Podle nejodvážnějších odhadů je známých kanabinoidů v konopí téměř 200, naopak ty nejskromnější počítají „pouze“ s asi 70 látkami. Kde se vzal tak velký rozdíl?
Odpověď je třeba hledat v úskalích procesu izolace a identifikace. Kanabinoidy kvůli své typické nestabilitě nejenže velmi ochotně reagují se vzdušným kyslíkem, světlem, rozpouštědly či jinými chemikáliemi, ale jejich struktura může být změněna také po zpracování metabolismem různých bakterií a plísní.
Popsání nové sloučeniny proto nutně nemusí znamenat, že jde o látku, která byla přítomna již v rostlině.
Kanabinoidy vzniklé díky enzymům
Nejlepší důkaz o schopnosti konopí syntetizovat konkrétní kanabinoid představuje objev enzymu, který je za jeho vznik zodpovědný. Takové enzymy jsou v současnosti známy jen čtyři.
První z nich (CBGA syntáza) umožňuje vznik kyseliny kanabigerolové (CBGA), další tři dokážou CBGA dále zpracovat na kyselinu tetrahydrokanabinolovou, kanabidiolovou a kanabichromenovou (a tudíž se obdobně nazývají THCA, CBDA a CBCA syntáza).
Z technické odrůdy Carmagnola bylo izolováno několik nečekaných kanabinoidů.
Je teoreticky možné, leč zatím nepotvrzené, že stejné enzymy umí z mírně odlišných surovin vytvořit také „analogie“ s různou délkou postranního řetězce. Mezi ty patří propylkanabinoidy (CBGVA, THCVA, CBDVA a CBCVA) nebo nově objevené sloučeniny „C1“ (např. kanabidiorkol) a „C7“ (např. tetrahydrokanabiforol).
Na Wikipedii se sice můžeme dočíst, že kanabinoid tetrahydrokanabivarin (THCV) se analogicky tvoří THCV syntázou, ale bez uvedení zdroje a hlavně kvůli nepřítomnosti jakékoli zmínky o tomto enzymu v odborné literatuře je tato informace dosti pochybná.
U ostatních kanabinoidů se obvykle předpokládá, že vznikají přeměnou základních kyselých forem, jako například CBDA a THCA. Proces jejich tvorby je však zřejmě mnohem složitější a teprve čeká na objasnění.
Kanabinoidy z Carmagnoly
Nejvíce materiálu k přemýšlení v současnosti poskytuje technická odrůda Carmagnola z italského regionu Piemont. Místní konopí bylo po staletí ceněné pro svou mimořádnou výšku, kvalitu vlákna a také výjimečnou odolnost vůči škůdcům.
V přirozených podmínkách je hlavním kanabinoidem CBD, respektive kyselina CBDA, ale rostliny této odrůdy jsou známé i schopností udržet si vysoký podíl neproměněného „mateřského“ kanabinoidu CBG, respektive kyseliny CBGA.
Zdroj: unsplash.com
Od počátku 21. století byla Carmagnola předmětem podrobného výzkumu (nejvýrazněji přispěl tým kolem profesora Francesca Appendina), což vedlo k izolaci několika nečekaných kanabinoidů.
Karmagerol
Kanabinoid karmagerol, objevený v roce 2008, se strukturně podobá kanabigerolu (CBG), je však oproti němu výrazně lépe rozpustný ve vodě. Zatím není jisté, zda vzniká přeměnou CBGA, nebo se jedná o prekurzor tvořený samostatně.
Celkové množství karmagerolu v sušině květů Carmagnoly nepřesahuje setinu procenta. O jeho bioaktivitě je zatím známo minimum, jediné provedené studie zkoumaly antibakteriální účinky, které se ukázaly být výrazně nižší než u CBG.
Ačkoli se takový výsledek může na první pohled jevit jako nepříliš přínosný, porovnání těchto látek pomohlo identifikovat, v čem spočívá antibiotická účinnost CBG.
