Lisováním k čistším extraktům

Už před lety jsem od jednoho Američana z Colorada slyšel, že budoucnost medicínského i rekreačního konopí je v extrakci aktivních látek bez použití rozpouštědel. V Česku má o této nesmírně zajímavé a rychle se rozvíjející oblasti největší přehled Lukáš Pohánka, který v Praze před šesti lety založil firmu na výrobu konopných lisů.

Jak ses dostal k výrobě lisů na konopí, máš v této oblasti nějaké vzdělání?

Konopí jsem si zamiloval hned od první zkušenosti ještě před dovršením plnoletosti a dodnes mě to neopustilo. Dá se říct, že jsem důkazem nepravdivosti tvrzení, že konopí je vstupní branou k tvrdým drogám.

Vylisovaný koncentrát není nutné pouze kouřit nebo vaporizovat, lze ho přidat i do mastí nebo tinktur.

Já s ním začal relativně brzy a věnuju se mu dodnes, snažím se to posunout na vědeckou a medicínskou úroveň a nikdy jsem nebral žádné tvrdé drogy. Vzděláním jsem ale grafický designér, takže jsem se dostal lehce mimo svůj původní obor.

Kdy tě poprvé napadlo, že by ses chtěl věnovat konopným koncentrátům?

Vždycky jsem se snažil užívat konopí co nejefektivněji a nejbezpečněji. Fascinovaly mě všechny koncentráty, extrakty a výtažky – jezdíval jsem kvůli tomu třeba i do Amsterdamu za kvalitním hašišem. Někdy v roce 2018 jsem na internetu poprvé uviděl takzvaný rosin (koncentrát obsahující vysoké procento kanabinoidů a získávaný bez rozpouštědel pomocí lisování, pozn. red.) a krátce nato jsem v práci potkal kluka, který u nás byl na brigádě a mezi řečí zmínil, že tenhle lis na výrobu rosinu má doma. To byla náhoda!

Proč? V té době to tady nebylo běžné?

Nikdo to tady tehdy neprodával ani neznal. Jediná možnost byla koupit si to přímo z Číny, případně drahé z Ameriky. Mě ten kolega z práce pozval, ale pak mi naznačil, že nemá moc rád návštěvy, a tak mi postupně docvaklo, že by to nemusel být špatný podnikatelský záměr.

Začal jsem proto dovážet jednu čínskou značku, o které jsem si zjistil, že to dělá poctivě a za rozumnou cenu. Když jsem si pak zblízka omrkl několik přístrojů, rozhodl jsem se s kamarádem zkusit vyvinout náš vlastní, desetitunový lis pod novou značkou OGcrush. Ten jsme poprvé představili veřejnosti na Cannafestu 2019 v Praze.

V čem jsou tvé vaše lisy odlišné od ostatních? Jako laik bych řekl, že to všechno musí fungovat v podstatě stejně.

My například používáme dva velké čtyřistawattové ohřívače vedle sebe, díky čemuž dosahujeme zcela rovnoměrného rozložení tepla. Někteří výrobci mají třeba jen jednu lištu uprostřed a pak to rozložení tepla nemůže být stejné, protože uprostřed to logicky hřeje víc než na okrajích. Navíc máme firemní filozofii, že chceme vyrábět a kompletovat co nejvíce součástek v Česku a na Slovensku. Našli jsme si tady lokální dodavatele a něco si vyrábíme i sami. Z Číny máme pouze spotřební materiál jako nylonové tašky, pytle nebo filtrační sáčky.

Proč by měl obyčejný rekreační konzument nebo konopný pacient uvažovat o užívání takto lisovaných koncentrovaných forem?

Většina lidí konopí stále ještě kouří. Když chce člověk kouřit méně, ale stále mít ten účinek z léčivých kanabinoidů, může vyhledávat různé formy extraktů. A to je to, co lisováním získáš – všechno, co z vylisovaného konopí vyjde, je extrakt.

Je možné vyrobit si čistší extrakt, kde je méně nežádoucích reziduí.

Ve výsledku pro dosažení stejného účinku jako u kouření sušiny spotřebuješ mnohem méně materiálu. Navíc oproti jiným formám extraktů má lisování obrovskou výhodu v tom, že k němu nepotřebuješ žádná rozpouštědla (anglicky se proto tenhle druh extrakce označuje jako „solventless“, což znamená bez rozpouštědel, pozn. red.). To znamená, že nemá co bouchnout při výrobě a v konečném produktu nemůžou být žádné škodlivé zbytky. I proto se rosin hodí i k vaporizaci.

