Konopí a senior

Vše na této planetě a vlastně v celém vesmíru prochází vývojem. Vzniká, žije a zaniká. A je jedno, jedná-li se o věci z našeho pohledu živé či neživé, velké či malé. Gigantická pohoří se tlakem kontinentů vzepnou až do nebes, aby pak pomalu, ale jistě podléhala zubu času, který ty pyšné vrcholky pomalu obrousí, rozdrobí na kamení a prach pouští.

 Avšak my, živí tvorové, máme něco, co těm neživým objektům schází. Máme svůj vlastní opravárenský servis. A tím nemám na mysli ordinace a nemocnice se specializovaným personálem, který se snaží napravit různá poškození, jež se nám přihodila. Mám na mysli servisní systém uvnitř našeho těla, jenž nám byl dán ještě před zrozením.

Tento systém se i během našeho života vyvíjí a dělá, co jen může, aby nás uchránil před různými viry, bakteriemi a bůhví čím ještě. Je to náš imunitní systém. Úžasný vynález přírody a evoluce, který se neustále vyvíjí a hledá a způsoby, jak nás bránit před útoky nepřátel zvenčí i zevnitř.

Autoimunitní nemoci a stárnutí

Ale ani on není dokonalý, někdy se dokáže pěkně „splést“ a zaútočit svou nezměrnou silou na nás samotné. Říkáme tomu autoimunitní onemocnění. Revmatoidní artritida, diabetes, lupénka, Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, celiakie, cirhóza nebo třeba nemoc mé dcery – roztroušená skleróza.

Kromě toho i dobře fungující imunitní systém s postupem času ochabuje. Spolu s námi stárne i tento náš vnitřní opravář a objevují se neduhy typické pro stárnutí: nespavost, vysoký krevní tlak, špatné zažívání, neustálá únava, velká náchylnost k nachlazení a s tím spojené virózy, záněty průdušek či smrtelný zápal plic, bolestivé nemoci kloubů a v neposlední řadě pocit vyděděnosti a z něj plynoucí deprese.

Každého to jednou čeká

I se mi to neříká lehce, toto období dostihlo i mne. Také jsem začal mít problémy se spaním. Ráno vstát z postele byl problém, protože jsem se necítil vůbec odpočatý, ale spíš jako kdybych v noci složil vagon uhlí. K tomu mne bolel celý člověk.

Postupně se začaly objevovat další a další problémy. Natekly mi Achillovy šlachy tak, že jsem je měl silné jako zápěstí. A při každém pohybu bolely jako čert. U lékaře mi bylo sděleno, že je to zánět, a dostal jsem na něj léky.

Konopí by se mělo stát součástí naší tělesné i duševní hygieny.

Bohužel jediný účinek byl, že mi po nich bylo špatně. Postupně se ukázalo, že se asi jedná o putující zánět, kterého se asi nikdy nezbavím. Rehabilitační cvičení byla tak bolestivá, že jsem u nich brečel. Pak se do toho ozvaly kyčle. S těmi jsem měl problémy již dříve, ale nebyly tak velké. Teď si dávaly opravdu záležet a připomínaly se mi prakticky neustále.

A protože když už se má něco pokazit, tak ať se to pokazí pořádně, přidala se kolena. Nejdříve jen trochu a zpočátku se stačilo jít projít, načež ztuhlost a bolest zmizely. Později to však nejenže nepřešlo, ale přidalo se silné pálení a natékání. Nechat si tahat vodu z kolen jsem pak musel chodit i dvakrát do týdne. Po rentgenech jsem se dověděl, že se budu muset připravit na operace. A aby toho nebylo málo, ozvaly se prsty na rukou. Zatnout pěst šlo jen ztuha a bolelo to stále víc.

Verdikt lékařů? Artróza 2. a 3. stupně v kyčlích, artrózou velmi výrazně poškozené chrupavky kolen a počínající artróza kloubů v prstech. Řešení? Dostal jsem léky a chodil na injekce. Ani jedno na artrózu ani na bolest nemělo vliv.

Tati, proč to nezkusíš?

Proč o tom všem píši v minulém čase? Protože u mne je to skutečně minulost. Všech těchto problémů jsem se během zhruba půl roku zbavil. A nebylo to díky nějakým zázračným farmakům, ale díky tomu, že mne moje dcera Martina svými neustále provokujícími řečmi donutila pokusit se vyřešit konopím další z mých velkých zdravotních problémů – silné a velmi časté migrény, které jsem podědil po mamince.

