Hladinu metabolitů v krvi konopné veřejnosti nedávno rozčeřila dopadová studie pro návrh zákona o regulovaném trhu s konopím z dílny pirátských odborníků. Je založena na detailní analýze společenských i ekonomických dopadů takové regulace a předpokládá tři možnosti, kudy by se konopí mohlo rekreačně dostávat k občanům České republiky. Jedná se o samopěstování pro vlastní potřebu, maloobchodní prodej v licencovaných prodejnách a konopné kluby.
Poprvé jsem měl příležitost poznat ducha konopných klubů během návštěvy barcelonského veletrhu Spannabis před pár lety. Z bulváru Las Ramblas, kde se vám místní týpci snaží prodat předraženou plechovku piva nebo vás zatáhnout do postranní uličky kvůli koupi něčeho, co bude obsahovat možná kus asfaltu a možná hašiš s příměsí velbloudího lejna, stačilo udělat pár kroků a ocitli jsme se před nedobytnou kovovou bránou. Bez vývěsky či jakéhokoli dalšího značení. Nápadná byla jen ta ocelová stěna uprostřed historické uličky.
Co se dozvíte?
Rána pro černý trh
Protože jsme jako mediální partneři měli protekci, obdrželi jsme zvláštní pozvánku platící pouze v době trvání veletrhu. Počet členů klubu je totiž omezený. Po předložení pozvánky a prokázání totožnosti nás pustili dovnitř. Interiér a osazenstvo jako v každém druhém nízkorozpočtovém baru, ovšem s tím rozdílem, že stropu dominovala obrovská klimatizační roura. Těžko říct, zda zpracovávala pach přilehlé pěstírny, anebo se starala o přežití návštěvníků ve stále houstnoucí atmosféře.
Výnos z regulace rekreačního konopí se odhaduje na 650 milionů až 1,8 miliard korun ročně.
Bar byl méně okázalý než v holandských coffeeshopech. Menu obsahovalo květy klasických i tehdy módních odrůd jako Sherbet či Zkittles. Cenově to vycházelo hůř než v Praze na ulici, ale kvalita byla samozřejmě skvělá.
Jak se pak potvrdilo i v jiných klubech, hašiš byl podstatně levnější, některé modely byly třeba i za 6–7 euro. Na otázku, čím to je, konopný barman reagoval s úsměvem: „Máme nadprodukci sušiny. Nevíme, co s tím.“ Měl tím na mysli to, že z přebytků vyrábějí tou či onou metodou čistý hašiš. A tím pádem ho nemusí „dovážet“ z Maroka. Barcelona skóruje a snižuje vedení černého trhu.
Každý klub jiný chlup
Během veletržního víkendu jsme poznali takových klubů více a každý měl svůj styl, pokud jde o výzdobu, nabídku i pravidla. Někde byl vstup na legitimaci, jinde byla pravidla volnější a osazenstvo podstatně mladší.
Majitel jednoho takového svobodomyslného, leč dražšího provozu se nám pochlubil, že souběžně s tím tajně poskytuje finančně dostupnou konopnou léčbu asi stovce místních pacientů. Podle španělských zákonů bylo toto jeho počínání trestné – konopí není možné podávat jako lék.
Od té doby se legislativní situace v zemi ještě zhoršila. Tyto kluby operují v lepším případě v poněkud šedé zóně. Situace je o něco růžovější ve vzpurném Katalánsku a Baskicku. Tam už ostatně kluby fungují celých dvacet let.
Jak to chceme v Česku?
Na rozdíl od divoké španělské reality se čeští ekonomové, právníci, adiktologové a experti na veřejnou politiku snaží o omezení přístupu ke konopí u rizikových skupin populace (např. mladistvých), snižování rizik a prevenci problémového užívání. Cílem chystané regulace je eliminace nepřiměřeného trestního postihu jinak neproblémového chování spojeného s užíváním konopí, snížení počtu vězňů ve výkonu trestu v souvislosti s konopím a redukce organizovaného zločinu spojeného s nelegální výrobou a distribucí konopí.
Pravidla konopných spolků
Jak konkrétně vypadá zvažovaná tuzemská varianta zdostupnění konopí skrze konopné kluby, uvedená ve zmíněné dopadové studii?
Autoři dopadové studie promýšlejí různé varianty dostupnosti konopí s ohledem na zkušenosti ze zahraničí.
Právní formou by byl spolek, to znamená nezisková organizace. Licenci k nakládání s omamnými látkami by spolek získal po schválení specializovanou státní agenturou. Samozřejmostí je věkový limit pro členství a spotřebu konopí, a to 18 let. Autoři doporučují vynechat ze systému cizince, ačkoli to by se negativně odrazilo na daňových výnosech, a naopak by to potěšilo černý trh.
