Do redakce nám chodí různé dopisy čtenářů – smutné i povzbudivé. Některé z nich jsou přitom i nádherným svědectvím toho, že konopí coby přírodní a staletími osvědčené léčivo skutečně nemá smysl démonizovat.
Již před devíti lety jsem pěstovala na zahradě „technické“ konopí, konkrétně odrůdu USO 31. Krásná kytka, ze které byl chutný voňavý čaj. Také jsem dělala masti a pastu, kterou jsem užívala jako „prášky“ – tedy trochu do pusy a zajíst nebo zapít. Suché konopí jsem promnula přes cedník, nasypala do skleničky a zalila olejem jen tak, aby vznikla pasta.
Před šesti lety mě postihla mrtvice, a když jsem se po třech dnech probrala, neuměla jsem mluvit, číst, psát, počítat, na pravé straně těla jsem nevnímala ani neslyšela. Manžel mi přinesl do nemocnice skleničku s pastou a já jsem si několikrát denně vzala trochu na lžičku (malou zmrzlinovou), jak jsem byla zvyklá. Za týden jsem byla z nemocnice propuštěná a v užívání konopí jsem pokračovala i doma.
Konopná mast našemu kocourovi chutnala, chodil si sám líznout.
Asi za měsíc a půl mě postihla druhá příhoda, po níž jsem z druhé strany ochrnula. Pokračovala jsem v užívání pasty i nadále, do roka jsem se z toho celkem dostala. Ale zahradu už jsem nezvládala, tak jsme ji vrátili majiteli. A pak došlo konopí a začaly problémy. Nebyla jsem schopná nic dělat, naprosto bez elánu a bez energie, jen ležet. Prášky od psychiatra na deprese, pak silnější… A jak to vypadá, když ženská doma nic nedělá – neumytá okna, nevyprané záclony, neumytý nábytek, nevyčištěné koberce, neuvařeno…
Takto to šlo tři roky. Až jsem dostala pár větviček konopí, a to mě doslova postavilo na nohy. Postupně jsem uklidila byt a hlavně přestala brát antidepresiva. Dělám si čaj, dobře se mi po něm spí, ráno si dám pár kapek CBD oleje. Zvládnu uvařit třeba svíčkovou nebo ptáčky, něco jednoduchého upéct.
Jednou jsme na zahradě objevili koťátko asi měsíc a půl staré, mokré, třáslo se zimou. Vzali jsme si ho domů, učila jsem ho pít mléko z mističky, dávala jsem do něj kousíčky piškotu. Vyskočilo na gauč, na židli, bláznivě běhalo po předsíni sem tam.
Říkali jsme mu Pampalini, Pampini, Pampík. Až jednou jsme se začali dohadovat, jestli kulhá na pravou nožičku nebo na levou, na přední nebo na zadní. Potom už po chodbě neběhal, jen kopíroval zdi. Tady je něco špatně! Veterinář vyřkl diagnózu: panleukopenie – kočičí mor. Choroba má vysokou úmrtnost a kočky, které ji přežijí, můžou zůstat handicapované. Pampík dostal posilující injekci a doma paralen. Přežil, ale zůstal na zadní část těla ochrnutý, nevyskočil už na gauč, jen se zoufale drápal nahoru.
A nedal se ani pohladit, zuřivě kousal a škrábal, styděli jsme se jít ven bez rukávů. Napadlo mě zkusit konopí. Nezajímalo ho ani syrové, ani sušené, ani čaj. Když se na podzim urodilo a já vařila mastičku, zkusila jsem mu dát olíznout prst. Chutnalo mu, tak jsem mu dala druhý den zase, třetí den zase – čtvrtý den se stal zázrak! Pampík přestal kousat a škrábat, byl přítulný, mazlivý, zkrátka miláček. Konopná mast mu chutnala, chodil si sám líznout. Ještě ty nožičky kdyby chtěly začít fungovat… A začaly. Za dva tři týdny už vyskočil na gauč, pak na židli, pak i na parapet na okno.
Manžel má Parkinsona, špatně chodil, špatně mluvil, třásl se, měl problém napít se nebo sníst polévku, aniž by se pobryndal nebo pocákal stůl, nedokázal se podepsat. Zkoušel pít čaj, ale moc mu nechutnal. Pak se dozvěděl o CBD oleji. Dá si ráno 8 kapek pod jazyk a je v pohodě. Už se zase může napít nebo jíst polévku, podepíše se, nebolí ho v zádech, při cévkování se nepopíchá… zkrátka spokojenost.
Tolik alespoň málo našich zkušeností s touto zázračnou bylinou. Těšíme se na nové číslo Konopí, abychom si rozšířili naše konopné obzory.
Text: Hana z Domažlic
Zajímá vás více? Magazín Konopí je k dostání v novinových stáncích a trafikách po celé republice. Lze si ho i výhodně předplatit.
Starší čísla stejně jako to aktuální si můžete v tištěné i elektronické podobě objednat na webu send.cz.
