Lumír Hanuš: K výzkumu konopí bych se rád ještě vrátil

Potkat se osobně s Lumírem Hanušem je pro každého nadšence do konopí nefalšovaný svátek. V redakci se nám to naposledy podařilo na konci léta v jeho rodné Olomouci, kam s ním přijeli natáčet dokumentaristé ze Slovinska. Vitální vědec stihl za jedno odpoledne nejen tři rozhovory, ale také provést hosty historickým centrem své milované hanácké metropole.

Dlouhodobě žijete v Izraeli, ale teď jste už skoro půl roku v Česku. Měl jste tu nějaké konopné aktivity?

Máte pravdu, v Česku jsme už od 20. března. Původně to měla být mnohem kratší cesta – letěl jsem do Brna na konferenci Konopí a věda, kde jsem měl přednášku. To vždycky se ženou kombinujeme i s návštěvou Olomouce. Jenže kvůli válce v Izraeli nám opakovaně odložili lety, takže jsme se nemohli vrátit a pobyt se začal prodlužovat. Konopné aktivity jsem tady ale žádné naplánované neměl, je to vlastně jen taková prodloužená dovolená. 

Když se vrátíme do doby před touto nucenou dovolenou – v Izraeli jste ještě pracoval s konopím, nebo už jste v důchodu?

Momentálně jsem v důchodu. Pracoval jsem ve firmě, která se zabývala léčbou endometriózy pomocí konopí. Jenže do toho hodně tvrdě zasáhl covid a ta firma se, jako mnoho jiných, neudržela.

Existují různé odrůdy konopí, které mají stejný obsah kanabinoidů a stejné poměry, ale každá působí jinak.

Hned po covidu přišla válka na Ukrajině, takže všichni měli úplně jiné starosti. Hledat nové místo v takové situaci bylo velmi komplikované a výzkum byl bohužel přerušen na dobu neurčitou.

Vrátil byste se k tomu, kdyby to bylo možné?

Určitě bych se k tomu vrátil, potenciál je tam obrovský. Ale není to jednoduché – je potřeba souznění několika profesí a faktorů. Musíte mít analytika, lékaře, někoho, kdo celý projekt organizuje, a samozřejmě pacienty. Potřebujeme výsledky od úspěšných pacientů, ale stejně tak i od těch neúspěšných. A to je velmi těžké – pacient, kterému léčba nepomohla, o tom často nechce slyšet a nechce spolupracovat. Přitom právě ty neúspěšné výsledky jsou nesmírně důležité, aby se ty úspěšné mohly dále zlepšovat.

Co vás k endometrióze a konopí na začátku přivedlo? Šlo o nějakou zkušenost z okolí?

O tom, že na endometriózu může pomáhat konopí, jsem se dozvěděl kdysi od jednoho izraelského lékaře, který ji takto skutečně léčil ve své praxi. Byl v tom úspěšný i přesto, že používal dle zákona relativně malé dávky, protože v Izraeli regulační orgány preferují, když se lékaři drží na spodní hranici dávkování, ne na horní. Když jsem pak odcházel do důchodu – u nás se musí v osmdesáti, já z Hebrejské univerzity odešel „už“ v devětašedesáti – ozvala se řada firem, které mě chtěly.

Říkal jsem jim, ať mi postaví laboratoř v Jeruzalémě. A právě tato firma byla založená třemi mladými odborníky, kteří se chtěli věnovat endometrióze – mimo jiné proto, že tatínek jednoho z nich je gynekolog. Věděl jsem, že se endometrióza konopím léčí, takže jsem měl motivaci a zároveň jsem měl k věci co říct – jak si to představuju, jaké metody by se měly používat. Bohužel to nebylo jednoduché a šlo o běh na dlouhou trať.

Na čem konkrétně jste v té firmě pracovali?

Intenzivně jsme vyvíjeli analytické metody – a nejen na kanabinoidy. Zajímaly nás také terpeny a další bioaktivní látky. Víme totiž, že se nestačí dívat jen na kanabinoidní látky. Existují různé odrůdy konopí, které mají stejný obsah a stejné poměry kanabinoidů, přesto každá působí jinak. To je jasný důkaz, že tam hrají roli i jiné látky. Dalším důkazem je pro mě zkušenost z mého mládí v Olomouci, kde se k léčbě používalo konopí s nízkým obsahem kanabinoidů – a přesto skvěle fungovalo. Takže se musí uplatňovat i jiné látky než kanabinoidy.

Jaká forma aplikace se ve vašem výzkumu endometriózy používala?

Používaly se vaginální čípky a také lubrikant. 

Na posledních konferencích jste říkal, že se z konopí podařilo izolovat už přes 300 kanabinoidů. Má některý z těch novějších nějaký zajímavý potenciál?