Na základě delegování samopěstitelské pravomoci by byl spolek oprávněn k vypěstování maximálně 5 rostlin konopí na člena při maximálním počtu 50 členů. Výdej konopí by byl možný ve dvou variantách:
- po jednorázových výběrech až 10 gramů za den (max. 100 gramů měsíčně) pouze členům spolku;
- rozdělením sklizně.
Maximální objem produkce konopí by tedy činil 250 rostlin na 50 členů. Výdej konopí formou rozdělení sklizně by registrovaným členům automaticky snížil měsíční limit nákupu konopí v maloobchodní síti na 50 gramů měsíčně (u jednorázových výběrů by byl limit 100 gramů na měsíc uplatněn napříč spolky i maloobchodem).
Na množství vypěstovaného a individuálně odebíraného konopí by dohlížela výše zmíněná státní agentura. Návrh zní, že každý konopný pěstitel, člen klubu či zákazník by byl přihlášený do anonymního registru, k jehož datům by neměla přístup policie ani nikdo jiný.
Jak by to vypadalo administrativně?
Spolek by musel mimo jiné dodat plán pěstebních prostor a technologií, plán výdeje konopí, doklad o vlastnictví, nájmu nebo budoucím nájmu provozovny, plán aktivit vedoucích ke snižování škod z užívání konopí mezi členy spolku, čestné prohlášení ohledně nezávislosti zakládajících členů na alkoholovém a tabákovém průmyslu, výpis z rejstříku trestů pro zakládající osoby, v případě schválení licence doklad o školení výdejního personálu.
Nutností by byla registrace u obce, v jejímž katastru se konopný klub nachází. Návrh zní, že při registraci by spolek platil jednorázový poplatek 3 000 Kč, dále roční poplatek 1 000 Kč za obnovení licence a poplatek 500 Kč za člena za rok (možno požádat o odpuštění z terapeutických důvodů).
Spolek by měl dále povinnost vést evidenci členů a rozděleného konopí. Bylo by možné být členem pouze jednoho konopného spolku. Osoby, které spravují konopný spolek, by mohly provozovat pouze jeden klub a nemohly by se účastnit maloobchodního prodeje, na nějž se budou vztahovat jiné, komerční licence.
Rizika klubů
Autoři dopadové studie důkladně promýšlejí různé varianty dostupnosti konopí s ohledem na zkušenosti ze zemí jako Kanada, Uruguay a Spojené státy americké. Mají přitom na zřeteli jak ochranu veřejného zdraví a lidských práv, tak ekonomickou stránku operace.
Jak sami uvádějí, rizikem nekomerčních řešení, jako je samopěstování a konopné kluby, je právě v Česku jejich vysoká atraktivita. Současná situace napovídá, že lidé jsou jednak šetřiví, a jednak si rádi vypěstují vlastní konopí či ho s gustem zasdílejí. To může mít negativní dopad na odhadovaný daňový výnos z regulovaného trhu.
Licenci k nakládání s omamnými látkami by spolek získal po schválení specializovanou státní agenturou.
Když jsme u toho, v analýze se odhaduje domácí výnos mezi 650 miliony až 1,8 miliardami korun ročně. V případě možnosti exportu do rovněž zlegalizovaného Německa by mohly být výnosy o několik miliard vyšší.
S předkládaným návrhem jsou pochopitelně spojena i korupční rizika. Pokušení bude zejména při udělování licencí a kontrole jejich dodržování, ale i při zadávání zakázky na registrační systém oprávněných uživatelů konopí a systém kontroly produkce.
Pozitiva ale převažují. Citované studie uvádějí nejen zpřístupnění vzdělávacích a odborných služeb, ale i možnost neformálního screeningu členů spolku na výskyt zdravotních a sociálních problémů souvisejících s užíváním konopí. Ostatně samotná struktura konopných klubů podporuje snižování společenských škod. Principem spolupráce je totiž kooperace: členové klubu se účastní výběru pěstovaných odrůd konopí a pěstebních postupů, což je v kontrastu ke vztahu prodejce a zákazník. Nadměrná komercionalizace touto cestou nehrozí.
Autoři návrhu píší: „Dosavadní výzkum rovněž ukazuje, že lidé, kteří užívají drogy, se snaží získat pro sebe a své přátele látky a produkty co nejméně škodlivé, takže regulační model, který členům umožní určitý stupeň výběru a kontroly nad produktem, může mít pozitivní efekt na snižování škod.“ Vzájemné vzdělávání a šíření informací bylo vždy nejspolehlivější, pokud jde o minimalizaci rizik.
