O teorii vstupní drogy, rizicích užívání konopí, vlivu endokanabinoidního systému na zdraví člověka, ale i o CBD boomu či potenciálu CBG jsme hovořili s Leošem Landou, odborníkem v oboru lékařská farmakologie, jenž se dnes zaměřuje na výzkum léčebného konopí v klinické praxi. Jakožto vědec vnímá přínosy i negativa konopí zcela střízlivě a objektivně.
Působíte na Farmakologickém ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, kde se mimo jiné věnujete farmakologii kanabinoidů. Kdy a proč jste se rozhodl zabývat těmito látkami?
Po návratu z postgraduálního kurzu v Edinburghu jsem v roce 2002 náhodou objevil inzerát na pozici asistenta, který vyvěsila tehdejší vedoucí Farmakologického ústavu profesorka Alexandra Šulcová, a ten mě zaujal – týkal se totiž výzkumu psychostimulačně působících látek a právě kanabinoidů. S paní profesorkou jsme si padli do oka a vlastně se mi díky tomu podařilo nastoupit do rozjetého vlaku, protože na ústavu se výzkumem psychotropních látek zabývali dlouhodobě. A shodou okolností se v době mého nástupu začínal studovat relativně nový fenomén behaviorální senzitizace, kterému jsem se začal věnovat podrobněji.
Co to znamená?
Metody, podle kterých na Farmakologickém ústavu v té době probíhaly výzkumy, spadají do oblasti behaviorální farmakologie. To znamená sledování odezvy chování u zvířat po podání různých látek. Behaviorální senzitizace představuje stav, kdy po opakovaném podávání látek, které vyvolávají návyk nebo závislost, dojde ke zvýšení odpovědi na tuto látku.
Obecně u lidí existuje predispozice ke zneužívání všech drog. Jinými slovy senzitizace není unikátní jen pro konopí a látky v něm obsažené.
To v podstatě odporuje staršímu konceptu tolerance, kdy se efekt látky naopak s opakovanou aplikací snižuje. Dokonce se uvažovalo o tom, že právě behaviorální senzitizace je jedním z faktorů, které by mohly přispívat k relapsu osob závislých na omamných látkách. Tedy k situaci, kdy se člověk snaží odvykat, ale zase do toho spadne.
S kanabinoidy jste pracovali v jaké formě?
Pracovali jsme se syntetickými formami. Kanabinoidy jsou v nejširším slova smyslu ligandy, které se vážou na kanabinoidní receptory, a my jsme začínali v první řadě s látkami, které ty receptory stimulují. To znamená s takzvanými agonisty, jako byl třeba metanandamid, což je syntetický analog endogenního kanabinoidu anandamidu. Ten objevil docent Lumír Hanuš v roce 1992 jako vůbec první endokanabinoid.
Jak takový výzkum behaviorální senzitizace probíhá?
V různých režimech jsem opakovaně podával nějakou látku, která vyvolává závislost. Primárně šlo o metamfetamin, a snažil jsem se vytitrovat takový režim, ve kterém se rozvine behaviorální senzitizace. To znamená, aby se po opakovaném podání objevila vyšší odpověď na tu látku, což se u pokusných zvířat v případě metamfetaminu projevilo zvýšenou lokomoční a explorační aktivitou.
Můžete to vysvětlit pro laiky?
Myši rychleji běhaly v testu otevřeného pole. Laicky řečeno toho naběhaly víc. Behaviorální senzitizace byla postupně popsána u většiny látek, které závislost vyvolávají. U alkoholu, nikotinu, kokainu, amfetaminu, opioidů i u kanabinoidů.
Pak se navíc ukázalo, že u behaviorální senzitizace může existovat i takzvaná zkřížená forma, kdy se experimentálnímu zvířeti aplikuje řekněme pět dávek jedné látky. Na závěr má přijít takzvaná provokující dávka, která má vyvolat behaviorální senzitizaci, nicméně místo látky, která se podávala do té doby, se podá látka zcela jiná. Přesto je ta odpověď na ni větší. Což je právě jedna z věcí, které souvisí s teorií marihuany jako „vstupní drogy“.
Nicméně teorie o konopí, respektive THC jako vstupní bráně do světa tvrdých drog byla v posledních desetiletích opakovaně zpochybněna. Jak se k této otázce stavíte na základě výsledků své práce?