Chápu, že je to mnohem bezpečnější než třeba extrakce pomocí butanu. Co když ale někdo lisuje plesnivou palici? Zničí lis i škodlivé spory?

Teplem tam možná něco zabiješ, ale stejně tam něco zůstane. Cokoli plesnivého by se rozhodně nemělo lisovat. Mimochodem nikdo neříká, že vylisovaný koncentrát musí člověk pouze kouřit nebo vaporizovat – lze ho přidávat i do mastí nebo tinktur stejně jako běžně vyráběné extrakty. To samé platí pro palice, které se použijí k lisování – i je lze poté, co z nich vyteče šťáva, přidat třeba do kokosových mastí, vyvařit v oleji a přidat do jídla.

Jaké množství sušiny má smysl lisovat?

Minimálně tři, ale ideálně alespoň pět gramů. Ideálně k tomu použít naše preformy, což je takový malý váleček, do kterého se dává rostlinný materiál. Pak se to zmáčkne a vyleze z toho něco jako předlisovaný puk, který se ještě doporučuje vložit do speciálního sáčku.

Výhodou tohoto postupu je, že lisuješ menší plochu květů a nehrozí ti kontaminace zelenými částmi. Ve výsledku získáváš čistší extrakt, kde je méně nežádoucích reziduí, jako jsou vosky a chlorofyl.

To nezní moc složitě.

Ono se s tím dá hrát v podstatě donekonečna. Když to chceš mít ještě čistší, aby ses úplně vyhnul tukům a cholorofylu z květu, které negativně ovlivňují chuť, tak je nejlepší nejprve oddělit trichomy. K tomu se používá suchá nebo vodní extrakce. Suchá extrakce je jednodušší a levnější. Lze ji provádět přes takzvaná drysiftová síta nebo třeba bubnovat, jako to dělají tradičně v Maroku. Existuje na to i přístroj, kterému se říká polinátor. Při této extrakci je zásadní to, že se rostlinný materiál postupně rozbíjí a drtí, a čím déle to děláš, tím víc dochází ke kontaminaci zeleným materiálem, o který nestojíš. Naštěstí ho jde vyčistit pomocí statické elektřiny v chladu. To je základ. Zkrátka při oddělování trichomů je potřeba chladné prostředí. A taky vhodné odrůdy, protože u některých jsou trichomy moc mastné, takže se k tomu účelu ani nehodí.

Dá se něco takového zjistit předem?

Špičkoví šlechtitelé dnes vědí, jaká genetika je nebo není vhodná pro extrakci. Znají ty rostliny jako své vlastní a podle toho je kříží, aby byly výnosné z pohledu produkce trichomů. Sám mám oblíbené odrůdy, o kterých vím, že se na tento druh extrakce hodí, zatímco jiné ne. U mokrého květu to poznám tak, že ho pomačkám a on se mi přilepí na prsty stylem, že se při odlepení natahuje kůže.

Jestli je mokrý květ vhodný k extrakci, poznám tak, že ho pomačkám a při odlepení se mi natahuje kůže.

Není to jakoby mastné a prsty nekloužou. Takové konopí je ideální pro suchou, ale i vodní extrakci. A další důležitá věc je, že trichomové hlavičky by měly mít slabý krček, aby se lépe lámaly. Za studena je odlomíš velmi snadno, proto se používá led. Nicméně spousta lidí s ním míchá, mlátí a třepe, což akorát zase vede ke kontaminaci. Správně se má led použít jen k ochlazení vody.

Lze dobře lisovat i venkovní konopí, nebo musí jít o indoorové modely?

Když jde o vhodnou odrůdu, tak s outdoorem není problém. Ostatně nejkvalitnější koncentráty byly dlouhé roky na celém světě v podobě hašiše z Maroka a Afghánistánu, kde všechno roste venku.

Věnuješ se pouze výrobě lisů?

Vyvinuli jsme i zařízení na vodní extrakci, který se nám podařilo prodat například do Maroka společnosti spolupracující s tamní vládou nebo do německé lékárny, která vyrábí extrakty v medicínské kvalitě pro registrované konopné pacienty.

Lukáš Hurt

Původním vzděláním historik a anglista, který už přes deset let překládá odborné studie a vědecké texty, píše články a přednáší na konferencích a veletrzích. Po sedmi letech v redakci magazínu Legalizace založil v roce 2018 magazín Konopí, kde působí jako šéfredaktor.