Letní prázdniny jsou tu a s nimi i znovu se otevírající hranice zatím alespoň okolních států. Jak jsou na tom oficiální konopní pacienti, co se týče převozu svého léčiva do ciziny? Na otázky odpovídá advokát Jan Poláček.
Jaká je dnes situace s cestováním pro konopné pacienty? Když například někdo pojede do Rakouska nebo Německa, kde je léčebné konopí také legální?
Česká republika nemá nic proti tomu, aby si pacient vyvezl či dovezl léčivé přípravky s obsahem návykových látek. Na to je dokument ministerstva zdravotnictví, který se jmenuje „Metodické opatření Ministerstva zdravotnictví upravující podmínky pro osoby cestující do zahraničí užívající léčivé přípravky s obsahem návykových látek“. Ten říká, že legální nabytí se ověřuje lékařským předpisem. Je potřeba mít kopii receptu s modrým pruhem od ošetřujícího lékaře, kde je napsáno, že předepisuje tomu a tomu v takové a takové dávce.
Jakýkoli převoz konopí za hranice – a to i v případě konopných pacientů – je rizikový.
Bohužel je tu řada dalších problémů: první, že toto opatření se vztahuje pouze na hromadně vyráběné léčivé přípravky s obsahem návykových látek uvedených v seznamu č. 1 a č. 5 nařízení vlády o seznamu návykových látek, už ale ne na substance nebo léčivé látky, přičemž delta-9-THC je uveden v příloze č. 4 tohoto nařízení vlády jako psychotropní látka. Víme tedy, že se toto nařízení vztahuje na látky obecně považované za „nebezpečnější“ – například opiáty –, ovšem ohledně konopí panuje pořád velká nejistota. To znamená, že mít dokument je věc jedna, jestli ale k něčemu bude, je věc druhá.
Co tento status konopí v praxi znamená?
První problém je interpretační, tedy jestli lze konopí (a v jaké formě) považovat za hromadně vyráběný léčivý přípravek. Druhý problém je pak formálně právní, tj. jestli se jedná o látku návykovou, psychotropní atd. podle příslušných definic a do jakého seznamu je zařazena. Tady je bohužel celá řada interpretačních potíží, které se stále nedaří vyřešit; konopí je definováno v zákoně jako „kvetoucí nebo plodonosný vrcholík rostliny z rodu konopí (Cannabis) nebo nadzemní část rostliny z rodu konopí, jejíž součástí je vrcholík“. Mezi návykové látky a psychotropní látky pak zákon řadí látky uvedené v nařízení vlády 463/2013, kdy je to různě rozřazeno v seznamu č. 1, 3, 4 a 5.
Advokát Jan Poláček
A například „konopí pro léčebné použití“ je sice zařazeno do seznamu č. 1, ale THC, respektive delta-9-THC (které je jednou z účinných látek ve většině konopných produktů určených k léčebnému užití), je zařazeno do seznamu č. 4 jako látka psychotropní, což zase zdánlivě vylučuje použití toho metodického opatření. To ale podle mého názoru jde proti smyslu té zákonné úpravy. Takže jak vidíte, je to opravdu složitá právní otázka a není snadné najít jednoznačnou odpověď. Bohužel k použití tohoto metodického opatření se Nejvyšší soud nevyjádřil, takže na jeho interpretaci si budeme muset počkat.
To se stále bavíme o pohledu českého zákona. Jak na pacienta s 25 gramy konopí z lékárny s dvacetiprocentním obsahem THC budou pohlížet v sousedních evropských státech?
Přesně tak, i kdyby bylo všechno podle českého metodického opatření v pořádku, potíže v tu chvíli odpadnou pouze u nás – už vás tady neobviní z neoprávněného vývozu. Jakmile ale dotyčný pacient překročí hranici, je otázka, co s tím udělají orgány v druhé zemi.
Mezi členskými státy Evropské unie, které legalizovaly léčebné konopí, to není uznáváno?
Vztah trestních předpisů jednotlivých členských zemí a Evropské unie je komplikovaný. Zjednodušeně řečeno ale Evropská unie neupravuje přímo trestní předpisy. Osobně bych cestování přes hranice s léčebným konopím viděl pro české pacienty pořád jako riskantní. Nicméně osobně si myslím, že judikát z případu Davida Hodgese (hovořili jsme o něm v hlavním rozhovoru minulého vydání – pozn. red.) je celkem důležitý pro Slovensko.
Závažnost problému může zmírnit například doložený předpis od lékaře, ale nelze zaručit, že bude úřady akceptován.
Rozhodnutí našeho Nejvyššího soudu pro ně sice není závazné, stejně tak jako nejsou pro nás závazná rozhodnutí Nejvyššího soudu na Slovensku nebo v Německu. Na druhou stranu u těchto soudů je to tak, že se často navzájem citují. U nás třeba Nejvyšší soud často porovnává evropskou legislativu. Domnívám se tedy, že by rozhodnutí českého Nejvyššího soudu osvobodit amerického pacienta mohlo mít význam třeba i pro slovenské soudy. Jsme přeci jenom stejný právní prostor a se Slovenskem máme spoustu předpisů v podstatě identických nebo velice podobných.
Nehrozí ale to, že by slovenská policie nejdříve léčebné konopí českému pacientovi zabavila, a až pak by se musel soudit, aby se dobral nějaké spravedlnosti?
Rozhodně takové riziko existuje a nedá se vyloučit.
Co další státy – například Německo, Polsko, Rakousko či oblíbená destinace Chorvatsko? Co mám jako legální konopný pacient udělat pro to, abych si tam mohl vzít své léčebné konopí? Jak alespoň zmírnit možný případný problém?
Bohužel asi čtenáře nepotěším. Jakýkoli převoz za hranice – i v rámci EU, a to i v případě konopných pacientů – je z mého pohledu rizikový. K přesné legislativě zmíněných států se nemůžu kvalifikovaně vyjádřit. Vím třeba, že v Chorvatsku probíhala loni debata o legalizaci konopí k léčebnému, případně i k rekreačnímu využití.
I kdyby k takovému posunu ale došlo, je pořád třeba to rozlišovat – skutečnost, že je například v dané zemi konopí (ať už výhradně pro léčebné, nebo rekreační účely) povoleno, rozhodně neznamená, že je povolen jeho dovoz přes hranice. Myslím, že riziko je pořád značné. A spoléhat na to, že se třeba po letech někdo domůže zrušení rozsudku, jak se to povedlo u Davea Hodgese, je riskantní a nákladné. Závažnost problému sice může zmírnit jakýkoli oficiální dokument o tom, že se jedná o konopného pacienta (tedy např. onen předpis od lékaře), ale bohužel nelze zaručit, že bude jak našimi, tak cizozemskými úřady akceptován.
Mgr. Jan Poláček (*1981)
Vystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze. V advokacii působí od dokončení školy v roce 2008. Má všeobecnou právní praxi, ale soustředí se na trestní právo. Po složení advokátních zkoušek v roce 2012 se osamostatnil a v roce 2016 s kolegyněmi založil Advokátní kancelář Poláček, Tryznová & Prudlová. V současnosti se věnuje především trestnímu právu a řešení přestupků. Ve spolupráci s kolegyněmi zajišťuje komplexní právní servis pro firmy a start-upy. Podnikatelům v konopném odvětví nabízí spojení odbornosti v trestním a obchodním právu.