Za poslední roky jsem popsal stohy papíru o tom, jak pěstuji konopí pro svou dceru a jak jí tato bylina pomáhá se symptomy roztroušené sklerózy. Jedním z mnoha problémů, které u ní užívání konopí řeší, jsou i záchvaty migrény. A tak jsem vždy, když se rozjela moje vlastní migréna, od Martiny slyšel jednu a tu samou výčitku: „Tati, proč to nezkusíš?“

Když vás bolí hlava jednou za měsíc, bez dlouhého rozmýšlení to vyřešíte nějakými analgetiky a dál se tím nezabýváte. Když však máte úporné bolesti dvakrát během čtyřiadvaceti hodin a analgetika vám akorát vyvolají žaludeční vředy, skončíte tak, že budete ochotní vyzkoušet cokoli.

Já jsem začal jen pár šluky a postupně jsem se dopracoval na jednoho jointa týdně. Vždy v pátek nebo v sobotu večer před spaním. Když jsem věděl, že druhý den dopoledne nikam nepojedu autem. Později jsem si vyrobil extrakt a jointy nahradil vždy jednou kapičkou. Počet záchvatů migrény se snížil a k lepšímu se změnily i jejich průběh a intenzita.

Nepozorované zlepšení

Bohužel se mi nepodařilo odstranit je úplně. Možná by to chtělo vyzkoušet jinou odrůdu, těžko říct. K jiné zásadní změně, kterou jsem zpočátku ani nezaregistroval, u mne ale došlo. Bolesti v kloubech začaly ustupovat. Pak se v kolenou přestala tvořit voda. Během půl roku byly všechny problémy s klouby pryč. A o tom takzvaném putujícím zánětu jsem od té doby také neslyšel.

A ještě něco. Prošel jsem si obdobím, kdy jsem měl docela slušné deprese prokládané zadržovaným vztekem. To není dobrá kombinace a vše mohlo skončit velmi zle. Konopí mi pomohlo podívat se na celou tuto věc z  jiného úhlu.

Tak trochu zvenčí. Zůstala bolest, která se již nikdy neztratí. Ale ta dušená a stále přiživovaná agresivita je pryč. I proto nedám na konopí dopustit.

Chlapi nestárnou

Žádnému chlapovi se nechce hovořit o svých zdravotních problémech, a už vůbec ne o problémech vyvolaných věkem. Ani já nejsem výjimkou. Přesto si myslím, že jsem udělal dobře, že jsem to všechno hodil na papír. Ne proto, aby mne někdo litoval. Píši to proto, že do obdobných problémů se v určitém věku dostane každý z nás.

Počet záchvatů migrény se díky konopí snížil a k lepšímu se změnily i jejich průběh a intenzita.

I ti, kdo jsou dnes v plné síle a domnívají se, že budou věčně mladí. Buďte si jistí, že čas měří všem stejně. Většina z nás pak na radu lékaře nejdříve sáhne po analgetikách a farmakách. Pak si jimi užene žaludeční vředy a bude se muset zamyslet. Co je lepší? Přidat si ke snídani a před spaním další tabletky, která nic moc neřeší a naopak vyvolávají další problémy, nebo zkusit tisíci let prověřenou přírodní alternativu v podobě jedné univerzální bylinky?

Konopí do každé domácnosti

Již osm let pěstuji konopí a zpracovávám ho pro svou dceru a o něco málo spotřebuji i já. Ani jeden z nás se nepotácí oblouzněný ulicemi, ani nemáme takzvaně vymytý mozek. Naopak nám tato rostlina pomáhá tak, jak to nedokáže žádný běžný lék. 

Dnes proto mohu s naprosto čistým svědomím prohlásit jedno: Konopí by mělo být v každé domácnosti, ve které žije nějaký senior. A mělo by se stát součástí naší nejen tělesné, ale i duševní hygieny. Tou tělesnou hygienou myslím zmírnění či vyléčení nemocí stáří, které nám tak moc znepříjemňují závěr našich životů. Tou duševní hygienou pak to, že konopí pomáhá pohlédnout na životní realitu, jakou je osamělost či nezájem našich blízkých, s odstupem, čímž nám pomáhá v sobě najít pochopení pro druhé a odpuštění i pro sebe. Nenechme si tento zázrak přírody i medicíny vzít.

Zdeněk Majzlík

Senior a pacientský aktivista, který se problematice konopí začal věnovat poté, co zjistil, že tato rostlina jako jediný lék na světě pomáhá jeho těžce nemocné dceři.