Teorie vstupní drogy se poprvé objevila už v polovině sedmdesátých let a existují lidé, kteří ji dodnes obhajují. Určitě nějaké racionální podklady má, nicméně objevují se argumenty, které hovoří proti. K argumentům pro jsem koneckonců přispěl i já těmi studiemi, které se zabývaly behaviorální senzitizací, protože tam to fungovalo. Velice seriózně se psalo i o tom, že užívání konopí výrazně zvyšuje riziko, že lidé budou zneužívat opioidy. Ty se podávají pro terapeutické účely a jsou předepisovány jako léky na tišení bolesti.
Endokanabinoidní systém prostřednictvím receptorů CB1 ovlivňuje koordinaci pohybů, emoce, ale třeba i vnímání bolesti, zatímco přes CB2 řídí především pochody spojené s imunitním systémem.
Nicméně jak šla doba, objevily se argumenty, které mluví proti té teorii a jsou přesvědčivé. Nebylo prokázáno, že konopí vede specificky přímo ke zneužívání tvrdých drog. Kromě toho užívání konopí často předchází kouření tabáku a pití alkoholu, než se přejde případně k nějakým tvrdším drogám. To, že konopí není vždy přítomné a není vždy první, ukazuje, že zkrátka není možné vztah mezi časným užíváním návykových látek typu „měkkých“ drog a pozdějším přechodem na látky návykovější a nebezpečnější neboli „tvrdé“ drogy jednoznačně vysvětlit onou hypotézou vstupní drogy. Důvodem je i to, že obecně u lidí existuje predispozice ke zneužívání všech drog. Jinými slovy senzitizace není unikátní jen pro konopí a látky v něm obsažené.
Takže jste vybádal něco, co dnes neplatí?
V současné době se odborná veřejnost přiklání k tomu, že lidé, kteří jsou více zranitelní nebo citliví k tomu, aby brali drogy, začnou těmi substancemi, které jsou k dispozici – ať už je to konopí nebo i tabák a alkohol. V souvislosti se svou habilitační prací jsem se na to podíval s určitým odstupem a v podstatě jsem dospěl k tomu, že to, co jsem nějakých patnáct let zkoumal, není v rozporu s určitým popřením teorie vstupní drogy. Ono to sice zprvu vypadalo idylicky, protože agonisté kanabinoidních receptorů vyvolávali zkříženou senzitizaci, a naopak antagonisté ji blokovali nebo potlačovali. Jenže dohromady jsem provedl desítky experimentů, přičemž publikované byly z velké části nakonec jenom ty, které vyšly pozitivně. Taková je zkrátka strategie, že se publikují výsledky, které vycházejí v pozitivním slova smyslu nebo alespoň nejsou negativní úplně.
Rozumím tomu správně, že výsledky nebyly jednoznačné?
Vytvořil jsem dávkovací režim, který spolehlivě vedl k rozvoji behaviorální senzitizace, opakovaně se osvědčil, byl dostatečně robustní a svým způsobem se používá doteď. Ale než se mi to povedlo, proběhlo několik desítek dalších pokusů, které trvaly mnoho měsíců a v podstatě k žádnému rozvoji senzitizace nebo zkřížené senzitizace nevedly. Takže ty výsledky nebyly úplně jednoznačné. Zkřížená senzitizace se pokaždé nerozvinula dostatečně přesvědčivým způsobem nebo vůbec, a to tedy hovoří spíše ve prospěch teorie náklonnosti k užívání všech drog u určitých jedinců. S tím, že role kanabinoidů jako vstupní drogy se většinou přeceňuje.
V čem tedy spatřujete největší riziko užívání konopí?
Jestli někde vidím problém, je to v případě užívání konopí u dětí a dospívajících (obzvlášť před pubertou), kdy existuje riziko iniciace psychózy a kognitivních poruch. Samozřejmě to nehrozí zdaleka každému, ale to riziko tam je. O tom nikdo nedebatuje. Vždycky to beru v potaz, když se diskutuje o tom, jestli konopí „totálně“ zlegalizovat pro všechny – riziko rozvoje psychózy u nezralého mozku, což je přinejmenším do 21 let, prostě existuje.
I u těch, co nejsou predisponovaní?
To je otázka. Samozřejmě ti, kteří jsou predisponovaní, mají to riziko jasně dané. Záleží také na tom, jak silné konopí užívají a jak často.
O konopí kromě jiného i přednášíte. Pro koho jsou tyto přednášky určeny a kdo je organizuje?