Slabiny návrhu
Bylo by dobré uvést, že tento odborný návrh konopné regulace obsahuje více flexibilních variant řešení. V principu ho však lze chápat jako snahu zavděčit se především konzervativnějším zákonodárcům i jiným orgánům, které by do legalizačních snah mohly chtít hodit vidle.
Výmluvné je, že při neformálním oborovém setkání ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych neskrýval spokojenost s tak přísným konceptem. Možnost, že by nějací inspektoři mohli provádět prohlídky registrovaných pěstitelů, respektive už samotná představa registru všech zúčastněných konzumentů a pěstitelů v rámci k tomu založené agentury, zjevně musí jak policisty, tak úředníky naplňovat nadšením. Dodejme, že konopná komunita se k takovým nápadům staví nebývale jednotně: zamítavě.
Z pohledu opatrného liberála je uvažovaný koncept konopných klubů jednou z nejlepších věcí v celém návrhu. K hlavním cílům konopné legalizace totiž odjakživa patřilo zajištění toho, aby pacienti a milovníci konopí mohli užívat tuto bylinu svobodně – a zdravě. A vzhledem k tomu, že v systému oficiální konopné léčby jsou u nás pravidla nastavena přísně a léčebné konopí na předpis lze získat pouze u několika vybraných indikací a po poměrně náročném vyjednávání, je potřeba otevřít vrátka i těm dospělým, kteří konopí potřebují, ale nemají na něj nárok anebo si ho nedokážou sami v potřebné kvalitě vypěstovat. Možnost osvěty a spolupráce s odborníky na půdě takového klubu je skvělým bonusem.
Rýsuje se již něco?
V Brně se delší dobu pokoušel založit konopný klub s léčebným zaměřením Jindřich Vobořil, marně se k tomu však snažil získat povolení od Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Svým dlouhodobým záměrem založit první pražský klub takového ražení se netají zastupitel na Praze 2 Robert Veverka, koneckonců právě on silně podporuje ideu učinit konopné kluby součástí chystané legislativy.
O regulaci/legalizaci po česku se nyní v médiích hojně hovoří právě díky staronovému národnímu protidrogovému koordinátorovi Vobořilovi, jenž srší aktivitou a s mandátem od premiéra Fialy svolává i setkání evropských odborníků. Příležitost zavětřil i semenný bankéř Michal Otipka, který se pokouší založit a zastřešit asociaci českých konopných klubů (více na našem webu).
Nevytvářet nové problémy
Aktuální dopadovou studii chápejme jako první krok k zahájení racionální debaty. Je-li chystaná regulace motivována i ekonomicky, nastavme ji rovnou tak, aby souběžně nevytvářela zátěž v podobě nově vytvářené administrativy.
Je potřeba zpřístupnit konopí i těm dospělým, kteří konopí potřebují, ale nemají na něj nárok anebo si ho nedokážou sami v potřebné kvalitě vypěstovat.
Je hezké, že je v plánu zvýšení příjmů státního rozpočtu z legálního trhu s konopím, podpora drobného podnikání, úspora ve vězeňství, úspora financí i personálních kapacit u orgánů potírajících současnou konopnou trestnou činnost. zároveň však není dobré vytvářet nové problémy a vázat na ně nové kapacity.
Ochrana veřejného zdraví je prioritou. A proto jak konopní gurmáni, tak pacienti vytěsnění mimo oficiální systém léčebného konopí opravdu nepotřebují být opět a znova ve stresu z toho, že by svým koníčkem či svou léčbou mohli porušovat zbytečně přísné zákony. Pokud někdo kouří nadmíru, nepotřebuje jít do šatlavy, ale probrat to s odborníkem. A tak ať se klidně klubou kluby!
Zdroj:
Ing. Mgr. Vendula Běláčková, Ph.D. a kol. Regulace trhu s konopím – dopadová studie. Praha: 2022.
(Členové odborné skupiny: Mgr. Benjamin Petruželka, Ph.D., Ing. Jakub Čihák, Ph.D., doc. Mgr. Libor Dušek, Ph.D., Ing. Jana Michailidu, Mgr. Martin Archalous, doc. MUDr. Viktor Mravčík, Ph.D., Mgr. Jindřich Vobořil, Mgr. Marek Havrda, Ph.D.)
Zajímá vás více? Magazín Konopí je k dostání v novinových stáncích a trafikách po celé republice. Lze si ho i výhodně předplatit.
Starší čísla stejně jako to aktuální si můžete v tištěné i elektronické podobě objednat na webu send.cz.
