Konopná politika: Legalizace, nebo regulace?

V posledních měsících se živě diskutuje o legalizaci konopí pro rekreační užívání dospělými lidmi. Ještě si pamatuji, jak se o ní diskutovalo někdy v polovině devadesátých let. V té době bylo možné snad úplně všechno a já věřím tomu, že kdyby se tenkrát konopí povolilo, měla by společnost dostatek času se s legalizací naučit žít. 

Uživatelů bylo tehdy nesrovnatelně méně než dnes a atmosféra čerstvě nabyté svobody byla neopakovatelná. V dobrém i zlém. Poptávka ale byla příliš malá ve společnosti i mezi politickou elitou, a tak z toho vylezlo povolené držení množství menšího než malé.

Změna perspektivy

Dnes se nová konopná legislativa rodí ve zcela jiných podmínkách. Společenská poptávka je poměrně vysoká a o legalizaci se mluví v mnoha zemích, včetně dříve nekompromisním Německu, kde je dodnes zakázaný i prodej semen. Po celém světě, vyjma autoritářských a totalitních systémů, se o odklonu od represivního přístupu ke konopí mluví čím dál hlasitěji.

Je drobným paradoxem, že ve Spojených státech amerických, odkud se tvrdý represivní přístup více či méně povinně rozšířil po celém světě, konopí zlegalizovaly už více než dvě desítky států, a ty vybírají na daních a poplatcích z prodeje konopí více než kdokoli jiný.

Daně a poplatky musejí být nastaveny tak, aby produkt na pultech mohl konkurovat černému trhu.

Dá se bez nadsázky říci, že dnes jsme k legalizaci konopí nejblíže za dobu existence samostatné České republiky. Slovíčko legalizace nám ale nenápadně nahrazuje slůvko regulace. O úplné legalizaci zahrnující vyškrtnutí konopí, respektive konopí s vysokým obsahem THC ze seznamu zakázaných látek a umožnění nekontrolovaného pěstování, rozdávání, prodávání a zpracování této rostliny už hovoří pouze velcí optimisté. I přesto, že ještě před nějakými pěti či deseti lety bych se do této skupiny hrdě zařadil, dnes vidím regulovaný přístup k psychotropnímu konopí jako jedinou možnou cestu.

Jak vypadá neregulace

Když vidím, co jsou někteří obchodníci schopní předvádět s neregulovanými a legálními konopnými produkty, nedokážu už si úplnou legalizaci představit. Myslím, že psychotropní látky by se neměly nekontrolovaně prodávat v automatech komukoli, kdo do nich dokáže vložit peníze. Stejně tak jsem přesvědčený, že když si jako dospělý kupuji nějakou takovou věc v jakémkoli veřejném prodejním bodě, měl bych být ochráněný před nekalými obchodními praktikami.

I na uživatele konopí, který se spolehne na prodejce, se musí vztahovat ochrana spotřebitele. A tak stejně jako dnes nikdo nekontroluje, v jakých podmínkách a jakými způsoby se aplikuje HHC na konopí a jestli to konopí neobsahuje zbytky pesticidů, plísní nebo třeba nějaké živočišné exkrementy, nedokážu si představit, že by se podobná situace opakovala na legálním trhu s konopím. A to není střílení do HHC jako takového. Podle mě by se na trhu nikdy neobjevilo, kdyby bylo THC legální. Nicméně jestli bude na regulovaném trhu s konopím poptávka po HHC, nemám s tím problém. Bylo by ale dobré i u něj požadovat dodržování nějakých výrobních postupů ochraňujících uživatele, o znepřístupnění mladistvým nemluvě.

Nasytit vlka, uchránit kozu

Od té chvíle, co Piráti zveřejnili analýzu hodnocení dopadů legalizace konopí zahrnující hrubý popis regulovaného prodeje konopí s vyšším obsahem THC, se vedou diskuze o tom, co by nový zákon měl a neměl povolovat či nařizovat. Jde například o to, jak co danit, kde konopí prodávat, zda by měli být uživatelé registrováni a řadu dalších bodů.

Tvůrci návrhu zákona nemají lehký úkol. Na jedné straně chtějí regulovaný prodej umožnit, na druhou stranu musejí hledět na to, že vládní koalice není zcela homogenní útvar a názory na toto ožehavé téma se nemusí u všech poslanců shodovat. Je třeba si přiznat, že v tomto ohledu pár pirátských křesel navíc chybí. Jsou to právě oni, kdo změnu konopné legislativy prosazuje nejvíce. 