Před asi pěti lety mě oslovili kolegové z Brna, že bychom uskutečnili sérii přednášek pro Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze a následně na dalších zdravotnických pracovištích. Kurzy měly název Léčebné konopí v klinické praxi a v rámci organizace se angažovali zejména lékaři Ondřej Sláma z Masarykova onkologického ústavu a Radovan Hřib z Centra pro léčbu bolesti Fakultní nemocnice u svaté Anny spolu s magistrou Monikou Pecháčkovou, která v nemocniční lékárně u svaté Anny připravuje konopí pro pacienty.
Význam endokanabinoidního systému je obrovský a ne úplně doceněný.
Pak tam byli pozváni další, včetně třeba pacientů s roztroušenou sklerózou. Probíhalo to v rámci vzdělávání lékařů, ale i zdravotního personálu. Vždy jsem měl z celodenního semináře velice dobrý pocit. Těšil mě zájem posluchačů, kteří se zajímali o všechny aspekty konopné léčby objektivním a kritickým způsobem.
Co konkrétně se na takové akci posluchači dozvědí?
Úvodní přednáška se obvykle týká farmakologie konopí obecně, takže vysvětluji, co a jak působí, co je agonista a antagonista, jaké jsou hlavní typy ligandů a podobně. Potom mívá doktor Hřib přednášku o terapii chronické nenádorové bolesti, následuje doktor Sláma s problematikou využití léčebného konopí v onkologii a magistra Pecháčková má přípravu lékových forem.
Přednášel tam i bohužel nedávno zesnulý doktor Tomáš Zábranský, který to zasazoval do legislativního rámce. A pak vystupuje zmiňovaný zástupce pacientů nebo například neuroložka primářka Marta Vachová. A mimochodem – prostředí na těchto kurzech bylo tak inspirující, že mě přivedlo na nápad sestavit tým odborníků a sepsat s nimi monografii o možnostech využití léčebného konopí. Ta vyšla v červnu minulého roku pod názvem Léčebné konopí v současné medicínské praxi.
Probíhají semináře i v době pandemie?
Bohužel covid to velice omezil. Poslední přednáška proběhla v Praze loni v červnu. Uvažovali jsme i o tom, že bychom udělali online seminář, ale nakonec převládl názor, že není nad osobní kontakt. Stejně tak covid poznamenal i brněnskou konferenci Konopí a věda, která musela být odložena, a všichni doufáme, že proběhne letos v září.
Znamená to, že žádné další datum vzdělávacích seminářů v tuto chvíli není?
Zatím mě nikdo neoslovil. Všichni doufáme, že se to usadí a na podzim by mohlo teoreticky něco proběhnout.
Jak hodnotíte vliv fungování endokanabinoidního systému na zdraví člověka?
Jsem pevně přesvědčený o tom, že popis a definování struktur endokanabinoidního systému představuje zásadní přelom pro seriózní novodobý výzkum konopí a jeho účinků na organismus. Včetně terapeutického využití. Pokud se budeme bavit o endokanabinoidním systému, jenž se skládá z kanabinoidních receptorů, endokanabinoidů a dekompozičních enzymů, tak vzhledem k tomu, jak jsou ty receptory distribuovány a kde všude se nacházejí, můžeme říct, že má vliv na obrovské množství fyziologických funkcí – a zároveň tedy i patologických stavů.
Mezi hlavní funkce endokanabinoidního systému patří například mírnění bolesti, ovlivnění chuti, neuroprotektivní a protizánětlivé účinky.
A když se podíváme na distribuci receptorů, alespoň těch dvou nejznámějších CB1 a CB2, všechno napovídá, že endokanabinoidní systém bude prostřednictvím CB1 ovlivňovat například koordinaci pohybů, emoce, paměť, ale třeba i vnímání bolesti, zatímco CB2 především pochody spojené s imunitním systémem, ať už fyziologické nebo patologické. Takže fyziologické funkce jsou naprosto komplexní a zahrnují celou řadu terapeuticky potenciálně využitelných možností. Kromě bolesti jsou to třeba ovlivnění chuti, neuroprotektivní či protizánětlivé účinky a mnoho dalších. Abych to shrnul, význam endokanabinoidního systému je obrovský a podle mého názoru není ještě úplně doceněný.
A bude předmětem ještě mnohaletého bádání…
Zcela jistě. Myslím si, že je to zlom, protože existence endokanabinoidního systému poskytuje nutný podklad pro zkoumání účinků kanabinoidů na úrovni takzvané medicíny založené na důkazech pomocí metod moderního výzkumu.
