Náš příběh většina čtenářů magazínu Konopí dobře zná. O případu se zabaveným konopím informovala opakovaně Česká televize i další média, rozhovor se mnou udělal i Martin Veselovský v DVTV. Přesto bych rád ještě využil své ústavní právo a podělil se s vámi o to, co pro celou mou rodinu znamenalo to nesmyslné stíhání a šikana.
Ústava České republiky v článku 17 říká: „Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.“
Já mám pro všechny tuto informaci – stovkám nebo spíše tisícům bezúhonných občanů hrozí pronásledování ze strany státu, pokud si budou chtít ulevit od svých zdravotních problémů pomocí jedné bylinky. Když si totiž vypěstují a sklidí byť jen jednu rostlinu léčivého konopí, mohou být popotahováni u soudů a skončit ve vězení a s vysokými pokutami.
„Účelové“ strádání
Manželka má invalidní důchod 1. stupně a já pracuji jako masér na živnostenský list. Abych uživil rodinu, musím pracovat dvanáct hodin denně, přičemž za naši obhajobu během více než dvou let soudů a vyšetřování jsem utratil desítky tisíc korun.
Někteří policisté a státní zástupci si myslí, že brání společnost před zločinci, a přitom dělají pravý opak.
Před vůbec prvním jednáním Okresního soudu v Pardubicích jsme se od nejmenované státní zástupkyně, která na nás podala obžalobu, dozvěděli, že „obhajoba obviněných, že to dělali pro léčení nemocné manželky, se jeví účelovou!“
Já nyní musím oponovat, že se mi naopak obžaloba jevila jako naprosto cílená a účelová snaha zničit život celé rodině. Chtěli odsoudit mého syna Jana, slušného a bezúhonného chlapce na prahu dospělosti, chtěli potrestat mě a celou rodinu tím uvrhnout do mizérie.
Detail mladé rostliny konopí. Foto: Kosh
Každý člověk má na této zemi určený čas, který je mu dán k životu. Nikdo neví, kolik mu ho zbývá, a ztracený čas vám nikdo nevrátí. Celé toto pronásledování a stíhání ze strany orgánů činných v trestním řízení mne a mého jediného syna připravilo o dva roky života. Strávil jsem mnoho nocí bez spánku, manželce se zhoršil zdravotní stav a syn málem přestal věřit v právo a spravedlnost.
Společenské ohrožení
Státní zástupkyně se zřejmě domnívala, že pokud bych konopnou mastí mazal ženě nohy a pomohl jí od úporných bolestí, nějak bych tím ohrožoval společnost. Je spravedlivé vyhrožovat nám za tento „trestný čin“ deseti lety vězení?
Vypěstoval jsem pouze čtyři rostliny a vyrobil jsem z lékařské vazelíny 200 gramů konopné masti. Podle zákona 167/1998 sb. jde v této zemi o nebezpečný zločin. Následně jsme museli přetrpět čtyři soudní přelíčení, kdy jedno trvalo dokonce čtyři a půl hodiny bez přestávky. Byli jsme skoro pět hodin bez možnosti se napít vystaveni neustálým útokům státní zástupkyně. Byli jsme naprosto bezmocní, vydaní na milost či nemilost člověku, kterého ani nenapadlo, že nás obvinuje z něčeho, co jsme prokazatelně nespáchali.
Hodně mne překvapila a dojala solidarita lidí, kteří nám pomáhali.
Po odsouzení okresním soudem jsme zvažovali, co dál. Docházely nám finanční prostředky na obhajobu. Ale nakonec se našli hodní lidé. Museli jsme o našem případu dát vědět široké veřejnosti. A v tom nám velkou měrou pomohl magazín Konopí. Jsme všem, kteří se na tom podíleli, moc vděčni. Navštívili jsme se synem v listopadu loňského roku také veletrh Cannafest v Praze, kde jsme byli srdečně přijati a kde nám spousta lidí vyjadřovala velkou podporu. Jako doslova pomoc z nebe mi jednoho dne přišel e-mail z redakce DVTV s pozváním k rozhovoru.
Rozhodli jsme se proto, že se nevzdáme, a odvolali jsme se.