Prodejny

Musím přiznat, že můj názor se v mnohém shoduje se směrem, jaký legalizačně-regulační návrh zatím nabírá, soudě podle střípků informací, které na veřejnost pronikají. Rozhodně souhlasím s prodejem konopí ve specializovaných obchodech. Dal bych tam všechny psychoaktivní látky obsahující kanabinoidy. Tento model se osvědčil už v jiných zemích a jednoznačně podporuje záměr takzvané harm reduction, tedy snižování či minimalizaci škod potenciálně způsobených užíváním drog. 

Co mi docela vadí, je zvažovaná povinná registrace uživatelů. Pokud je mi známo, uživatelé tabáku ani alkoholu se nikde registrovat nemusí. Rozumím tomu, že v mezinárodních úmluvách je zmíněno, že užívání konopí musí být pod kontrolou státu. Nicméně centrální databáze uživatelů konopí podle mě může řadu lidí odradit od toho, aby se z černého trhu přesunula na trh legální, kontrolovaný. 

HHC by se na trhu nikdy neobjevilo, kdyby bylo THC legální.

S tím souvisí i diskutovaný měsíční a denní limit pro nákup konopí. Ten v podstatě vyžaduje to, aby vznikla nějaká databáze, ve které se bude kontrolovat, kolik konopí si konkrétní uživatel koupil v různých prodejnách. Pro stát by to možná bylo jednodušší, ale myslím, že i uživatelé konopí by měli mít nárok na soukromí.

O tom, jak zneužitelný by mohl být seznam konopných uživatelů, si může udělat obrázek každý sám. Nikdo asi nechce být posuzován jen podle toho, jak tráví svůj volný čas. Jakýkoli limit se navíc snadno obejde nákupem na černém trhu. Tam žádné limity, pokud vím, nejsou.

Samopěstování 

Stejně tak podporuji povolení samopěstování a držení rozumného množství konopí pro vlastní potřebu nebo vznik konopných klubů. Dokážu si představit zděšení v očích některých politiků, pokud by se v návrhu zákona objevila pasáž umožňující mít doma třeba jeden a půl kilogramu sušiny. Jenže při samopěstování je to zcela legitimní množství.

Je tady spousta lidí, kteří si v létě vypěstují konopí na celý rok. U dobře vzrostlých rostlin se i na jedné rostlině dá sklidit kilogram květu. Část úrody nicméně nebude příliš kvalitní a pěstitel ji pravděpodobně zpracuje třeba na masti nebo z ní udělá extrakt. Je ale důležité, aby se při této neškodné činnosti nedostával do konfliktu se zákonem. 

U lidí, kteří by měli potvrzení od lékaře, že konopí potřebují pro léčebné použití, by pak limit domácího pěstování neměl být žádný, nebo by měl alespoň odpovídat reálné potřebě pacienta. V některých případech je potřebné množství skutečně velké a díky samopěstování by se ušetřila spousta peněz na straně pacientů i zdravotních pojišťoven.

A ještě je tu jeden aspekt hovořící pro povolení držení většího množství konopí pro vlastní potřebu. Při pěstování pod umělým osvětlením je z environmentálního hlediska výhodnější pěstovat více konopí najednou nežli provádět více po sobě jdoucích sklizní. 

Daně

Velkou otázkou jsou určitě daně. Nejsem v tomto ohledu odborník, ale jak říká jeden můj známý: „Dokud se budou vlády snažit z konopných daní zalepit díry ve státním rozpočtu, nebude legální trh fungovat dobře.“ Daně a různé další licenční poplatky ztěžují pozici legálního konopí na trhu.

Při pěstování pod umělým osvětlením je z environmentálního hlediska výhodnější pěstovat více konopí najednou nežli provádět více po sobě jdoucích sklizní. 

To pak svojí cenou nedokáže konkurovat černému trhu. Výsledkem jsou stovky tun zlikvidované v důsledku uplynutí doby trvanlivosti legálního konopí. Všechna energie spotřebovaná na jeho produkci byla spotřebována zbytečně. 

Daně a poplatky musejí být nastaveny tak, aby produkt na pultech mohl konkurovat černému trhu. Ano, ceny budou vyšší než na černém trhu, ale rozdíl by měl odpovídat částce, kterou budou spotřebitelé ochotni zaplatit za kvalitu a čistotu produktu. 

Josef Krejčík alias Mr. José je legenda české konopné scény a expert na pěstování. Knihy a články o growingu publikuje již od roku 2010. Dlouhodobě spolupracuje se soukromými i státními institucemi na výzkumných a komerčních pěstebních projektech. Jeho knihy dosud vyšly v pěti dalších jazycích.

Josef Krejčík

Legenda české konopné scény a expert na pěstování známý jako Mr. José. Knihy a články o growingu publikuje již od roku 2010. Dlouhodobě spolupracuje se soukromými i státními institucemi na výzkumných a komerčních pěstebních projektech. Jeho publikace si dosud koupilo přes 60 000 čtenářů.