Kanabimovon
V roce 2010 byl z květů Carmagnoly získán kanabimovon (CBM). Tento strukturně velmi zajímavý kanabinoid je tvořen zatím neznámým způsobem, zřejmě z CBD. Nejeví žádnou aktivitu na receptorech CB, avšak sloučenina vznikající jeho přeměnou, anhydrokanabimovon, vykazuje značnou schopnost aktivovat nejen receptory CB2, ale i CB1. To naznačuje, že by mohl být psychoaktivní.
Popsání nové sloučeniny nemusí nutně znamenat, že jde o látku, která byla přítomna již v rostlině.
CBM se svým působením v organismu do značné míry podobá CBD, ale podle nedávných experimentů in vivo na potkanech má oproti CBD výrazně lepší účinek v terapii diabetu.
Experimentální model naznačuje, že CBM podporuje některé účinky inzulinu, především schopnost snížit hladinu cukru v krvi.
Seskvikanabigerol
Nejpřekvapivější sloučenina byla z Carmagnoly izolována v roce 2011. Jedná se o seskvikanabigerol (seskviCBG). Na rozdíl od všech ostatních známých konopných kanabinoidů nevzniká z monoterpenoidu o délce deseti uhlíků, ale z patnáctiuhlíkového seskviterpenoidu.
Monoterpenoidy jsou v rostlinné buňce tvořeny zcela jiným způsobem než jejich „seskvi“ příbuzní, a kromě toho je velmi málo pravděpodobné, že by se z „normálního“ CBG stalo seskviCBG. Tento objev tudíž vedl k nutnosti přehodnotit vše, co jsme u syntézy kanabinoidů považovali za neměnná fakta.
Izolovat se podařilo jen nepatrné množství – cca 100 miligramů z kila sušeného květu. Objevitelé seskviCBG otestovali také jeho biologickou aktivitu, která se příliš nelišila od CBG, s výjimkou pětkrát větší schopnosti aktivovat receptor CB2. Látky se strukturou podobnou seskvikanabinoidům byly již dříve získány z rostlin rodu Rhododendron (pěnišník).
Kanabielsoin
Kanabielsoin (CBE) je pojmenován po Else Boyanové, která se podílela na jeho objevu v roce 1983, ale zemřela dříve, než byl publikován. CBE se v konopných extraktech nachází jen ve stopovém množství, představuje však jeden z hlavních produktů vznikajících tepelným rozkladem CBD. Z toho se dá usuzovat, že může hrát významnou roli při kouření květů odrůd bohatých na CBD.
Zdroj: unsplash.com
V nezanedbatelném množství vzniká také v játrech po metabolickém zpracování CBD. Přesto o jeho účincích na organismus není známo zatím prakticky nic.
Kanabinodiol
Kanabinodiol (CBND) je ze zmíněných kanabinoidů nejdéle známý (1977). Bývá považován za psychoaktivní, jeho schopnost ovlivnit vnímání však zřejmě není větší než u kanabinolu (CBN). Ten má spíše sedativní než euforické účinky. Není zcela jisté, zda CBND vzniká oxidací CBD (podobně jako CBN z THC), nebo se jedná o produkt reakce CBN se světlem.
Další výzvy do budoucna
Nepochybně zajímavá je rovněž série jedenácti molekul objevených v roce 2008. Jedná se o běžné kanabinoidní kyseliny (CBGA a THCA), avšak spojené s různými monoterpenoidy do jedné struktury přes společný atom kyslíku.
Z ostatních kanabinoidů stojí za zmínku ještě například kanabicyklol (CBL), kanabicitran (CBT). Případně kanabikumaronon nebo kanabitriol, u kterých se zkratky běžně nepoužívají. Účinky těchto látek jakož i přesný způsob, jakým vznikají, zatím zůstávají zahaleny tajemstvím a představují výzvu pro vědu budoucnosti.
