Konopí, rostlina s vědeckým názvem Cannabis sativa L., je v současné době známá každému. Jedni ji chválí, druzí zatracují. Pro někoho je milosrdná, pro někoho krutá. A tak si často klademe otázku, kdo z nás má pravdu. Je nebezpečná? O tom by se mohly vést polemiky. Vždyť kolem nás roste tolik roztodivných rostlin, které nám při požití mohou uškodit. A nutno dodat, že jsou zcela legální. Nikdo nás nevaruje, nikdo nám nehrozí, nikdo nám tyto rostliny nezakazuje.
A pak tu je to chválené i prokleté konopí. Již po tisíce let bylo používáno jako průmyslová rostlina, pokrm, lék i jako rekreační droga. Je skutečně tak nebezpečné?
Po celá milénia se užívalo tak, že se pěstovalo, sklízelo a semena sloužila jako pokrm pro lidi (ptáci si na nich také dovedli pochutnat) či k další setbě. To, že bylo vždy v minulosti vnímáno pozitivně, vidíme u nás z písniček, říkadel, zvyků, tradic, zákazů, rozpočítadel, jazykolamů či pranostik – vše o konopí a vždy pozitivně.
Semencová kaše kdysi doma nikde nechyběla.
Šlo o odrůdy s různým obsahem látek, o které je dnes zájem. Byly to především látky antibakteriálně účinné. Lidé to tenkrát nevěděli, ale takové konopí je léčilo, a to jim stačilo, tenkrát je nepotřebovali analyzovat.
CBDA z Olomouce
Až v roce 1950 profesor Zdeněk Krejčí z lékařské fakulty v Olomouci zjistil antibakteriální účinky konopí a spolu s profesorem Františkem Šantavým tuto látku izolovali a identifikovali. Nazvali ji kyselina kanabidiolová (CBDA). Byla to vůbec první přirozená kanabinoidní látka, která byla v rostlině identifikována a u níž byla určena struktura. Před ní byl sice v konopí již v roce 1940 identifikován kanabinol, ale to je ve skutečnosti artefakt, který vzniká z tetrahydrokanabinolu.
Zhruba od roku 1954 se konopí začalo používat ve Fakultní nemocnici v Olomouci k léčbě pacientů. Směsi těchto látek byly extrahovány z konopí, které se používalo k průmyslovému zpracování na vlákno. Legální – nelegální, to nikoho v Olomouci nezajímalo a léčba konopím pokračovala až do roku 1990, kdy jsem odešel do Izraele bádat, proč vlastně konopí léčí. Tím také bohužel léčba konopím v Olomouci skončila.
Zde musím dodat, že konopí jsme pěstovali na dvou pozemcích Výzkumného ústavu zelinářského. Rostlo pěkně vysoko (některé rostliny dosahovaly až výšky čtyř metrů) a rostlo bez plotu. Nikdy mi nikdo neutrhl z těchto rostlin ani jeden lístek, i když jsme tam někdy pěstovali rostliny, které by bylo možné použít jako drogu. Dnes by ani na oploceném pozemku nepřežilo jedinou noc.
Omamné konopí kdysi a dnes
Potom je tu konopí, které se však pěstovalo bez agrotechnických zásahů, které se dělají do rostlin dnes, aby se zvýšil obsah látek, o které je zájem. Tyto rostliny obsahovaly vyšší množství kyseliny tetrahydrokanabinolové, která snadno dekarboxyluje na dnes již tak známý psychoaktivní tetrahydrokanabinol (THC).
Ano, toto konopí bylo užíváno ve světě rekreačně k útěku od reálného světa a jeho účinky byly bohatě popsány. Příroda to udělala tak, že mohlo být používáno jako droga, ale obsah THC byl v takové koncentraci, která uživateli přinesla příjemné pocity, a přitom mu neškodila. Ve skutečnosti na ně nebyla fyzická závislost a ta psychická závislost byla nicotná. Užívalo se hlavně v Asii.
Naši předkové nebyli žádní hlupáci – měli po staletí vyzkoušené, že konopné semínko je zdravé, chutné a výživné.
V Evropě některým jedincům zvědavost nedala a jali se toto konopí (vrcholky samičího květenství, které se nazývají marihuana, a pryskyřice zvaná hašiš, jež na těchto vrcholcích vzniká) zkoumat a kouřit. A závislost? Drtivá většina uživatelů, jakmile dospěli, dostudovali či se oženili/vdaly, konopí přestali bez jakéhokoliv problému užívat.
Dnes tomu tak bohužel není, neboť byly vypěstovány k rekreačnímu užití tak silné odrůdy s velmi vysokým obsahem THC (i kolem 30 %), že člověku mohou škodit. Tedy za pravidel léčebného použití nikoliv, ovšem při použití rekreačním uživatelem, jenž nic neví o odrůdě a koncentraci obsahových látek, může dojít k předávkování, které takového uživatele od použití odradí jednou provždy. Tak také šlo do pozadí užívání hašiše coby formy koncentrovanějšího THC, neboť tu koncentraci více nežli dostatečnou přebrala marihuana.
Anandamid a rozvoj výzkumu
Když byly v roce 1988 v mozku objeveny kanabinoidní receptory a v roce 1992 izolována a identifikována první endokanabinoidní látka – anandamid, byla následně objasněna funkce celého endokanabinoidního systému v lidském těle. Zjištění, že kanabinoidní receptory jsou jedny z nejrozšířenějších v našem organismu a vyskytují se prakticky ve všech jeho částech, nám objasnilo, proč je konopí tak účinné téměř na všechny nemoci. Tím se vědecky vysvětlila léčebná síla konopí, což následně způsobilo v celém světě explozi jeho použití a jeho vědeckého výzkumu.
Moudrost předků
Nyní se dostávám k neméně důležité složce konopí, totiž konopným semenům. Již v roce 1955 vědci v Olomouci prezentovali léčbu dětí s tuberkulózou konopným semenem. Velice těmto dětem prospívalo. A takto bych rád vzdal hold konopnému semínku. Není to pouze pokrm pro ptáčky, semenec, po kterém jsou zdraví a pěkně se jim lesknou křídla. Je to především pokrm pro nás.
Semencová kaše kdysi nechyběla v žádné domácnosti. Byl to pokrm, který naši předkové užívali po staletí. A oloupané konopné semínko je moc chutné, je jako oříšky, a navíc velice zdravé a výživné (…)
Text: Lumír Ondřej Hanuš
Celý článek jednoho z nejuznávanějších světových odborníků na konopí najdete v aktuálním vydání Konopí (č. 29), které je právě v prodeji po celé republice!
Zajímá vás více? Magazín Konopí je k dostání v novinových stáncích a trafikách po celé republice. Lze si ho i výhodně předplatit.
Starší čísla stejně jako to aktuální si můžete pohodlně objednat na webu send.cz nebo v elektronické podobě na digiport.cz.