Výrobci a prodejci různých CBD produktů mnohdy tvrdí poměrně odvážné věci ohledně jejich terapeutických vlastností. Co si myslíte o velkém rozmachu trhu s CBD?
Přesná chemická struktura kanabidiolu (CBD) byla stanovena už na počátku šedesátých let minulého století, nicméně „CBD boom“ se plně rozvinul až v posledních několika letech. CBD je spolu s THC nejlépe prozkoumaným kanabinoidem a jeho velkou výhodou je absence psychotropních účinků, které velmi svazují používání THC, neboť tam existuje určité riziko rozvoje závislosti. Zájem o CBD také zcela jistě souvisí se zvýšenou pozorností, která je konopí a konopným látkám v posledních letech všeobecně věnována. Podle mého názoru to obraz možného lékařského využití CBD tam, kde by mohl být skutečně užitečný, velmi zkresluje a poškozuje.
Můžete to rozvést?
CBD má na farmakologické úrovni velmi komplexní mechanismus účinku: ukázalo se, že ovlivňuje nejenom základní dva receptory endokanabinoidního systému, tedy CB1 a CB2, ale působí i v celé řadě jiných receptorových systémů (serotonergní, GABAergní). Také se začíná hovořit o účinku, který je zprostředkován i nereceptorovými mechanismy, jako je zvýšení hladin endogenního kanabinoidu anandamidu, zřejmě jako důsledek inhibičního účinku CBD na inaktivační enzym FAAH.
Kanabigerol (CBG) není zdaleka tak prostudován jako THC nebo CBD, některé zdroje ale poukazují na jeho protizánětlivé a antioxidační účinky.
A vsadil bych se, že mnoho dalších mechanismů nemusí být v současné době vůbec známo. Je tedy jasné, že rovněž účinky CBD na úrovni orgánových systémů nebo celého organismu jsou velmi pestré a potenciál lékařského využití je značný. Nicméně je zapotřebí držet se při zemi, zapojit kritické myšlení a nepodlehnout informacím některých výrobců přípravků na bázi CBD, které deklarují, že tato látka vyléčí všechno. Zmiňovaný docent Hanuš formuloval „čtyři NE konopí“, která ve stručnosti shrnují, že konopí není všelék a opravdu neléčí všechno.
A to platí i pro samotné CBD.
Platí to pro konopí a platí to dvojnásobně i pro kanabinoid CBD. Situaci ovšem dále komplikuje to, že je zapotřebí vzít v úvahu i takzvaný entourage effect. Toto označení se užívá pro fenomén, kdy se látky obsažené v rostlině konopí navzájem ovlivňují a terapeutický potenciál celé rostliny je tak zřejmě větší než podávání jednotlivých izolovaných kanabinoidů. Jinými slovy, účinek kanabidiolu, pokud je podáván jako součást léčebného konopí, může být odlišný od účinku kanabidiolu, který aplikujeme jako izolovaný kanabinoid. Čili jak je vidět, problematika je komplikovaná už na poměrně základní farmakologické úrovni a teď k tomu přistoupí ještě faktory farmaceutické, tedy v jaké čistotě a formě je přípravek s CBD produkován – tedy olej, krém, sprej, čípky, tobolky a tak dále.
Základní předpoklady, aby mohl systém léčebného konopí dobře fungovat, jsou dva: nepodléhat předsudkům ani přehnanému očekávání.
Podle seriózních zdrojů má CBD potvrzené účinky například antiepileptické, analgetické, protizánětlivé, anxiolytické a rovněž účinky lokální při některých dermatologických onemocněních, zejména pokud jsou na zánětlivém podkladu. Když se však podíváte na spektrum patologických stavů, které je možné pomocí CBD zvládnout na základě informací od výrobců některých produktů, je zcela zřejmé, že jde pouze o zbožné přání nebo spíše chladný kalkul, jak na CBD vydělat. Podle mého názoru je situace, která vládne v oblasti obchodu s produkty obsahujícími CBD, pro běžného uživatele velice nepřehledná. Když zadáte do internetového vyhledávače klíčové slovo „CBD“ nebo „kanabidiol“, tak vás informace, které se objeví, úplně zahltí – a mnoho z nich je úplný balast.