Spravedlnost a zdravý rozum zvítězily
Odvolali jsme se ke krajskému soudu, kde i přes úpornou snahu krajského státního zástupce zvítězila díky slušné soudkyni spravedlnost. Abychom ale vůbec mohli řešit odvolání, potřebovali jsme peníze.
Díky novinářům a rozhovoru v televizi se o nás veřejnost dozvěděla, zkusili jsme proto založit transparentní účet. Na něj začaly prakticky okamžitě přicházet peníze. Někdo poslal stokorunu, někdo i několik tisíc. Skoro každý k poslané částce připojil i stručný komentář s vyjádřením podpory, případně opovržení nad tím, co se nám děje za příkoří.
Pole s konopím kdesi v Čechách. Foto: Tereza Jirásková
Hodně mne ta solidarita překvapila a dojala. Nemohl jsem uvěřit, že se v téhle zemi najde tolik hodných lidí se soucitem. A pomohlo to. Postavili jsme se tomuto zlu a nespravedlnosti. Pokud se někdo dostane do podobné situace, má právo se bránit a měl by se bránit. Nesmí se ale bát požádat veřejnost o pomoc, psát o tom, co se mu stalo, zveřejňovat pravdivé informace a věřit. Hlavně nesedět s rukama v klíně!
Zvrácené chování státu
Prožili jsme dva a půl roku stresu, beznaděje a zoufalství. Toto chování státu k nemocným nevinným lidem je naprostá zvrácenost a porušování Listiny základních práv a svobod. Nenechme si ničit život bezohlednými policisty, státními zástupci a nevzdělanými soudci.
Náš boj sice nakonec skončil úspěchem, ale jsme velkou výjimkou. Proto je potřeba bojovat proti zlu, lži a překrucování pravdy ze strany složek represivního aparátu v této zemi.
Obžaloba se jevila jako cílená snaha zničit život celé mojí rodině.
Přemýšlel jsem, proč se nám celá tato věc přihodila. A myslím, že přes všechno to příkoří a pronásledování to mělo smysl. Dozvěděl jsem se mnoho zajímavých věcí o této všestranně využitelné bylině, o které jsem doposud věděl jen málo. Poznal jsem řadu zajímavých lidí – například z magazínů Konopí a Legalizace. Také řadu skvělých expertů, jako například MUDr. Pavla Kubů, který napsal odborné vyjádření k soudu na naši podporu, nebo Anežku Janatovou z Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů na České zemědělské univerzitě.
Rád bych také poděkoval Michalu Otipkovi, který nám hodně pomáhal a kromě jiného vytvořil internetovou stránku s informacemi o našem případu a odkazem na transparentní účet. A nesmím zapomenout na opravdu mnoho hodných a slušných lidí, kteří nám po celou dobu vyjadřovali podporu na sociálních sítích.
Sáhnout si na dno
Proto myslím, že to mělo smysl. Sáhl jsem si doslova na dno, na dno psychické odolnosti proti stresu, a zmobilizoval jsem v sobě veškerou energii v boji proti zlu a nespravedlnosti, takže mne toto bezohledné stíhání nakonec udělalo silnějším. Zároveň jsem poznal nejen hodné lidi s čistým srdcem, ale setkal jsem se i s osobami z opačné strany barikády.
Na Cannafestu 2019 s šéfredaktorem magazínu Konopí.
S bezohlednými policisty a státními zástupci, kteří myslí, že dělají správnou věc a brání společnost před zločinci, a přitom dělají pravý opak. Ničí životy slušných bezúhonných občanů, navíc za peníze nás všech. Takovéto nesmyslné procesy stojí stát mnoho finančních prostředků a naprosto zbytečně!
Pokud bych v sobě ještě našel sílu a vůli, podal bych na český stát žalobu za psychickou újmu celé rodiny a poškození dobrého jména. Mimo jiné jsem kvůli tomuto trestnímu stíhání přišel jako masér samoživitel i o několik klientů, kteří nepochopili, že jsem se ničeho zlého nedopustil. Takže mne to poškodilo i profesně. Ale představa dalšího soudu… Prožil jsem si už dost a za to mi to nestojí.
