Dnes už se všeobecně ví, že konopí obsahuje kromě přibližně sto padesáti kanabinoidů i desítky terpenů a flavonoidů. Obyčejně za takovým výčtem následuje záhadný dodatek „i dalších látek“. Mezi nimi jsou i alkaloidy, látky běžně přítomné v jiných rostlinách.
První polovina 19. století byla zlatým věkem, alespoň tedy co se týče identifikace aktivních složek různých vysoce účinných rostlin. Jako první byl izolován morfin v roce 1804, nedlouho poté následovalo mnoho dalších, například nikotin (1828) nebo kokain (1855).
Alkaloidy kanabisativin a anhydrokanabisativin se zřejmě nacházejí ve většině odrůd a ve všech částech rostliny.
Prakticky všechny získané molekuly patřily do skupiny alkaloidů. Nejdůležitější podmínka, kterou musí látka splňovat pro toto zařazení, je přítomnost alespoň jednoho atomu dusíku (N) ve struktuře.
Pravé alkaloidy mají dusík uzavřený v cyklu, při pohledu na vzorec to obvykle vypadá jako N v pětiúhelníku nebo šestiúhelníku. U protoalkaloidů (např. efedrin, psilocybin, meskalin) není cyklus spojený, N je v lineárním řetězci.
Kromě toho se alkaloidy dají rozdělit i podle toho, z čeho vznikají: ty pravé z aminokyselin (stavebních jednotek bílkovin), zatímco pseudoalkaloidy, jako třeba kofein, vznikají z jiných prekurzorů.
Hledání v módním hašiši
Chemici tohoto „zlatého věku“ rychle odhalovali jeden psychoaktivní alkaloid za druhým. Nemůžeme se proto divit, že pátrali, zda i za účinky hašiše, který byl zejména v Paříži té doby módní drogou bohémů, nestojí přítomnost nějakého alkaloidu.
První pokusy o izolaci či alespoň detekci těchto látek v konopí však skončily nezdarem. Teprve v roce 1876 ruský vědec Michail Preobraženskij oznámil nález nikotinu ve vzorku hašiše. Ve skutečnosti byl tento materiál zřejmě kontaminován tabákem. Už krátce po publikaci se velmi kriticky vyjádřil profesor Georg Dragendorff, jeden z nejuznávanějších dobových odborníků na alkaloidy, když poukázal zejména na zcela odlišný účinek nikotinu a konopí. Přesto se v následujících letech různí vědci snažili Preobraženského „objev“ zopakovat, vždy bez úspěchu.
Při některých pokusech však získali látky, které měly podobné chemické vlastnosti jako alkaloidy. Například Hay údajně izoloval „tetanokanabin“, jehož název odkazuje na jeho schopnost vyvolat silné svalové křeče u pokusných žab. I když byly důkazy o existenci konopných alkaloidů neuspokojivé a postupy objevitelů byly jen velmi zřídka opakovatelné se stejným výsledkem, farmaceutické firmy nehodlaly promeškat příležitost a přispěchaly s jejich uvedením na trh.
Jeden z největších výrobců, společnost Merck, měla v roce 1896 ve své nabídce celkem šest přípravků na bázi konopí, přičemž jeden z nich měl obsahovat čistý alkaloid „kanabinin“. Tento preparát byl vyráběn ve formě injekčního vodního roztoku a byl nabízen jako účinný nenávykový lék na nespavost, bez nebezpečných vedlejších účinků.
Protože se do dnešního dne nedochovala žádná z těchto injekcí, můžeme se jen dohadovat, co v nich opravdu bylo.
Trigonelin
První alkaloid se v konopí skutečně podařilo dokázat až v roce 1887. Trigonelin patří mezi pseudkoalkaloidy, protože nevzniká z aminokyseliny, ale z vitaminu B3 (niacin). Objeven byl poprvé v pískavici řecké seno (Trigonella foenum-graecum). Jedná se však o poměrně běžnou látku, ve značných množstvích se vyskytuje například i v kávě.
Přestože při pravidelném požívání vyšších dávek může vyvolat odvápňování kostí, je toxicita trigonelinu velmi nízká – jednoznačně není psychoaktivní. V konopí byl navíc objeven jen v stopovém množství, takže bylo jasné, že za typické psychotropní účinky zodpovědný není. V současnosti je trigonelin předmětem výzkumu jako možné léčivo na diabetes a neurodegenerativní choroby.
Pískavice řecké seno. Zdroj: pixabay.com
Na přelomu 19. a 20. století chemici své pátrání po konopných alkaloidech prakticky vzdali a popularitu si začala získávat teorie, která se nakonec ukázala jako pravdivá: účinky hašiše jsou vyvolané látkami neobsahujícími dusík.
Hordenin
Trvalo téměř sto let, než věda znovu projevila zájem odpovědět na otázku, zda konopí obsahuje i alkaloidy. Toto bádání přineslo první výsledky, když byla v listech blíže nespecifikované odrůdy Cannabis indica zjištěna přítomnost hordeninu.
Podobně jako výše zmíněný trigonelin i hordenin je v přírodě poměrně běžný. Jeho pojmenování je odvozeno od latinského názvu pro ječmen (Hordeum vulgare). Vyskytuje se ve všech obilovinách, nejvíce v kořenech. Největší množství hordeninu byla ovšem zjištěna u některých druhů kaktusů.
Hordenin je protoalkaloid, strukturně se podobá adrenalinu. Kvůli tomuto se občas přidává do výživových doplňků pro sportovce jako údajný stimulant. Takové účinky však byly prokázány jen po injekční aplikaci. Orálně podaný hordenin je iv dávkách stovek miligramů prakticky zcela neúčinný, pravděpodobně je v těle rychle zpracován enzymy.
Nález konopných alkaloidů
Skutečný objev přišel až v roce 1975. V mexické odrůdě C.sativa byly nalezeny dvě látky, které se daly jednoznačně zařadit mezi pravé alkaloidy. Dostaly název kanabisativin a anhydrokanabisativin. Dodnes nebyly popsány v žádné jiné rostlině, strukturou se nejvíce podobají palustridinu, alkaloidu běžnému u přesliček.
Tyto alkaloidy se zřejmě nacházejí ve většině odrůd a ve všech částech konopné rostliny. „Nejbohatší“ jsou na ně kořeny. Uvozovky jsou tu ale namístě, jelikož objevitelé kanabisativinu dokázali po zpracování téměř 12 kilogramů kořenů získat pouhých 29 miligramů čisté látky, přičemž množství anhydrokanabisativinu jsou ještě nižší.
Objevitelé kanabisativinu dokázali po zpracování téměř 12 kilogramů konopných kořenů získat pouhých 29 miligramů čisté látky.
O jejich účincích se toho za téměř padesát let od objevení nezjistilo prakticky nic. Přestože známe několik způsobů, jak tyto látky vyrobit synteticky, dodnes neproběhl ani jeden výzkum, který by blíže zkoumal jejich biologickou aktivitu.
Ojedinělá studie, v rámci které se myším injekčně podávala frakce extraktu z kořene bohatá na alkaloidy (její přesné složení není známo), naznačuje velmi nízkou toxicitu těchto látek. Prakticky jediný pozorovaný účinek byl mírný útlum pohybové aktivity.
Slepá stopa?
I když jsme se objevu konopných alkaloidů nakonec dočkali, nezdá se příliš pravděpodobné, že by se v budoucnu využívaly terapeuticky. Podivná injekce „kanabininu“ od firmy Merck tedy zřejmě nenajde svého nástupce. Nelze však vyloučit, že se v konopí jednou najdou látky, které nás notně překvapí.
