Již osmým rokem trpí polyneuropatií, převážně v rukou a nohou. V jednu dobu se neobešel bez opioidů a invalidního vozíku. Po třech letech konopné terapie je ale všechno jinak. Osmadvacetiletý Ski Tsu Ji, jak zní jeho přezdívka, od jara opět trénuje bojová umění, je šťastně zasnoubený a zplodil zdravé miminko. Nikdo mu nevyvrátí, že konopí je lék…
Kdy vám byla diagnostikována polyneuropatie? Jak se to projevovalo a jak probíhala konvenční léčba?
Mám od devíti let cukrovku, ale zakázané ovoce nejvíc chutná, takže v pubertě jsem sladkému neodolal. V osmnácti se mi začala měnit teplota v prstech u nohou. Buď byly teplé a oteklé, nebo naopak studené, až to pálilo, jako by omrzaly. Postupně se to rozšiřovalo až do půlky lýtek. Ve třiadvaceti letech jsem vážil 92 kilo. Pak se to začalo projevovat různě po těle. Měl jsem třeba na pět až deset minut předloktí rudé a ledové, ale sem tam bylo světlé místo velikosti pětikoruny a úplně rozpálené.
Na uvolnění se mi osvědčilo kouření z bongu. Na rozhýbání svalů používám konopné masážní gely.
Jindy to trvalo osm až deset hodin, celou noc mi sálalo teplo zepředu z hrudníku a ramen, takže jsem z nich utíral pot i u otevřeného okna. V lednu. Tu zimu jsem začal zase od prstů u nohou cítit mravenčení a jakoby slabé elektrické výboje, které stále zesilovaly, až jsem se jednou probudil strašnou bolestí. Jako kdyby mi někdo rozdrtil prsty levé nohy těžkou palicí. Pocit elektřiny, co projíždí každým svalem, byl najednou v celém těle kromě krku a hlavy. To jsem byl donucen začít brát analgetika.
Ale pocit rozdrcených kloubů se rozšiřoval – na kotník, druhou nohu, na kolena. Každý krok bolel, jako bych měl místo kloubů rozdrcené sklo. Pak přišly zápěstí až po ramena. Teď mi to začíná i u pánve. V 24 letech jsem začal cítit každý chlup na těle jako jehličku. Nikdy dřív mě nenapadlo, že může bolet být oblečený, ale bolí to, a to s každým pohybem.
Ilustrace: Lucie Muchovičová
Když pak začal každý pohyb bolet, jako kdyby místo šlach byly žiletkové dráty, tělo si libovolně zatuhávalo, že se nešlo pohnout, a různě po těle se mi začaly tvořit abscesy velikosti golfového míčku, nezbývalo doktorům než nasadit opioidy a dát mě na kolečkové křeslo. V 26 letech jsem vážil 49 kilo…
Jak jste objevil, že vám pomáhá konopí?
Nejsem na to hrdý, ale poprvé jsem to vypozoroval, když jsme po škole prozkoumávali jiné světy. V té době mi to způsobovalo hypoglykemii, zrychlil se mi metabolismus a ubyl cukr v krvi. Tak jsem se o konopí snažil nastudovat co nejvíc. Metodou pokus a omyl jsem později hledal ideální kombinaci, abych byl fit a mohl používat tréninkové metody, které jsem se naučil při studiu kung-fu.
Dnes tedy opět sportujete. Jak jste se postavil na vlastní nohy?
Z křesla mě dostala moje žena. To, že se zamilovala do fyzické trosky plné bolesti, mi dalo naději a hlavně touhu být tu pro ni, být takzvaně „normální“ v rámci možností. Naděje, touha a víra v sebe samotného plus dostatečně silný důvod, proč to vše chtít – a člověk dokáže nepředstavitelně moc.
Takže konopí pomohlo fyzicky i psychicky?
Konopí je univerzální lék. Je smutné, že je bráno jako droga. Snažím se hledat na všem negativním nějaké pozitivum. Když jsem zkoumal, jak na to, abych nebyl omámený opiáty, tak jsem se doslechl, že droga se dá vzít jen dvěma způsoby. Buď tak, že tě zpracovává – anebo že pracuje pro tebe. Tak jsem se zas ponořil do čtení a experimentů a na jejich základě mohu potvrdit, že konopí je všelék, ale zároveň je i prostředkem k rozvíjení mysli. Slovo „nemůžu“ neexistuje. Už dřív, když jsem boxoval závodně, jsme věděli, že nás konopí uvolní. Teď vidím to uvolnění už úplně z jiného pohledu.
Z jakého?
Jde mi o konopí ve spojení s uměním kung-fu – s jeho filozofií, porozuměním energii čchi a tomu, jak s ní pracovat. Pochopil jsem, jak z té spousty negativna ve svém těle získat neomezený zdroj pozitivní energie pro každý nový den.
Ilustrace: Lucie Muchovičová
Bez ranního a večerního tréninku, tedy protahování, mi tělo nefunguje tak, jak bych si představoval. A konopí mi pomáhá při tréninku tak, že uvolní svaly a zároveň mi umožní vydržet déle v zátěži. Mimochodem teď mám 78 kilo, jen deset procent tuku, zbytek je svalová hmota a stále se mi ji daří tvořit.
V jaké podobě a v jakém dávkování a frekvenci dnes konopí užíváte?
Zkoušel jsem všechny způsoby užívání a nejvíce se mi osvědčilo kouření, takže kouřím z bongu (vodní dýmka na konopí – pozn. redakce). Naučil jsem se poznat hranici, kdy jsem se dostal do stavu, že mohu „normálně“ fungovat. Dávkování záleží na počasí a na tom, v jakém stadiu spánku se nervová soustava probudí, když ganja opadne. Večer musím vykouřit půl gramu až gram odrůdy se středně vysokým obsahem THC (okolo 9 %), abych mohl v rámci možností v klidu usnout.
Konopí je zároveň prostředkem k rozvíjení mysli.
Před jídlem stačí třetina gramu a nemusím si píchat krátkodobý inzulin. U bolestí je to individuální dle dané situace, ale je tam vždy potřeba THC. Oproti tomu CBD modely se dají použít pouze proti tuhnutí svalstva. Pak taky používám konopné masážní gely na rozhýbání svalů a konopný čaj na regeneraci kůže. Oboje z lékárny.
Jak je to dnes s hypoglykemií a vaším diabetem?
Injekce inzulínu před jídlem jsem nahradil kouřením, třikrát denně. Vidím ale i dlouhodobější vliv. Mám ještě jiný inzulin, než je ten před jídlem, ten si píchám jedenkrát denně. Z 48 jednotek si po roce a půl píchám už jen 20 jednotek.
Má na vás konopí i nějaké negativní účinky?
Ano, dalo mi moc vědomostí, moc poznání, tudíž mě čím dál tím míň věcí dokáže zaujmout. Odrůdy s vyšším obsahem THC mi berou nápady na témata při společenské konverzaci, a když skicuju nebo maluju, ztrácím pojem o čase.