Je potřeba to upřesnit. Kanabinoidů, které byly skutečně izolovány v čisté formě tak, že ta látka byla doslova „v ruce“, je jen několik. Většina z těch zhruba tří set byla identifikována spektroskopicky – jsou tam ve stopových množstvích. Za základ považuju čtyři „pravé“ kyseliny: kanabigerolovou (CBGA), kanabidiolovou (CBDA), tetrahydrokanabinolovou (THCA) a kanabichromenovou (CBCA).

Látky, které nemají společnou strukturu, ale jen se vážou na receptor, bychom rozhodně neměli nazývat kanabinoidy.

To jsou ty čtyři základní přírodní kanabinoidní látky ve formě kyselin, a k nim patří jejich dekarboxylační produkty – kanabigerol, kanabidiol, tetrahydrokanabinol a kanabichromen. Pak je řada dalších látek. Některé se skutečně formují přirozeně, ale většina z těch zhruba tří set budou dekompoziční produkty, tedy artefakty, které vznikají časem.

Můžete uvést příklad takového artefaktu?

Typický příklad je velmi známý kanabinol (CBN). Studoval jsem ho dlouhé roky a publikoval o něm řadu prací. V čerstvé rostlině se prakticky nevyskytuje. Když ten materiál uchováváte delší dobu, obsah CBN se zvyšuje – po dvou letech tam najednou bude mnohem větší množství. Je to artefakt, který vzniká rozkladem THC. Podobně bude vznikat celá řada dalších kanabinoidních látek. Našly se také kanabinoidy s delším postranním řetězcem, než je běžný pentyl – ty bývají aktivnější, ale je jich v rostlině málo a zatím nebyly dostatečně studovány. Z těch zhruba 300 látkových struktur většina detailně studovaná nebyla.

Jak se díváte na to, že se dnes pod označeními „legální konopí“ nebo „přírodní kanabinoidy“ prodává spousta syntetických látek?

Jedná se o zásadní problém. Takzvané syntetické kanabinoidy ve většině případů vlastně nejsou kanabinoidy. Jsou to látky, které se sice vážou na kanabinoidní receptor, ale jejich struktura s přírodními kanabinoidy nemá nic společného. To, že se nazývají „kanabinoidy“, je podle mě velká chyba. Kanabinoidy bych nazýval látky, které jsou buď přírodní, nebo polosyntetické – tedy odvozené z přírodních kanabinoidů nějakou chemickou úpravou. Když vezmete přírodní kanabinoid a něco v té molekule změníte, je to pořád kanabinoid, jen synteticky upravený – polosyntetický. 

(…)

BIO

Lumír Ondřej Hanuš (*1947) je český analytický chemik a jeden z celosvětově nejuznávanějších odborníků na konopí a kanabinoidy. Narodil se v Olomouci, kde vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého. Na témže místě začal na přelomu šedesátých a sedmdesátých let pod vedením legend československého konopného bádání zkoumat léčebné účinky konopí a hašiše a připravoval extrakty pro klinické použití. Po výzkumném pobytu v USA přijal po roce 1989 pozvání Rafaela Mechoulama a přesunul se na Hebrejskou univerzitu v Jeruzalémě, kde se donedávna věnoval výzkumu kanabinoidů a endokanabinoidního systému.

V roce 1992 společně s Williamem A. Devanem poprvé izoloval a popsal anandamid, endogenní kanabinoidní neurotransmiter, čímž zásadně přispěl k pochopení fungování endokanabinoidního systému v lidském těle. Hanuš dlouhodobě patří k nejvýraznějším vědeckým zastáncům racionální regulace i medicínského využití konopí a často připomíná, že zdravotní rizika alkoholu a tabáku jsou vyšší než u konopí. Aktivně se podílí na popularizaci vědeckých poznatků o konopí i v Česku, například formou odborných přednášek na konferencích nebo parlamentních seminářích. Za svou práci získal řadu domácích i mezinárodních ocenění.

Celý zajímavý článek / rozhovor najdete v novém vydání magazínu Konopí č. 36, které je od 11. prosince v prodeji po celé ČR i s náhodným semínkem od Humboldt Seed Company a F1 semínkem od Royal Queen Seeds (1 kousek z trojice Hyperion, Milky Way anebo Titan), případně si ho můžete výhodně předplatit.

Lukáš Hurt

Původním vzděláním historik a anglista, který už přes deset let překládá odborné studie a vědecké texty, píše články a přednáší na konferencích a veletrzích. Po sedmi letech v redakci magazínu Legalizace založil v roce 2018 magazín Konopí, kde působí jako šéfredaktor.