Příběh, který vám dnes budu vyprávět, se začal psát někdy v lednu na Neurologické klinice fakultní nemocnice v Hradci Králové.
Před víc jak dvěma lety jsem se stal dobrovolníkem při testování nových léků, a tak tam jezdím každý měsíc na kapačky. Během těch dvou hodin kapání mám dost času si povídat s ostatními pacienty. A protože jsme všichni stejně nemocní, většinou se naše řeč točí právě okolo roztroušené sklerózy.
Rezonující téma
Mým oblíbeným tématem je konopí, a protože je to věc, která v komunitě „ereskářů“ rezonuje často, máme si o čem povídat. Bylo to právě v době, kdy jsem se dával do hromady po výměně druhého kyčelního kloubu, kdy jsem potkal Radku Báčovou. Během těch pár hodin jsme sdíleli naše osudy a já jsem jí vyprávěl o tom, co vím o léčbě konopím a jak moc mi pomohlo v životě s RS.
Vyprávěl jsem o tom, jakou pomoc jsem nalezl v nejdůležitější bylině na planetě Zemi – v konopí.
Radka je členkou Roska Hradec Králové, tedy pacientského spolku, jenž sdružuje ereskáře, a tak jsme se domluvili, že u nich v klubu společně uděláme besedu k tématu dostupnosti a možností využití konopí k léčení příznaků roztroušené sklerózy.
Naplánovali jsme ji na 17. března a já pozval vzácného hosta – poslance Tomáše Vymazala z Pirátské strany. Ten se mimo jiné dlouhodobě věnuje i konopí a setkává s pacienty, kterým konopí pomáhá v jejich těžkém osudu.
Konopí je zázračný lék i pro pacienty s RS. Foto: Kosh
Jenže nám do toho vstoupil virus a naše setkání frontálním celosvětovým útokem překazil. Nakonec jsme mohli setkat až v úterý 14. července. Očekával jsem, že vzhledem k ročnímu období a venkovním příjemným teplotám moc lidí nepřijde. Jaké bylo mé překvapení, když jsme otevřeli dveře a nalezli místnost klubu plnou do posledního místečka.
Nejdůležitější bylina
Jelikož jsme přišli přesně na v čas nám určený, ihned po našem představení jsem začal práci, kvůli které jsme sem přijeli. Byl jsem mezi svými. Mezi lidmi, kteří měli a mají stejné zdravotní problémy jako já, a tak jsem nebyl vůbec nervózní.
Když jsem mluvil o svých problémech, jako bych mluvil o něčem, co zná každý z nich. Vyprávěl jsem ji nejen o svém životě s nemocí, ale hlavně o svém boji s ní. A o tom, jakou pomoc jsem nalezl v nejdůležitější bylině na planetě Zemi, v konopí.
Původně jsem si myslel, že přijdu do společnosti, kde budu muset většinu pojmů vysvětlovat. Nemohl jsem se mýlit víc.
Původně jsem si myslel, že přijdu do společnosti, kde budu muset většinu pojmů vysvětlovat. Nemohl jsem se mýlit víc. Pacienti z hradecké Rosky mají o konopí povědomí, a tak jsme spíše než otázku „proč“ konopí, řešili, jak se k němu dostat, jaké formy si vybrat, čím začít, na co si dát pozor a jak ho užívat, jak je to s řízením motorových vozidel a další důležité věci.
Přivezl jsem ukázat několik vaporizérů a od magazínu Konopí jsme měli i časopisy na rozdání zdarma. Pan poslanec Vymazal přítomné pacienty informoval o skutečnosti, že snad již brzy půjdou do čtení zákony, které umožní dospělým občanům konopí pěstovat a zpracovávat pro své vlastní potřeby sebepéče a relaxace.
Zvídavé dotazy
Po tomto informačním bombardování přišel čas na dotazy. S panem poslancem jsme střídavě odpovídali na otázky týkající s nejen konopí, ale i čistě politické. Než jsme se nadáli, dvě hodiny, které nám byly vyhrazeny pro besedu, byly ty tam. Všechny časopisy a informace jsme předali, takže nastal čas se rozloučit.
Jednou se všichni nemocní dozvědí, že nemusí trpět a kroutit se v křečích. Foto: Kosh
Večer jsem usínal s pocitem dobře odvedené práce a v duchu jsem děkoval takovým lidem, jako je pan poslanec Vymazal. Není moc poslanců, kteří se opravdu zajímají o skutečné problémy lidí. Nejen o nemocné, ale i o konopné vězně a spravedlnost jako takovou.
Spousta práce před námi
Usínal jsem dobře, ale slastně jsem neusnul. Došlo mi, že dnes jsme oslovili třicet lidí. Třicet lidi z dvaceti tisíc. Najednou jsem v tom našem snažení ucítil pachuť marnosti a s ní jsem i usnul.
Ráno je však moudřejší večera, a tak i já jsem ráno zvedl hlavu a marnost překročil. Vždyť jednou se všichni nemocní dozvědí, že nemusí trpět a kroutit se v křečích. A i kdyby naše činnost pomohla byť jen jedinému člověku, neděláme to nadarmo.
