V obsáhlém článku v Konopí č. 15 nahlížíme na několik „mýtů“ týkajících se právní úpravy konopí. Bohužel, legislativa je v této oblasti objektivně nedostatečná, což má vliv i na otázky níže. Možných odpovědí na ně je ve všech případech vícero, a ne vždy budou ve vzájemném souladu. Čtvrtý na řadu přichází Mýtus o pěstování a sušení.
Tvrzení: Z technického konopí s obsahem THC do 0,3 % mohu vyrábět extrakty a z nich dále různé produkty.
Ne tak docela. V současnosti nepanuje jednotný postoj v otázce, zda každý extrakt a tinktura z konopí je skutečně omamnou látkou, jak je uvedeno v aktuálním znění přílohy č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. S ohledem na obecné principy právního výkladu je spíše třeba aplikovat zásadu nadřazenosti vyššího předpisu nad nižším v tom smyslu, že přednost před tímto pravidlem má výjimka dle § 5 odst. 5 zákona o návykových látkách.
To znamená, že i pro legalitu takového extraktu je rozhodující obsah THC a to, k jakému účelu je takový extrakt určen. Zákon o návykových látkách totiž označuje za aprobované jen účely technické a průmyslové; účel zahradnický zde z logiky věci odpadá.
Pro legalitu extraktu je rozhodující obsah THC a to, k jakému účelu je takový extrakt určen.
Podstatným praktickým problémem také je, že v procesu výroby rutinně dochází k překročení hranice 0,3 % THC ve zpracovávaném materiálu. Tím pádem i ke vzniku trestní odpovědnosti osoby extrakci provádějící, a to konkrétně za trestný čin podle § 285 trestního zákoníku.
Samozřejmě za předpokladu, že nemá k takovéto činnosti zvláštní oprávnění podle zákona o návykových látkách. A za současné právní úpravy se této trestní odpovědnosti nelze jednoduše zprostit s poukazem na to, že si daná osoba extrakt vyrábí pro vlastní léčebné užití.
Velmi košatá je pak problematika výroby dalších produktů z takového extraktu a jejich uvádění na trh, kdy je třeba odlišit kosmetické produkty, potravinářské produkty a řadu dalších kategorií a podkategorií výrobků.
