Přišel nám dopis od jednoho věrného přispěvatele, jenž se zamýšlí nad problematikou množství sušiny, které reálně potřebuje ať už oficiální konopný pacient, anebo samoléčící se pěstitel. Toto svědectví dlouholetého léčebného uživatele by si měli přečíst nejen představitelé zákona, ale i budoucí autoři legislativy pro rekreační užívání a pěstování konopí.
Vždycky mě trápilo nejen samotné zatýkání a věznění lidí za pěstování konopí, ale i zcela zásadní nedorozumění týkající se množství vypěstovaného materiálu. Často vidíme, že ten a ten si vypěstoval dvacet nebo čtyřicet rostlin patrně obsahujících nadlimitní THC, a soudce pak nelítostně i bez důkazů předpokládá prodej drog, protože podle něj takové množství nemůže člověk hájící se sebepéčí spotřebovat.
Problém je v tom, že policisté či soudci si jednak nedokážou představit denní spotřebu člověka, který trpí například chronickou bolestí a má přirozeně vyšší toleranci THC, a jednak si neuvědomují, že u konopí platí úplně ty samé statistiky úspěšnosti vypěstování jako u rajčat nebo jablek. Některé roky jsou lepší, některé horší, vždy ale desítky procent úrody přijdou z různých důvodů vniveč.
Kdybych si jako oficiální pacient mohl vybrat, vezmu si každý měsíc po deseti gramech od tří odrůd.
Důležitým aspektem je ale i potřeba širšího spektra vypěstovaných odrůd. Být kultivovaným labužníkem není žádný luxus, ale zcela pochopitelná adaptace na situaci, kdy jsou na trhu k dispozici odrůdy nejen různých vůní a příchutí, ale i odlišných léčebných účinků.
Když jako příklad použijeme oblíbenou bolest zad, některé „analgetické“ indikové odrůdy mohou být silně uspávací, což během dne nechceme, kdežto jiné, sativové, mohou sice skvěle uvolnit zatuhlé svaly a zvednout náladu, ale navečer člověka až příliš nabudí.
Monoléčba z lékárny
Totéž platí v oblasti léčebného konopí předepisovaného lékařem a hrazeného pojišťovnou. Běžně dostává pacient každý měsíc jeden model, který se považuje za účinný na daný neduh. Ale pacientovy potřeby jsou vždy mnohem širší, a taky potřebuje fungovat v běžném životě. Proto je pro typického pacienta s chronickou bolestí ideální nějaká mírná sativa na ráno, případně silnější sativa na odpoledne, a pak uzemňující indika na večer.
Specializovaní lékaři oprávnění předepisovat léčebné konopí jsou administrativně velmi vytížení a je pochopitelné, že nemohou pacienty rozmazlovat jako barmani v coffeeshopech. Dostaneš jednu odrůdu, a můžeš být rád. Když si řekneš o dvě a dostaneš je, máš velmi chápajícího lékaře – snad mu to vydrží.
Konopné pole. Foto: Ondřej Vašina
Kdybych si ale jako oficiální pacient mohl vybrat, vezmu si každý měsíc po deseti gramech od tří odrůd. Nabídka v lékárnách se kromě toho neustále proměňuje: zavedený model má zničehonic výpadek anebo přestane být dodáván úplně, a stejně tak se pořád objevují nové odrůdy všech typů a poměrů. A ty je potřeba prozkoumat.
Měnit profil!
Je zde i otázka soustavného léčebného efektu. Jak potvrzují mnohé studie zabývající se konopnou léčbou různých nemocí od chronické bolesti po autismus, periodicky (zhruba každé tři měsíce) je záhodno lehce obměnit kanabinoidní a terpenoidní profil užívané odrůdy. Důvodem je, že tělo si zvykne na aktuální kombinaci a její účinnost se může začít snižovat. Stačí ale malé osvěžení profilu účinných látek, a medicína opět zabere naplno.
Co seberou brebery
Je nutno brát v potaz i působení přírody a škůdců. Kdo pěstuje samonakvétací odrůdy dozrávající během léta, zná problémy s mšicemi či sviluškami, které dokážou notně snížit výnos a kvalitu výpěstku nebo i zahubit celou rostlinu.
Samonakvétačky jsou zpravidla vzrůstem menší, takže pět rostlin na rok průměrnému konzumentovi rozhodně nevystačí. Jedna nebo dvě budou zmršeny hmyzem, minimálně jedna nebude účinkově úplně vyhovovat – z vlastní zkušenosti vím, že skutečně uspokojivá bývá s bídou půlka úrody.
Stejného názoru bývají i srny a kanci, pěstujete-li v lese… Půlku sežerou a půlku rozdupají.
Na podzim – houby…
Kdo pěstuje fotoperiodické odrůdy dozrávající na podzim, má v našich klimatických podmínkách problém je vůbec dovést ke zralosti. Chladné a deštivé počasí vede k rozvoji plísní, kdy ze dne na den může člověk přijít o notnou část úrody. Někdy se zdá být rostlina jen mírně napadená, jenže zárodky plísní jsou tou dobou už ve všech květech a jejich konzumaci, natož za účelem péče o zdraví, opravdu nelze doporučit.
Opravdu použitelná, tedy zdravá, chutná a léčebně efektivní, je jen půlka sklizeného materiálu.
I když má zahradník po ruce skleník nebo fóliovník, který umožní chránit rostliny před mrazem a deštěm, stejně se tam sbírá vlhkost a jen za cenu velké péče se dá zachránit většina úrody. Část rostlin ale před nástupem setrvalých mrazů dozrát nestihne – sativní geny jsou zde nevýhodou – a půl roku práce přijde vniveč, protože sušina bude jalová.
Opět platí, že opravdu použitelná, tedy zdravá, chutná a léčebně efektivní, je zhruba půlka sklizeného materiálu. Z toho navíc spodní části rostlin nemívají valnou kvalitu a hodí se nanejvýš k výrobě mastí. „Toxikomanické“ využití je tam mizivé, ale vysvětluj to příslušníkovi…
Technika nestačí?
Naše legislativa je v rámci Evropy relativně progresivní, jelikož už nyní můžeme vesele pěstovat konopí s obsahem do jednoho procenta THC ve vrcholících, a navíc se uvažuje o dalším kroku kupředu, tj. povolení pěstování do pěti rostlin pro vlastní potřebu, omezeného regulovaného trhu a tak dále. Pořád je to ale schizofrenní situace, protože konopí je jen jedno, a žádný počet kytek na soukromé zahradě nikoho neohrožuje.
To je jako povolit pěstování nepoživatelné halloweenské dýně, a zakázat pěstování hokkaida a dýně máslové. Respektive trestat, když si někdo vypěstuje více než pět dýní na polévku! Dohady nad množstvím léčivky v případech, kdy nedošlo k prokázanému ohrožení například mladistvých, jsou zkrátka absurdní.
Vojtěch T.