Kdybych chtěl získat základní orientaci v tom, zda konkrétní produkt s CBD působí důvěryhodně a zda skutečně může nabídnout to, co prohlašuje výrobce, asi bych v první řadě zjišťoval, jaký je obsah CBD v balení, dále jestli je zmíněna metoda získání CBD, jaké má daná firma recenze na internetu a samozřejmě v ideálním případě jestli producent uvádí, že deklarované účinky jsou v souladu s konceptem medicíny založené na důkazech (EBM), případně odkazy na důvěryhodné zdroje. A zcela jistě bych doporučil zapojit zdravý rozum a již zmíněné kritické myšlení.
Jaké další kanabinoidy podle vás čeká v nejbližší době stejný osud jako CBD?
Jsem přesvědčený o tom, že dalším žhavým kandidátem na podobnou situaci, jaká v současné době panuje v souvislosti s výrobky obsahujícími CBD, je kanabigerol (CBG). Ačkoli není zdaleka tak prostudován jako THC nebo CBD, některé publikace dost jednoznačným způsobem ukazují na jeho protizánětlivé a antioxidační účinky. Možný terapeutický potenciál se zmiňuje zejména v souvislosti s nespecifickými střevními záněty. Dnes již jsou k dispozici chemovary konopí s vysokým obsahem CBG a v podstatě bez THC.
Odborná veřejnost se přiklání k tomu, že lidé, kteří jsou více zranitelní nebo citliví k tomu, aby brali drogy, začnou těmi substancemi, které jsou k dispozici – ať už je to konopí nebo i tabák a alkohol.
Struktura kanabigerolu je rovněž známa z počátku šedesátých let 20. století a existují i základní údaje o jeho farmakologickém profilu, který je dost široký a zahrnuje nejen parciálně agonistické působení na klasických kanabinoidních receptorech CB2 (tzn. jejich částečnou aktivaci), ale například i zapojení serotonergního a adrenergního systému nebo některých jiných cílových proteinů. To opět naznačuje možnost ovlivnění celé řady tkání, případně patologických procesů, obdobně jako v případě CBD. Velkou výhodou je to, že CBG nemá psychoaktivní účinky, což by jeho širší využívání mělo výrazně usnadnit. Je ovšem zřejmé, že pro ověření terapeutického potenciálu, bezpečnosti a stanovení případných indikací CBG bude zapotřebí provést celou řadu preklinických i klinických studií.
Funguje u nás dobře systém léčebného konopí? Co by se v něm mělo změnit a zlepšit z pohledu pacientů i zdravotníků?
Nejsem humánní lékař, takže bych měl snad jen jeden komentář. Základní předpoklady, aby mohl systém léčebného konopí dobře fungovat, jsou podle mého názoru v zásadě pouze dva. Na jedné straně nepodléhat předsudkům a na straně druhé přehnanému očekávání. To první platí zejména pro zákonodárce a některé lékaře, kteří akcentují riziko vzniku závislosti anebo považují léčbu konopím za lidové léčitelství.
To druhé se vztahuje zejména k některým pacientům, kteří považují konopí za všelék a jeho terapeutický potenciál přeceňují. Na tomto místě bych chtěl znovu zdůraznit obrovský význam definování endokanabinoidního systému umožňující provádět seriózní výzkum, který může účinky tradičně přičítané konopí potvrdit, vyvrátit nebo uvést na pravou míru. Výsledky těchto studií pak mohou sloužit jako objektivní a racionální podklady pro přístup k terapii léčebným konopím bez emocí a politických kalkulů.
doc. MVDr. Mgr. Leoš Landa, Ph.D. (* 1970)
Vystudoval veterinární medicínu na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně. Postgraduálně studoval na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity obor lékařská farmakologie, v němž se nedávno i habilitoval. Na stejné univerzitě vystudoval také psychologii. Před necelými dvaceti lety začínal s výzkumem behaviorální farmakologie na úrovni preklinických modelů. Zaměřoval se však spíše na závislostní aspekty související s užíváním kanabinoidů.
V posledních letech se díky významnému posunu a zavedení léčivého konopí do klinické praxe oblast jeho zájmu od závislostí přesunula k využívání konopí k léčebným účelům. V rámci spolupráce s Klinicko-farmakologickou jednotkou Mezinárodního centra klinického výzkumu (International Clinical Research Centre – ICRC) ve Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně připravuje další výzkum. Ten se bude týkat toho, jak konopí ovlivňuje kvalitu života u lidí trpících chronickou bolestí.
Zajímá vás více? Magazín Konopí je k dostání v novinových stáncích a trafikách po celé republice. Lze si ho i výhodně předplatit.
Starší čísla stejně jako to aktuální si můžete pohodlně objednat na webu send.cz nebo v elektronické podobě na digiport.cz.
