ho slyším, jak s nimi telefonuje o tom, co se stalo ve škole a jak se měl. Přes den si s nimi dokonce potají píše.
Nyní se jeho stav zlepšil natolik, že dokonce začal docházet do mimoškolních kroužků – samostatně bez asistenta. Někdy se u něj střídají nálady a snaží se mi dokázat, jak je soběstačný a nezávislý. Jinými slovy se chová přesně tak, jak by puberťák měl. Sice má před sebou ještě dlouhou cestu, ale celá naše rodina doufá, že jednoho dne zvládne dokončit odbornou školu nebo gymnázium.
Světlá budoucnost
Když si vzpomenu, jak mi lékař z Kalifornské univerzity tehdy tvrdil, že můj syn pravděpodobně skončí v ústavu, hned se mi vrátí všechny ty vzpomínky na bolest, beznaděj a obavy o jeho budoucnost v dnešním stále nejistějším světě.
Vzpomínám si, jak jsem si celé roky do nekonečna lámala hlavu nad tím, jaká léčba by mu mohla pomoci, aby se jednoho dne mohl zařadit do společnosti. Nyní mi došlo, že lék, který jsem celou tu dobu hledala, bylo ve skutečnosti konopí!
Dr. Frankelovi zůstanu navždy vděčná. Díky němu se mi do života vrátil klid a můj syn získal naději na svobodný život mimo zdi ústavu. Možná tomu nebudete věřit, ale letos v červnu zdárně ukončil druhý stupeň střední školy.
Myslím si, že jako jeho matka bych si nemohla přát víc…
Text: Matka pacienta dr. Frankela
Dr. Allan Frankel je americký interní lékař a absolvent prestižní Lékařské fakulty Kalifornské univerzity v Los Angeles, který za sebou má víc než pětatřicet let praxe. V roce 2007 si založil kliniku, kde se v rámci své specializace na vnitřní lékařství věnuje stovkám pacientů, jimž k léčbě předepisuje mimo jiné i konopí.
Zdroj: www.greenbridgemed.com
Zajímá vás více? Magazín Konopí je k dostání v novinových stáncích a trafikách po celé republice. Lze si ho i výhodně předplatit.
Starší čísla stejně jako to aktuální si můžete pohodlně objednat na webu send.cz nebo v elektronické podobě na digiport.cz.
